Hranice (okres Přerov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hranice
Náměstí

Náměstí

znak obce Hranicevlajka obce Hraniceznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0714 513750
kraj (NUTS 3): Olomoucký (CZ071)
okres (LAU 1): Přerov (CZ0714)
obec s rozšířenou působností: Hranice
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální výměra: 49,79 km²
počet obyvatel: 18 352 (2017)[1] (e)
nadmořská výška: 250 m n. m.
PSČ: 753 01 až 753 61
zákl. sídelní jednotky: 31
části obce: 9
katastrální území: 8
adresa městského úřadu: Pernštejnské náměstí 1
Město
753 01 Hranice 1
starosta / starostka: Jiří Kudláček
Oficiální web: www.mesto-hranice.cz
E-mail: podatelna@mesto-hranice.cz

Hranice
Red pog.svg
Hranice
Zdroje k infoboxu a částem obce

Hranice (pomnožné číslo, německy Mährisch Weißkirchen[2]) jsou městookrese PřerovOlomouckém kraji, 23 km severovýchodně od Přerova na soutoku Bečvy a Veličky , jihozápadně od Ostravy a východně od Olomouce. Historicky původní název byl jménem jednotného čísla rodu ženského (ta Hranice), všeobecně se však postupem doby ustálilo používání pomnožného čísla, německy Mährisch Weißkirchen (překladem Moravské Bělokostelí).[3] Žije zde zhruba 18 tisíc obyvatel. Katastrální území má rozlohu 5 251 ha (52,51 km²). Historické jádro je městskou památkovou zónou.

Město je důležitým dopravním uzlem, prochází jím trať 270: (Praha-) Česká Třebová - Olomouc - Ostrava a také trať 280: Hranice na Moravě - Vsetín - Púchov (SK). Zastavují zde spoje jak Českých drah, tak i soukromých dopravců LEO Express a RegioJet. Název železniční stanice je Hranice na Moravě a často se mylně přenáší na samotné město.

Geografická poloha[editovat | editovat zdroj]

Město Hranice leží v prostoru Moravské brány převážně na pravém břehu řeky Bečvy, v nadmořské výšce asi 260 m. Ta část Moravské brány, v níž leží Hranice, se nazývá Bečevská brána. Je vklíněna mezi Oderské vrchy a Podbeskydskou pahorkatinu (Maleník). Bečevská brána má ráz ploché pahorkatiny, jejíž výškové členění je od 205 m n. m. do 366 m n. m. Hranice patří k městům s velmi zajímavým přírodním prostředím. Město bylo založeno na terénní vyvýšenině v ohbí řeky Bečvy mezi jejími přítoky Ludinou a Veličkou a tak město dominuje okolní krajině. Nachází se v prostoru, v němž se soustřeďují dopravní a inženýrské koridory na hlavním železničním a silničním tahu Přerov-Ostrava s významnou odbočkou na Valašské Meziříčí, Beskydy, Vsetín a na Slovensko. Pro postavení města Hranic je významné sousedství lázní v Teplicích nad Bečvou.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel[editovat | editovat zdroj]

V roce 1995 počet obyvatel Hranic jako celku, tj. včetně místních částí, kulminoval a překročil 20 tisíc. Od té doby opět klesá.

Výrazně se mění i počet obyvatel v obcích připojených k Hranicím. Drahotuše v roce 1854 měly 1282 obyvatel, po 140 letech v roce 1994 jich bylo 1475. Někde však, jako třeba ve Středolesí a Uhřínově, je zaznamenáván trvalý pokles počtu obyvatel.

Vývoj počtu obyvatel Hranic podle sčítání lidu[4]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 6 398 7 083 7 795 7 845 8 728 9 303 10 826 11 757 10 767 12 317 18 099 19 507 19 670 18 397

Struktura populace[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Areál dnešního městského jádra Hranic byl prokazatelně osídlen již ve 12. století. Středověká osada vznikla jako přirozená hraniční výspa na okraji pomezního hvozdu mezi Moravou a Slezskem - dále od města směrem na sever již byly pouze těžko prostupné lesy. Odtud také pochází název současného města - Hranice. Pozdější německý název Weisskirchen vznikl až později v důsledku postavení původního gotického kostela, stávajícího do třicetileté války v místech současné fary, jenž tvořil svým bílým zdivem dominantu údolí řeky Bečvy – latinsky Alba Ecclesia, německy Weisskirchen (doslova Bílý kostel). V blízkosti města procházela tzv. Jantarová stezka, táhnoucí se po svazích Moravské brány a rozdělující se v Hranicích na dvě linie – severní větev pokračovala ve směru na Bělotín a Ostravu dále na sever, východní se otáčela východním směrem do bečevského údolí ve směru na Kelč a Valašské Meziříčí. Zejména ve 13. století hrály Hranice důležitou úlohu jako kolonizační centrum pro oblast dnešního Potštátska (východní hřebeny tzv. Železné brány).

