Olomouc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o městě. O planetce pojednává článek Olomouc (planetka).
Statutární město Olomouc
Logo města
Horní náměstí s radnicí a sloupem Nejsvětější Trojice
Horní náměstí s radnicí a sloupem Nejsvětější Trojice
Znak statutárního města OlomoucVlajka statutárního města Olomouc
znakvlajka
Lokalita
Statusstatutární město
Pověřená obecOlomouc
Obec s rozšířenou působnostíOlomouc
(správní obvod)
OkresOlomouc
KrajOlomoucký
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel101 825 (2023)[1]
Rozloha103,33 km²[2]
Nadmořská výška219 m n. m.
PSČ779 00
Počet ulic790
Počet domů11 760 (2021)[3]
Počet částí obce26
Počet k. ú.26
Počet ZSJ82
Kontakt
Adresa magistrátuHorní náměstí 1
771 27 Olomouc
infocentrum@olomouc.eu
PrimátorMiroslav Žbánek (ANO)
Oficiální web: www.olomouc.eu
Olomouc
Olomouc
Další údaje
Kód obce500496
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Model centra Olomouce na Horním náměstí
Západní část historického jádra (letecký pohled ze západu)
Vánoční Olomouc

Olomouc[p. 1] (hanácky Olomóc nebo Holomóc; německy Olmütz) je statutární a univerzitní město v okrese Olomouc, šesté nejlidnatější město v Česku (třetí na Moravě), centrum a krajské město Olomouckého kraje, metropole Hané a jedna ze dvou historických metropolí celé Moravy. Byla také centrem historického Olomouckého údělu. Ve městě o rozloze 10 336 ha žije přibližně 102 tisíc[1] obyvatel. Jedná se onejvětší město na řece Moravě. V její aglomeraci žije zhruba 400 tisíc obyvatel.[6][7]

Olomouc byla ve středověku třetím největším městem zemí Koruny české (po Praze a Vratislavi) a soutěžila s Brnem o status centra Moravy. To se však změnilo poté, co město okupovala armáda Švédského impéria v letech 1642 až 1650. V polovině 18. století bylo město přebudováno na mocnou pevnost a Olomouc bývala významným obranným centrem, sídlem silné vojenské posádky. V následujících letech tu vyrostlo mnoho kasáren, cvičišť, skladišť a dalších objektů, které využívala armáda i po zrušení pevnosti v roce 1884, po dobu Československé republiky (kdy vzniklo též významné letiště v Neředíně), i po druhé světové válce. Od roku 1968 byla v Olomouci i velice početná okupační posádka Sovětské armády. Do roku 2013 sídlilo v Olomouci Velitelství společných sil AČR, do té doby tedy město bylo hlavním centrem obrany státu. Od roku 2015 byl v Olomouci vytvořen Útvar podpory speciálních operací.[8] Po reorganizaci sem bylo v roce 2020 situováno Velitelství pozemních sil AČR.[9] A spolu s krajským velitelstvím, 15. ženijním plukem, velitelstvím vojenské policie i sídlem vojenské hudby se dodnes jedná o významné vojenské centrum ČR.

V oblasti soudní moci je významnou institucí Vrchní soud v Olomouci. Díky tomu zde nesdílí krajský soud, ale jeho agendu obstarává Krajský soud v Ostravě - pobočka Olomouc. Protože je město sídlem kraje, působí zde také krajský úřad. Význam Olomouce jako vzdělanostního centra podtrhují Univerzita Palackého, nejstarší na Moravě a druhá nejstarší v Česku, Vědecká knihovna a Slovanské gymnázium, nejstarší nepřetržitě fungující střední škola na Moravě s českým vyučovacím jazykem. Dnes je nejen sídlem arcibiskupství a metropolity římskokatolické moravské církevní provincie, ale také centrem pravoslavné církve na Moravě.[10] Pro svou atmosféru a historické pamětihodnosti je Olomouc vyhledávaným místem konání mezinárodních konferencí a festivalů. Více než padesátiletou tradici má Academia Film Olomouc (AFO), mezinárodní festival dokumentárních filmů a videoprogramů. Probíhá tu též významný český divadelní festival Divadelní Flora, dále pak Flora Olomouc, mezinárodní výstava zaměřená na zahradnictví a pěstování rostlin s každoroční návštěvností okolo 80 000 návštěvníků. Oblíbený je rovněž Podzimní festival duchovní hudby či Mezinárodní varhanní festival. Své fanoušky si již našly také mladší akce – květnový Beerfest i srpnový Flamenco festival.

Olomouc je významné historické město bohaté na památky různého druhu. Nejvýznamnější památkou je sloup Nejsvětější Trojice od roku 2000 zařazen na seznam UNESCO díky své unikátní podobě a největšímu sousoší ve střední Evropě. Městská památková rezervace je pak jednou z největších a nejvýznamnějších v České republice.[11] Šest památek má status Národní kulturní památky (Olomoucký hrad, poutní areál na sv. Kopečku, Klášterní Hradisko, kostel sv. Mořice, vila Primavesi a soubor barokních kašen a sloupů) a přes 200 dalších kulturní památky.

Název[editovat | editovat zdroj]

Jméno sídla je odvozeno od osobního jména Olomút, jehož původ je nejasný (jisté je jen, že v jeho druhé části je (pra)slovanské mǫt- („hluk, zmatek“); místní jména odvozená od osobních jmen zakončených na -út/-ut, jako jsou Bolelouc, Chořelice, Seloutky, patří k nejstarším a vyskytují se jen na starém sídelním území). Jméno osady tedy původně znamenalo Olomutův (tj. dvorec, statek apod.). Poprvé je doloženo v Kosmově Kronice Čechů k roku 1055 v podobách Olomuz, Olomuc, Olomucz. Nářeční tvar s počátečním h- (v latinské formě Holomucensis) je poprvé doložen v roce 1208. Německé jméno vzniklo z českého. Humanisté vytvořili jako domnělý prazáklad jména latinské Juliomontium či Julimons („Juliův vrch“) a založení města spojili s Gaiem Juliem Caesarem.[12][13][14] Název města v latině zní Olomucium nebo Eburum, v polsky Ołomuniec, maďarsky Alamóc.

Původní rod místního jména je mužský (je to původem mužský tvar přivlastňovacího přídavného jména). Neurčité zakončení vedlo k nejistotě o rodu, ve městě samém a ve východní a jihovýchodní části Moravy se udržel původní mužský rod, na západě došlo k přechodu na ženský rod. Hranice mezi užíváním jednoho nebo druhého rodu ve 20. století probíhala po čáře ŠternberkHorka nad MoravouSlatiniceČechy pod KosířemMalé HradiskoJedovniceŠebrov-KateřinaTišnovVelká BítešZbraslavZbýšovOslavanyDolní Kounice. I na západ od této čáry nicméně byla území s převažujícím mužským rodem (Šumpersko, severní Zábřežsko, západní Tišnovsko, jižní a východní Velkomeziříčsko, Moravskokrumlovsko).[15] Ertlova kodifikace jmen typu Olomouc stanovila v roce 1929 jako spisovný pouze ženský tvar, a to v duchu teze, že kdo porušuje jednotu spisovné češtiny, páše největší kulturní hřích na potomstvu, a kulturní úroveň jednotlivých krajů se nejlépe projevuje dobrovolným podřizováním individuálních zvláštností místních jednotné spisovné češtině.[16][17][18][19] V roce 1930 se olomoučtí radní obrátili na Zemský úřad v Brně, aby rozhodl v otázce jmenného rodu názvu města. Ten si nechal vypracovat lingvistický rozbor u profesora Karlovy univerzity Josefa Zubatého, který prokázal, že správný je rod ženský. Toto bylo i úředně potvrzeno ministerstvem vnitra v témže roce.[20]

Ve spisovné češtině je Olomouc zásadně rodu ženského a skloňuje se podle vzoru píseň (stejně jako jiná místní jména zakončená na měkkou souhlásku – Bystrc, Třeboň, Třebíč, Dobříš), v místním úzu je ale často používán původní a v nářečích zachovaný rod mužský a skloňování podle vzoru stroj.[4] V případě nejistoty se doporučuje užívání opisů typu ve městě Olomouc, ve kterých se v češtině připouští užití prvního pádu. V nespisovné řeči se také někdy užívá slangových variant Olmík (mužského rodu) nebo Olm (podle vzoru hrad), ty ale pocházejí až ze sklonku 20. století.

Symboly města[editovat | editovat zdroj]

Znak města používaný v letech 1758–1918

Město používalo už od 13. století ve svém znaku i na pečetích moravské šachované orlice.[21] Rozdílem byl jen červený jazyk orlice, moravská má zlatý. Po roce 1558 se začínají objevovat v rozích majuskulní písmena SPQO, což znamená „Senatus Populusque Olomucensis“ (senát a lid olomoucký), jako odkaz na zkratku římské říše SPQR. V roce 1758 znak polepšila královna Marie Terezie přidáním babenberského štítku na prsa orlice, který byl na památku neúspěšného obléhání Prusy ovinut zlatým řetězem a na kterém bylo uvedeno FMT (iniciály císaře Františka I. a právě Marie Terezie).[22] Po roce 1918 byly tyto iniciály odstraněny a k žádosti města došlo roku 1934 k úplnému návratu k prosté šachované orlici.[23] Roku 1993 se písmena SPQO vrátila. Autorem poslední úpravy znaku je známý olomoucký heraldik a přední znalec této problematiky Jiří Louda.

