Přeskočit na obsah

Kravařsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o území na Novojičínsku. O městě na Hlučínsku pojednává článek Kravaře.
Možná hledáte: chorvatskou opčinu Kravarsko.
     Idealistické hranice Kravařska
Typická krajina Kravařska

Kuhländchen či Kravařsko je název území horního Poodří, známého odvěkou tradicí chovu skotu, která je společná i pro mnohem širší oblast moravsko-slezského pomezí, manifestována v názvech mnohých sídel (Kravaře, Krowiarki, Gliwice/Chlevice[1] apod.) Historická existence určitého národnostního pnutí (1848–1918) v dané oblasti způsobila, že geografické vymezení pojmu dnes není chápáno jednoznačně, ale spíše podle úsudku jeho jednotlivých šiřitelů.

V českojazyčném prostředí je pojem Kravařsko českou vlasteneckou reakcí z 2. pol. 19. století na reálnou existenci národopisné oblasti Kuhländchen, obývanou obyvatelstvem hovořícím svébytným německým dialektem.[2] Pojem Kravařsko se přitom měl s pojmem Kuhländchen ve všech ohledech (teritorium, jazyk, zvyky, kroje, písně, pověsti) paradoxně míjet.[3]

Vznik názvu

[editovat | editovat zdroj]

Název Kravařsko vznikl překladem německého Das Kuhländchen, neboli země krav, kraví země.[4] K autorství českého názvu se přihlásil Alois Vojtěch Šembera v dopise Janu Lepařovi ze dne 25. října 1859 slovy: „Kravařsko však teprv já jsem si udělal; lid toho nezná.“[5] S vlnou intelektuálních sporů o českou identitu a české dějiny odvozovali čeští autoři 19. století název Kravařsko od rodu Pánů z Kravař,[6] byť tento rod vymřel v 15. století, tedy 300 let před prvním uvedením názvu Kuhländchen.

Vlastivědný sborník Moravské Kravařsko, vydaný v roce 1898, rozlišuje mezi Moravským Kravařskem a Kravařskem. Na odkaz sborníku se snažil navázat časopis Kravařsko, vydávaný v letech 1932–1938 a po válečném umlčení v letech 1946–1949.[3]

Územní rozsah Kravařska

[editovat | editovat zdroj]

Sborník Moravské Kravařsko ztotožňuje politický okres Nový Jičín (okres Novojický) s Moravským Kravařskem, jde tedy o 73 obcí. Území Kravařska však blíže neohraničuje.[7]

Časopis Kravařsko již ztotožňuje politický okres Nový Jičín (okres Novojický) s Kravařskem, bez přívlastku Moravské:[8] „Nechceme se omeziti pouze na okres novojický, na nějž se vztahuje název „Kravařsko“, ale chceme obsáhnouti i okolí, a kterým souvisíme zeměpisně, minulostí, kulturně i jazykově.“

Města Kravařska

[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo Kravařska

[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo Kuhländchen původně tvořili Němci, kteří území osídlili mezi začátkem 2. poloviny 13. století a 15. stoletím. Byli dlouhodobě izolováni od ostatních německých území. Proto mluvili dialektem, který si zachoval starobylý ráz. Lidové nářečí bylo zřetelné v lidových písních a popěvcích, pověstech, říkankách a hádankách (Joseph George Meinert publikoval téměř 1000 nářečních výrazů).[9]

Územně zbytnělé Kravařsko českých autorů poté zahrnovalo i české obce a vykazovalo tak větší podíl Čechů v celkové populaci. Statistika národností se posunula ve prospěch Čechů, ale Němci stále početně dominovali.

Tímto účelovým vymezením území z rukou českých autorů však utrpěla věda, konkrétně etnografie. Do území byly zahrnuty obce, které národopisci řadili k valašským či lašským.[10]

Moderní užití názvu Kravařsko

[editovat | editovat zdroj]

Nejčastější výskyt pojmu Kravařsko, resp. Moravské Kravařsko je v komerční sféře. Asociace regionálních značek provozuje server, který představuje výrobky, služby a zážitky, kterým vydala certifikát. Paradoxní je, že výzvy pro udělení regionální značky „Kravařsko“ vyhlašuje Místní akční skupina Regionu Poodří.[11] Přitom je pojem Poodří konkurujícím názvem v oblasti turistiky.[12]

Geografie regionu

[editovat | editovat zdroj]

Území Kravařska se rozprostírá podél horního toku řeky Odry v délce dvaadvaceti kilometrů a v šíři dvanácti kilometrů mezi pohořím Hrubého Jeseníku (Altvatergebirge) a Beskyd (Beskiden).

