Jevíčko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jevíčko

Městská věž
Znak obce JevíčkoVlajka obce Jevíčko
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0533 578193
Kraj (NUTS 3) Pardubický (CZ053)
Okres (LAU 1) Svitavy (CZ0533)
Obec s rozšířenou působností Moravská Třebová
Pověřená obec Jevíčko
Historická země Morava
Katastrální výměra 23,25 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 2 840 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 366 m n. m.
PSČ 569 43
Zákl. sídelní jednotky 4
Části obce 2
Katastrální území 3
Adresa městského úřadu Městský úřad Jevíčko
Palackého nám. 1
569 43 Jevíčko
Starosta Dušan Pávek
Oficiální web: www.jevicko.cz
Email: jevicko@jevicko.cz
Jevíčko
Jevíčko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jevíčko (německy Gewitsch)[2] je město na severozápadní Moravě, tvoří centrum severní části Malé Hané. Administrativně náleží do okresu Svitavy v Pardubickém kraji a má status pověřené obce. Žije zde přibližně 2 800[1] obyvatel. Součástí města je i vesnice Zadní Arnoštov. Historické jádro města bylo prohlášeno městskou památkovou zónou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Oblast Jevíčka byla trvale osídlena už od mladší doby kamenné. Vznik města je pravděpodobně svázán se zánikem rozlehlého hradiska v Maříně u Křenova, které poskytovalo útočiště obyvatelům z okolí od dob Velké Moravy. V první polovině 13. století bylo na vyvýšenině poblíž soutoku Jevíčky a Malonínského potoka vysazeno město. Přesné datum udělení práv není známé, zachovala se až konfirmace zakládací listiny z roku 1258, kdy bylo město povýšeno králem Přemyslem Otakarem II. na město královské. Dle práce předního znalce doby přemyslovských králů profesora Josefa Žemličky, je Jevíčko spojeno s fundacemi zakládanými tímto velkým králem. Jedná se o více jak 40 měst založených nebo povýšených na město Přemyslem Otakarem II. či začlenění již vzniklých sídel do jeho budovaných fundací. Josef Žemlička vyjmenovává ve své práci Přemysl Otakar II. král na rozhraní věků (str. 211) ta podstatná města, vázající se k městotovorné a fundační činnosti Přemysla Otakara II., která ani před ním ani po něm, neměla obdoby a v té řadě je též uvedeno i Jevíčko. Král městu podřídil 13 okolních vesnic jako jeho hospodářskou základnu. Po stránce městské architektury patří Jevíčko k nejvýznamnějším ukázkám středověké architektury. Má elipsovitý tvar přizpůsobený výspě, na které bylo založeno. Ve svém středu má téměř pravidelné čtvercové náměstí (14.850m2), z jehož koutů se rozbíhají v pravoúhlých směrech ulice. Tato dispozice, tak podobná městům přímo založeným Přemyslem Otakarem II., by mohla ukazovat na to, že město bylo za Přemysla značně přestavěno a rozšířeno. Město mělo též oválné kamenné hradby (dodnes částečně zachovalé) se čtyřmi branami, kterými vedly přesně dle světových stran na náměstí hlavní silnice. Privilegia byla udělena podle vzoru Uničova (tedy po roce 1213) a Jevíčko tak náleželo do magdeburského právního okruhu. Řadí se mezi nejstarší města na Moravě. Rozloha náměstí i plochy uvnitř hradeb svědčí o velkorysé lokaci, významné centrum širší oblasti se však z města nikdy nestalo. O pozici v okolí se brzy muselo dělit s nově vysazenou Moravskou Třebovou.

Po celý středověk bylo Jevíčko královským, resp. markraběcím městem, panovníci jej však často udělovali do zástavy šlechtickým rodinám. Z konce 15. století se zachoval významný právní kodex, tzv. jevíčská právní kniha.[3] Pocházel odsud i jeden z prvních rektorů pražské univerzity Mikuláš z Jevíčka. V 60. letech 14. století zde markrabě Jan Jindřich založil klášter augustiniánů poustevníků.

Roku 1500 bylo Jevíčko předáno do dědičného držení dosavadnímu zástavnímu majiteli Hanuši Haugvicovi z Biskupic a stalo se poddanským městem. Haugvicové jej roku 1580 prodali Janu Žalkovskému ze Žalkovic, v majetku jehož potomků zůstalo až do roku 1722. Od dědiců Žalkovských potom Jevíčko koupili majitelé sousedních Velkých Opatovic Salmové z Neuburku. Posledními šlechtickými majiteli byli dědicové vymřelých Salmů Herbersteinové. Zdejší zámeček byl po připojení k opatovickému panství užíván jen jako správní budova. Koncem 16. století se město pokoušelo vykoupit z poddanství a stát se opět královským městem, ale nebylo úspěšné. Po překonání úbytku obyvatelstva po třicetileté válce nastal nový rozvoj během 18. století, kdy se klášterní kostel stal poutním místem. Při josefinských reformách byl však klášter zrušen a město si tak i nadále udrželo polozemědělský charakter.