V roce 2008 získalo město nové logo.[24] Základním prvkem logotypu je motiv šachovnice vycházející z moravské orlice, resp. heraldického znaku města. Z něj čerpá i červeno-bílá barevnost. Autorem loga města je grafik Jan Kolář.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Ve východní části Moravy se rozkládá město svobodné, jedinečné a vzácné, Olomouc neboli Juliomontium, hlavní město celého markrabství

Tomáš Pešina z Čechorodu, Mars Moravicus, 1677

Chronologie olomouckých dějin[editovat | editovat zdroj]

Pravěk[editovat | editovat zdroj]

Starověk (Římská doba a stěhování národů)[editovat | editovat zdroj]

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Novověk[editovat | editovat zdroj]

Obléhání města Olomouce císařskými vojsky roku 1643 a 1644
Pamětní deska obětem nacismu

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Olomouc se skládá z několika dříve samostatných obcí. Část z nich vznikla především v 17. století v době budování ohromné bastianové pevnosti (viz Nová ulice, Nový svět, Nové sady atd.). Zbytek je různého data založení (viz Neředín, Chválkovice, Slavonín, Holice atd.). Samotné centrum má velmi dlouhou historii, sahající hluboko do minulosti. Dnešní centrum začalo vznikat zhruba před 15 stoletími v době expanze Slovanů. Jsou však doložena osídlení již z období Germánského a Keltského. Jistě máme doložené hradiště z 9. století v místech vymezeném dnešním nám. Republiky, Wurmovou a Křížkovského ulicí a olomouckým hradem. Hradiště se začalo postupně formovat do areálu přemyslovského hradu a jeho opevněného předhradí. Od 13. století doplněného oficiálně založeným královským městem Olomouc ze třech dříve samostatných osad (Mořické, Blažejské a Michalské osady).

Až do 16. století fungovalo předhradí s hradem a královské město Olomouc odděleně a taktéž je až do 18. století rozdělovala železná neboli nová věž s bránou. Obě sídlení jednotky měli vlastní správu a i když tvořili jeden urbanistický celek, bylo na ně pohlíženo odděleně. Předhradí a postupem času i hrad byli ovlivněni důležitým církevní prvkem v podobě biskupství (od 18. století arcibiskupství), správy diecéze, množstvím klášterů a kanovnickými rezidencemi. Od 17. století také předhradí významně formovala armáda v podobě rušení a zabírání klášterů a časem i jejich demolicí a nahrazování převážně vojenskými stavbami (Tereziánská zbrojnice, Armádní dům nebo Hanácká kasárna). V oblasti kde se předhradí spojovalo se samotným městem rostl od 16. století velkolepý komplex univerzity. Postupem času bylo Jezuity, kteří univerzitu založili, rozšiřovali a vedli zabráno a přestavěno mnoho církevních i světských staveb. V jednotném komplexu vznikli budovy Jezuitské školy, Semináře, Konviktu, kostela Panny Marie Sněžné či kolejí.

V historickém jádru samotného královského města pak vznikla uliční síť propojující tři bývalé osady a mezi nimi vytvořené tržiště (dnes Dolního a Horního náměstí). V bývalé osadě u Sv. Mořice postupně vznikl hlavní městský chrám se současnou budovou z 15. století, v místech Michalské osady pak Žerotínské náměstí, klášter dominikánů s kostel archanděla Michaela nebo areál pro zasedání zemských soudů a správy moravského markrabství (dnes arcibiskupský kněžský seminář). Poslední z původních osad u sv. Blažeje se stala spodní částí Dolního náměstí, její kostel v 18. století zanikl a část staré zástavby pohltil v 17. století klášter Kapucínů. Hlavním centrem královské Olomouce se stalo Horní náměstí s budovou radnice (doplněné orlojem, prodejními stánky a vysokou hodinovou věží), souborem kašen a v 18. století doplněné čestným sloupem Nejsvětější Trojice. Mimo to je náměstí obklopeno významnými šlechtickými a městskými paláci. Dolní náměstí přímo propojené s Horním skrze zúžený prostor doplňovalo město o další plochu pro pořádání trhů či reprezentativní výstavbu.

Historická část města je chráněna jako městská památková rezervace,[p. 3] po pražské druhá nejvýznamnější v Česku.[36] Mezi národní kulturní památky patří Olomoucký hrad, klášter Hradisko, kostel svatého Mořice, sloup Nejsvětější Trojice a mariánský sloup se souborem barokních kašen a vila Primavesi.

Širší část města poté představovala různorodý stavební i historický vývoj úzce svázaný se samotným městem. Příkladem může být dnešní městská část Klášterní Hradisko se stejně pojmenovaným premonstrátských klášterem (dnes vojenskou nemocnicí) nebo Poutní areál na sv. kopečku ve stejnojmenné městské části.

Arcibiskupský palác Olomouc
Zdíkův palác
Salmův palác
Edelmanův palác

Paláce[editovat | editovat zdroj]

Katedrála sv. Václava Olomouc
katedrální chrám sv. Gorazda
Farní kostel sv. Mořice
Kostel sv. Michala

Chrámy a kostely[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam církevních staveb v Olomouci.

Zaniklé kostely v Olomouci[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel sv. Blažeje, Kostel sv. Petra, Kostel sv. Pavla, Kostel sv. Máří Magdalény, Kostel Panny Marie na Předhradí, Kostel Všech Svatých, Kostel sv. Ducha, Česká kaple (Kostel sv. Cyrila a Metoděje), Olomoucká Synagoga a další

Kaple[editovat | editovat zdroj]

Kašna Caesarova
Arionova kašna

Kašny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kašny v Olomouci.
Vila Eduarda Hamburgera
Vila Primavesi
Vila Eduarda Šrota
Vila Stanislava Nakládala

Vily[editovat | editovat zdroj]

Parky v Olomouci[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Olomoucké parky.

Rozloha parků spravovaných městem je více než 47 ha. Délka hlavních alejí je téměř 2,5 km.[43]

Obřadní síň centrálního městského hřbitova Olomouc-Neředín

Plánované parky v Olomouci[editovat | editovat zdroj]

  • Park Na Dlouhé[44]
  • Park u Hradiska[45]
  • Park Švýcarské nábřeží[46]
  • Holický les – II. etapa[47]

Hřbitovy[editovat | editovat zdroj]

V Olomouci a přidružených obcích se nachází celkem jedenáct veřejných pohřebišť: Neředín – ústřední hřbitov, Nová Ulice, Nedvězí, Slavonín, Nové Sady, Holice, Hodolany, Chválkovice, Svatý Kopeček, vojenský hřbitov Černovír a Chomoutov. Památkově chráněné je funkcionalistické krematorium na hřbitově v Neředíně. Krematorium a pohřebiště spravuje městská příspěvková organizace Hřbitovy města Olomouce.[48]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Geografická poloha:

Růžice kompasu Příkazy, Skrbeň, Křelov-Břuchotín Horka nad Moravou, Bohuňovice, Hlušovice Samotišky, Tovéř, Hlubočky Růžice kompasu
Drahanovice, Těšetice, Ústín Sever Velká Bystřice, Přáslavice, Doloplazy, Daskabát
Západ   Olomouc   Východ
Jih
Olšany, Lutín, Hněvotín Bystročice, Kožušany-Tážaly, Grygov, Blatec Velký Týnec, Krčmaň, Svésedlice

Olomouc je největší město ležící na řece Moravě. Rozkládá se v Hornomoravském úvalu v nivě této řeky při soutoku s Bystřicí zleva ve východní části města a s Mlýnským potokem zprava v jižní části města. Obklopuje ho úrodná krajina Hané. Město má rovinatý charakter, jen na západě a hlavně na východě je výrazně ohraničuje vyšší georeliéf, který tak Olomouc uzavírá do protáhlé sníženiny otevřené ve směru severozápad–jihovýchod. Střed města (49°35´ severní šířky a 17°15´ východní délky) leží v nadmořské výšce 219 m n. m., jeho jižní část se velmi pozvolna snižuje do nadmořské výšky 208 m n. m., naopak severovýchodní část se zvedá až do výšky 420 m n. m.[49] Sousedními obcemi sídla jsou Dolany, Kožušany-Tážaly, Křelov-Břuchotín, Bukovany, Samotišky, Štěpánov, Bystrovany, Štarnov, Velký Týnec, Velká Bystřice, Ústín, Tovéř, Hlušovice, Bohuňovice, Bystročice, Hněvotín, Hlubočky a Horka nad Moravou.

