Zdeněk Wirth

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Zdeněk Wirth
portrét dr.Zdeňka Wirtha od ak.mal.Františka Antonína Jelínka
Narození 11. srpna 1878
Libčany
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 26. února 1961 (ve věku 82 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo odpočinku Krematorium Strašnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Busta u Dobrovského domku (Werichova vila) na Kampě, kde Wirth 1929-1941 bydlel.

Zdeněk Wirth (11. srpna 1878 Libčany[1]26. února 1961 Praha) byl český historik umění, jeden ze zakladatelů památkové péče v Čechách, akademik ČSAV.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě na gymnáziu ve Vysokém Mýtě (1896) vystudoval v letech 1896-1900 filologii (čeština, němčina) a dějiny literatury na Univerzitě Karlově a externě dějiny umění (prof. B. Matějka, K. Chytil) a estetiku (prof. O. Hostinský).

Po absolvování vysokoškolského studia učil na středních školách v Praze, Mladé Boleslavi a Kladně. Od roku 1903 byl konzervátorem na Vysočině, od roku 1905 asistentem knihovníka Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Byl členem Archeologické komise při České akademii věd a umění a korespondentem (1907), od roku 1908 konzervátorem Centrální památkové komise ve Vídni, 1911-1939 členem Památkového sboru hl. města Prahy. V letech 1908 a 1913 organizoval 1. a 2. sjezd na ochranu památek v českých zemích.

Roku 1909 obhájil rigorózní práci Barokní gotika v Čechách v XVIII. a v 1. polovici XIX. století, která je považována za objevitelské dílo.[2] Byl redaktorem časopisů: Časopis Společnosti přátel starožitností českých (1907-1909), Styl (1908-1913), Věstník klubu Za starou Prahu (1911-1913) a redaktorem Štencovy edice Umělecké poklady Čech (1913-1914) a Laichterovy edice Umění a řemesla. Za první světové války byl aprovizačním důstojníkem, od roku 1918 působil jako přednosta oddělení památkové péče Ministerstva školství a národní osvěty, od roku 1922 jako přednosta odboru osvěty pro záležitosti umělecké.

Od roku 1925 přenášel na ČVUT jako suplující profesor dějin umění, od roku 1928 jako docent. V letech 1928-1940 byl vedoucím Státního fotoměřického ústavu v Praze. Za války byl nuceně penzionován, ale v té době byl z jeho podnětu zahájen odborný výzkum a dokumentace lidových staveb. Po roce 1945 byl členem České národní rady, od roku 1946 do roku 1951 předsedal Národní kulturní komisi, která rozhodovala o uměleckých konfiskátech. Roku 1952 byl jmenován akademikem. Roku 1953 byl spoluzakladatelem Kabinetu (později Ústavu) pro teorii a dějiny umění a místopředsedou ČSAV, v letech 1952-1955 předsedal filozoficko-historické sekci ČSAV. Roku 1956 získal titul DrSc. V letech 1958-1961 byl členem ústřední komise státní památkové péče.

Roku 1900 patřil k zakládajícím členům Klubu Za starou Prahu, stal se členem jeho domácí rady a roku 1922 byl předsedou, 1940-1945 místopředsedou. V letech 1919-1952 byl členem Svatovítské jednoty. Podílel se na založení Soupisu památek a zpracoval k edici 7 svazků, další dva jen rozpracoval. Od roku 1930 po rezignaci A. Podlahy vedl Soupis památek v Čechách.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1931 jmenován čestným občanem Kutné Hory.[3]
  • 1953 Čestná cena hl. města Prahy za činnost na ochranu staré Prahy
  • 1954 Řád republiky za celoživotní dílo

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Věnoval se hlavně pražským památkám, vydal „Praha v obraze pěti století“ (1932), „Stará Praha ve fotografii“ (1940) a podílel se na souboru „Zmizelá Praha“. Napsal také řadu monografií o českých městech (Kladno, Hradec Králové, Litomyšl aj.), o hradech a zámcích, o moderní české architektuře (Josef Gočár, Jan Kotěra a české neorenesanci Antonín Wiehl). Spolupracoval s fotografem K. Plickou ("Praha ve fotografii" 1953, "Pražský hrad" aj.)