Průčelí jevíčského gymnázia, založeného v roce 1897

Zřízení samostatného magistrátu znamenalo do značné míry oproštění měšťanů od vrchnostenského dohledu. V polovině 19. století zde byl zřízen okresní soud a Jevíčko se stalo administrativním centrem severní části Malé Hané. V této době dosáhla svého demografického vrcholu i židovská menšina, která tvořila třetinu obyvatel města. Kulturní vzestup, který vyvrcholil založením reálného gymnázia v roce 1897, nebyl následován hospodářským rozvojem. Po protestech obyvatel totiž katastr minula železniční trať a Jevíčko dále ztrácelo na významu především na úkor Boskovic a Moravské Třebové.

Po Mnichovské dohodě zůstalo Jevíčko v Československu a později v Protektorátu Čechy a Morava, ale ocitlo se u hranic. Severněji ležící převážně německojazyčné Hřebečsko bylo připojeno jako součást Sudet k Německé říši. Kolem Jevíčka též měla vést exteritoriální dálnice Vídeň - Vratislav, ze které jsou na západ od města dodnes patrné terénní úpravy s mosty (tzv. autostráda). Dalším významným zásahem do života města byly administrativní reformy v polovině 20. století, které zbavily Jevíčko nejen okresního soudu, ale i poloviny spádového území, nově přičleněného převážně k okresu Blansko. Samo moravské Jevíčko se při děleních státu na kraje, která nerespektovala zemskou hranici, ocitlo v krajích se vzdálenými krajskými městy v Čechách: nejprve ve Východočeském kraji s krajským městem Hradec Králové, posléze v Pardubickém kraji. Na přelomu staletí v Jevíčku zanikla tradiční výroba žiletek (Astra Diu Jevíčko), v nedávné době z města odešel i americký výrobce airbagů ASCI a Jevíčko i okolí se aktuálně potýkají s nadprůměrnou nezaměstnaností.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Jevíčku.
  • Hradební věžrenesanční stavba z 2. poloviny 16. století. Hranolová věž s cibulovou bání, v nejvyšším patře pilastry a polopatro s dřevěným ochozem. Na přízemí z věže kamenné znaky ve vavřínových kartuších. [4] Vedle věže bývala brána. Na věž navazují zachované zbytky hradeb.
  • Zámek - původně tvrz, po roce 1557 za Potstatských z Prusinovic přestavěna nebo postavena nová, později rozšířena a přestavěna v barokní zámek. Jednokřídlá obdélná jednopatrová budova s arkýřem v severovýchodním nároží a hranolovou věží. Fasády barokně upraveny, členěny lisenami a obdélnými okny s vylamovanými rámci. Barokní vstupní portál a nad ním čtyři renesanční kamenné znaky ve vavřínových věncích. [4]
  • Kostel Panny Marie - původně augustiniánský kostel, od roku 1784 farní. Původní stavba z poloviny 14. století, zbarokizována v letech 17621766. Obdélná stavba s obdélným kněžištěm, bočním průčelím členěným lisenami a boční severní hranolovou věží. Ozdobný sloupový toskánský portál ze 17. století s anděly držícími znak kláštera. Vnitřek lodi sálový, sklenutý třemi plackami. Mariánské fresky z 19. století v lodi i Kněžišti. Zděná konvexní kruchta s rokokovými okázalými varhanami s hudoucími anděly z doby kolem roku 1760. Na severní straně barokní hrobní kaple s novobarokním oltářem s pietou a barokními sochami sv. Veroniky a sv. Maří Magdalény. Zařízení kostela převážně rokokové a klasicistní z konce 18. století. Hlavní oltář klasicistní z roku 1790, portálový s nikou, v které je pozdně gotická socha Panny Marie z konce 15. století, nesená barokními anděly od J. Pacáka. Po stranách další andělé a sochy. Rokoková kazatelna od O. Schweigla s rokaji a plastikami beránka a andělů. Dále v lodi oltáře sv. Kříže, P. Marie Lurdské, Rodu Kristova, sv. Apolonie a sv. Barbory, sv. Metoda se sochami sv. Norberta a Vojtěcha, sv. Mikuláše Tolentinského s obrazem P. Marie Čenstochovské a oltář Nanebevzetí P. Marie s několika obrazy (Nanebevzetí, sv. Notburga a sv. Izidor). V zasklené rakvi figurína sv. Viktora, rokoková, kolem roku 1760. Na víku křtitelnice barokní skupina křtu páně od O. Schweigla z doby po roce 1740. Barokní zpovědnice. [4]
  • Bývalá prelatura - barokní, z doby kolem roku 1730, jednopatrová budova se středním rizalitem. [4]
  • Bývalý klášter augustiniánů - založen v letech 13531372, obnoven v 17. století. Barokní jednopatrová čtyřkřídlá stavba okolo dvora. Ozdobný vstupní portál, nad ním renesanční znak Markrabství moravského z roku 1593. [4]
  • Kostel sv. Bartolomějegotický, hřbitovní kolem roku 1300. Obdélná stavba s hrotitými okny téměř bez kružeb. Jižní hrotitý profilovaný portál. Dříve zde byl raně barokní sloupový portálový oltář z doby kolem roku 1670 s obrazem Umučení sv. Bartoloměje. [4]
  • Množství barokních soch z 18. století (sv. Mikuláš Tolentinský, sv. Jan Nepomucký, sv. Anna, sv. Josef, sv. Norbert, Pieta a kříž). [4]
  • Kašna na náměstí.
  • Bývalá koželužna.
  • Synagoga a bývalý židovský hřbitov s několika zachovalými náhrobky.
  • Mosty nedokončené dálnice Vídeň – Vratislav.

