František Vláčil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
MgA. František Vláčil
Narození 19. února 1924
Československo Český Těšín, ČSR
Úmrtí 28. ledna 1999 (ve věku 74 let)
Česko Praha, Česko
Manžel(ka) Věra Vláčilová
Český lev
Celoživotní umělecký přínos českému filmu
1994
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Vláčil (19. února 1924 Český Těšín28. ledna 1999 Praha) byl český malíř, grafik, filmový scenárista a režisér. Jeho filmy Marketa Lazarová a Údolí včel jsou dnes filmovými odborníky považovány za vrcholná díla české kinematografie.[1] Na MFF Karlovy Vary byl oceněn za přínos světové kinematografii.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Dětství strávil na severní Moravě a pak krátce studoval na UMPRUM v Praze. Poté přestoupil na obor dějiny umění a estetika na Filozofické fakultě Masarykovy univerzityBrně. Studium ukončil v roce 1951.[2] O film se zajímal již v průběhu studia a jako scénárista a režisér pracoval v brněnském studiu kresleného a loutkového filmu. Později nastoupil do nově zřízeného Studia populárně vědeckých a naučných filmů v Brně. Během povinné vojenské služby ve filmovém studiu Československého armádního filmu točil různé instruktážní a propagandistické snímky.

Na Barrandově debutoval až v roce 1960 filmem Holubice, kterým se zařadil mezi nejpozoruhodnější filmové tvůrce tzv. československé nové vlny 60. let 20. století. Film byl oceněn na MFF v Benátkách. Následovala historická balada Ďáblova past (1961). Největší ohlas mu ale přinesl dlouho připravovaný, dlouho natáčený a upravovaný film Marketa Lazarová. Složitá historická filmová freska s tehdy debutující mladičkou slovenskou herečkou Magdou Vašáryovou v hlavní roli Markety. Jedná se o úchvatný psychologický film plný obrazových metafor. S Vláčilem na něm spolupracovali přední čeští výtvarníci jako tvůrci kostýmů a dekorací (Theodor Pištěk, Jan Koblasa). V anketě kritiků byl film Markéta Lazarová prohlášen za nejvýznamnější film století.[3] Film byl i na tehdejší poměry velice nákladný (jednalo se do té doby o vůbec nejdražší český film). Aby se část nákladů vrátila zpět, byl ve stejných kulisách a dekoracích natočen další historický film Údolí včel s Petrem Čepkem v hlavní roli. Čepek zazářil i v dalším barevném snímku Adelheid.

V období normalizace František Vláčil natočil několik krátkometrážních filmů, z nichž patrně vůbec nejpozoruhodnější je film Praha secesní z roku 1974. Něžně poetický byl i vánočně laděný dětský film Pověst o stříbrné jedli. Následoval smutný, tísnivý a psychologicky těžký příběh Dým bramborové natě s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Zaujal i baladický příběh Stíny horkého léta.

Výrazný režisérský rukopis nese i biografický film o skladateli Antonínu Dvořákovi Koncert na konci léta, natočený podle scénáře Zdeňka Mahlera. Velmi výrazné jsou i jeho poslední snímky Hadí jed, Stín kapradiny a Mág.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1994 obdržel ocenění Český lev za celoživotní umělecký přínos českému filmu. Působil také jako prezident České filmové a televizní akademie. Na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech roku 1998 obdržel hlavní cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii.

V roce 2013 získal in memoriam Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize.[4]

Složitá osobnost[editovat | editovat zdroj]

František Vláčil byl bezesporu výjimečný a všemi múzami políbený filmař, nicméně jednalo se o vnitřně velmi rozpolcenou a složitou osobnost, které se nevyhýbaly deprese a velké problémy s alkoholem. Mnohé jeho snímky byly složitě dotvořeny jen díky podpoře jeho filmového štábu, přesto však zůstává jeho filmové dílo v celém kontextu české kinematografie zcela unikátní a naprosto mimořádné.

Filmografie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Film[editovat | editovat zdroj]

Televize[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.ceskatelevize.cz/lide/frantisek-vlacil/ ČT: František Vláčil
  2. Nostalghia.cz – Marketa Lazarová – František Vláčil
  3. Filmová databáze: František Vláčil
  4. Laureáti Státních cen a cen Ministerstva kultury

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]