Panorama Olomouce od jihozápadu: nejvyšší je katedrála svatého Václava, vlevo od něj věž kláštera Hradisko (za komínem), vlevo dvě věže kostela Panny Marie Sněžné, dále vlevo kostel sv. Michala (za komínem), vlevo (za silem) je věž radnice a hned vedle část kostela sv. Mořice. Zcela vlevo na okraji fotografie se zvedá výšková stavba s vodojemem (celá ta bílá krychle nahoře). V pozadí je kostel na Svatém Kopečku a napravo Radíkovská rozhledna. Vlevo od kostela na Sv. Kopečku je výšková budova Regionálního centra Olomouc (poblíž hlavního nádraží) a dále vlevo je vidět šedé odsiřovací zařízení teplárny Olomouc a komín teplárny.
Panorama Olomouce od jihozápadu: nejvyšší je katedrála svatého Václava, vlevo od něj věž kláštera Hradisko (za komínem), vlevo dvě věže kostela Panny Marie Sněžné, dále vlevo kostel sv. Michala (za komínem), vlevo (za silem) je věž radnice a hned vedle část kostela sv. Mořice. Zcela vlevo na okraji fotografie se zvedá výšková stavba s vodojemem (celá ta bílá krychle nahoře). V pozadí je kostel na Svatém Kopečku a napravo Radíkovská rozhledna. Vlevo od kostela na Sv. Kopečku je výšková budova Regionálního centra Olomouc (poblíž hlavního nádraží) a dále vlevo je vidět šedé odsiřovací zařízení teplárny Olomouc a komín teplárny.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Průměrný roční úhrn srážek na území města se pohybuje v rozmezí 600–1100 mm. Průměrné teploty v lednu dosahují hodnot od -1 do -4 °C, občas spadne teplota až k -15 °C. V červenci je průměrná teplota 19 °C, výjimkou však nejsou ani dny s teplotami okolo 35 °C.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel[editovat | editovat zdroj]

V roce 1237 město Olomouc i s předměstími obývalo 16 300 obyvatel. Po Husitských bouřích v 2. pol. 15. stol. žilo v Olomouci jen něco mezi 3500-5400 obyvateli. Na počátku 16. stol. pak odhadem vzrostl počet obyvatel na 8-10 tisíc.[25]

Podle historických pramenů měla Olomouc před švédskou okupací (1638) na 30 tisíc obyvatel, ale tento údaj se historikům nezdá pravděpodobný. Jistý je ovšem údaj po okupaci (1650) kdy se v takřka vybydleném městě nacházelo jen 1675 obyvatel. Již roku 1658 však začal narůstat na 2500.[25]

V roce 1740 pak Olomouc dosáhla úrovně 6000 obyvatel, ale záhy na mor v roce 1749 zemřelo okolo tisíce Olomoučanů. Nový odhad obyvatelstva v roce 1788 již udával nárust na 7000 lidí.[25]

Přes 10 tisíc osob se Olomouc dostala v 1/4 19. stol., v roce 1828 zde žilo 11 948 osob, v roce 1844 pak 12 300 a 1869 dosáhl počet obyvatel již přes 15 tisíc.[25]

V roce 1900 zde žilo 21 933 obyvatel, z toho asi 15 tisíc Němců a 6 tisíc Čechů.[50]

V roce 1910 počet mírně stoupl na 22 245 obyvatel, z toho kromě vojenské posádky 12 tisíc Němců a necelých 7 tisíc Čechů.[50] P

V roce 1920 měla Olomouc už 57 206 obyvatel, z toho téměř 40 tisíc Čechů. Tento náhlí nárust obyvatelstva byl zapříčiněn připojením 11 předměstských obcí v tzv. Velkou Olomouc. Jednalo se o politiku nové republiky jak ve většině důležitý měst zajistit Českou, potažmo Československou většinu.[50]

Při sčítání lidu v roce 1930 zde napočítali ve 4 484 domech 66 440 obyvatel; 47 861 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 15 017 k německé. Žilo zde 47 771 římských katolíků, 2 603 evangelíků, 9 192 příslušníků Církve československé husitské a 2 198 židů.[51]

V roce 1940 sčítání z politických důvodů neproběhlo.

Při tom dalším v roce 1950 pak populace klesla o 2 562 na 63 878, což nekoresponduje s odsunem cca 15 tisíc Němců a vyhlazení více než 2000 Židů. Tento ve srovnání s událostmi malý pokles byl způsoben přílivem nového Československého poválečného obyvatelstva, které v drtivé většině nahradilo původní Němce a Židy.[52]

Vývoj počtu obyvatel podle sčítání lidu[53]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011[54] 2021
15 229 20 176 19 761 21 707 22 245 57 206 66 440 63 878 70 071 79 416 102 112 105 537 102 607 101 003 106 063[55]

Velkoměstem se Olomouc stala ke konci roku 1978; největšího počtu obyvatel, 107 399, dosáhla ke konci roku 1990.[56] Pak se ale začal počet olomouckých občanů postupně snižovat. Pokles pod hranici statisíce obyvatel byl statistickým úřadem poprvé zjištěn v roce 2011.[57] V roce 2016 se Olomouc vrátila mezi velkoměsta, neboť opět překonala hranici 100 tisíc obyvatel.[58] K roku 2023 má Olomouc téměř 102 000 obyvatel a je tedy aktuálně 6. největším městem v České republice. Kromě toho do města dojíždí přes 45 tisíc lidí za prací a za studiem.[59]

Aglomerace Olomouce byla v roce 2015 vymezena poměrně široce, kromě okolních obcí a nejbližších měst Prostějov, Přerov, Lipník nad Bečvou, Šternberk a Litovel (jádro polycentrické aglomerace se zhruba 360 tisíci obyvateli[60]) do ní byla zahrnuta i vzdálenější města jako Hranice, Uničov či Mohelnice. Takto vymezenou aglomeraci obývalo zhruba 450 tisíc obyvatel, což činilo 71 % obyvatel celého Olomouckého kraje.[61][62] Roku 2019 došlo k aktualizaci, olomoucká aglomerace byla vymezena úžeji na základě reálné koncentrace cest a kontaktů podle dat mobilního operátora a nezahrnuje tak již např. Mohelnici. Původně šlo o 240 obcí a 2322 km², nově jen o 174 obcí a 1730 km². Celkově olomouckou aglomeraci k roku 2019 obývalo 398 tisíc obyvatel (63 % obyvatel kraje), hustota zalidnění tak činila 230 obyvatel na km².[6][7]

Struktura populace[editovat | editovat zdroj]

Politika a volby[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam představitelů Olomouce.

Od uzákonění obecního řádu města Olomouce 6. září 1850 až do roku 1918 bylo vedení města čistě německé (s výjimkou let 1878–1886, kdy byl členem městské rady Čech F. Stejskal). Češi tvořili v Olomouci menšinu, takže v obecních volbách (i kvůli volebnímu cenzu) neměli šanci být zvoleni, což vedlo až k úplnému bojkotu obecních voleb ze strany českého obyvatelstva.[20] Nejdéle úřadujícím představitelem Olomouce v moderních dějinách byl Josef Engel, který funkci starosty zastával od listopadu 1872 až do října 1896, tedy téměř 24 let.[63]

Éra českých starostů začala až po roce 1918, kdy bylo město rozšířeno připojením mnoha okolních obcí a kdy v sloučené Velké Olomouci převládlo etnicky české obyvatelstvo (došlo zároveň k zavedení všeobecného a rovného volebního práva pro komunální volby). Za nacistické okupace stáli v čele města němečtí vládní komisaři. Po roce 1945 se struktura městské samosprávy změnila. Nejvyšším představitelem města byl předseda národního výboru, od roku 1948 do roku 1989 výlučně z řad členů KSČ. Struktura národních výborů zanikla v roce 1990. Od té doby je v čele Olomouce primátor volený zastupitelstvem. Od komunálních voleb v roce 2018 je primátorem člen hnutí ANO 2011 Miroslav Žbánek.[64]

Sídlo olomouckého magistrátu

Volby do zastupitelstva města[editovat | editovat zdroj]

Volby 2010[editovat | editovat zdroj]

V říjnových volbách do zastupitelstva zvítězila ČSSD, která tak získala 17 mandátů, dále uspěli ODS (14 mandátů), TOP 09 (6 mandátů), KSČM (5 mandátů) a KDU-ČSL (3 mandáty). Senátní volby v druhém kole vyhrál Martin Tesařík za ČSSD.

Přesto byla 19. října na radnici podepsána koaliční smlouva bez vítězné strany mezi ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Jednou z hlavních změn je snížení počtu náměstků z dosavadních šesti na pět. Primátorem byl Martin Novotný; ODS s TOP 09 mají dva náměstky, KDU-ČSL jednoho. V sobotu 1. března 2014 Martin Novotný odstoupil z funkce primátora a zastupitelé zvolili na jeho místo Martina Majora.[65] Martin Novotný se poté stal neuvolněným členem Rady města Olomouce. Počet náměstků primátora tak klesl o jednoho.

Volby 2014[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách do zastupitelstva se poprvé od sametové revoluce volilo v jediném obvodu.[66][67] To vyvolalo komplikace při organizaci voleb,[68] ale také vedlo ke snížení přirozeného volebního prahu a umožnilo tak lépe uspět menším volebním subjektům.