Na jihu ohraničuje jeho území spojnice mezi obcemi Ženklava (Senftlebe) – Bludovice (Blauendorf), tvořící do roku 1945 jižní hranici německého jazykového poloostrova (schlesisch). Spojnice pak pokračuje na západ přes ves Lučice (Lutschitz) k Jeseníku nad Odrou (dříve Německý Jeseník, Deutsch Jassnik) k obci Dolní Vražné (dříve Velké Vražné, Gross Petersdorf), aby se zde napojila na výběžek bývalého fulneckého panství, který hluboce proniká do Slezska, a pokračovala směrem na Jistebník (Stiebnig), který je hraniční obcí německého jazykového poloostrova na severu. Východní spojnici, která se kryje s jazykovou hranicí, tvoří obce Mošnov (Engelswald), Skorotín (Gurtendorf), Sedlnice (Sedlnitz) a Ženklava. Souvislé německé osídlení je zde přerušeno českými jazykovými ostrůvky mezi Studénkou a Pustějovem a Libhoští a Rybí.

Do Kravařska jsou zahrnovány i německé obce na Odersku, které však nebyly v držení rodu z Kravař. Německá literatura se různí v zařazení obcí do této oblasti. K rozšíření původního Kravařska dochází v průběhu druhé poloviny 19. století a první poloviny 20. století.

V roce 1930 mělo Kravařsko asi 100 000 německých obyvatel a patřilo mezi nejhustěji osídlené oblasti ČSR. Kravařsko se rozprostírá přibližně mezi obcí Bělotín (něm. Bölten), městy Nový Jičín (něm. Neutitschein), Štramberk, Příbor, Klimkovice a Fulnek. Pocházejí odsud slavné osobnosti jako např. Johann Gregor Mendel z Hynčic u Oder (něm. Heinzendorf) a Sigmund Freud z Příboru (něm. Freiberg in Mähren). Převážná část německy hovořícího obyvatelstva Kravařska, jež se nevyslovila proti obsazení Československa nacisty, byla po skončení druhé světové války na základě tzv. Benešových dekretů vyvlastněna a mezi roky 1945 a 1947 odsunuta.[13]

Moravskoněmecké Kuhländchen a jeho území

[editovat | editovat zdroj]

Název Kuhländer se vyvinul ze staršího tvaru Khüländer, který se objevil v roce 1786 v dílech Franze Josepha Schwoye a Jana Hankeho z Hankenštejna.

Joseph George Meinert[14][15] se v roce 1797 stal vychovatelem v rodině hraběnky Josefíny Pachtlové z Rájova, rozené Malabaila de Canal,[16] majitelky zámku v Bartošovicích. Pracovní vztah přerostl ve vztah osobní. Když byl předčasně penzionován, uchýlil se na zámek v Bartošovicích. Zde ho zaujalo nářečí zdejšího lidu. Během čtyř let vyslechl na 100 lidových zpěváků a vyprávěčů a sbíral folklórní materiál Kuhnlänchen.[9] Zpracovaný sběr vydal roku 1817 jako „Der Frygie, Alte teutsche Volkslieder in der Mundart des Kuhlandäs“. Zde stanovil, že Kuhlländechen zahrnuje 28 obcí, z toho 24 německých.[17]

Porovnání Etnografického regionu Kuhländchen a národoveckého Moravského Kravařska

[editovat | editovat zdroj]

Porovnáním různých znaků obou teritorií je zjevné, že se jedná o dvě rozdílné entity:

původ názvu definice entity pojem funkce širší zmínka rozsah území
Kuhländchen historický vědeckým popsáním reality vědecký etnografická 1817 po etnografickém vymezení
Moravské Kravařsko překladem z němčiny a přidáním přívlastku Moravské ideami národního obrození vlastenecký politická 1898 politický okres novojický

Není jasné, co přívlastek „Moravské“ říká:

  • Je to rozlišení mezi Moravským Kravařskem a neexistujícím Slezským Kravařskem?
  • Je to rozlišení mezi Moravským Kravařskem a „Německým Kravařskem“, přesněji Kuhländchen?[zdroj?]

