Široký Důl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Široký Důl
Kostel svatého Jana Křtitele v Širokém Dole
Kostel svatého Jana Křtitele v Širokém Dole
Znak obce Široký DůlVlajka obce Široký Důl
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0533 578851
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Polička
Okres (LAU 1) Svitavy (CZ0533)
Kraj (NUTS 3) Pardubický (CZ053)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 408 (2020)[1]
Rozloha 5,95 km²
Katastrální území Široký Důl
Nadmořská výška 512 m n. m.
PSČ 572 01
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa obecního úřadu Široký Důl 100
572 01 Polička
obec.sirokydul@quick.cz
Starosta Pavel Krejsa
Oficiální web: www.sirokydul.cz
Široký Důl
Široký Důl
Další údaje
Kód části obce 162663
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Široký Důl (něm. Breitenthal) se nachází v okrese SvitavyPardubickém kraji. Žije zde 408[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1269. Obec byla založena lokátorem, najatým premonstrátským klášterem v Litomyšli, a proto rozvržení její zástavby odpovídá lesní lánové vsi.[2]

V r. 1820 byla v Širokém Dole zřízena filiální škola Sebranic s přiškolením Stříteže.[3]

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako z okolních obcí (Dolní Újezd, Vlčkov aj.) odcházeli v době pobělohorské do exilu i nekatolíci z Širokého Dolu. V dobách protireformace (doba temna) žili poddaní ve strachu z toho, že opustí-li víru svých předků, nebudou spaseni, ale budou-li se jí držet, ztratí děti, svobodu nebo svůj život. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Ze Širokého Dolu prokazatelně uprchli:[4]

  • Václav Břen /Břeň/Brschen/ (8.8.1715 Široký Důl – 13.4.1784 Berlín). Emigroval v první slezské válce v roce 1742, nešel ale do pruského Slezska, šel do Berlína, kde byl později přijat do českého bratrského sboru vedeném Janem Jeníkem.
  • Anna Krejčová, rozená Břenová (červenec 1707 Široký Důl – 30.8.1773 Berlín). Příbuzná Václava (sestra?). Emigrovala s manželem už v roce 1732. Její manžel Tomáš Krejčí se později stal v Berlíně členem konsorcia české fabriky (tj. byl fabrikantem). U Jana Břena (otec?) se roku 1735 konala v Širokém Dole zakázaná tajná shromáždění.[5]
  • Pavel Pulkrábek /Bulkrabie/Burggraf/ (26.10.1718 Široký Důl – 13.10.1768 Rixdorf). Emigroval v roce 1742 se svými sourozenci.[6]
  • Václav Pulkrábek /Burggraf/ (8.8.1727 Široký Důl – 12.7.1800 Rixdorf). Jeho životopis se nazachoval, ale životopis jeho 1. manželky Marie Alžběty, rozené Felixové z Černilova, ano.[7]
  • Jan Kopecký (1708 Široký Důl – 17.7.1791 Rixdorf). Jeho druhá manželka byla Kateřina Pulkrábková /Burggräfin/ nar. 1712 v Širokém Dole. Jan Kopecký převzal v Rixdorfu usedlost v roce 1737.

Nejdostupnější informace včetně dalších zdrojů jsou uvedeny v knihách Edity Štěříkové. Zkrácené životopisy výše uvedených osob jsou publikovány v její knize "Běh života". Potomci exulantů žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii i jinde. Ne všechny zahraniční archivy jsou probádány.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. 1269 založení Širokého Dolu. Občasník obce Široký Důl [online]. obecní úřad Široký Důl, 2019-10 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. 
  3. Školní kronika Sebranic, 1879-1920, OA Litomyšl, sign. 269
  4. Edita Štěříková: Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. Kalich + Exulant, 1999.
  5. Josef Volf: Soupis nekatolíků uprchlých z Čech, r. 1735, in: VKČSN 1907, č. 3, str. 1-45
  6. ABU Rixdorf: A IV-1, str. 158b
  7. ABU Herrnhut, R 7 B.b. NO 1.a

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]