Jan Lepař

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Lepař
Jan Lepař (1887)
Jan Lepař (1887)
Narození 16. května 1827
Lipňany
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 1. července 1902 (ve věku 75 let)
Královské Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Lepař (16. května 1827 Lipňany[1]1. července 1902 Královské Vinohrady[2]) byl český pedagog, středoškolský profesor, školní inspektor a odborný spisovatel. Podporoval národní uvědomění na Moravě a ve Slezsku. Usiloval o zvýšení úrovně pražských škol. Je autorem řady metodických publikací a učebnic.

Život[editovat | editovat zdroj]

Chodil na farní školu v Tršicích a pak hlavní školu, gymnázium a filosofii v Olomouci. Roku 1848 odjel do Prahy, kde se účastnil Slovanského sjezdu[3] a pod pseudonymem Pravdoslav Lipňanský přispíval do Havlíčkových Národních novin.[4] V Praze studoval dva roky práva a později filosofii. Na vlastní žádost dostal při ukončení studia vysvědčení v češtině – první, které fakulta kdy vystavila.[3]

Po studiích nastoupil jako učitel v Olomouci, poté v Jihlavě. Roku 1852 absolvoval zkoušky z dějepisu a zeměpisu, po roce byl potvrzen jako středoškolský profesor ve Znojmě. V roce 1857 se vrátil do Jihlavy a následujícího roku získal místo v Opavě. Tam spoluzakládal časopis Opavský besedník a studoval dokumenty v místním archivu. V únoru 1864 se stal profesorem c. k. akademického gymnázia a roku 1870 ředitelem učitelského ústavu v Praze.[3]

Roku 1869 byl na pět let jmenován okresním inspektorem pražských škol. Téhož roku se stal zkušebním komisařem pro kandidáty učitelství středních škol v oboru historie. Dvanáct let působil jako předseda zkušební komise pro obecné a měšťanské školy. Jako pražský inspektor usiloval o zvýšení učitelských platů a rozšíření učebních pomůcek. Inicioval oddělování chlapeckých a dívčích škol. Společně s učiteli vytvářel podrobné učební osnovy.[3]

Byl považován za jednoho z nejznámějších soudobých učitelů. Současníci oceňovali jeho organizátorský a spisovatelský talent.[5] Stal se čestným členem Besedy učitelské v Praze, a spolků v Rakovníku, Sedlčanech, Chocni i jinde.[3]

Na konci roku 1885 vážně onemocněl a v březnu následujícího roku odešel do důchodu; do konce života ale literárně tvořil.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Lepař se zaměřil především na metodické otázky. Snažil se rozvíjet přirozené vlohy dítěte s co největším využitím dětské aktivity. V metodických pracích spojoval myšlenky Jana Amose Komenského i tehdy populárního herbartismu. Prosazoval oddělení škol podle náboženského vyznání a odporoval ateismu. Propagoval mírové soužití Čechů a Němců ve společném státě.[6]

Přispíval do opavského periodika Schlesischer Schulkalender; v článcích vystupoval proti zavádění němčiny do venkovských obecných škol. V letech 1868–70 byl redaktorem Časopisu Musea Království českého. Vedle toho vedl odborný list Škola a život a publikoval v časopise Krok. Patřil mezi spolupracovníky Riegrova a Ottova slovníku naučného.[3]

Knižně vydal např.:

  • Popis mocnářství rakouského (1863)
  • Přehled dějin rakouského Slezska (1866)
  • Všeobecný dějepis k potřebě žáků na vyšších gymnasiích českoslovanských (několik dílů a vydání 1869-95)
  • Popis mocnářství Rakousko-Uherského ku potřebě středních škol (1872, 1875)
  • O methodách a logické jejich příbuznosti (1873)
  • O osnovách učebných na rúzných školách od Komenského navržených (1877)
  • Obecná paedagogika (1878–91)
  • O dětské kázni a o pěstování společenských citů v mládeži vůbec (1882)
  • Škola obecná a poměr její k vyznání náboženskému se zřetelem k výchově dítek školních (1888). Dostupné online.
  • Methodika zeměpisu (1894)

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. a b c d e f g Jan Lepař. Světozor. 1887-05-20, roč. 21, čís. 26, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-06-18]. 
  4. Jan Lepař †. Národní listy. 1902-07-02, roč. 42, čís. 180, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-06-18]. 
  5. Jan Lepař. Humoristické listy. 1879-09-13, roč. 21, čís. 37, s. 290. Dostupné online [cit. 2011-06-18]. 
  6. Jan Lepař na www.phil.muni.cz
  7. K úmrtí B. Lepaře. Národní listy. 1927-04-06, roč. 67, čís. 95, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-08-19]. 


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]