Bílovec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bílovec

Slezské náměstí v Bílovci
Znak obce BílovecVlajka obce Bílovec
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0804 599247
Kraj (NUTS 3) Moravskoslezský (CZ080)
Okres (LAU 1) Nový Jičín (CZ0804)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Bílovec
Historická země Slezsko
(část Ohrada náležela k moravským enklávám)
Katastrální výměra 38,85 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 7 415 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 243 m n. m.
PSČ 742 92 až 743 01
Zákl. sídelní jednotky 21
Části obce 7
Katastrální území 9
Adresa městského úřadu Slezské náměstí 1/1
Bílovec
743 01 Bílovec 1
Starosta Pavel Mrva
Oficiální web: www.bilovec.cz
Email: posta@bilovec.cz
Bílovec
Bílovec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Památník osvobození před kostelem sv. Mikuláše

Město Bílovec (německy Wagstadt[2]) se nachází ve Slezsku v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. Západní část města se nachází v přírodním parku Oderské vrchy. Žije zde přibližně 7 400[3] obyvatel.

Navzdory poškození na konci druhé světové války se historické jádro města stalo městskou památkovou zónou.

Do roku 1960 byl Bílovec okresním městem, roku 2003 se stal obcí s rozšířenou působností. Správní obvod ORP Bílovec zahrnuje 2 města (Bílovec a Studénku) a 11 obcí (Albrechtičky, Bílov, Bítov, Bravantice, Jistebník, Kujavy, Pustějov, Slatinu, Těškovice, Tísek a Velké Albrechtice). Město Bílovec je také sídlem mikroregionu Bílovecko. V rámci cestovního ruchu lze Bílovec zařadit do regionu Kravařsko. Nachází se zde také Děkanát Bílovec, jež je částí ostravsko-opavské diecéze a zahrnuje 24 farností v okolí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1324, kdy je vlastnil Vok I. z Kravař. Z rodového erbu je odvozen městský znak v podobě stříbrné zavinuté střely na červeném štítu. V roce 1383 Bílovec dostal právo předkupu zboží na panství a právo odúmrti od Beneše z Kravař. Město vlastnili do roku 1434 páni z Kravař, poté páni ze Šternberka do roku 1441, opavská knížata do roku 1447, k nejvýznamnějším patřili páni z Fulštejna, kteří na přelomu 15. a 16. století zbudovali první zámek a vlastnili panství do roku 1542.

V letech 1576–1595 majitel panství Bernard Pražma z Bílkova vynudoval větší čtyřkřídlý renesanční zámek se dvěma nárožními bastiony. Pražmové z Bílkova byli protestanti a zapojili se do stavovského povstání, vlastnili panství a město do roku 1623. Roku 1645 město vypálili Švédové. Roku 1648 získali panství Sedlničtí z Choltic, vlastnili je nepřetržitě až do konce feudalismu v roce 1848. Eoku 1729 město zachvátil další požár, který postihl i zámek a stal se podnětem k jeho barokní přestavbě, při níž bylo připojeno dvouramenné schodiště a vybudován park ve francouzském stylu. Zámek a zbytkový velkostatek Sedlničtí vlastnili až do roku 1945. Od 16. století se ve městě rozvíjelo soukenictví.

Po roce 1840 ve městě vznikla Hirtova soukenická továrna. V roce 1828 založil vídeňský podnikatel Mathias Salcher továrnu na výrobu knoflíků, roku 1856 rozšířenou pod značkou Massag na drobnou kovovýrobu, která je v současnosti specializovaná na manipulační vozíky a kontejnery. Při osvobozování města Rudou armádou roku 1945 byl zámek opět vypálen a zničeno vnitřní zařízení. V letech 1953–1970 byl objekt obnoven pro sklad léčiv n.p. Zdravotnické zásobování.

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

V letech 2010–2014 byl starostou Petr Klimek, od roku 2014 funkci vykonává Pavel Mrva.