Založení města je datováno řadou listin v rozmezí 12.–13. století, především falz, které vznikly v průběhu sporů o hranický újezd mezi kláštery Rajhradským (řád benediktinů) a Hradisko u Olomouce (premonstráti), přičemž na autorství největšího počtu falz se podepsal posledně zmiňovaný klášter.

První falzifikát, datovaný k roku 1169 (Granice), náleží Rajhradskému klášteru a patří také k těm historicky a geograficky nejvěrohodnějším. V této listině také figuruje legendární zakladatel města Hranic, poustevník Jurika (jmenovitě uváděn rajhradským nekrologiem k roku 1209), který v této oblasti skutečně působil a o kolonizaci území se nemalou měrou zasloužil. Další falzum, tentokrát premonstrátské, vzniklo roku 1250 (Hranicz) a je reakcí na vyvrcholení sporu mezi zmíněnými kláštery o hranický újezd.

Celý spor vznikl v důsledku církevních a politických tlaků, jejichž důsledkem se stala clunyjská církevní reforma: původně patřil olomoucký klášter Hradisko, stejně jako klášter v Rajhradě benediktinům. Se vznikem tzv. clunyjského hnutí a nových reformních tlaků v církvi (např. 12. stol.) došlo také ke vzniku nových řádů, jako premonstráti a cisterciácký řád, které byly novým trendům více nakloněny, než řády staré, tyto trendy podporovaly a na oplátku byly podporovány papežem. Odtud také pramenila nevraživost a rivalita „nových“ a „starých“ církevních řádů, která však kromě četných sporů dala vzniknout také takovým kulturním skvostům, jako je např. Codex Gigas (neboli „Ďáblova bible“). Když byli v roce 1143 benediktini z olomouckého kláštera vytlačeni premonstráty, vznikly spory i o původně benediktinské majetky, které sice klášteru Hradisko nepatřily, ale byly v jeho blízkém okolí, zejména pokud jejich benediktinské vlastnictví netrvalo příliš dlouho, jako tomu bylo i v případě hranického újezdu. Premonstráti nakonec celý spor díky „nezvratným důkazům práva“, jako oblíbenost u papeže, vyhráli a benediktinský hranický újezd tak přešel roku 1222 do jejich vlastnictví. Zmiňované falzum z roku 1250 tak mělo definitivně stvrdit nezvratné majetkové nároky na hranický újezd.

Nehledě na historická falza zakládacích listin, město jako takové bylo skutečně vysazeno až v 3. třetině 13. stol., a to hned dvakrát. V roce 1276 byla vydána klášterem Hradisko lokační listina, tentokrát již pravá, k založení města Alba Ecclesia (v tu dobu již existovala osada v jižní části ostrožny a pod ní). Během rozbrojů po smrti českého krále Přemysla Otakara II. bylo lokované město zpustošeno, a proto bylo po roce 1282 lokováno znovu. K roku 1296 se již v listinách mluví o Hranicích jako o městečku.

V období do husitských válek bylo město s přilehlými majetky častým artiklem premonstrátských zástav, a majitelé újezdu se proto velmi rychle střídali. Kvalitativně novou etapou v dějinách města nastolilo obsazení města husitskými vojsky (Jana Tovačovského z Cimburka) roku 1427. Počínaje tímto okamžikem se Hranice staly součástí tehdy mohutného „impéria“ nepsaných vládců husitské a pohusitské Moravy – pánů z Cimburka. Za vlády Jana a Ctibora Tovačovských z Cimburka byly Hranice opevněny kamennými hradbami (14351460), původně dřevěná městská tvrz, již pravděpodobně vybudovali v místech dnešního zámku někteří ze zástavních držitelů města, byla přestavěna na malý kamenný hrádek.