Ve volbách do zastupitelstva zvítězilo hnutí ANO 2011 se ziskem 12 mandátů, dále uspěli ČSSD (10 mandátů), ODS (5 mandátů), KDU-ČSL (5 mandátů), TOP 09 (4 mandáty), KSČM (4 mandáty) a volen sdružení Občané pro Olomouc (nezávislý, SZ a Piráti) (3 mandáty) a nová lokální strana ProOlomouc (2 mandáty).[69]

Necelých 24 hodin po vyhlášení výsledku voleb, uzavřeli koaliční dohodu ČSSD, KDU-ČSL, ODS, TOP 09.[70]

Volby 2018[editovat | editovat zdroj]

Do obecního zastupitelstva se hlásilo 16 stran a uskupení. Aspoň jednoho kandidáta získalo 9 z nich. Na prvním místě vyhrálo hnutí ANO 2011 se 14 mandáty, následované stranou ProOlomouc a uskupením Piráti a Starostové, kteří získali shodně 6 mandátů. Do obecního zastupitelstva se pak ještě dostali ODS (5 mandáty), KDU-ČSL (4 mandáty), spOlečně (3 mandáty), SPD a Zemanovci (3 mandáty), KSČM (2 mandáty) a ČSSD (2 mandáty).[71]

Vedení města tehdy vytvořilo vítězné hnutí ANO (31,11 %), které získalo funkci primátora v podobě osoby Miroslava Žbánka. ODS (11,11%), KDU-ČSL (8.89%) a spOlečně (6,67%).[72]

Volby 2022[editovat | editovat zdroj]

V posledních volbách se o místa v městském zastupitelstvu hlásilo 11 stran a uskupení. Z nichž 6 získalo aspoň jednoho zastupitele. Stejně jako minulé volby vyhrálo hnutí ANO 2011, tentokrát s 16 mandáty. Druhá skončila koalice KDU-ČSL, ODS a TOP 09 více známa jako SPOLU s 10 mandáty a třetí koalice Piráti a ProOlomouc s 8 mandáty. Dalšími byla koalice SPD a Trikolora (5 mandátů), spOlečně (4 mandáty) a Zelení+STAN (2 mandáty).[73]

Stejně jako minulé volby vytvořilo koalici vítězné hnutí ANO 2011 (31,75%) se staronovým primátorem Miroslavem Žbánkem. Tentokrát ale se stranou spOlečně (8,72%) a uskupením Piráti a ProOlomouc (15,48%).

Členění města[editovat | editovat zdroj]

Olomouc se člení na 26 částí města (zároveň katastrálních území), které v podstatě odpovídají původním historickým obcím, i když katastrální hranice se již poněkud liší. Dříve byly součástí města i dnes samostatné obce Křelov-Břuchotín (1975–1994), Bystrovany (1975–1992) a Samotišky (1974–1992).[74]

Od 23. ledna 2007 je stanoveno 27 komisí městských částí. Komise městských částí nejsou komisemi správních celků v pravém slova smyslu, ale poradní orgány rady města Olomouce. Také jejich územní působnost zcela neodpovídá územím místních částí. Podrobnosti jsou uvedeny ve statutu města Olomouce.[75]

Katastrální území Olomouce
Komise městských částí Olomouce
místní část katastrální území komise městské části rozloha
(hektary)
počet obyvatel
(26. 3. 2011)[76]
Bělidla Bělidla Staré Hodolany a Bělidla 46 779
Černovír Černovír Černovír a Klášterní Hradisko 552 943
Droždín Droždín Droždín (web) 671 1 184
Hejčín Hejčín Hejčín 156 2 570
Hodolany Hodolany Nové Hodolany
Staré Hodolany a Bělidla
424 8 634
Holice Holice u Olomouce Holice (web) 1 581 3 923
Chomoutov Chomoutov Chomoutov (web) 384 1 007
Chválkovice Chválkovice Chválkovice 763 2 318
Klášterní Hradisko Klášterní Hradisko Černovír a Klášterní Hradisko 95 1 817
Lazce Lazce Lazce 106 5 983
Lošov Lošov Lošov 984 676
Nedvězí Nedvězí u Olomouce Nedvězí 334 425
Nemilany Nemilany Nemilany 993
Neředín Neředín Neředín 9 628
Nová Ulice Nová Ulice Nová Ulice
Tabulový Vrch
19 153
Nové Sady Nové Sady u Olomouce Nové Sady 13 747
Nový Svět Nový Svět u Olomouce Nový Svět 992
Olomouc Olomouc-město Olomouc – střed
Olomouc – západ
11 625
Pavlovičky Pavlovičky Pavlovičky 490
Povel Povel Povel 8 676
Radíkov Radíkov u Olomouce Radíkov 313
Řepčín Řepčín Řepčín 1 241
Slavonín Slavonín Slavonín 2 265
Svatý Kopeček Svatý Kopeček Svatý Kopeček 792
Topolany Topolany u Olomouce Topolany 357
Týneček Týneček Týneček 472

Instituce[editovat | editovat zdroj]

Olomoucká radnice s orlojem
Související informace naleznete také v článcích Olomoucký kraj, Okres Olomouc a Správní obvod obce s rozšířenou působností Olomouc.

Olomouc je krajským městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Olomouc se skládá ze 95 obcí, správní obvod obce s rozšířenou působností z 45 obcí. Olomoucký kraj spravuje krajský úřad a jeho odbory (dopravy, zdravotnictví, školství, sociální, dotační aj.) a správu vlastního města vykonává Magistrát statutárního města Olomouce.

Okresní soud Olomouc (Justiční palác)

Z celostátních institucí je Olomouc oficiálně sídlem České lékařské komory nebo Agrární komory České republiky. Dále zde sídlí např. územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu, pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Hasičský záchranný sbor České republiky Olomouckého kraje či Krajská hygienická stanice Olomouc.

Z justičních institucí je významným Vrchní soud v Olomouci spolu s Vrchním státním zastupitelstvím, které mají působnost na prakticky celém území Moravy a Slezska. Sídlí zde také Okresní soud v Olomouci spolu s příslušným okresním státním zastupitelstvím, ale i přes existenci samosprávného Olomouckého kraje není v Olomouci samostatný krajský soud, působí zde jen pobočka Krajského soudu v Ostravě a ostravského krajského zastupitelství. U okresního soudu je umístěna vazební věznice.

Církev[editovat | editovat zdroj]

Město je také významným církevním centrem. Od roku 1063 se zde nachází biskupství v roce 1777 povýšené na Arcibiskupství olomoucké. Sídlo zde tak má římsko-katolický arcibiskup olomoucký, správa arcidiecéze, diecézní kurie, církevní soud, metropolitní kapitula u sv. Václava v Olomouci, Děkanský úřad Olomouc a 12 farností.[77]

diecézní kurie Olomouc

Spolu s tím se zde nachází několik katolických církevních škol (od mateřské až po vysokou), vydavatelství Matice Cyrilometodějská, centrum Aletti, Arcibiskupská knihovna, Charita Olomouc, cestovní kancelář Christophorus, karmelitánské knichkupectví a další.[78]

V průběhu historie se zde vystřídali i mnohé řády, v současnosti zde působí dominikáni a dominikánky, jezuité, kapucíni, karmelitáni, premonstráti a premonstrátky, voršilky, společnost sester ježíšových a kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje (SCM), sester neposkvrněného početí Panny Marie III. řádu sv. Františka z Assisi (C.IM.CONC.), milosrdných sester III. řádu sv. Františka (SMFO) a milosrdných sester sv. Kříže (SCSC).[79]

Sídla větších celků tu má i Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku (v podobě Olomoucko-brněnská eparchie) a Církev československá husitská (v podobě Olomoucké diecéze). Mimo to se zde nacházejí farnosti, řády a komunity: baptistů, Apoštolské církve, Českobratrské církve evangelické, Slezské církve evangelického augsburského vyznání, Židovské obce Olomouc, Náboženské společnosti českých unitářů, Církve víry Milosti,[80] Metro Church Olomouc,[81] Církve Adventistů Sedmého dne, Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů (Mormoni) a Svědkovů Jehovových (Jehovisti).

Armáda[editovat | editovat zdroj]

Olomouc je kromě toho tradičním vojenským městem, od roku 1655 je v ní soustředěn velký vojenský arzenál. Po odchodu švédských okupačních vojsk v roce 1650 se začalo s přípravou přestavby města v pohraniční pevnost. Do roku 1866 se město stalo největší pevností tohoto typu v monarchii. Kromě rozlehlého bastionového opevnění město chránilo 20 předsunutých pevnůstek a vojsko bylo ubytováno v 11 kasárnách. V roce 1880 dosáhl počet vojáků téměř 5000, což ve městě představovalo 1/4 obyvatelstva. Do roku 1930 se počet vojáků rozrostl na 10 tisíc.[82]

Vojenská hudba Olomouc na Horním náměstí

Díky tomu od roku 1718 sídlí v Olomouci různá vojenská velitelství. Prvním z významnějších bylo Vojenské velitelství Morava, následované od roku 1867 velitelstvím 10. armádního sboru a od roku 1918 Zemským vojenským velitelstvím pro Moravu a Slezsko. Po reorganizaci v roce 1945 se sem přesunulo velitelství vojenské oblasti 3. 1947 pak 6. armádního sboru, středního vojenského okruhu a 2. armádního sboru. Po revoluci v roce 1989 sem bylo umístěno velitelství pozemního vojska AČR. Od roku 1999 známě jako Velitelství pozemních sil. V roce 2003 došlo při reorganizaci na umístění Velitelství společných sil a Olomouc se tak stala centrem obrany státu (spolu s generálním štábem a prezidentem v Praze).[82]

V roce 2013 bylo Velitelství společných sil AČR zrušeno a město tak přišlo o instituci celostátního významu. Situace se ovšem začala otáčet hned dva roky na to, kdy v Olomouci začali vznikat nové útvary. Od roku 2015 byl v Olomouci vytvořen Útvar podpory speciálních operací.[8] A po reorganizaci sem bylo v roce 2020 situováno nové Velitelství pozemních sil AČR.[9] Spolu s krajským velitelstvím, velitelstvím 15. ženijního pluku, velitelstvím vojenské policie a sídlem vojenské hudby se dodnes jedná o významné vojenské centrum ČR. Mimo to se v Olomouci nachází sedm vojenských objektů ve kterých jsou dislokovány výše zmíněné útvary a velitelství. Jedná se o tzv. Žižkovy kasárny, reprezentativní Armádní dům, kasárny Vojenské hudby Olomouc, Hejčínské a Hodolanské kasárny a dva areály Vojenské nemocnice Olomouc (Klášterní hradisko a Pasteurova).

