Radiměř

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Radiměř
kostel svaté Anny
kostel svaté Anny
Znak obce RadiměřVlajka obce Radiměř
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0533 578657
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíSvitavy
Okres (LAU 1)Svitavy (CZ0533)
Kraj (NUTS 3)Pardubický (CZ053)
Historická zeměČechy + Morava
(do r. 1512 jen Čechy)[1]
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 158 (2021)[2]
Rozloha28,58 km²
Katastrální územíRadiměř
Nadmořská výška485 m n. m.
PSČ569 07
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduRadiměř 167
56907 Radiměř
obec@radimer.net
StarostaRoman Satrapa
Oficiální web: www.obec-radimer.cz
Radiměř
Radiměř
Další údaje
Kód obce578657
Kód části obce137855
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Radiměř (německy Rothmühl)[3] je obec rozkládající se po obou stranách historické česko-moravské zemské hranice, v okrese Svitavy v Pardubickém kraji. V obci žije přibližně 1 200[2] obyvatel a její katastrální územírozlohu 28,6 km². Obec je součástí mikroregionu Svitavsko. Na severozápadě katastru obce se nachází největší část přísně střeženého areálu muničního skladu Květná. Naopak na severovýchodě katastru obce se nachází samota Nový Svět.

Celá oblast Radiměře je charakteristická vrásčitou krajinou, která je velmi často zvlněná, pokrytá louky, lesy, zemědělskou půdou a pastvinami. Celá obec se skrývá v údolí, v jehož středu protéká potok, který pramení nad samotnou obcí. Z nejvyšší bodu celé obce jde vidět nádherná krajina, okolní obce a okresní město Svitavy. Radiměř je poměrně rozlehlou obcí, přičemž její délka dosahuje 9 kilometrů. Obec se nachází na rozsáhlých podzemních jezerech. Tyto jezera jsou zásobárnou pitné vody pro Brno a přilehlá okolí. Z toho důvodu je zde přísné ochranné pásmo a musí se zde dodržovat ekologická nařízení. To má kladný efekt na obec, kdy v obci není žádný znečišťující prvek a je zde čisté prostředí.[4]

Historická zemská hranice Čech a Moravy[editovat | editovat zdroj]

Historická zemská hranice Čech a Moravy podélně rozděluje celou obec, procházejíc její zástavbou od západního konce k východnímu konci, na dvě části, které byly dříve samostatnými obcemi: vesnici Českou Radiměř a bývalý městys Moravskou Radiměř. Průběh zemské hranice je zde mimořádně komplikovaný, ale část této hranice je tvořena některými úseky zdejšího Radiměřského potoka (dříve zvaný též Mlýnský potok), zatímco jinde tvoří hranici silnice nebo se hranice klikatí mezi domy, či některý dokonce rozděluje. Zajímavostí je, že hranice prochází i budovou zdejší základní školy, vzniklé přestavbou roku 1908. Původně tato budova měla dvě čísla popisná, jimž byly čísla 112 (pro českou část) a 113 (pro moravskou část).[5] Uvádí se, že ve dvou třídách se žáci nacházeli v Čechách, ale učitel již na Moravě[6]. Příslušnost konkrétního domu se poznala podle cedulky s číslem popisným. První číslování domů se v obou obcích uskutečnilo roku 1770, přičemž se v obou obcích použila u každého domu dvojice dřevěných tabulek: v České Radiměři s červenými čísly, v Moravské Radiměři s černými čísly.[7] Roku 1890[8] bylo provedeno nové číslování domů v obou obcích, přičemž se v České Radiměři použily bílé cedulky s černými čísly, zatímco v Moravské Radiměři černé cedulky s bílými čísly.[9] V současnosti je již v celé obci jednotné číslování domů a tudíž již nelze podle cedulek poznat zemskou příslušnost jednotlivých domů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První listinná zmínka je z roku 1291 (Radmels), kdy se území obce nacházelo na svojanovském panství – tehdy opět v majetku krále (mezi lety 128190 panství patřilo Záviši z Falkenštejna). Původně to byla obec ležící v Čechách. Vzhledem k tomu, že mezi skutečnou lokací řady měst či vesnic a prvními zápisy o nich uplynuly často i desítky let, a vzhledem ke znění listiny, je jisté, že vesnice pochází z doby Přemysla Otakara II., který v této oblasti vyvíjel v 60. letech 13. století značnou kolonizační aktivitu prostřednictvím schopného, agilního lokátora Konráda z Limberka (Lewendorfu, pak Laubendorf, dnes Pomezí[10]). V rozporu s vůlí Karla IV., který trval na nezcizitelnosti Svojanova a přináležejícího území z majetku Koruny, bylo panství po jeho smrti zastaveno moravským pánům z Boskovic. R. 1437 však Zikmund Lucemburský svojanovské panství přiřkl své ženě, Barboře Celské. V průběhu staletí se hranice Čech a Moravy drobně proměňovaly (v závislosti na majetkových poměrech a zvětšování/zmenšování jednotlivých panství) a taková změna se dotkla i Radiměře. Roku 1512 byla vesnice Radiměř rozdělena na dvě, z nichž jižní část (Česká Radiměř[11]) zůstala v Čechách, kdežto severní část (Moravská Radiměř[12]) připadla Moravě. Moravská Radiměř se později stala městysem. Obě obce však náležely do stejné církevní provincie, jíž byla a roku 2021 je Moravská církevní provincie. Zároveň měly obě obce také společné školy. V obou obcích existovalo dříve celkem 14 vodních mlýnů.[13] K 17. prosinci 1950 došlo ke druhému a tentokrát již definitivnímu sloučení obou obcí.[14] Roku 1952 došlo i ke sloučení obou osad v jeden celek s jednotnou řadou čísel popisných.[15] Jednotné katastrální území bylo vytvořeno při obnově katastrálního operátu v letech 197376, přičemž roku 1973 došlo k úpravě katastrální hranice s Hradcem nad Svitavou.[16]