Historické centrum[editovat | editovat zdroj]

Střed města je tvořen rozlehlým čtvercovým náměstím, ze kterého vybíhají cesty do čtyř světových stran, a je po obvodu uzavřen okružními ulicemi. Stejnou dispozici má v Evropě už jenom německé město Karlsruhe. Zachovala se více než čtvrtina městských hradeb pocházejících ze 14. století a původně gotická věž u zaniklé západní brány (žádná ze čtyř městských bran se nedochovala). Věž, renesančně přestavěná roku 1593, tvoří spolu s bývalým augustiniánským klášterem, barokním kostelem Nanebevzetí Panny Marie a renesančním zámečkem (původně tvrzí) dominantu města. Ve městě je rozmístěna řada barokních soch. Centrem židovské obce byla synagoga v Soudní ulici, nedaleko zbytků židovského hřbitova se nachází těleso nedokončené německé dálnice ze 40. let. Za městem bylo počátkem 20. století postaveno secesní plicní sanatorium.

360° pohled na Palackého náměstí
360° pohled na Palackého náměstí

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Karel Čapek si vybral Jevíčko jako rodiště fiktivní postavy kapitána Vantocha (resp. Van Tocha) pro svůj román Válka s mloky.
  • V Jevíčku také žil Betin Byte, autor knihy Cesta Deneris.
  • V Jevíčku se nachází Výzkumná stanice travních ekosystémů Jevíčko, která patří pod VÚRV, v. v. i., v Praze 6 – Ruzyni.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Panorama[editovat | editovat zdroj]

Panorama města od silnice na Velké Opatovice
Panorama města od silnice na Velké Opatovice

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 539.  
  3. ČÁDA, František. Jevíčský kodex. Studie o rukopisech. 1964, roč. 3, s. 125-155. (cze) 
  4. a b c d e f g POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. [Sv.] 1. A-J. 1.. vyd. Praha : Academia, 1977. 538 s.  
  5. Osobnosti regionu. JINDŘICH Vladivoj [online]. Knihovna Krnov, [cit. 2010-09-26]. Dostupné online.  
  6. viz „O staromoravském rodu Gewiczer v Olomouci.“ v Jevičský zpravodaj, prosinec 2007, Zdravotnictví a léky ve střední Evropě ve středověku a Osobnosti regionu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DROBERJAR, Eduard. Germáni v Jevíčku a na Malé Hané v době římské. In KOUCKÁ, Ivana. Historica Olomucensia Supplementum II: Sborník prací historických XXXVI. Olomouc : Univerzita Palackého, 2014. Dostupné online. ISSN 1803-9561. S. 53 až 73.
  • DROBERJAR, Eduard. Stříbro na žárovém pohřebišti z doby římské v Jevíčku. In KOMORÓCZY, Balázs. Sociální diferenciace barbarských komunit ve světle nových hrobových, sídlištních a sběrových nálezů (Archeologie barbarů 2011). Brno : Archeologický ústav AV ČR, 2014. Dostupné online. ISBN 978-80-86023-25-0. ISSN 1804-1345. S. 133 až 148.
  • JANETSCHEK, Clemens d'Elpidio. Das Augustinerkloster in Gewitsch. Brünn : Selbstverlag, 1889 (Benedictiner Buchdruckerei). 63 s. Dostupné online. (ger)  
  • MACKERLE, Jaroslav. Letopis města Jevíčka. Brno : Krajské nakladatelství v Brně, 1958.  
  • PINKAVA, Jaroslav. Jevíčko v letech 1848-1918. Jevíčko : Městský úřad v Jevíčko, 1993.  
  • PINKAVA, Jaroslav. Jevíčský sborník. Statě z dávné i nedávné minulosti města. Jevíčko : Městský úřad v Jevíčku, 1997.  
  • POPELKA, Benjamin. Jevický okres. Brno : Musejní spolek v Brně, 1912.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]