Albert Kutal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Prof. PhDr. Albert Kutal, DrSc.
Narození 9. ledna 1904
Hranice na Moravě
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 27. prosince 1975 (ve věku 71 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání historik umění
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Albert Kutal (9. ledna 1904, Hranice na Moravě[1]27. prosince 1976, Brno) byl český historik umění a vysokoškolský pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Albert Kutal absolvoval 1. české státní gymnázium v Brně (1923) a v letech 1923–1928 studoval dějiny umění a klasickou archeologii na Masarykově univerzitě v Brně (prof. Eugen Dostál).

V letech 1926–28 a po vojenské službě znovu v letech 1931–1945 pracoval v obrazárně Zemského muzea v Brně, do roku 1942 jako přednosta. Ve 40. letech přednášel na Škole umění ve Zlíně. V závěru války byl totálně nasazen, ale později s pomocí svých kolegů a restaurátorky Hedviky Böhmové, která byla za války jako osoba německé národnosti požádána, aby převzala řízení muzea, postupně ukryl a zachránil nejcennější obrazy ze sbírek v Brně, Kroměříži a Vizovicích. V letech 1945–1948 byl zemským muzejním radou a správcem galerie při Zemském muzeu v Brně.

Roku 1929 obhájil doktorát z filosofie na Masarykově univerzitě v Brně a roku 1937 se habilitoval.[2] Od roku 1939 působil jako soukromý docent, 1945–1951 převzal řízení Semináře dějin umění na Filozofické fakultě MU Brno po prof. Eugenu Dostálovi. Roku 1948 byl jmenován profesorem dějin umění na Masarykově univerzitě a v letech 1950–1961 vedl Katedru dějin umění. Roku 1963 získal titul DrSc.[3] Jako profesor Semináře dějin umění působil na FF MU do roku 1971. Přednášel dějiny umění také na univerzitách v Rakousku (Vídeň, Graz), Belgii (Louvain, Brusel), Bonnu a Paříži. Albert Kutal je spolu s Václavem Richterem považován za tvůrce tzv. Brněnské školy dějin umění.[4]

Byl teoretikem Skupiny výtvarných umělců v Brně, kde k jeho přátelům patřili malíři Antonín Procházka a Jaroslav Král. Svými výtvarnými kritikami přispíval do časopisu Index. V tomto časopise také publikoval články, které se zabývaly širší koncepcí galerie jako výstavního prostoru i odborného pracoviště.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  •  ?? Goethova cena[5]
  • 1976 Herderova cena

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jako pracovník a později i přednosta obrazárny Zemského muzea se Kutal zasloužil o významné rozšíření jejího fondu moderního umění. V roce 1961 byla obrazárna muzea vyčleněna a sloučením s Uměleckoprůmyslovým muzeem dala vznik Moravské galerii v Brně.

Odborný zájem Alberta Kutala se soustředil nejprve na plastickou výzdobu románsko-gotického kláštera v Předklášteří. [6] Jeho zásluhou byla připravena výstava, která představila gotické umění Moravy a Slezka (1935–36).[7]

V následujících letech publikoval řadu odborných článků o významných gotických sochařských dílech na Moravě a objevil a popsal gotickou deskovou malbu s výjevem Ukřižování Krista z dílny tzv. Mistra Rajhradské Archy. Obraz známý pod názvem Novosadské Ukřižování zakoupila roku 1935 Národní galerie v Praze.[8]

Jako autor přispěl Kutal kapitolou o sochařství do souborné publikace České umění gotické (1949). V 50. letech se zabýval podrobně gotickými madonami (Mistr Krumlovské madony, Mistr Toruňské madony), rekonstruoval jejich vývojovou řadu a shromáždil doklady pro domácí původ tzv. krásného slohu.[9][10] Jeho práce vycházejí metodicky z principů starší Vídeňské školy dějin umění a představují důležitý přínos k zařazení českého gotického umění do širšího evropského kontextu dějin umění.[11]Výsledky mnohaleté Kutalovy vědecké práce jsou shrnuty v souborné publikaci České gotické sochařství 1350–1450.

Navazující studie Alberta Kutala se týkaly gotických tzv. horizontálních piet[12], ke kterým shromáždil srovnávací materiál z alpských zemí.[13] a své poznatky shrnul v článku z roku 1972.[14]

V polovině 50. let Kutal publikoval také několik prací o pozdně gotickém sochařství, kde se podrobně věnoval Mistru Žebráckého Oplakávání[15], Antonínu Pilgramovi[16] a Monogramistovi IP[17].