Fara, která byla součástí kostela svaté Anny v Moravské Radiměři

Česká Radiměř[editovat | editovat zdroj]

K České Radiměři náleží jižní polovina zástavby obce včetně obou zdejších kaplí, jimiž jsou kaple sv. Jana Nepomuckého a kaple Svatého Josefa. Dříve zde existovalo 8 vodních mlýnů.

Moravská Radiměř[editovat | editovat zdroj]

Tato část obce se řadila pod správu letovického panství, což znamenalo poměrně velkou vzdálenost od správního centra. Můžeme tedy říci, že obec byla značně izolována. Tento stav je písemně doložen k roku 1505, kdy letovické panství i s přilehlými obcemi získal Ladislav z Boskovic. V roce 1550 připadla obec, alespoň soudně, pod jurisdikci svitavské hrdelního soudu. Takto to zůstalo až do roku 1729. Tato část obce utrpěla značné majetkové ztráty během třicetileté války při průchodu jednotlivých vojsk. K největšímu rabování došlo švédskými vojky roku 1644. V roce 1728 došlo k odloučení radiměřské farnosti od Vendolí a obec získala vlastní faru. Přínosem pro Radiměř bylo udělení várečného a šenkovního práva kunštátskou vrchností (1783). Hlavní obživou se pro mnoho lidí stalo tkalcovství, výroba plátna a jeho bělení. Reformy za vlády Marie Terezie a Josefa II. spočívaly v převedení farnosti pod správu brněnské diecéze, což zůstalo až do roku 1863. Místo dřevěných chalup a domků zde vyrostly kamenné budovy, v roce 1810 byla postavena obecná škola a v roce 1840 místní silnice. Již v roce 1817 byla obec osvobozena od robotních povinností ke kunštátské vrchnosti.[17]

K Moravské Radiměři náleží severní polovina zástavby obce včetně samoty Nového Světa a zdejšího farního kostela svaté Anny, který je dominantou obce. Dále se na území Moravské Radiměře nachází radiměřská část vojenského zařízení Květná. Dříve zde existovalo 6 vodních mlýnů. Jakožto městys měla Moravská Radiměř právo dvakrát za rok pořádat trhy.[18]

Revoluční rok 1848[editovat | editovat zdroj]

