Osík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Osík
Základní škola v Osíku
Základní škola v Osíku
Znak obce OsíkVlajka obce Osík
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0533 578509
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Litomyšl
Okres (LAU 1) Svitavy (CZ0533)
Kraj (NUTS 3) Pardubický (CZ053)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 015 (2020)[1]
Rozloha 12,61 km²
Katastrální území Osík
Nadmořská výška 355 m n. m.
PSČ 569 67
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa obecního úřadu Osík 240
569 67 Osík u Litomyšle
osik@lit.cz
Starosta Ing. Karel Rothschein
Oficiální web: www.osik.cz
Osík
Osík
Další údaje
Kód části obce 113107
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Osík se nachází v okrese SvitavyPardubickém kraji. Žije zde přibližně 1 000[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1347.

V roce 1879 byl zřízen hasičský sbor v Osíku, zatím bez kroje, jelikož nebylo rozhodnuto, pro jaký kroj se rozhodnout. V roce 1882 byly vypracovány nové stanovy a sbor pracoval pod názvem „Hasičsko-Sokolská jednota v Osíku“, s krojem sokolským. Pravděpodobně byl toho času prvním v Čechách, jak píše dobový kronikář. Všude jinde hasičské sbory užívaly kroj s přilbou. Prvním náčelníkem byl zvolen Jan Karlík a starostou Jan Jelínek.[2] 20. ledna 1895 byly stanovy hasičského sboru přepracovány a upraveny. Hasičský sbor nesl nový název „Hasičská a tělocvičná jednota Sokol v Osíku“.[2]

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako z mnoha jiných obcí (např. Morašice, Pustá Kamenice, Sedliště aj.) odcházeli v době pobělohorské do exilu i nekatolíci z Osíku. V dobách protireformace (doba temna) žili poddaní ve strachu z toho, že opustí-li víru svých předků, nebudou spaseni, ale budou-li se jí držet, ztratí děti, svobodu nebo svůj život. V 18. století v Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu,[3] bylo trestné. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené „kacíře“, a to od jednoho roku nucených prací – až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům.[4] V době, kdy litomyšlské panství patřilo hraběti Václavovi Trauttmansdorffovi a začal zde působit jezuita Musca z Hradce z Osíku prokazatelně v roce 1731 emigrovali:

  • Jakub Švihola (1707 Osík – 5.6. 1777 Berlín), emigroval s manželkou Dorotou (1700–17.4.1761 Berlín, roz. Divišová ze Sedliště), matkou (Marie-vdova), třemi bratry a sestrou do Žitavy. Na oblíbená kázání Jana Liberdy chodívala rodina do Hennersdorfu a v roce 1746 se přestěhovala do české čtvrti Berlína.[5]

Historii exulantů popisuje ve svých knihách Edita Štěříková (včetně informačních zdrojů, odkazů a údajů z matrik). V knize Běh života jsou publikovány výňatky z životopisů Jakuba, Doroty a Marie Šviholových. Situaci Osíku v roce 1721 popisuje i Jan Soukup z Morašic (Běh života, str. 484). Vlastní dokumenty se nacházejí především ve státních archivech a v rukopisných odděleních knihoven v Německu (např. Herrnhut), Švýcarsku, Polsku i v Čechách. Ne všechny zahraniční archivy byly probádány. Potomci exulantů žijí v Německu, USA, Kanadě, Austrálii i jinde.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Silniční most se sochami
  • White Gallery – galerie a depozitář díla Ludmily Jandové

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. a b Osík a okolí, soukromá kronika psána do roku 1928, OA v Litomyšli, sign. KR 569
  3. LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Praha: Volné myšlenky, 1911 [cit. 2020-06-13]. Dostupné online. 
  4. Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských exulantech. Kalich, 2005
  5. Edita Štěříková: Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. Kalich + Exulant, 1999. Str. 484 a 497–499

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]