Eva Zaoralová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
PhDr. Eva Zaoralová
Eva Zaoralová (2007)
Rodné jméno Eva Šebánková
Narození 28. listopadu 1932 (86 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání překladatelka, spisovatelka, vysokoškolská učitelka a novinářka
Alma mater Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Akademické gymnázium Štěpánská
Ocenění Řád umění a literatury (2002 a 2012)
Artis Bohemiae Amicis (2002)
Medaile Za zásluhy (2010)
Ceny české filmové kritiky 2017
Rodiče Jan Šebánek, architekt
Marie Šebánková
Příbuzní Viktorin Šulc, dědeček z matčiny strany
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eva Zaoralová (roz. Šebánková; * 28. listopadu 1932, Praha)[1] je česká filmová publicistka, specializující se především na francouzský a italský film. Od roku 1994 působí vedle herce Jiřího Bartošky ve vedení Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Do roku 2010 byla umělecká ředitelka, od roku 2011 umělecká poradkyně festivalu.[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako jedináček v rodině architekta Jana Šebánka a jeho ženy Marie Šebánkové, i dědeček z matčiny strany, Viktorin Šulc, byl povoláním architekt.[3] Po studiu na pražském Akademickém gymnáziu ve Štěpánské ulici vystudovala francouzštinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze – a to včetně absolvované jazykové stáži díky její znalosti francouzštiny a italštiny –, kde jí byl také přiznán titul PhDr..[4][5][6] Následně se věnovala překládání z francouzštiny a italštiny (dle Souborného katalogu NK ČR např. Giuseppe Dessì, Federico Fellini, Goffredo Parise, Michelangelo Antonioni, Alba de Céspedes, Sveva Casati Modignani, Pierre Daninos, Georges Simenon, Cesare Pavese, Carlo Fruttero, Alberto Bevilacqua, Fred Kassak).[7]

Byla šéfredaktorkou odborného filmového časopisu Film a doba, na jehož vydávání se stále podílí. Přednášela filmovou historii na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Zasedala v porotách mnoha filmových festivalů (Benátky, Berlín, Cannes, Mannheim, Wiesbaden, Antalya).

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Dne 28. října 2010 převzala z rukou českého prezidenta Václava Klause Medaili Za zásluhy v oblasti kultury.[8] V roce 2012 jí byl udělen polský Rytířský kříž Řádu za zásluhy Polské republiky za přínos k rozvoji polsko-českého kulturního dialogu.[9][10] Ve stejném roce také povýšila na důstojnici francouzského Řádu umění a literatury, poté co jí byl roku 2002 udělen tentýž řád avšak v hodnosti rytíře.[11] V roce 2018 získala „zvláštní uznání za mimořádný přínos české filmové kritice“ v rámci Cen české filmové kritiky.[12]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Byla třikrát vdaná,[13] jejími manžely byli chemik Jan König, filmový historik Ivo Hepner a také Zdeněk Zaoral (1945–1996)[14].[15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Eva Zaoralová-Hepnerová In: Obec překladatelů
  2. Stručná historie festivalu na webu KVIFF
  3. Portrét: Eva Zaoralová. alenaprokopova.blogspot.cz [online]. [cit. 2017-12-21]. Dostupné online. 
  4. Portrét: Eva Zaoralová. alenaprokopova.blogspot.cz [online]. [cit. 2017-12-21]. Dostupné online. 
  5. ŘÍHOVÁ, Klára. Eva Zaoralová: Géniové bývají v soukromí často jiní, než si je představujeme. Novinky.cz. 2012-07-01. Dostupné online [cit. 2017-12-21]. (česky) 
  6. Eva Zaoralová. www.databaze-prekladu.cz [online]. [cit. 2017-12-21]. Dostupné online. (česky) 
  7. Eva Zaoralová, filmová publicistka a duše karlovarského festivalu, slaví 85. narozeniny | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz. 2017-11-27. Dostupné online [cit. 2017-12-21]. (česky) 
  8. Prezident ocenil válečné veterány, ale i Knížáka a Maciuchovou. iDNES.cz [online]. 2010-10-28 [cit. 2017-12-21]. Dostupné online. 
  9. Eva Zaoralová dostala polský Rytířský kříž | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2012-07-19 [cit. 2017-12-21]. Dostupné online. 
  10. Eva Zaoralová dostala Rytířský kříž za zásluhy v propagaci Polska. Novinky.cz. 2012-07-18. Dostupné online [cit. 2017-12-21]. (česky) 
  11. Eva Zaoralová převezme francouzský Řád umění a literatury | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2012-11-28 [cit. 2017-12-21]. Dostupné online. 
  12. ČTK. Nejlepším loňským filmem se stalo česko-slovenské drama Špína. Českénoviny.cz [online]. 2018-01-27 [cit. 2018-01-29]. Dostupné online. 
  13. TICHÁ, Eva. Bartoška mi připadal jako fouňa, říká Eva Zaoralová. iDNES.cz [online]. 2012-01-08 [cit. 2017-12-21]. Dostupné online. 
  14. Zdenek Zaoral. ČSFD.cz [online]. [cit. 2017-12-21]. Dostupné online. 
  15. KŘIVÁNKOVÁ, Darina. První dámou českého filmu pořád zůstává Eva Zaoralová. Reflex.cz. 2014-07-07. Dostupné online [cit. 2017-12-21]. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1120. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 753. 
  • KŘIVÁNKOVÁ, Darina. Vše o Evě. Reflex. Červenec 2010, čís. 26, s. 66–70. ISSN 0862-6634. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 805. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 544. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]