Revoluční rok 1848 přinesl osvobození obcí z vrchnostenských správ a zrušení poddanství. Moravská Radiměř byla oddělena od bývalého letovického panství a přičleněna do politického okresu Moravská Třebová, naopak Česká Radiměř připadla Litomyšli a později okresu poličskému. Zpomalení bouřlivého rozvoje nastalo ve druhé polovině 19. století, kdy původně plánovaná železnice z Brna do České Třebové měla protínat obec, ale radiměřští sedláci se proti tomu vzbouřili, a tak trať byla vytyčena jiným směrem.[19]

Prusko-rakouská válka[editovat | editovat zdroj]

Během Prusko-rakouské války roku 1866 se přímo v Radiměři usídlily rakouské jednotky, které byly ubytované u sedláků a kolem Radiměře byl postavený rozsáhlý tábor, kde byli ubytování Italové, Rakušané, Maďaři a také Poláci. Ti následně táhli na Prusy, se kterými se utkali u Hradce Králové. Zde byli Rakušané drtivě poraženi a následně ustoupili zpět na Svitavsko do obce Radiměř v jejímž okolí měli Rakušané svůj tábor. Následně byli dostiženi Prusy. Rakušané vesměs v rychlosti opustili své ležení a dali se na úprk. Následně obyvatelé obce měli značné obavy z příchodu Prusů. Tyto obavy se nakonec vyjevily jako naprosto zbytečné, protože Prusové se nakonec chovali k obyvatelům daleko slušněji než vojska rakouské koalice. [20]

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po Mnichovu obě obce připadly do rukou nacistického Německa a v roce 1939 byly sloučeny dohromady. Obce se nacházely v oblasti Sudet, kde převažovalo německy mluvícího obyvatelstvo. Většina mužů byla následně odvedena Wermachtem. To mělo za následek nedostatečné pracovní síly v obci. Na to zde německá říše zřídila ruský zajatecký tábor, kde tito zajatí vojáci byli nuceni pracovat na statcích. V pokročilé fázi války přijmula Radiměř 200 německých uprchlíků ze západního Německa například z Dortmundu. V kronice je dále popsáno, že 10. května přišly do vesnice Rusové spolu s Čechy a v tu chvíli začala cesta utrpení pro německé obyvatelstvo v obci. Do roku 1947 byla většina německého obyvatelstva vyhnána. Zůstaly zde pouze německé rodiny s rakouským původem a nebo také ty rodiny, které pomáhaly české straně. [21]

Oproti roku 1930 a 1961, klesl počet obyvatel v oblasti na 61%. Udává se, že v oblasti Radiměře se nacházelo až 50% německy mluvících obyvatel, kteří následně po druhé světové válce byli nuceni opustit své domovy. Celkově oblast Svitavska opustilo okolo 21 000 německy mluvících obyvatel. Mezi lety 1946-1947 opustilo tuto oblast dalších 46 tisíc německý obyvatel. Celkově došlo k transportu 75% obyvatelstva do roku 1947. Původní němečtí obyvatelé jsou stále provázáni vzpomínkami, kdy navštěvují jejich rodiště. [22]

Po osvobození Radiměře, v této době nazývané německy Rozhmül, došlo opět k rozdělení na 2 obce. Tedy na českou a moravskou část. Roku 1950 přesněji 17. prosince došlo k druhému sloučení těchto vesnic a tentokrát již definitivně. V letech 1973-76 došlo k vytvoření jednotného katastrálního území, které je platné i v současnosti.[23]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • V obci je památkově chráněný kostel svaté Anny, s jehož stavbou se započalo v roce 1771.
  • kaple svatého Josefa
    Dále je zde několik kapliček a kaple svatého Josefa v dolní části obce, postavena v roce 1861.
  • kaple svatého Jana
    Kaple sv. Jana v horní části obce. Velmi stará jistě před rokem 1700.
  • Před mateřskou školou stojí sloup Nejsvětější Trojice z roku 1888.
  • Lihovar zprovozněn v roce 1905.
  • Dědičná rychta, dnešní budova vystavěna v roce 1868.
  • Fara s kostelem sv. Anny v pozadí.
    Sluneční hodiny na budově fary ze 17. století.
    Starý nápis na budově fary.
    Fara se slunečními hodinami a starými nápisy z 16. a 18. století objevené při opravě fary v roce 2011.
  • Je zde také budova kazatelské stanice farního sboru Českobratrské církve evangelické ve Svitavách s modlitebnou.[24]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • 15. října 1860 se v Radiměři konal výroční trh[25]
  • Radiměřský kaplan J. Lukeš přispěl na „zakoupení českého kláštera a kostela ve Vídni“[26]
  • Muzeum Radiměře lze navštívit na radnici v Hallgartenu (Německo).[27]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Obecní zastupitelstvo[editovat | editovat zdroj]