Jako teoretik Skupiny výtvarných umělců v Brně a výtvarný kritik se Kutal zabýval kubistickým obdobím členů Osmy, kubismem v raném díle Antonína Procházky[18] a sociálním obdobím 20. let v díle Jaroslava Krále[19]. Byl autorem textů ke katalogům výstav Karla Jílka, Eduarda Miléna a Františka Kalába. Nestihl dokončit připravovanou monografii Jana Štursy.

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Portál kláštera tišnovského v Předklášteří, 1929, rigorózní práce (PhDr)
  • Pieta z kostela sv. Tomáše v Brně, Brno 1937
  • Moravská dřevěná plastika prvé poloviny 14. století, 1939, habilitační práce (doc.)
  • Gotické sochařství v Čechách a na Moravě, Praha 1942
  • Kutal A, Líbal D, Matějček A, České umění gotické I, Praha 1949
  • Andrea Mantegna, nakl. ČSVU, Praha, 1958
  • České gotické sochařství 1350–1450, SNKLU, Praha, 1962 (14 vydání ve 4 jazycích), též doktorská dizertační práce (Dr.Sc.)
  • Sochařství, in: Kavka F (ed.), České umění gotické 1350–1420, Academia, Praha 1970
  • České gotické umění, Obelisk Praha 1972
  • Gotické sochařství, in: Dějiny českého výtvarného umění I, Academia, Praha 1984

Články[editovat | editovat zdroj]

  • Ukřižování Novosadské, Volné směry XXXII, 1936, s. 67–74
  • Příspěvek k poznání plastiky 14. století na Moravě, Volné směry XXXII, 1936, s. 209–212
  • Dvě moravské "krásné" Madony, Umění 11, 1938, s. 345-348
  • Krásná sv. Kateřina v kostele sv. Jakuba v Jihlavě, Umění 13, 1940-41, s. 88-90
  • Moravské sochařství 14. a první pol. 15. století, Umění XIII, 1941, s. 297–315
  • Slezské umění a české země, in: Slezsko, český stát a česká kultura, Opava 1946, s. 75-91
  • Příspěvek k dějinám pozdně románské plastiky, in: Cestami umění 1949, s. 67-72
  • O mistru krumlovské madony, Umění 5, 1957, s. 29-63

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Hranice
  2. Kutal A, Moravská dřevěná plastika prvé poloviny 14. století (1939)
  3. Kutal A, České gotické sochařství 1350–1450 (1963)
  4. Sedmdesát let dějin umění v Brně. www.phil.muni.cz [online].  [cit. 2017-02-20]. Dostupné online.  
  5. Encyklopedie města Brna, bez data udělení a bližšího určení
  6. Kutal A, Portál kláštera tišnovského v Předklášteří (1928), doktorská disertace
  7. Slavíček L, Objev nové pevniny, 2012, s. 580–599
  8. Inventář, Farní úřad Olomouc, Nové Sady
  9. Kutal A, O Mistru Krumlovské madony, Umění V, 1957, s. 29–63
  10. Kutal A, Madona ze Šternberku a její mistr, Umění VI, 1958, s. 111–150
  11. Plátková-Všetečková Z, Kapitoly z českého dějepisu dějin umění II, Odeon, Praha 1987, str. 301–309
  12. Kutal A, K problému horizontálních piet, Umění XI, 1963, s. 321–359
  13. Kutal A, České sochařství kolem 1400 a alpské země, Umění V, 1957, s. 301–315
  14. Kutal A, Erwägungen über das Verhälltnis der horizontalen und schönen Pietás, Umění XX, 1972, s. 485-520
  15. Kutal A, Nové práce z okruhu Mistra Žebráckého Oplakávání, Čas. NM CXXIV, 1955, s. 47-76
  16. Kutal A, Dvě nové práce Antonína Pilgrama, Umění IV, 1956, s. 93–106
  17. Kutal A, O mistru Zlíchovského epitafu, Čas. NM, CXXV, 1956, s. 24–52
  18. Kutal A, Antonín Procházka, Praha 1959
  19. Kutal A, Jaroslav Král, Praha 1962

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 775-777, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Slavíček L, Objev nové pevniny. Brněnská výstava gotického umění Moravy a Slezska 1935–1936 a Albert Kutal, in: Dáňová H, Mezihoráková K, Prix D, Artem ad vitam: kniha k poctě Ivo Hlobila, Artefactum, Praha 2012. p. 580–599, ISBN 978-80-86890-46-3
  • Krása J, Dvě nové práce profesora A. Kutala, Umění II, 1954, s. 350–352
  • Pešina J, Šedesát let Alberta Kutala. Umění XI, 1963, s. 407–410
  • Bakoš J, Úvahy o uměleckohistorickém stanovisku Alberta Kutala. Ars 1982, s. 120–143

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]