Školství[editovat | editovat zdroj]

Jezuitský konvikt (starý komplex univerzity), dnes Umělecké centrum UP

Vysoké školy[editovat | editovat zdroj]

Vyšší odborné školy[editovat | editovat zdroj]

Konzervatoře[editovat | editovat zdroj]

Střední školství[editovat | editovat zdroj]

Gymnázium Německého řádu Olomouc

Gymnázia[editovat | editovat zdroj]

Střední odborné školy[editovat | editovat zdroj]

Střední odborná učiliště[editovat | editovat zdroj]

Základní a mateřské školy[editovat | editovat zdroj]

  • 25 základních škol
  • 49 mateřských škol

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Nová budova Českého rozhlasu Olomouc (bývalý obchodní dům)

Rozhlas[editovat | editovat zdroj]

Moravské divadlo Olomouc

Divadla[editovat | editovat zdroj]

VMO – Vlastivědné muzeum Olomouc
MUO – Muzeum umění Olomouc

Muzea a další instituce[editovat | editovat zdroj]

Arcidiecézní muzeum Olomouc
Zbrojnice (Knihovna Univerzity Palackého Olomouc)

Knihovny[editovat | editovat zdroj]

Nakladatelství[editovat | editovat zdroj]

Galerie města Olomouc (růžový palác)
Arcidiecézní muzeum - obrazárna

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Telegraph Gallery
  • Galerie města Olomouc
  • Galerie informačního centra Univerzity Palackého
  • Umělecké centrum Univerzity Palackého
  • Afas galerie
  • Ateliér Kateřiny Dostálové
  • Galerie Patro
  • AbaKus-Art, internetová galerie
  • Galerie 1499
  • Galerie Bohéma
  • Galerie Caesar
  • Galerie W7
  • Galerie G
  • Galerie Hesperia
  • Galerie Kopeček, Olomouc-Svatý Kopeček
  • Galerie Labyrint
  • Galerie Mona Lisa
  • Galerie Podkova
  • Galerie Rubikon
  • Galerie Skácelík
  • Galerie U Mloka
  • Galerie Jola (Dolní náměstí, Olomouc)
  • Galerie XY
  • Galerie Véčko
  • Basement Project
  • HROB
  • Vitrína Deniska

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

V roce 1966 zde začaly zahradnické Olomoucké výstavní sady, které se roku 1970 již označovaly jako Flora Olomouc. V roce 2000 vznikla společnost Výstaviště Flora Olomouc, a. s. V roce 2006 výstaviště navštívilo 222 550 návštěvníků. V roce 2007 bylo Výstaviště Flora Olomouc z hlediska počtu návštěvníků (nikoliv turisticky) s 200 506 návštěvníky třetím nejnavštěvovanějším místem v Olomouckém kraji.[83] V dubnu roku 2022 po Velikonočních svátcích proběhla ve Smetanových a Bezručových sadech velmi úspěšná jarní etapa výstavy květin Flora Olomouc, kde zaujaly zejména sbírky orchidejí.

Kulturní akce[editovat | editovat zdroj]

Cena města Olomouce[editovat | editovat zdroj]

Zastupitelstvo města na návrh rady města uděluje Cenu města Olomouce – ocenění významné činnosti nebo díla se zřetelným časovým přesahem, a to v některé z těchto oblastí: hudba, přírodní vědy, užité umění, architektura a urbanismus, výtvarné umění, technický pokrok, literární činnost, dramatické umění, společenské vědy, hospodářský rozvoj, sport, žurnalistika a publicistika, jiné. Cena města je udělována od roku 1998, za tuto dobu ji získalo více než 120 osobností a subjektů.[86] Ocenění je udělováno kolektivům a jednotlivcům za činnost, která je v úzkém vztahu k městu Olomouci, nebo byla vytvořena na jeho území či jinak přispívá k rozvoji města. Cena města se uděluje jednou ročně.[87] Dále uděluje Cenu za počin roku – ocenění významného jednání, konkrétního díla nebo mimořádného úspěchu v příslušném roce, a to v oblasti kultury, sportu, vědy a výzkumu, hrdinského činu a jiné.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Objekt parní vodárny v Černovíře

Po zavraždění Václava III. na olomouckém hradě v roce 1306 nastoupili Lucemburkové a s nimi přišel velmi významný rozvoj města. Olomouc, jako křižovatka cest, se stala největším centrem obchodu na Moravě. Město, kterému obchod přinášel nemalé zisky, čilý ruch na tržišti samozřejmě podporovalo a co víc, získalo různá královská privilegia, mezi nimiž bylo i právo vybudovat další tržnici.

Díky místních trhům se např. proslavily olomoucké tvarůžky. S jejich výrobou je nyní, navzdory názvu, spojeno hlavně město Loštice, důvodem pro toto pojmenování je ale skutečnost, že ačkoli se vyráběly v okolních obcích, prodávaly se pak na olomouckých trzích a odtud se staly známými ve světě. První zmínka o nich pochází už z roku 1583.[88]

Počet turistů v roce 2005 činil 111 700,[89] k roku 2006 jich do Olomouce zavítalo 113 400[89] a v roce 2007 šlo už o 121 000 turistů.[90]

Vodní hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Jako jediné město v Česku má zachovalou parní vodárnu a jako jediné město v Česku s více než 100 000 obyvateli je 100% zásobováno vodou z podzemních zdrojů. Vydatnost zdrojů:

Město spotřebuje denně asi 27 000 m3 vody. Čistírna odpadních vod je v části Olomouc-Nové Sady. Dodavatelem vody, provozovatelem vodovodů, kanalizace a čistírny je Moravská vodárenská a. s. (do 1. ledna 2008 s názvem Středomoravská vodárenská a. s.).[91]

Auto Technických služeb města na svoz tříděného odpadu (papír)

Energetika[editovat | editovat zdroj]

Elektřinu rozvádí v síti vysokého a nízkého napětí ČEZ a.s.

Teplo vyrábí teplárna na hnědé a černé uhlí (138+31 tis.tun/rok 2012) a výtopna na mazut (pyrolýzní topné oleje) a zemní plyn. Teplo rozvádí síť horkovodů a parovodů. Dodavatel: Veolia, Teplárna Olomouc.

Zemní plyn rozvádí plynovody po celém území města Severomoravská plynárenská a.s.

Odpadové hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Svoz odpadů zajišťují Technické služby města Olomouce, a. s. Separovaný odpad v Olomouci je svážen ze širšího okolí, ale přibližně kopíruje trendy v odpadovém hospodářství města Olomouce. Pro rok 2003 šlo o 704 t papíru, 440 t skla, 369 t plastů a 0,5 t nápojových kartonů.[92] V roce 2006 pak bylo z Olomouce svezeno: 17 394 t komunálního odpadu, 1 486 t papíru, 851 t skla, 562 t plastů a 55 t nápojových kartonů.[93] Z hlediska množství separovaného odpadu (svezeného ze širšího okolí) je k tomuto roku udáváno 1488 t papíru, 859 t skla, 562 t plastů, 54,76 t nápojových kartonů,[92] a pro 1. pololetí roku 2007 šlo o 823 t papíru, 425 t skla, 308 t plastů, 31 t nápojových kartonů.[92] Směsný komunální odpad je od roku 2011 odvážen do brněnské spalovny SAKO, a.s.

Lesní hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Lesní majetek města Olomouce na ploše 4002,96 ha (z toho 3871,56 ha je porostní půda, stav v roce 2011) spravuje akciová společnost Lesy města Olomouce a.s.[94] Hospodaření na velké části (1204 ha, 31 % celkové plochy) je silně ovlivněno kvůli ochraně přírody.[94]

První lesní majetek o rozloze 800 ha získalo město Olomouc v letech 1352–1393 v k.ú. Grygov jako dar od krále Karla IV.[94] Další lesy získalo město např. nákupem od moravského zemského hejtmana Jana z Lipé (1534, 250 ha), Václava Haugvice z Biskupic (1546, 500 ha), kardinála Ditrichštejna (1606, 1 000 ha), Liechtensteina (30. května 1936, 988 ha).[94] 8. února 1952 byl lesní majetek (3984 ha) převeden na Československé státní lesy.[94] 1. ledna 1993 převzala lesní majetek Správa lesů města Olomouce.[94] 1. října 2010 se přeměnila na akciovou společnost Lesy města Olomouce a.s.[94]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Tramvajová doprava v Olomouci a Městská autobusová doprava v Olomouci.
Tramvaj VarioLF na náměstí Republiky

Již v roce 1845 začaly jezdit mezi centrem města a vzdáleným nádražím omnibusy. Ty ale kapacitně nedostačovaly, proto byla na tomto úseku v roce 1899 postavena tramvajová trať. Postupně byly tratě prodlužovány, od roku 1940 probíhalo jejich postupné zdvoukolejňování. V 50. letech došlo k rozsáhlé reorganizaci tramvajové dopravy ve středu města. V roce 1997 došlo k prodloužení – byla postavena trať na třídě Kosmonautů, která pomohla přetíženému úseku na Masarykově třídě přes centrum. Roku 2013 byla postavena nová trať z areálu Šantovka na Nové Sady. V roce 1927 se Olomouc stala prvním moravským městem s vlastní autobusovou dopravou.[95][96] Městskou hromadnou dopravu v Olomouci zajišťuje Dopravní podnik města Olomouce.

