Osík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Osík
Základní škola v Osíku
Základní škola v Osíku
Znak obce OsíkVlajka obce Osík
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0533 578509
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Litomyšl
Okres (LAU 1) Svitavy (CZ0533)
Kraj (NUTS 3) Pardubický (CZ053)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 015 (2020)[1]
Rozloha 12,61 km²
Katastrální území Osík
Nadmořská výška 355 m n. m.
PSČ 569 67
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa obecního úřadu Osík 240
569 67 Osík u Litomyšle
osik@lit.cz
Starosta Ing. Karel Rothschein
Oficiální web: www.osik.cz
Osík
Osík
Další údaje
Kód části obce 113107
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Osík se nachází v okrese SvitavyPardubickém kraji. Žije zde přibližně 1 000[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1347.

V roce 1879 byl zřízen hasičský sbor v Osíku, zatím bez kroje, jelikož nebylo rozhodnuto, pro jaký kroj se rozhodnout. V roce 1882 byly vypracovány nové stanovy a sbor pracoval pod názvem „Hasičsko-Sokolská jednota v Osíku“, s krojem sokolským. Pravděpodobně byl toho času prvním v Čechách, jak píše dobový kronikář. Všude jinde hasičské sbory užívaly kroj s přilbou. Prvním náčelníkem byl zvolen Jan Karlík a starostou Jan Jelínek.[2] 20. ledna 1895 byly stanovy hasičského sboru přepracovány a upraveny. Hasičský sbor nesl nový název „Hasičská a tělocvičná jednota Sokol v Osíku“.[2]

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako z mnoha jiných obcí (např. Morašice, Pustá Kamenice, aj.) odcházeli v době pobělohorské do exilu i nekatolíci z Osíku. V dobách protireformace (doba temna) žili poddaní ve strachu z toho, že opustí-li víru svých předků, nebudou spaseni, ale budou-li se jí držet, ztratí děti, svobodu nebo svůj život. V 18. století v Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu, bylo trestné. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací – až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům.[3] V době, kdy litomyšlské panství patřilo hraběti Václavovi Trauttmansdorffovi a začal zde působit jezuita Musca z Hradce po způsobu římské inkvizice z Osíku prokazatelně emigrovali v roce 1731:

  • Jakub Švihola (1707 Osík – 5.6. 1777 Berlín), emigroval s manželkou Dorotou (roz. Divišová ze Sedliště), matkou (Marie-vdova), třemi bratry a sestrou do Žitavy. Na oblíbená kázání Jana Liberdy chodívala rodina do Hennersdorfu a v roce 1746 se přestěhovala do české čtvrti Berlína.[4]

Historii exulantů popisuje ve svých knihách Edita Štěříková (včetně informačních zdrojů, odkazů a údajů z matrik). V knize Běh života jsou publikovány výňatky z životopisů Jakuba, Doroty a Marie Šviholových. Situaci Osíku v roce 1721 popisuje i Jan Soukup z Morašic (Běh života, str. 484). Vlastní dokumenty se nacházejí především ve státních archivech a v rukopisných odděleních knihoven v Německu (např. Herrnhut), Švýcarsku, Polsku i v Čechách. Ne všechny zahraniční archivy byly probádány. Potomci exulantů žijí v Německu, USA, Kanadě, Austrálii i jinde.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Silniční most se sochami
  • White Gallery – galerie a depozitář díla Ludmily Jandové

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. a b Osík a okolí, soukromá kronika psána do roku 1928, OA v Litomyšli, sign. KR 569
  3. Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských exulantech. Kalich, 2005
  4. Edita Štěříková: Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. Kalich + Exulant, 1999. Str. 484 a 497–499

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]