František Bláha (politik)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Bláha

Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948

Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1954

Poslanec České národní rady
Ve funkci:
1969 – 1969

Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1969 – 1969
Stranická příslušnost
Členství ČSSD
KSČ

Narození 9. června 1896
Písek
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 26. března 1979 (ve věku 82 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profese politik, lékař a pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Bláha (9. června 1896 Písek[1]26. března 1979 Praha[2]) byl český a československý lékař a politik Československé sociální demokracie; poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 byl členem KSČ a poslancem Národního shromáždění ČSR, České národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění. V období 1953–1955 zastával funkci děkana Lékařské fakulty hygienické Univerzity Karlovy. Za normalizace odstaven z politických funkcí, signatář Charty 77.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Působil jako lékař. V letech 1925–1938 byl primářem gynekologického oddělení nemocnice Jihlava. Na jaře 1939 byl organizátorem sokolského odboje. V letech 1939–1945 byl vězněn v Dachau. Po osvobození zastával v letech 1945–1948 post šéfa ústředí Nemocenské pojišťovny soukromých zaměstnanců. Byl členem předsednictva sociální demokracie. V letech 1948–1952 pak byl ředitelem Všeobecné nemocnice v Praze a od roku 1952 působil jako vyučující na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, přičemž v letech 19531955 zastával funkci děkana Lékařské fakulty hygienické Univerzity Karlovy.[3]

V parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za ČSSD. V parlamentu zasedal do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[4]

Během únorovém převratu v roce 1948 patřil Bláha ke skupině politiků sociální demokracie, kteří souhlasili s vývojem a setrvali ve straně i poté, co se stala loajálním spojencem KSČ. Ve volbách do Národního shromáždění roku 1948 se stal poslancem Národního shromáždění za sociální demokraty zvoleným ve volebním kraji Jihlava. V červnu 1948 po splynutí ČSSD a KSČ přešel do poslaneckého klubu komunistů. V Národním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1954.[5] Při sloučení sociální demokracie s KSČ byl v červnu 1948 kooptován do Ústředního výboru Komunistické strany Československa. IX. sjezd KSČ ho zvolil náhradníkem ÚV KSČ.[6]

Znovu se v nejvyšších zákonodárných sborech objevil po federalizaci Československa. V lednu 1969 usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Zde ale setrval jen do října 1969, kdy na mandát rezignoval. Ve stejném období zasedal i v České národní radě. I zde na podzim 1969 rezignoval.[7][8]

Za normalizace se stal signatářem Charty 77.[9]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti v Písku
  2. František Bláha [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. (česky) 
  3. Bláha František [online]. abart-full.artarchiv.cz [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. (česky) 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. (česky) 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. (česky) 
  6. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. cibulka.net [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. (česky) 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. (česky) 
  8. 5. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. (česky) 
  9. Původní signatáři Charty 77 [online]. charta77.wordpress.com [cit. 2013-10-23]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 101. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi-Bog. Praha: Libri, 2006. 478-585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 528-529. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]