starosta místostarosta radní
od 5. 11. 2018 Roman Satrapa Josef Češka Jiří Bureš, Jarmila Pomykalová, Miroslav Kučera (ing.)[28]

Přehled farářů v Radiměři[editovat | editovat zdroj]

jméno[29] úmrtí období a doba služby události v době duchovní správy faráře
Wenzel Norbert Thoma 16.1.1765 36 let první farář v Radiměři
Paul Anton Strniště 6.8.1793 od 23. 9.1765 stavba kostela
Augustin Blodig 6.1804 od 7.1793 první klášterní kaplan v Radiměři
Wenzel Pupetschek 19.8.1819 15 let
Karl Schedy 3.2.1853
Franz Schlerka 1886 do r. 1880 oprava kostela, autor farní pamětní knihy
Johann Nespor 1885 vynikající kazatel
Josef Kašpar 15.7.1915 od r. 1886 do r. 1915 podporoval stavbu škol, milovník umění
Josef Herzig 1931 od 1.10.1915 do 1.9.1923
Josef Heuchel od 1.9.1923

Školství[editovat | editovat zdroj]

škola

Škola v Radiměři byla od pradávna, ovšem její nejstarší historie nám není známá. Nejstarší "školní dům" stál na farní zahradě. V roce 1769 byla budova zchátralá a byla stržena. Nová budova školy byla postavena uprostřed vesnice. Historii současné školy lze najít v "Almanachu k výročí 100 let od zahájení výuky 1908 - 2008".

Škola se nachází přibližně uprostřed obce. Jedná se o bývalou faru kostela sv. Anny. Zřizovatelem školy je rovněž obec Radiměř. Probíhá zde vyučování klasicky v 9 ročnících. Škola ke své výuce využívá kromě kmenových učeben také učebnu dílenských prací, učebnu výpočetní techniky a velkou tělocvičnu. Díky své poloze v klidné části obce můžeme výuku realizovat také v okolí školy. Součástí školy je také školní jídelna s vlastní kuchyní a školní družina s kapacitou 30 dětí.[30]

V roce 2013 prošla škola velkou rekonstrukcí - zateplení obou budov, snížení stropů, výměna oken a otopného systému. V roce 2016 byly z rozpočtu obce zrekonstruovány školní toalety. Obec se školou velmi dobře spolupracuje a snaží se o stálé vylepšování podmínek ke vzdělávání.[30]

přehled učitelů působících v Radiměři[31][30]
období jméno
r. 1700 Johann Klein
1708 - 1730 Franz Sigmund Anton Breiner
Johann Schestag
Mathias Anton Kuba
r. 1747 Johann Augustin Valentin Hüttner
1788 - 12.8.1828 Johann Weis vynikající učitel a velmi hodný muž
do 1870 Johann Fischer
1873 - 1907 Alois Fohler řídící učitel na národní škole, sbormistr
do r. 1919 Hugo Jury řídící učitel, čestný občan obce
1919 - 1934 Josef Sokele řídící učitel, čestný občan obce
1934 - 1938 Ferdinand Priol
1938 - 1945 Ernst Hoffman
1945 - 1951 František Cveček ředitel školy
1951 - 1953 Blahoslav Janko ředitel školy
1953 - 1961 Josef Vodínský ředitel školy
1961 - Jaroslav Polák ředitel školy
- 1976 Josef Beneš ředitel školy
1976 - 1994 Drahomíra Prchalová ředitelka školy
1994 - 2004 Jan Švrčina ředitel školy
2004 - Radka Satrapová ředitelka školy

Mateřská školka[editovat | editovat zdroj]

