Jiřina Zelenková
| Jiřina Zelenková | |
|---|---|
| Rodné jméno | Jiřina Ječná |
| Narození | 5. září 1929 Praha |
| Úmrtí | září 1988 (ve věku 58–59 let) |
| Povolání | lékařka a porodník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jiřina Zelenková (rozená Ječná, 5. září 1929 Praha – září 1988)[1] byla česká porodní lékařka a politička, členka KSČ, v letech 1968–1969 členka Ústředního výboru KSČ. V prosinci 1976 se stal jedním z první trojice lékařů, kteří podepsali Chartu 77, spolu s Františkem Kriegelem a prof. Františkem Bláhou.[2]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodila se roku 1929 v Praze. Vystudovala medicínu, patrně na zdejší 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Stala se členkou KSČ. V 60. letech 20. století publikovala jako spoluautorka několik odborných článků z oboru porodnictví. Angažovala se v politických strukturách komunistického režimu v ČSSR. Patřila k reformnímu křídlu československých komunistů, kteří v závěru 60. let 20. století nastartovali proces společenského a politického uvolnění, tzv. pražského jara. V roce 1968 působila v Krajském výboru KSČ Středočeského kraje-Praha.
Po roce 1968[editovat | editovat zdroj]
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968 byla na tzv. Vysočanském sjezdu KSČ zvolena členkou Ústředního výboru KSČ a 27. srpna 1968 byla vybrána do delegace pro jednání s Alexandrem Dubčekem na Pražském hradě. Na plenárním zasedání ÚV 16. ledna 1969 po demonstrativním sebeupálení Jana Palacha na Václavském náměstí vystoupila s projevem, ve kterém požadovala prošetření události a navrhla silnější ideové působení na mládež.[3] S nástupem období tzv. normalizace a proměny společenského a politického prostředí dle přísné line loajality k politice Sovětského svazu vedení strany na vlastní žádost roku 1969 ÚV KSČ opustila. Následně byla zaměstána jako lékařka v Okresním ústavu národního zdraví ve Vlašimi, kde posléze zastávala pozici primářky.[4]
Charta 77[editovat | editovat zdroj]
Zůstala v kontaktu s dalšími reformními komunisty a koncem prosince 1976 využila příležitosti k podpisu Charty 77, dokumentu vytvořeného v Praze názorově pestrým okruhem československého disentu. Její podpis byl spolu s dalšími 241 podpisy navzdory snaze československého režimu ve dnech 6. a 7. ledna 1977 publikován současně v několika západních listech (Le Monde, Frankfurter Allgemeine Zeitung, The Times a New York Times).[5]
Jakožto důsledek podepsání domumentu následně čelila perzekucím ze strany režimu: byla propuštěna z vlašimské nemocnice a dva roky byla nucena pracovat mimo lékařskou profesi. Roku 1979 jí pak bylo umožněno pracovat v psychiatrické léčebně v Kosmonosích u Mladé Boleslavi.[4] Po dlouhou dobu do Kosmonos denně dojížděla a zaměstnání ji značně vyčerpávalo.[4] Od ledna 1988 byla evidována jako tzv. zájmová osoba tajné policie StB[1] a byla předmětem sledování.
Úmrtí[editovat | editovat zdroj]
Jiřina Zelenková zemřela v září 1988 ve věku 59 let na srdeční selhání následkem dlouhodobé srdeční nemoci. Pohřeb byl konán 23. září 1988 ve strašnickém krematoriu v Praze.
Originály těchto podpisů byly nalezeny v roce 2006 ve spisu StB.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Hledani v seznamu zajmovych osob StB. www.svazky.cz [online]. [cit. 2024-03-17]. Dostupné online.
- ↑ SOJKA, Michal. František Kriegel - příběh lékaře, který svůj národ nezradil. Naše zdravotnictví [online]. 2017-10-25 [cit. 2023-03-27]. Dostupné online.
- ↑ Jan Palach - Labyrintem dějin českých zemí [online]. [cit. 2024-03-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c Stateční lékaři – první signatáři Charty 77. nasezdravotnictvi.cz [online]. [cit. 2024-03-17]. Dostupné online.
- ↑ a b Původní podpisy 242 signatářů k Prohlášení Charty 77. www.libpro.cz [online]. [cit. 2017-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-29.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Bibliographia medica Čechoslovaca. Praha: Ústav pro zdravotnickou dokumentaci, 1967, 15-16/1961-62, s. 1490. ISSN 0862-3201. Dostupné online
- Časopis lékařů českých. Praha: Vinc. J. Schmied, 02.11.1962, 101(44), s. 1310. ISSN 0008-7335. Dostupné online
- PREČAN, Vilém. Kniha Charty. Köln: Index, 1977, s. 346. Dostupné online
- Rok šedesátý osmý v usneseních a dokumentech ÚV KSČ. Praha: Svoboda, 1969, s. 305. Dostupné online
- SVOBODNÝ, Petr a Ludmila HLAVÁČKOVÁ. Dějiny lékařství v českých zemích. Praha: Triton, 2004, s. 221. ISBN 80-7254-424-1. Dostupné online