Roku 1470 získal hranické panství společně s hradem pan Albrecht Kostka z Postupic, nejvyšší komorník zemského soudu v Olomouci. Na hradě ovšem mnoho nepobýval a pro značné zadlužení byl brzy nucen hrad s městem zastavit panu Janu Bělíkovi z Kornic. Nehledě na tuto zástavu ale hrad s přináležejícím zbožím roku 1475 prodal za 4000 zlatých a tři životy (termín „tři životy“ znamená možnost držby v zástavě po dobu tří generací rodu, tj. po dobu života pana Viléma a jeho dvou nástupců) pánům Vilému a Janovi z Pernštejna. Tato obchodní transakce ovšem poněkud komplikovala situaci, poněvadž právoplatnými majiteli jednoho a téhož panství se stali zároveň pan Jan Bělík a pan Vilém z Pernštejna. Není známo, jak se celá věc urovnala, ale k roku 1477 byl již pánem na Hranicích Vilém. Pernštejnové vlastnili město Hranice mezi léty 14751547. S jejich vládou je spojen rozkvět hranického panství i města samotného. Došlo také k další přestavbě městského hradu, jenž byl významně rozšířen (snad mezi rokem 1480 a 1514). Z této doby také pochází válcový základ dnešní zámecké věže.

Již za svého života, roku 1507, Vilém pro lepší správu panství rozdělil své statky mezi své dva syny, Jana a Vojtěcha, přičemž Hranické panství s hradem připadlo prvně jmenovanému, tedy Janovi, ten celé panství také zdědil. Jeho rozhazovačný, značně nákladný život a potřeba splatit dluhy ho roku 1547 přinutily prodat všechno hranické zboží Václavu Haugvicovi z Biskupic. Haugvic podržel město sotva 6 let a již v dubnu 1553 je prodal vladykovi Janu Kropáči z Nevědomí (na Hranicích v letech 15531572).

Pod vlastnictvím Jana Kropáče z Nevědomí zažilo město jednu z posledních renesancí svého rozkvětu. Poněvadž si Jan Kropáč vybral Hranice jako sídelní město, došlo k novým urbanisticko-architektonickým úpravám historického jádra, přičemž pozornost se soustředila především na sídlo samotné – tedy původně pernštejnský hrad, který byl přebudován na výstavný trojkřídlý renesanční zámek. Vlastní budova zámku se od dnešní stavby se lišila pouze západním křídlem, jež bylo o něco kratší než dnes, a také severním zakončením zámku, neboť severní arkádové křídlo ještě nestálo a zámek tak byl v tuto stranu oddělen od hospodářské části pouze příkopem, a úpravou vstupní (dnes Zámecké) ulice. Stará pernštejnská původně cele válcová věž dostala osmibokou nástavbu a byla zastřešena kuželovou střechou s podsebitím.

Po smrti Jana Kropáče se na Hranicích vystřídalo několik majitelů (Jan ml. ze Žerotína, Frydrych ze Žerotína, Jan Jetřich z Kunovic), mezi léty 16001609 vlastnil město Zdeněk Žampach z Potštejna (z období jeho působení pochází korouhvička na zámecké věži a unikátní arkádové severní křídlo zámku).

Posledním majitelem Hranic, jenž ve městě sídlil, byl Václav Mol z Modřelic. Jeho podpis najdeme především v bohužel vlivem času dosti poničených zámeckých interiérech. Za stavovského povstání proti Habsburkům byl Václav Mol zvolen mezi 12 moravských direktorů za panský stav, kteří převzali prozatímní vládu na Moravě. Po bitvě na Bílé hoře bylo město se zámkem roku 1620 vzato pod kontrolu císařskými vojsky. 31. května 1621 byl zatčen spolu s dalšími šlechtici Václav Mol a uvržen do vězení v Olomouci. Jeho zkonfiskovaný majetek získal roku 1622 biskup a kardinál František Serafínský z Dietrichsteina trvale sídlící v Olomouci. Ten město i přes ozbrojený odpor hranických měšťanů převzal a po peripetiích třicetileté války téměř na tři sta let začlenil do dietrichsteinského dominia.

Dne 23. června 1924 oficiálně navštívil město a hranickou vojenskou akademii prezident T. G. Masaryk.