Nachází se zde nově zrekonstruovaná mateřská školka, která je rozdělena na 2 třídy. V mladší třídě jsou děti od 3 do 5 let a ve starším oddělení jsou děti od 5 do 6 let. Při odkladu školní docházky jsou zde děti i v 7 letech. V patrovém pavilonu jsou umístěny dvě třídy, ředitelna, šatny, sociální zařízení. V přízemní hospodářské části se nachází školní jídelna s kuchyní, sklady, plynová kotelna. Budova leží uprostřed velké zahrady, která je ve vstupní části osázena okrasnými keři a dřevinami. Za budovou se nachází rozlehlá školní zahrada.[32]

Zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

Prvním lékařem působícím v Radiměři byl Josef Kammler (19.3.1845 - 17.4.1896 Radiměř) ze Lhoty u Konic. Dále zde krátce působili Dr. Reiniger a Dr. Freisler. V roce 1897 bylo rozhodnuto o zřízení lékařského obvodu. Lékařem se stal doktor Franz Vrabec, který zde působil 33 let do roku 1930. Po odchodu do důchodu Dr. Vrabce v lékařské praxi pokračoval Dr. Othmar Strik až do roku 1946. V Radiměři byla zřízena Komise pro ochranu matek (dvacátá léta 20. století)a praxi porodní asistentky provozovaly: p. Marie Jandlová, p. Cecílie Schusterová, p. Grotzová v době lékařské působnosti doktora Vrabce.[33]

Dobrovolní hasiči[editovat | editovat zdroj]

Požární zbrojnice v dolní části obce.
Požární zbrojnice.
Požární zbrojnice v horní části obce.

Sbor dobrovolných hasičů byl založen v roce 1881. V roce 1900 byla zakoupena nová stříkačka.Působnost hasičů byla pro velikost obce rozdělen na tři úseky: dolní, střed a horní část obce později byl přidán čtvrtý úsek. V roce 1938 měl sbor 169 aktivních a 40 přispívajících členů. Hasičskou kapelu vedli kapelníci Friedrich Haberhauer a Willy Schuster.