Olomouc leží na hlavní železniční trati a má přímé spojení s Prahou, Brnem, Ostravou, Zlínem, všemi okresními městy kraje a řadou dalších významných sídel na Slovensku a v Polsku. Na území města se nachází tyto železniční stanice a zastávky: Olomouc hlavní nádraží (tratě Česká Třebová – Přerov, Nezamyslice–Olomouc (obě 270), 275, 290, 310), Olomouc-Smetanovy sady, Olomouc-Nová Ulice, Olomouc město, Olomouc-Hejčín, Olomouc-Řepčín (všechny na trati 275), Olomouc-Nové Sady a Nemilany (trať 301). Dále zde jsou dvě autobusové nádraží a mezinárodní letiště pouze pro Schengenský prostor v Neředíně (slouží jako centrální letiště helikoptér policie, hasičů a pro nemocnici).

Z města vychází dálnice D46 (směr Vyškov), prochází jím dálnice D35 (směr Mohelnice a Lipník nad Bečvou), dále silnice I/46 směr Šternberk, I/55 směr Přerov a řada dalších silnic druhé a třetí třídy.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Kluby[editovat | editovat zdroj]

Sportoviště[editovat | editovat zdroj]

Zimní stadion Olomouc
Andrův stadion
  • fotbalový stadion Sigmy (Andrův stadion)
  • fotbalový stadion 1. HFK Olomouc
  • zimní stadion HC Olomouc
  • plavecký stadion
  • lanové centrum
  • sportovní hala Univerzity Palackého
  • omega centrum sportu a zdraví
  • aqua centrum (web)
  • Jump Academy Olomouc, trampolínové centrum (web)
  • fitness tribuna
  • Čajkaréna
  • atletický stadion (sokolský stadion)
  • baseballový stadión
  • golfové hřiště
  • Dům Armády Olomouc
  • Equine sport center Olomouc (parkurové závodiště)
  • Kuželna HKK Olomouc (největší v Česku)
  • Bowland bowling center Šantovka (největší v Česku)
  • tenisový a badmintonový areál TJ MILO Olomouc
  • Sportcentrum Nové Sady (hřiště a tělocvična)
  • lanový park Veverák
  • laser arena

Sportovní akce[editovat | editovat zdroj]

Zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

V Olomouci k roku 2002[97] bylo celkem 1 084 lékařů, počet obyvatel tak na 1 lékaře činil 96 a počet lůžek ve zdravotnictví na 1 000 obyvatel bylo 19. Působí zde tři nemocnice, 147 ordinací praktického lékaře a dalších 197 odborných ordinací a pracovišť, dále 21 lékáren a 11 ostatních zdravotnických zařízení. Celkem tak k roku 2002 šlo o 379 zdravotnických zařízení. Nejvýznamnější institucí v oblasti zdravotnictví je Fakultní nemocnice Olomouc, působí zde také Vojenská nemocnice Olomouc.

Osobnosti Olomouce[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam osobností Olomouce.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Olomouc má následující partnerská města:[98]

Olomouc ve světě i ve vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Planetka ve vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Díky dr. Petru Pravcovi se planetka s číslem 30 564 v hlavním pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem nazývá Olomouc. Astronom ji objevil při pozorování z hvězdárny v Ondřejově.[100]

Druh hemoglobinu[editovat | editovat zdroj]

Naopak šéf hemato-onkologické kliniky olomoucké fakultní nemocnice Karel Indrák v roce 1986 zjistil, že jednu dědičnou chorobu krve způsobuje do té doby neznámý druh hemoglobinu a pojmenoval ho po svém rodném městě.

Nová látka[editovat | editovat zdroj]

Když Miroslav Strnad z Univerzity Palackého společně s kolegou Jaroslavem Veselým hledali v rostlinách látku podporující jejich růst, nalezli i derivát rostlinných hormonů cytokininů, který buněčné dělení naopak brzdí. Novou látku nazvali olomoucin, při testování pak zjistili, že má protinádorové účinky a není toxická. Jméno navrhl francouzský kolega Laurent Meijer.

Pojmenování částí měst[editovat | editovat zdroj]

V německém městě Nördlingen, jednom z osmi partnerských měst Olomouce, lze najít Olomouckou ulici (Olmützer Strasse) nebo obdivovat Olomouckou kašnu (Olmützer Brunnen).

Ve městě Antony, nedaleko Paříže (v departementu Hauts-de-Seine, Île-de-France), vzniklo Olomoucké náměstí. Chystá se tam výstavba nové čtvrti, jejíž centrální náměstí se jmenuje Place d'Olomouc a ulice vedoucí na náměstí Rue d'Olomouc.

Turistické ukazatele[editovat | editovat zdroj]

