Moravská brána

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Moravská brána
Moravská brána a Hostýnské vrchy, výhled nad obcí Veselíčko
Moravská brána a Hostýnské vrchy, výhled nad obcí Veselíčko

Nejvyšší bod 339 m n. m. (Lučická Stráž)
Rozloha 534 km²
Střední výška 263,5 m n. m.

Nadřazená jednotka Západní Vněkarpatské sníženiny
Sousední
jednotky
Dyjsko-svratecký úval, Hornomoravský úval, Vyškovská brána
Podřazené
jednotky
Bečevská brána, Oderská brána

Světadíl Evropa
Stát ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Identifikátory
Kód geomorf. jednotky VIIIA-4
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Moravská brána

Moravská brána je geomorfologický celek na Moravě, součást pásma Západních Vněkarpatských sníženin. Tvoří protáhlou, asi 70 km dlouhou sníženinu mezi Podbeskydskou pahorkatinou a Nízkým Jeseníkem, od Přerova po Ostravu, a propojuje Hornomoravský úval a Ostravskou pánev. Jde o jednu z hlavních přirozených komunikačních spojnic v rámci střední Evropy, mezi pobaltským a podunajským prostorem, využívanou od pravěku.

Geomorfologie a geologie[editovat | editovat zdroj]

Tvoří ji rovina nebo mírná pahorkatina vyplněná neogénními sedimenty s pokryvem uloženin pevninského ledovce a s rozsáhlými sprašovými pokryvy. Jejím nejvyšším bodem je Lučická Stráž 339 m n. m. Podle příslušnosti k povodí se člení na dva podcelky: Bečevskou bránu a Oderskou bránu.[1]

Moravskou branou prochází napříč hlavní evropské rozvodí mezi úmořím Baltského (Odra) a Černého moře (Bečva), jeho nejnižší bod se zde nachází v mělkém sedle mezi Hranicemi, Stříteží nad Ludinou a Bělotínem ve výšce 311 m n.m. (přirozeně), resp. 297 m n.m. (vykopaný železniční zářez).[pozn. 1] V terénu betonovým památníkem vyznačené místo při silnici I/47 mezi Hranicemi a Bělotínem se nachází ve výšce 337 m n. m.[2]

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Protisměrně jí protékají řeky Bečva (na jihozápad) a Odra (na severovýchod) s přítokem Luhou – prochází tudy hranice jejich povodí, což je současně hlavní evropské rozvodí mezi úmořím Baltského a Černého moře.

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Předmětem zvláštní ochrany jsou vesměs zbytky lužního lesa a zachovalé přirozeně meandrující toky. Značnou část Oderské brány pokrývá Chráněná krajinná oblast Poodří, v níž se ještě nacházejí maloplošná zvláště chráněná území:

Mimo CHKO Poodří jsou dále tato chráněná území:

Zcela okrajově sem zasahuje Přírodní park Oderské vrchy.

Sídla[editovat | editovat zdroj]

Pomyslným střediskem Moravské brány je město Hranice, ležící zhruba uprostřed. Na protilehlých vstupech do brány leží větší města Ostrava a Přerov. Dalšími městy v bráně jsou Lipník nad Bečvou, Studénka a Klimkovice, po okrajích se nachází Bílovec, Fulnek, Nový Jičín, Odry, Příbor. Dalšími významnějšími sídly jsou např. Kunín, železniční uzel Suchdol nad Odrou nebo rodiště J. G. Mendela Hynčice.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Moravská brána je od pradávna klíčovou komunikační spojnicí Moravy a Slezska, v celoevropském pohledu pak Pobaltí se Středomořím. Od pravěku jí procházela Jantarová stezka, později jí byla vedena jedna z prvních a nejdůležitějších železničních tratí Habsburské monarchieSeverní dráha císaře Ferdinanda – spojující metropoli Vídeň s Haličí, po rekonstrukci (v totožné trase) označovaná jako 2. tranzitní železniční koridor, jenž je součástí VI. panevropského koridoru. Moravskou branou prochází také dálnice D1, evropské silnice E442 a E462, a v plánech jí potenciálně vede i průplav Dunaj-Odra. Také se v ní nachází ostravské letiště Leoše Janáčka (Mošnov).

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Přirozeně nejnižší místo na rozvodí Bečvy a Odry (301 m) se nachází mimo Moravskou bránu v tzv. Porubské bráně na katastru vsi Vysoká (Hustopeče nad Bečvou).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. KOBZA, Miroslav. Dálnice procházející Moravskou bránou vede ve stopách pravěkých stezek. Regiony [online]. Český rozhlas, 2015-02-26 [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. (česky) 
  2. Památník rozvodí - Bělotín. CZeCOT.cz [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. (česky)