Krematorium Strašnice
| Krematorium Strašnice | |
 Pohled od Vinohradské třídy | |
| Základní informace | |
|---|---|
| Sloh | konstruktivismus |
| Architekt | Alois Mezera |
| Výstavba | 1929 – 1932 |
| Stavebník | hlavní město Praha |
| Současný majitel | Pohřební ústav hl. m. Prahy |
| Poloha | |
| Adresa |
Vinohradská 214, Praha 10-Vinohrady,  Česko |
| Ulice | Vinohradská |
| Souřadnice | 50°4′35″ s. š., 14°29′5″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 40765/1-1670 (PkMISSezObr) |
| Web | www.pohrustav.cz/krematorium-strasnice.html |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Krematorium Strašnice je konstruktivistická budova s čistými liniemi. Nachází se v areálu Vinohradského hřbitova na Vinohradské ulici č. 218 v Praze 10-Vinohradech.
Obsah
Historie[editovat | editovat zdroj]
První provizorní krematorium v Praze vzniklo již před rokem 1926 na nedalekých Olšanech. Později byla vypsána veřejná architektonická soutěž na nové kremační zařízení na pražských Vinohradech. Zvítězil návrh architekta Aloise Mezery a výstavba dle tohoto projektu byla zahájena v létě roku 1929. V lednu 1932 byla dokončená stavba slavnostně otevřena[1] a je nejstarším [2] a svou rozlohou zároveň je největším [3] krematoriem v Evropě. První kremace proběhla v dubnu téhož roku.
Krematorium v obdobích nesvobody[editovat | editovat zdroj]
V období nacistické i komunistické totality byly v krematoriu spalovány tisíce obětí vykonstruovaných procesů, tajných poprav a policejních mučení. Tehdejší ředitel krematoria František Suchý společně se svým synem vedli tajný seznam spálených těl, informovali také o úmrtí osob příbuzné. Popel obětí měli za úkol sypat do kompostu, ale ve skutečnosti ostatky schovával a pečlivě evidoval jména všech zpopelněných osob, za což mu hrozil trest. V době protektorátu Čechy a Morava během druhé světové války bylo v tzv. třetí noční směně zpopelněno kolem 2200 osob.
Po komunistickém puči v únoru 1948 se do krematoria začala opět přivážet těla popravených v politických procesech. Urny se ukládaly anonymně do společného pohřebiště, příbuzní nesměli být přítomni obřadu ani převzít urnu a často byli o zpopelnění informováni ex post. František Suchý pokračoval v evidenci zpopelňovaných osob, osobně měl v ruce urnu např. popravené Milady Horákové.[4][5] Za tuto činnost byl komunistickým režimem odsouzen na 25 let odnětí svobody.[6]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Strašnické krematorium se kládá z velké obřadní síně a dodatečně přistavěné malé obřadní síně (zv. Baxova síň, vpravo od velké obřadní síně). Kapacita je 80 sedících osob a 500 stojících hostů. Obřadní síň je vytápěna.[7]
Samotná hlavní budova je obklopeno urnovým hájem, navazujícím na Vinohradský hřbitov, který je ale od něj v jeho původním rozsahu oddělen zdí.
Od roku 1958 je krematorium Strašnice zapsáno jako kulturní památka.[8]
Provozovatel[editovat | editovat zdroj]
Krematorium je ve vlastnictví hlavního města Prahy a provozováno Pohřebním ústavem hl. m. Prahy.[9]
Pamětní deska[editovat | editovat zdroj]
V předsálí hlavní obřadní síně je pamětní deska s tímto textem: Postaveno v letech 1929–1931 nákladem Pohřebního ústavu hlavního města Prahy, když byl prvním presidentem Československé republiky T. G. Masaryk a prvním primátorem hlav. města Prahy JUDr. Karel Baxa. V dozorčí radě Pohřebního ústavu hlav. města Prahy v čas ukončení stavby byli předseda Jan Černý, členové Karel Gabriel, Vladimír Káš, Václav Pašek, Kazimír Sierkies a ředitel Karel Hoffmann. Projekt vypracoval architekt Alois Mezera, stavbu vedl stavitel Tomáš Amena.
Pohřbení u Krematoria[editovat | editovat zdroj]
V urnovém háji, který obklopuje krematorium, je pochován např. prezident Antonín Zápotocký, herečka Lída Baarová či hudební skladatel Miloslav Kabeláč.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Krematorium Strašnice [online]. Pohřební ústav hl. města Prahy, 2016 [cit. 2016-11-17]. Dostupné online.
- ↑ Nejstarší krematorium v Evropě je ve Strašnicích: První pohřeb žehem tu provedli před 86 lety. Blesk.cz [online]. [cit. 2019-06-17]. Dostupné online.
- ↑ Pohřební ústav hlavního města Prahy patří mezi rodinné stříbro, idnes.cz
- ↑ Post Bellum - František Suchý
- ↑ Riskoval život, tajně zapisoval jména obětí nacistů. Teď o tom promluvil
- ↑ Nejstarší krematorium v Evropě je ve Strašnicích: První pohřeb žehem tu provedli před 86 lety. Blesk.cz [online]. [cit. 2019-06-17]. Dostupné online.
- ↑ S.R.O., ELPIS. Obřadní síně, krematorium Strašnice, krematorium Motol / Pohřební služba Praha, Střední Čechy - ELPIS. www.krematorium.cz [online]. [cit. 2018-05-28]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-06-17]. Identifikátor záznamu 152846 : krematorium. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Český úřad zeměměřický a katastrální: Informace o pozemku parcelní číslo 4018/1 a 4017/1. Praha [554782], Katastrální území: Vinohrady [727164]. [cit. 2016-11-24]. Dostupné z webových stránek KN.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SVOBODOVÁ, Markéta. Krematorium v procesu sekularizace českých zemí 20. století: ideové, stavební a typologické proměny. 1. vyd. Praha: Artefactum, 2013. 182 s. Epigraphica & sepulcralia. Monographica; 2. ISBN 978-80-86890-51-7. S. 101 - 105.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Krematorium Strašnice ve Wikimedia Commons - Fotografie z krematoria Strašnice
- Foto: V zákulisí krematoria Strašnice
- Krematorium na webu Slavné stavby