V některých partnerských městech také upozorňují na Olomouc ukazatele, podle kterých lidé poznají, jak daleko se od města nacházejí. Nechybí například ve finském Tampere.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Rod ženský, v místním úzu i mužský.[4][5]
  2. Roku 1778 přesunuta do Brna, po návratu roku 1782 degradována na lyceum, poté od roku 1827 opět univerzitou. Po revoluci roku 1848 ale postupně likvidována, až v letech 18601946 zůstala pouze samostatná teologická fakulta.
  3. Podle výnosu ministerstva kultury ze dne 21. prosince 1987, čj. 16 417/87-VI/1, jsou její hranice vymezeny ulicemi Studentskou, Dobrovského a Jiřího z Poděbrad, poté linií tereziánského opevnění, ulicí Aksamitovou, třídou Svobody a Legionářskou ulicí.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. a b Internetová jazyková příručka: Olomouc [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR, rev. 2011-08-21 [cit. 2011-01-14]. Dostupné online. 
  5. Nářeční distribuce typu ten Olomouc x ta Olomouc na nářeční mapě ČJA z 60. let (nezachycuje konkrétní hláskovou podobu): http://cja.ujc.cas.cz/CJA4/, 31. března 2016. (Stáhnutelné pdf, Crl+F Olomouc)
  6. a b OUŘEDNÍČEK, Martin; NEMEŠKAL, Jiří; POSPÍŠILOVÁ, Lucie. Vymezení území pro Integrované teritoriální investice (ITI) v ČR. Závěrečný dokument [PDF online]. Regionální stálá konference Středočeského kraje, leden 2020 [cit. 2021-05-07]. S. 8, 24–26. Dostupné online. 
  7. a b Dodatek k závěrečnému dokumentu VZ Vymezení území pro Integrované teritoriální investice (ITI) v ČR [PDF online]. Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, 2020-06-04 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online. 
  8. a b TAUBEROVÁ, Daniela. V Olomouci bude sídlit speciální komado. Nábor začíná. Olomoucký deník. 2015-05-15. Dostupné online [cit. 2024-02-26]. 
  9. a b Olomouc je opět sídlem prestižního vojenského velitelství. Olomouc.eu, oficiální informační portál [online]. 2020-07-01 [cit. 2024-02-26]. Dostupné online. 
  10. Schematismus [online]. Olomoucko-brněnská eparchie, rev. 2018-04-25 [cit. 2018-05-20]. Dostupné online. 
  11. Přijeďte do Olomouce [online]. Olomouc.eu, 2010-12-03 [cit. 2011-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-02. 
  12. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 173–178.
  13. tíž: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 91.
  14. KRUPKA, Jaroslav. Okupaci Olomouce předpověděl tajemný úkaz, jako první moravské město padla Opava. MORAVSKOSLEZSKÝ deník.cz [online]. 2022-06-15 [cit. 2023-05-23]. Dostupné online. 
  15. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 175–176.
  16. HODURA, Quido. Václav Ertl, Časové úvahy o naší mateřštině. Naše řeč. 1930, čís. 8. Dostupné online. 
  17. ERTL, Václav. Časové úvahy o naší mateřštině. Sbírka přednášek a rozprav. Řada I. Extense vysokých škol pražských. Redakce Miloslav Hýsek a Theodor Kašpárek. Praha: Jednota českých matematiků a fysiků v Praze, 1929. 
  18. POLÍVKOVÁ, Alena. Naše místní jména a jak jich užívat. Praha: Euromedia Group, 2007. ISBN 978-80-242-1940-0. S. 20. 
  19. POLÍVKOVÁ, Alena. Poznámka o rodu místních jmen typu Olomouc, Boleslav, Litomyšl. Naše řeč. 1978, čís. 4. Dostupné online. 
  20. a b c TICHÁK, Milan. Olomouc rodu ženského. Olomouc: Burian a Tichák, 2009. ISBN 978-80-87274-03-3. 
  21. SEICHTEROVÁ, Hana; ŠTĚPÁN, Jan. Typáře a pečeti města Olomouce. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci. 2013, čís. 306, s. 19–36. ISSN 1212-1134. 
  22. Starý znak Olomouce [online]. Leccos.com [cit. 2018-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-04-25. 
  23. Historie znaku města Olomouce [online]. Hrady.cz. Dostupné online. 
  24. Logo města [online]. Logorevue.sk. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-21. (slovensky) 
  25. a b c d e f g h i j BALETKA, Tomáš; SCHULZ, Jindřich. Dějiny Olomouce. 1. svazek.. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. ISBN 978-80-244-2368-5. 
  26. Úvodní stránka - Římané v Olomouci. rimane.olomouc.eu [online]. [cit. 2024-02-26]. Dostupné online. 
  27. Římské legie pochodovaly Jevíčkem. Unikátní objev pozměnil mapy starověkého světa. Pardubice [online]. 2019-03-22 [cit. 2024-02-26]. Dostupné online. 
  28. a b c BLÁHA, Josef. Před výskytem písemných zpráv. In: SCHULZ, Jindřich. Olomouc. Malé dějiny města. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. ISBN 80-244-0493-1. S. 18–26.
  29. Nejstarší osídlení v českých zemích! Jak vypadala Olomouc před tisícem a více lety | Olomoucký REJ. Nejstarší osídlení v českých zemích! Jak vypadala Olomouc před tisícem a více lety | Olomoucký REJ [online]. [cit. 2024-02-25]. Dostupné online. 
  30. ROŠTÍNSKÝ, Pavel; ŠMERDA, Jaroslav; NOVÁKOVÁ, Eva. Štěrky na rozvodí Dyje a Pulkau jižně od Znojma (Česko–Rakousko): nové poznatky ve srovnání s dosavadním stratigrafickým zařazením. Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku. 2022-12-22, roč. 29, čís. 1-2. Dostupné online [cit. 2024-02-26]. ISSN 2336-4378. DOI 10.5817/gvms2022-20639. 
  31. Historie [online]. [cit. 2024-02-25]. Dostupné online. 
  32. Kostel Panny Marie Sněžné měl gotického předchůdce. Ten zmizel před 310 lety | Olomoucký REJ. Kostel Panny Marie Sněžné měl gotického předchůdce. Ten zmizel před 310 lety | Olomoucký REJ [online]. [cit. 2024-02-26]. Dostupné online. 
  33. Olomouc – Historie [online]. České dědictví UNESCO [cit. 2018-05-20]. Dostupné online. 
  34. MAREŠOVÁ, Stanislava. Historické budovy Olomouce – Než vyjel první vlak. Rej.cz [online]. 2009-03-25 [cit. 2012-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-03. 
  35. PRECLÍK, Vratislav: Masarykův podzim roku 1921, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, červenec – září 2021, roč. XXIX., čís. 135. ISSN 1210-1648, str. 14–19
  36. Olomouc – městská památková rezervace [online]. Turistický portál České republiky CZeCOT. Dostupné online. 
  37. DOFFEK, Noc kostelů, Jiří. Olomouc, Jezuitská kaple Sodality Panny Marie, královny Andělů. www.nockostelu.cz [online]. [cit. 2024-02-26]. Dostupné online. 
  38. CIZEK, Hrady cz s r o Jiri. Dům Štěstí s kaplí, Olomouc. www.hrady.cz [online]. [cit. 2024-02-26]. Dostupné online. 
  39. DOFFEK, Noc kostelů, Jiří. Olomouc, kaple Božího milosrdenství - ACHO. www.nockostelu.cz [online]. [cit. 2024-02-26]. Dostupné online. 
  40. Elegantní vila sochaře Pelikána byla považována za odstrašující příklad zvůle. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-12-12]. Dostupné online. 
  41. BUDNÝ, Lubomír. Bývalé zahrady kolem Hradiska znovu ožijí, změní se v park. Olomoucký deník. 2017-06-20. Dostupné online [cit. 2024-02-25]. 
  42. TAUBEROVÁ, Daniela. Zanedbaný ASO park čeká proměna, takto má vypadat. Olomoucký deník. 2022-06-03. Dostupné online [cit. 2024-02-25]. 
  43. INTERACTIVE, ESMEDIA. Výstaviště Flora Olomouc, a. s.. Výstaviště Flora Olomouc, a. s. [online]. [cit. 2024-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. VRÁNOVÁ, Magda. Nový park s jezírkem a pláží na Lazcích se pohne dopředu. Takto má vypadat. Olomoucký deník. 2023-02-21. Dostupné online [cit. 2024-02-25]. 
  45. LIBOR@DRBNA.CZ, TRIMA NEWS, s r o. Olomouc přemýšlí, co se zanedbaným prostorem u Klášterního Hradiska. Lidé mohou dávat své náměty. Hanácká Drbna - zprávy z Olomouce a Olomouckého kraje [online]. [cit. 2024-02-25]. Dostupné online. 
  46. VRÁNOVÁ, Magda. Zanedbaná plocha v Olomouci se změní na park Švýcarské nábřeží. Podívejte se. Olomoucký deník. 2023-01-31. Dostupné online [cit. 2024-02-25]. 
  47. Holický les – Les, který roste z nadšení [online]. [cit. 2024-02-25]. Dostupné online. 
  48. Úvod [online]. Hřbitovy města Olomouce [cit. 2017-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-27. 
  49. Geografie [online]. Magistrát města Olomouce. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-10. 
  50. a b c Juryšek O. Dějiny Olomouce 1017–1920. Olomouc: Votobia, 2006, 208 s. ISBN 80-7220-258-8.
  51. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl II. Země Moravskoslezská. Praha: Orbis, 1935. 213 s. S. 85. 
  52. Vlastní výběr VDB. vdb.czso.cz [online]. [cit. 2024-03-08]. Dostupné online. 
  53. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. [s.l.]: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 51–54. 
  54. Výsledky sčítání lidu, domů a bytů 2011 (SLDB 2011) [online]. Český statistický úřad, rev. 2015-04-14 [cit. 2016-06-19]. Dostupné online. 
  55. SLDB 2021. Základní údaje podle obcí vybraného okresu [online]. Český statistický úřad [cit. 2023-05-23]. Dostupné online. 
  56. Olomouc 1949–2004 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2014-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-02. 
  57. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2011 (přepočtený na definitivní výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2011) [online]. Praha: Český statistický úřad. Dostupné online. 
  58. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2016 [PDF online]. Český statistický úřad, 2016-04-29 [cit. 2016-04-29]. S. 101. Dostupné online. 
  59. Dojížďka | ČSÚ. geodata.statistika.cz [online]. [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  60. Vymezení území Olomoucké aglomerace [online]. Statutární město Olomouc [cit. 2020-03-31]. Dostupné online. 
  61. Strategie Olomoucké aglomerace [PDF online]. Statutární město Olomouc, leden 2020 [cit. 2020-03-31]. S. 17–22. Verze 10. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-10. 
  62. Vymezení Olomoucké aglomerace (ITI územního celku) [PDF online]. Katedra geografie, Přírodovědecká fakulta UP v Olomouci [cit. 2020-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-24. 