Zakládajícími členy byli náčelník Alois Haberhauer, velitel a zástupce náčelníka Julius Haupt a Julius Hoffmann, Franz Drescher, Johann Schuster, Anton Haberhauer, Anton Jandl, Johann Wagnetter, Johann Linhart, Franz Thon.[34]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Svazek 4. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-85983-16-8. Heslo Moravská Radiměř (Radiměř), s. 110–112. 
  2. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  3. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 325. 
  4. .. www.obec-radimer.cz [online]. [cit. 2021-01-27]. Dostupné online. 
  5. MAUER, Karel. Kronika České a Moravské Radiměře. Olomouc: František Šalé - ALBERT, 2008. ISBN 978-80-7326-134-4. Kapitola O historii budovy školy ve středu obce, s. 122. 
  6. Mauer, kapitola Dědičné statky Česká Radiměř od Aloise Steise, s. 156
  7. Mauer, kapitola Ze zápisků učitele Johanna Franze Josefa Weise, s. 270
  8. Mauer, kapitola Ze zápisků učitele Johanna Franze Josefa Weise, s. 270
  9. Mauer, kapitola Obraz vesnice, s. 15
  10. GLOSER, Jaroslav Jan. Polička: městem krok za krokem. 1. vyd. Praha: Argo, 2003. 230 s. ISBN 80-7203-552-5. S. 12–13. 
  11. k roku 1948 měla rozlohu 1521 hektarů – viz [1][nedostupný zdroj]
  12. k roku 1948 měla rozlohu 1329 hektarů – viz [2][nedostupný zdroj]
  13. Mauer, kapitola Radiměřské mlýny, s. 189-194
  14. Úřední listy republiky Československé: Úřední list II, ze dne 13. února 1951, číslo 36, strana 354
  15. ŠTĚPÁN MLEZIVA, KAREL KUČA, Jiří. Historický lexikon městysů a měst. Praha: Nakladatelství Miloš Uhlíř - Baset, 2006. ISBN 80-7340-092-8. Kapitola Katalogová část - heslo Radiměř, s. 603. (čeština) 
  16. Úřední dopis z katastrálního pracoviště ve Svitavách, obsahující mimo jiné informace vztahující ke sloučení obou radiměřských katastrů a úpravám hranic s Hradcem nad Svitavou
  17. Kronika České a Moravské Radiměře. Vyd. 1. vyd. [Boskovice]: Albert 316 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7326-134-4, ISBN 80-7326-134-0. OCLC 244816529 
  18. Mauer, kapitola Výroční trhy v Radiměři, s. 287
  19. Kronika České a Moravské Radiměře. Vyd. 1. vyd. [Boskovice]: Albert 316 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7326-134-4, ISBN 80-7326-134-0. OCLC 244816529 
  20. Kronika České a Moravské Radiměře. Vyd. 1. vyd. [Boskovice]: Albert 316 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7326-134-4, ISBN 80-7326-134-0. OCLC 244816529 
  21. Kronika České a Moravské Radiměře. Vyd. 1. vyd. [Boskovice]: Albert 316 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7326-134-4, ISBN 80-7326-134-0. OCLC 244816529 
  22. DE LUCA, Giuseppe; VERDOIA, Monica; CASSETTI, Ettore. Thrombectomy during primary angioplasty: methods, devices, and clinical trial data. Current Cardiology Reports. 2010-09, roč. 12, čís. 5, s. 422–428. PMID: 20645031. Dostupné online [cit. 2021-01-26]. ISSN 1534-3170. DOI 10.1007/s11886-010-0133-6. PMID 20645031. 
  23. Kronika České a Moravské Radiměře. Vyd. 1. vyd. [Boskovice]: Albert 316 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7326-134-4, ISBN 80-7326-134-0. OCLC 244816529 
  24. MAUER KAREL. Kronika České a Moravské Radiměře. Radiměř: [s.n.], 2008. 
  25. Morawske Nowiny. Roč. 1860. 
  26. Čech. Roč. 1905. 
  27. Dostupné online. 
  28. Obec Radiměř [online]. Dostupné online. 
  29. JANDL RUDOLF. Kronika České a Moravské Radiměře. Radiměř: [s.n.], 2008. 
  30. a b c SATRAPOVÁ, Radka. Základní škola Radiměř , historie v datech. [online]. Dostupné online. 
  31. MAUER KAREL. Kronika České a Moravské Radiměře. Radiměř: [s.n.], 2008. 
  32. Mateřská škola Radiměř. msradimer.estranky.cz [online]. [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. 
  33. MAUER KAREL. Kronika České a Moravské Radiměře. Radiměř: [s.n.], 2008. ISBN 978-80-7326-134-4. 
  34. MAUER KAREL. Kronika České a Moravské Radiměře. Radiměř: [s.n.], 2008. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HABERHAUER, Oswald. Wasserräder und Radmühlen in Rothmühl = Vodní kola a kolové mlýny v Radiměři. Göppingen: Schönhengster Heimatbund, 2000. 2 x 20 s. Databáze Národní knihovny [online]. Dostupné online. 
  • Jandl Hans, Rothmühl und seine Bewohner, Versuch einer Dokumentation, Hallgarten / Reingau, 13. Juli 1970 Böhmisch und Mährisch-Rothmühl [online]. Dostupné online. 
  • Jandl Hans, Rothmühl, Ein Dorf im Wandel, Hallgarten / Reingau 1972. Horst-Seikel-Druck, Geisenheim, Querformat, 305 Seiten.
  • Jandl Hans und Erna, Rothmühl, Pfarrei St. Anna Rothmühl, Hallgarten / Reingau 1979 Großformat, 264 Seiten + viele Bilder.
  • Jandl Rudolf und Michl Adolf, Verlorene Heimat Rothmühl im Schönhengstgau, Hahn i. Ts., im Dezember 1961 Herausgegeben vom Rothmühler Ortsausschuss als Manuskript für die Ortsbetreuer Franz Haberhauer und Karl Schwab.
  • LOPOUR, Ladislav a ŘÍHOVÁ, Vladislava. Radiměř. Vyd. 1. Radiměř: Obec Radiměř, 2007. 98 s., [16] s. barev. obr. příl. .
  • MAUER, Karel, ed. Kronika České a Moravské Radiměře. Překlad Karel Mauer. Vyd. 1. [Boskovice]: Albert, 2008. 316 s. .

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]