Vhodné použití pojmu Kuhländchen a Moravského Kravařska (Kravařska)

[editovat | editovat zdroj]

Pojem Kuhländchen je historicky dobře funkční pro období, kdy na území žilo původní německé obyvatelstvo. Po roce 1945, kdy došlo k odsunu německého obyvatelstva, vymizely všechny národopisné znaky, tvořící etnografický region: dialekt, zvyky, kroje.[zdroj?]

Vágní a vlastenecký pojem Moravské Kravařsko splnil svou roli při sebeuvědomování Čechů v politickém okrese Nový Jičín. Území administrativně stanoveného politického okresu novojického se mechanicky stalo i územím Moravského Kravařska. Po odsunu Němců zanikla potřeba národní soutěže a název se nepoužíval. Po roce 1989 je oprášen lokálními patrioty, ale ani tehdy nemá znaky svébytné oblasti. Popisnější je název Poodří, který se úspěšně prosadil.[zdroj?]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ TRACZ, Bogusław. Pomiędzy chlewami a ziemią zgliwiałą. Gość Gliwicki. 2015, čís. 27. Dostupné online. (polsky) 
  2. ↑ SCHWARZ, František. Z kulturních dějin Kravařska. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2005. 72 s. ISBN 80-7368-063-7. S. 42. 
  3. ↑ a b HANÁK, Jan. K názorům na název a rozsah Kravařska. Poodří. Společnost přátel Poodří, 1998, roč. 1, čís. 4. ISSN 1803-2338. 
  4. ↑ VAŠÍKOVÁ, Tereza. Přínos regionálních časopisů Kravařsko a Das Kuhländchen pro národopisné a vlastivědné bádání [online]. Brno: Masarykova Univerzita, Filozofická Fakulta, Ústav evropské etnologie, 2015-07-15 [cit. 2023-10-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-10-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.svkos.cz [online]. [cit. 2023-10-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ HANZELKA, František. Jubileum Moravského Kravařska. Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín. Okresní vlastivědné muzeum, 1978, roč. 22. 
  8. ↑ GREGOR, František. Úvodem. Kravařsko. Okresní osvětové sbory, 1932, roč. 1, čís. 1, s. 3. ISSN 1803-764X. 
  9. ↑ a b SCHWARZ, František. Z kulturních dějin Kravařska. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2005. 72 s. ISBN 80-7368-063-7. S. 43,44. 
  10. ↑ VACHOVÁ, Zdena. Národnostní profil Novojičínska, Kravařska. Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín. Okresní vlastivědné muzeum, 1980, roč. 26. 
  11. ↑ GENČIOVÁ, Sandra. Moravské Kravařsko regionální produkt. Poodří. Společnost přátel Poodří, 2019, roč. 22, čís. 1, s. 46. 
  12. ↑ Cestovní ruch - Poodří - AOPK ČR. Poodří [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Franz Chocholatý Gröger: Kravařsko - Kuhländchen: Krátký historický přehled. URL: http://www.bruntal.net/2005061901-kravarsko-kuhlandchen[nedostupný zdroj]
  14. ↑ Joseph Georg Meinert. www.phil.muni.cz [online]. [cit. 2023-10-27]. Dostupné online. 
  15. ↑ Článek : Joseph Georg Meinert, roku 1808 se podepsal v Býčí skále - ZO ČSS 6-01 Býčí Skála. www.byciskala.cz [online]. [cit. 2023-10-27]. Dostupné online. 
  16. ↑ Hraběnka Josefína Pachtová — PSK. www.ptejteseknihovny.cz [online]. [cit. 2023-10-27]. Dostupné online. 
  17. ↑ HANÁK, Jan. K názorům na název a rozsah Kravařska. Poodří. Společnost přátel Poodří, 1998, roč. 1, čís. 4. ISSN 1803-2338. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kravařsko&oldid=23733463“