  63. Josef v. Engel´s Lebenslauf. Mährisches Tagblatt. Duben 1900, roč. 21, čís. 98, s. 1–2. Dostupné online. 
  64. Primátorem Olomouce je Žbánek. Novinky.cz [online]. Borgis, 2018-11-05 [cit. 2018-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-05. 
  65. Seznamte se s horkým kandidátem na primátora. Metropole Olomouc [online]. 2014-02-10 [cit. 2018-05-20]. Dostupné online. 
  66. Absurdní dělení Olomouce zřejmě skončí. Vedení radnice je pro. Olomoucký deník [online]. 2014-04-23. Dostupné online. 
  67. Nová iniciativa chce v Olomouci prosadit jeden společný volební obvod. Český rozhlas [online]. 2014-03-24. Dostupné online. 
  68. Jeden volební obvod přinesl městu problémy. Lístky se nevejdou do urny. iDNES.cz [online]. 2014-09-25. Dostupné online. 
  69. Volby do zastupitelstva města Olomouce 10.10. - 11.10.2014 [online]. ČSÚ na volby.cz [cit. 2014-01-21]. Dostupné online. 
  70. Olomouci bude zas vládnout koalice bez vítěze voleb, ANO jde do opozice. iDNES.cz [online]. 2014-10-12. Dostupné online. 
  71. Komunální volby 2018 – výsledky - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-03-06 [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  72. Olomouc už má vedení, novým primátorem bude Miroslav Žbánek z ANO. e15.cz [online]. [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  73. Olomouc • Komunální volby 2022. iROZHLAS [online]. 2023-05-21 [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  74. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 65, 71, 254 a 464. 
  75. Komise městských částí [online]. Statutární město Olomouc [cit. 2017-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-13. 
  76. Statistický lexikon obcí 2013. Základní údaje za obce, části obcí a základní sídelní jednotky podle krajů a okresů. Olomoucký kraj – okres Olomouc [online]. Praha: Český statistický úřad, 2013-10-31 [cit. 2015-07-04]. Dostupné online. 
  77. Struktura úřadu [online]. [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  78. O arcidiecézi [online]. [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  79. Řeholní řády a komunity [online]. [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  80. Bohoslužby Olomouc | Církev víry [online]. [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  81. METROADMIN. Metro Church Olomouc - Soudobá, otevřená církev v Olomouci. Metro Church Olomouc [online]. [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  82. a b Olomouc | Armáda ČR. acr.army.cz [online]. [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  83. Nejnavštěvovanějším místem v Olomouckém kraji je zoo. Olomouc.cz [online]. 2008-04-30. Dostupné online. 
  84. Street art festival - Turistický informační portál Olomouckého kraje. www.ok-tourism.cz [online]. [cit. 2023-10-16]. Dostupné online. 
  85. REDAKCE. Prix Bohemia Radio nabídne přehlídku rozhlasové tvorby. TÝDEN.cz [online]. 2017-03-13 [cit. 2023-10-16]. Dostupné online. 
  86. Dosavadní laureáti [online]. Statutární město Olomouc [cit. 2018-09-02]. Dostupné online. 
  87. Statut ceny města Olomouce [online]. Statutární město Olomouc [cit. 2019-06-15]. Dostupné online. 
  88. https://www.tvaruzky.cz/historie
  89. a b Olomouc má šanci získat 100 milionů korun z EU na rozvoj turistiky. Olomouc.cz [online]. 2008-01-23. Dostupné online. 
  90. Radniční listy. Měsíčník občanů statutárního města Olomouce. 2008, čís. 7, s. 8. 
  91. O společnosti [online]. Moravská vodárenská [cit. 2018-05-20]. Dostupné online. 
  92. a b c Radniční listy. Měsíčník občanů statutárního města Olomouce. 2007, čís. 10, s. 15. 
  93. Popelářský vůz Technických služeb vyrazil do ulic. Radniční listy. Měsíčník občanů statutárního města Olomouce. 2007, s. 3. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28. 
  94. a b c d e f g Informační leták. [s.l.]: Lesy města Olomouce, 2011. S. 8. 
  95. Historie autobusové dopravy [online]. DPMO [cit. 2024-01-25]. Dostupné online. 
  96. Před třiadevadesáti lety začaly Olomoucí jezdit autobusy. Olomouc byla první na Moravě!. Starý olomoucký rej [online]. stary-olomoucky.rej.cz, 2017-5-30 [cit. 2024-01-25]. Dostupné online. 
  97. Olomouc v datech 2001/2. [s.l.]: Magistrát města Olomouce Informační leták. 
  98. Olomouc a její partneři v zahraničí [online]. Magistrát města Olomouce [cit. 2018-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-20. 
  99. Olomouc si bude s novým bratislavským partnerem vyměňovat zkušenosti i školáky. Olomouc.cz [online]. 2012-02-16. Dostupné online. 
  100. Olomouc nechala stopy ve vesmíru, vědě i polské písni. E15 [online]. [cit. 2018-05-20]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARTOŠ, Josef, a kol. Olomouc. Malé dějiny města. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 389 s. ISBN 80-244-0493-1. 
  • ČERMÁK, Miloslav. Olomoucká řemesla a obchod v minulosti. Olomouc: Memoria, 2002. 304 s. ISBN 80-85807-19-X. 
  • ČERMÁK, Miloslav. Olomoucké hospody, zájezdní hostince, hotely, vinárny a kavárny v minulosti. Olomouc: Memoria, 2004. 245 s. ISBN 80-85807-25-4. 
  • FIALA, Jiří, a kol. Olomouc ve víru válek. Od počátků do zrušení olomoucké pevnosti. Olomouc: Danal, 2009. 144 s. ISBN 978-80-85973-83-9. 
  • GRAČKA, Vladimír. Objevovaná Olomouc. Olomouc: Poznání, 2012. 156 s. ISBN 978-80-87419-24-3. 
  • GRAČKA, Vladimír. Domovní znamení v Olomouci. Olomouc: Poznání, 2013. 192 s. ISBN 978-80-87419-31-1. 
  • KAŠPÁRKOVÁ, Slavomíra; GRAČKA, Vladimír. Olomoucké podzemí. Měšťanské domy a paláce, církevní budovy a vojenské objekty. Olomouc: Poznání, 2009. 148 s. ISBN 978-80-86606-92-7. 
  • KŠÍR, Josef. Zmizelá Olomouc. Olomouc: Burian a Tichák, 2012. 44 s. ISBN 978-80-87274-14-9. 
  • KUBEŠOVÁ, Irena; VRTALOVÁ, Jarmila. Významné olomoucké památky. Sborník příspěvků ze semináře, Olomouc 6.-8.9.2001. Olomouc: Statutární město Olomouc, 2001. 79 s. ISBN 80-238-8142-6. 
  • KUBEŠOVÁ, Irena Marie; VRTALOVÁ, Jarmila. Významné olomoucké památky II. Sborník příspěvků ze semináře, Olomouc 13.-14.9.2002. Olomouc: Statutární město Olomouc, 2002. 78 s. ISBN 80-238-9968-6. 
  • KUCH-BREBURDA, Miloslav; KUPKA, Vladimír. Pevnost Olomouc. Dvůr Králové nad Labem: Fortprint, 2003. 311 s. ISBN 80-86011-21-6. 
  • LENKOVÁ, Jitka. Tajemná města. Olomouc. Praha: Regia, 2004. 207 s. ISBN 80-86367-41-X. 
  • MLČÁK, Leoš; DOLEJŠÍ, Kateřina; POTŮČEK, Jakub. Průvodce Olomoucí. Umělecké památky města. 2. vyd. Olomouc: Statutární město Olomouc, 2016. 319 s. ISBN 978-80-87602-42-3. 
  • MÜLLER, Willibald. Pověsti a události města Olomouce. Překlad Jan Kubeš. Olomouc: Poznání, 2012. 125 s. ISBN 978-80-87419-25-0. 
  • NEŠPOR, Václav. Dějiny města Olomouce. Olomouc: Votobia, 1998. 347 s. ISBN 80-7198-343-8. 
  • RUSINSKÝ, Jiří. Po stopách minulosti olomoucké městské části Neředín. Olomouc: Votobia, 2004. 167 s. ISBN 80-7220-196-4. 
  • SCHINDLER, Antonín. Tajemná Olomouc aneb Olomouc jak ji neznáte. Olomouc: Votobia, 1998–2009. 5 svazků. ISBN 80-7198-330-6. 
  • Dějiny Olomouce. Redakce Jindřich Schulz. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009. 2 svazky. ISBN 978-80-244-2370-8. 
  • SPÁČIL, Vladimír. Odměna za věrnost a statečnost. Olomouc: Danal, 1998. 53 s. ISBN 80-85973-55-3. 
  • SPÁČIL, Vladimír. Olomoucká domovní znamení. Olomouc: Danal, 1999. 135 s. ISBN 80-85973-42-1. 
  • SPÁČIL, Vladimír; TICHÁK, Milan. V čele města Olomouce. Správa města a její představitelé v průběhu staletí. Olomouc: Memoria, 2002. 89 s. ISBN 80-85807-18-1. 
  • SAMEK, Bohumil; DOLEJŠÍ, Kateřina. Umělecké památky Moravy a Slezska 3.1. (O/P). Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3122-8. S. 71–422. 
  • TICHÁK, Milan. Vzpomínky na starou Olomouc. Olomouc: Votobia, 1997. 189 s. ISBN 80-7198-184-2. 
  • TICHÁK, Milan. Vzpomínky na starou Olomouc a její předměstí. 2. vyd. Olomouc: Burian a Tichák, 2013. 308 s. ISBN 978-80-87274-19-4. 
  • TICHÁK, Milan. O osudech městských částí Olomouce. Olomouc: Středisko informatiky a služeb školám, 1998. 75 s. 
  • TICHÁK, Milan. Paměť olomouckých předměstí. Olomouc: Votobia, 2000. 164 s. ISBN 80-7198-447-7. 
  • TICHÁK, Milan. Příběhy olomouckých pomníků. Olomouc: Burian a Tichák, 2002. 170 s. ISBN 80-239-0501-5. 
  • TICHÁK, Milan. Příběhy olomouckých pomníků a hřbitovů. Olomouc: Burian a Tichák, 2016. 217 s. ISBN 978-80-87274-35-4. 
  • TICHÁK, Milan. Když padly hradby. Olomouc na přelomu staletí. Olomouc: Burian a Tichák, 2005. 185 s. ISBN 80-903687-1-9. 
  • TICHÁK, Milan. Ztracené adresy. O tom, co v Olomouci bývalo a co už není. Olomouc: Burian a Tichák, 2007. 178 s. ISBN 978-80-903687-6-7. 
  • TICHÁK, Milan. Olomouc rodu ženského. Olomouc: Burian a Tichák, 2009. 167 s. ISBN 978-80-87274-03-3. 
  • TICHÁK, Milan. Olomouc z nadhledu. Olomouc: Burian a Tichák, 2011. 165 s. ISBN 978-80-87274-09-5. 
  • TICHÁK, Milan. Olomoucké vycházky. Olomouc: Burian a Tichák, 2014. 205 s. ISBN 978-80-87274-24-8. 
  • VÁLKA, Zbyněk. 1758 – Olomouc a Prusové. Hrdá pevnost Marie Terezie. Olomouc: Votobia, 2001. 81 s. ISBN 80-7198-477-9. 
  • VÁLKA, Zbyněk. Olomouc pod hákovým křížem. Temná léta okupace 1939–1945. Olomouc: Votobia, 2001. 155 s. ISBN 80-7198-517-1. 
  • VOJKOVSKÝ, Rostislav. Olomouc: zaniklý hrad v bývalém „hlavním městě“ Moravy. Dobrá: Beatris, 2006. 35 s. ISBN 80-86737-58-6. 
  • ZATLOUKAL, Pavel. Olomouc. Praha a Litomyšl: Paseka, 2013. 231 s. ISBN 978-80-7432-309-6. 
  • BALETKA, Tomáš; BISTŘICKÝ, Jan; ČERMÁK, Miroslav; ČERVENKA, Stanislav; ČERNUŠÁK, Tomáš et al., SCHULZ, Jindřich (ed.). Dějiny Olomouce. 1. svazek. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. ISBN 978-80-244-2368-5.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]