Seznam majitelů hranického panství[editovat | editovat zdroj]

Náměstí s radnicí
Nádvoří zámku

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Územím města prochází dálnice D1 s exitem 308-Hranice. Městem prochází silnice I/47 v úseku Lipník nad Bečvou - Odry, a z ní se odpojuje silnice I/35 na Valašské Meziříčí. Od dálnice do města vede silnice II/440 ze směru od Potštátu, která končí na silnici I/35. Silnice III. třídy na území města jsou:

  • III/04726 Drahotuše - I/47 - Rybáře
  • III/4382 Hranice - Teplice nad Bečvou - Valšovice - Paršovice
  • III/44021 ze silnice II/440 - Velká - Drahotuše
  • III/44022 Velká - Lhotka
  • III/44023 Velká - Hrabůvka
  • III/44025 Drahotuše - Klokočí - Milenov - Uhřínov - Středolesí
  • III/44026 (ulice K Nádraží v Drahotuši)
  • III/44027 (ulice Nádražní v Hranicích)
  • III/44029 (ulice Lipnická a Hranická v Drahotuši)

Společenský život[editovat | editovat zdroj]

Samospráva města od roku 2016 vyvěšuje 5. července moravskou vlajku.[5]

Významné památky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Hranicích (okres Přerov).
Technická památka Hranické viadukty

Části města[editovat | editovat zdroj]

Nádražní ulice

Město se skládá ze dvou nesousedících území rozdělených územím obcí Hrabůvka, Milenov a Klokočí a je tvořené částmi:

město
exkláva

Součástí města byla v letech 1976–1990 také obec Olšovec.[11]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 619.  
  3. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 619.  
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21, [cit. 2017-01-18]. Dostupné online.  
  5. https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=10154097349480661&id=224337820660
  6. http://mapy.mesto-hranice.cz/tms/html/ost/pamatky/edit.php?info&BubbleInfo=1&EDIT_ID=22
  7. http://mapy.mesto-hranice.cz/tms/html/ost/pamatky/edit.php?info&BubbleInfo=1&EDIT_ID=24
  8. http://mapy.mesto-hranice.cz/tms/html/ost/pamatky/edit.php?info&BubbleInfo=1&EDIT_ID=4
  9. http://mapy.mesto-hranice.cz/tms/html/ost/pamatky/edit.php?info&BubbleInfo=1&EDIT_ID=23
  10. http://mapy.mesto-hranice.cz/tms/html/ost/pamatky/edit.php?info&BubbleInfo=1&EDIT_ID=10
  11. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 373.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HAUBELT, J. - SANETŘÍK, M. a kol.: Na Hranicku v časech druhé světové války. OREGO - Dr.- Milan Havlíček, 2011.
  • HAUBELT, J. - SANETŘÍK, M.: Země Moravské brány. Hranice, 2006.
  • CHUPÍK, Fr.: Čtyři pozdně středověká městská opevnění na střední Moravě – Hranice na Moravě, Lipník nad Bečvou,Prostějov a Přerov - (1. část). In: Střední Morava. Memoria Olomouc, 1999, číslo 8, s. 176
  • INDRA, B.: Město a panství Hranice za třicetileté války. In: Sborník státního okresního archivu Přerov.4. Státní okresní archiv Přerov, 1996, s. 187
  • INDRA, B. - HOSÁK, L. - JAŠKOVÁ, M.: Hranice. Dějiny města I. Městský národní výbor v Hranicích, 1969, s. 128
  • INDRA, B.: Historie hranických domů Město Hranice, 2005, s. 324
  • KUČA, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II. Nakladatelství Libri, Praha, 1997.
  • MILOŠ, St. - MICHNA, P. - SEDLÁČKOVÁ, H.: Pozdněgotické a renesanční kachle ze zámku v Hranicích. MěÚ Hranice a Památkový ústav v Olomouci, 1998.
  • MUSIL, Fr. - JANKOVÁ, Y. - LANDSPERSKÝ, H. - SVOBODA, L. - VESELÝ, E.: Hrady zámky a tvrze na Moravě. Olympia, Praha 1987.
  • PLAČEK, M.: Město Hranice do Bílé hory. Archeologické památky střední Moravy, sv 8, Olomouc 2004.
  • POSPĚCH, T.: Hranická architektura 1815 – 1948. Dost, Hranice 2000, ISBN 80-902942-0-0.
  • POSPĚCH, T.: Architecture of the Hranice. Dost, Hranice, 2001, 108 s.
  • POSPĚCH, T.: Hranice. Průvodce památkami města. Dost, Hranice 2002.
  • POSPĚCH, T.: Hranice. Navštívenka. Dost, Hranice, 2004.
  • BEDNÁŘ, V. - POSPĚCH, T.: Hranice, c. k. rakousko-uherské vojenské ústavy. Dost, Hranice, 2005.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Město Hranice

I-Město • II-Lhotka • III-Velká • IV-Drahotuše • V-Rybáře • VI-Valšovice • VII-Slavíč • VIII-Středolesí • IX-Uhřínov