V památkové péči byl významným zastáncem analytické metody s důsledným odlišováním novodobých doplňků památky a nepřípustnosti používání replik historických prvků. V teoretické rovině proti jeho přístupu vystupoval Václav Wagner se svou syntetickou metodou.

Publikace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Josef SOUKUP, Zdeněk WIRTH: Zvíkov, in: Památky archaeologické, 1907 https://www.academia.edu/24373421/
  • Barokní gotika v Čechách v XVIII. a I. polovici XIX. století, in: Památky archaeologické a místopisné, 23, 1908, č. 3, sl. 121-220, 37 tab. https://www.academia.edu/24315885/
  • Zdeněk WIRTH, Eduard SCHMIDT: Kutná Hora. Město a jeho umění, Nová edice, Praha 1912 https://www.academia.edu/24361228/
  • Zdeněk WIRTH: Betlémská kaple, in: Památky archaeologické, 33, 1922 a 1923, s. 55-69. https://www.academia.edu/24375282/
  • Zdeněk WIRTH: Pražské zahrady. 1910, 1913 a násl
  • Umělecké poklady Čech 1-2, Praha 1913-1915 (ed. a autor)
  • Zdeněk WIRTH, Josef TICHÝ: Hradec Králové. 1913 a násl.
  • Zdeněk Wirth, Karlštejn. Průvodce po hradě, Praha 1919
  • Zdeněk Wirth. L´art tchèque contemporain, Praha 1920 (s A. Matějčkem)
  • Zdeněk Wirth, Pražské hřbitovy I. (Olšany), František Topič, nakladatelství, Praha 1923
  • Zdeněk Wirth, Josef Gočár, Verlag Meister der Baukunst, Aktien-Gesellschaft, Ženeva 1930
  • Zdeněk Wirth, Antonín V. Barvitius (1823 - 1901), Grafický závod Jan Štenc, Praha 1932
  • Zdeněk WIRTH: Praha v obraze pěti století. Praha: Jan Štenc 1932
  • Zdeněk Wirth, Dějepis výtvarných umění v Československu, Sfinx, Bohumil Janda, Praha 1935 (et al.)
  • Zdeněk WIRTH, Antonín Matějček: Česká architektura 1800-1920. Praha: Štenc
  • Zdeněk Wirth, Umělecký místopis ČSR 1. Země česká, Praha 1939
  • Zdeněk WIRTH, Stará Praha. Obraz města podle fotografií ze 2. poloviny 19. století. Praha: J. Otto 1940
  • Zdeněk WIRTH a kol.: Zmizelá Praha 1-6. Praha: V. Poláček 1945-1948
  • Zdeněk Wirth, Burgen und Schlösser (Böhmen und Mähren), Artia, podnik pro zahraniční obchod, Praha 1954 (s J. Bendou)
  • Zdeněk Wirth, Burgen und Schlösser in Böhmischen Ländern, Orbis, Praha 1960
  • Soupis památek, autorství a spolupráce na okresech: Chotěboř (1906), Kladno (1907), Litomyšl (1908), Náchod (1910), Polička (1906), Stříbro, Vysoké Mýto
  • Úvodní texty k četným obrazovým publikacím Karla Plicky

Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]

  • Rukopisná pozůstalost je uložena v Ústavu dějin umění České akademie věd v Praze.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Libčany
  2. Dvořáková V, 1995, s. 938
  3. Slavíček L (ed.), 2016, s. 1677

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1677-1681, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Kristina UHLÍKOVÁ: Zdeněk Wirth, první dvě životní etapy (1878–1938). Praha 2010.
  • Zdeněk Wirth pohledem naší doby, editoři Kristna Uhlíková a Jiří Roháček. Praha 2010
  • Vlasta Dvořáková, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Praha 1995, s. 938
  • H. Rokyta, Přehled činnosti Zdeňka Wirtha v oborech památkové péče, Zprávy památkové péče 18, 1958, s. 66-70
  • Ottův slovník naučný, heslo Wirth Zdeněk. Sv. 28, str. 1131

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]