Doba temna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Doba temna, zkráceně také temno, označuje doby útlaku nebo beznaděje. Společnost je tak utlačovaná nebo izolovaná („uzavřená“), že zdánlivě neexistuje nic jiného než právě ono „temno“.

Česko[editovat | editovat zdroj]

Pojem doba temna bývá také spojován s obdobím pobělohorským (po roce 1620), kdy bylo v Čechách a na Moravě vyhlášeno obnovené zřízení zemské a povoleno pouze katolické náboženství. Během tohoto období odešlo do exilu cca 150 tisíc až 200 tisíc českých protestantů[1] včetně osobností světového významu, jako byl Jan Ámos Komenský.

V českých zemích označuje doba temna také tu část českých kulturních dějin (17. a 18. století), o kterou se pod vlivem negativního osvícenského hodnocení historikové a obrozenci příliš nezajímali. Termín zpopularizoval zvláště román Temno Aloise Jiráska, ve kterém však období nelíčí jednostranně jen jako násilnou rekatolizaci a germanizaci českého národa, jak se mu později přisuzovalo.[2] Jirásek termín „temno" převzal z tehdejších historických spisů. Historik Václav Vladivoj Tomek např. napsal: „Časové od bitvy bělohorské až do druhé polovice panování královny Marie Terezie, bezmála půldruhého století, byli dobou nejhlubšího snížení národu českého. ... Za čtyřicetiletého panování královny Marie Terezie začalo se konečně v rozličném ohledu zase rozbřeskovati po dlouhé tmě, ve kteréž byla země česká ponořena od velikého převratu bělohorského."[3]

Svět[editovat | editovat zdroj]

Pojmem doba temna (anglicky Dark ages) se často označuje období ekonomického a kulturního úpadku v Evropě po zániku Římské říše, tj. zhruba pátého do desátého (někdy se udává až do třináctého) století, tj. raný středověk.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Odhady počtu exulantů jsou jen přibližné. E. Štěříková uvádí: Nikdo se pobělohorských exulantů už nedopočítá. Ztráta obyvatelstva... je někdy udávána počtem 36.000 rodin, tedy zhruba 150.000 lidí... To však je číslo týkající se pouze Čech, a je to odhad Viléma Slavaty, který zemřel už v roce 1652. V té době byla emigrace ještě v plném proudu. (ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita: Stručně o pobělohorských exulantech. Praha 2005, s. 136.)
  2. Vít Vlnas: Obrana Jiráskova
  3. TOMEK, Václav Vladivoj. Děje Králowstwí Českého. W Praze: F. Řivnáč, 1850. 480 s. [Citovaný text je na str 432 a 440.] Dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]