Infrastruktura a doprava[editovat | editovat zdroj]

Památky a zajímavá místa[editovat | editovat zdroj]

  • Renesanční zámek ze 16. století, v letech 1736–1470 přestavěný na barokní (stavitel Georg Friedrich Gans z Krnova)
    • v zámecké kapli: trojice náhrobků Sedlnitzkých a Wagnerů, rodiny majitele zámku – přeneseny z městského hřbitova
  • Renesanční budova radnice (roku 1593 ji postavil Andreas Buzowsky z Opavy)
  • Kostel sv. Mikuláše s vyhlídkovou věží, s rokokovým oltářním obrazem sv. Mikuláše a sv. Jana Nepomuckého (namaloval zdejší rodák Felix Ivo Leicher) a s vyhlídkovým ochozem ve výšce 31 m (je přístupný)
  • Budova městského muzea (z 2. poloviny 18. století)
  • Kaple sv. Barbory – původně gotická z roku 1422 při městském špitálu, dvakrát přestavěná, nyní obřadní síň
  • Kaple sv. Panny Marie Pomocné s legendární studnou; při rozcestí do Tísku
  • Socha sv. Jana Nepomuckého – barokní, u kostela sv. Mikuláše (z 80. let 18. století)
  • Socha Panny Marie u kostela sv. Mikuláše (z poloviny 19. století)
  • Památník osvobození Rudou armádou: sousoší s kašnou – na Slezském náměstí (z roku 1952)
  • Dřevěný větrný mlýn – Bravinné-Dolní Nový Dvůr
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Bílovci.

Muzea[editovat | editovat zdroj]

  • Muzeum v Bílovci – sídlí v barokní budově bývalého úřednického domu ze 3. čtvrtiny 18. století rekonstrovaného roku 2014. Expozice muzea dokumentuje dějiny města Bílovce, zámek a správu bíloveckého panství. Přibližuje cechovní řemesla a roli textilní výroby, která byla už od středověku pro město velmi významná. Ve sbírce muzea jsou zastoupeny také exponáty, které zachycují výrobu bývalé továrny Salcher, která od roku 1856 působila uváděla na trh knoflíky z ořechových skořápek a později i další textilní galanterii, po rozšíření výroby na lyžařské vázání se proslavila pod obchodní značkou Massag.

Části města[editovat | editovat zdroj]

  • Bílovec (k. ú. Bílovec-město, Bílovec-Dolní Předměstí, Bílovec-Horní Předměstí, Labuť u Bílovce a Radotín u Bílovce)
  • Bravinné (k. ú. Bravinné)
  • Lhotka (k. ú. Lubojaty)
  • Lubojaty (k. ú. Lubojaty)
  • Ohrada (k. ú. Stará Ves u Bílovce)
  • Stará Ves (k. ú. Stará Ves u Bílovce)
  • Výškovice (k. ú. Výškovice u Slatiny, tvoří exklávu města)

Součástí města Bílovec byly i tyto dnes již samostatné obce Bílov (1976–1993), Bítov (1979–1995[4]), Bravantice (1979–1998), Slatina (1979–1990) a Velké Albrechtice (1976–1990).

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počátkem roku 2012 zde žilo 7 558 obyvatel, v roce 2006 jich bylo 7 663.

Osobnosti narozené v Bílovci[editovat | editovat zdroj]

Zámecké nádvoří po rekonstrukci

Umění a kultura[editovat | editovat zdroj]

Budova radnice

Sport[editovat | editovat zdroj]

Další[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 760.  
  3. Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017; datum přístupu: 4 květen 2017.
  4. Souhrnná historie změn 1996-2012a prohlížeče ÚIR-ZSJ
  5. Sportovci.cz: Miloš Holaň
  6. http://moto.sport.cz/moto/motocykly/123172-motokrosovy-tym-delta-racing-letos-vsadi-v-ms-na-fina-pyrhonena-a-suzuki.html
  7. Sportovci.cz: Martin Tomášek
  8. Pavel Hrnčíř: Curriculum vitae
  9. Poslanecká sněmovna: Pavel Hrnčíř
  10. Novým členem Kolegia NKÚ se stal Pavel Hrnčíř
  11. František Kuba: Sociální demokraté vzdali hold Hugu Schmidtovi. Bruntálský a krnovský deník, 8. 5. 2012. URL: http://bruntalsky.denik.cz/zpravy_region/socialni-demokrate-vzdali-hold-hugu-schmidtovi-20120508.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Z. Fiala - L. Hosák - J. Janáček - J. Pavel - L. Kotek a kolektiv:Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl II. Severní Morava. Praha : Svoboda 1983, s. 23-24.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]