Michal Stehlík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D.
Michal Stehlík.jpg
Předseda Rady Českého rozhlasu
Ve funkci:
14. května 2014 – 25. listopadu 2015
PředchůdceTomáš Ratiborský
NástupcePetr Šafařík
Člen Rady Českého rozhlasu
(v letech 2012–2014 také místopředseda rady)
Ve funkci:
8. června 2011 – 8. června 2017
Člen Rady ÚSTR
Ve funkci:
5. prosince 2007 – 5. prosince 2012
Děkan Filozofické fakulty
Univerzity Karlovy v Praze
Ve funkci:
1. února 2006 – 31. ledna 2014
PředchůdceJaroslav Vacek
NástupceMirjam Friedová
Zastupitel města Dačice
Ve funkci:
2004 – 2008
Ve funkci:
11. října 2014 – 8. září 2017
Stranická příslušnost
ČlenstvíKDU-ČSL (do 2006)
Nestraník
v zastupitelstvuza KDU-ČSL (od 2014)
do Senátuza KDU-ČSL (2016)

Narození13. dubna 1976 (46 let)
Třebíč
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choťženatý
Dětiosm dětí
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Masarykova univerzita
Univerzita Palackého v Olomouci
OceněníSkleněná medaile Kraje Vysočina (2010)
CommonsMichal Stehlík
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michal Stehlík (* 13. dubna 1976 Třebíč)[1][2] je český historik a slovakista, působící na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl v letech 20062014 děkanem. Zabývá se především českými dějinami 20. století. V letech 2014 až 2015 byl předsedou Rady Českého rozhlasu. Je pedagogem na FF UK a náměstkem generálního ředitele Národního muzea.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Michal Stehlík se narodil v Třebíči, ale od roku 1977 žije v Dačicích.[1] Magisterské studium absolvoval na Filozofické fakultě UK v Praze v oboru historie – slovakistika, kde také v roce 2005 absolvoval doktorský studijní program v oboru české dějiny. Roku 2001 získal v rigorózním řízení na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně titul PhDr.[1] V roce 2010 se na Univerzitě Palackého v Olomouci habilitoval jako docent českých dějin. V prosinci 2020 ho na návrh Univerzity Karlovy prezident republiky jmenoval profesorem.

Pracovní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Michal Stehlík začínal v Dačicích v Městském muzeu a galerii[1]). Byl též členem zastupitelstva města Dačic. V letech 2001–2002 působil v referátu centrální evidence sbírek Ministerstva kultury ČR. V roce 2002 nastoupil do Národního muzea, v roce 2003 byl jmenován náměstkem generálního ředitele Michala Lukeše.[1] V roce 2005 byl Akademickým senátem Filozofické fakulty UK zvolen děkanem fakulty, jímž byl po dvě funkční období až do počátku roku 2014.

Podílel se na celé řadě festivalových, výstavních i vzdělávacích projektů. V roce 1999 založil o.s. Krasohled,[1] které pořádalo 2000–2017 např. Dačické barokní dny. V roce 2003 v Dačicích prosadil umístění pamětní desky obětem holocaustu a v roce 2014 se podílel na umístění pamětní desky politickému vězni JUDr. Františku Valenovi také v Dačicích. Koordinoval také první a druhou Pražskou muzejní noc v letech 2004 a 2005.[1] Mezi významné kurátorské počiny patří mj. tyto výstavy: „FOTBAL 1934–2004. 70 let od římského finále“, „Svobodně! 60 let vysílání Rádia Svobodná Evropa“ či „Zničené kostely severních Čech 1945–1989“. V roce 2009 byl na české straně hlavním kurátorem Dolnorakouské zemské výstavy ve spolupráci s rakouskými historiky. Byl také hlavním kurátorem stálých expozic Muzea Vysočiny Třebíč na třebíčském zámku, které byly otevřeny v listopadu 2013, a rok předtím také dětského muzea „Cesty časem“ také v Třebíči. V roce 2017 byl hlavním autorem výstavy Fenomén Masaryk v Národním muzeu a spoluautorem námětu Česko-slovenské / Slovensko české výstavy v roce 2018. V roce 2019 byl kurátorem multimediální expozice Momenty dějin v prostoru Spojovací chodby Národního muzea. V roce 2020 byl hlavním autorem výstavy “Parlament!” a také spoluautorem výstavy “1620. Cesta na Horu.” V roce 2020 byl také projektovým vedoucím mezinárodního výstavního projektu Sluneční králové (egyptologická výstava). V roce 2022 byl hlavním autorem výstavy NM k připomenutí heydrichiády "Nikdy se nevzdáme!"

Působil jako člen několika správních a dozorčích rad, byl členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů a Vědecké rady Masarykovy univerzity. Místopředsednickou funkci zastával do roku 2017 ve Správní radě Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. 14. května 2014 byl zvolen jako jediný kandidát předsedou Rady Českého rozhlasu,[3] jejímž členem byl od června 2011.[4] Ve funkci předsedy rady skončil v listopadu 2015. Od 1. června 2014 je znovu náměstkem generálního ředitele Národního muzea. V letech 2018-2022 byl členem Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů. V roce 2013 poprvé kandidoval na post rektora Univerzity Karlovy, ale do funkce byl tehdy zvolen prof. Tomáš Zima. V roce 2021 se o tuto funkci ucházel podruhé, ve volbě konané 22. října 2021 však přesvědčivě zvítězila lékařka Milena Králíčková, která získala 55 hlasů oproti 14 pro Michala Stehlíka.[5][6]

Na Filozofické fakultě UK působí na Ústavu českých dějin a věnuje se soudobým dějinám, zejména jde o přednášky k problematice česko-slovenských vztahů, dějinám komunistického období v Československu, represe a disentu, lidskoprávní problematiky zejména v období normalizace a tématům kulturního dědictví – muzejnictví.

Věda a popularizace[editovat | editovat zdroj]

V roce 2008 absolvoval výzkumný pobyt na New York University a věnoval se archivnímu výzkumu na téma československého exilu. V letech 2016–2019 byl členem výzkumného týmu COURAGE v rámci programu Horizon2020. COURAGE (“Cultural Opposition – Understanding the CultuRal HeritAGE of Dissent in the Former Socialist Countries”), téma související s kulturními opozicemi a problematikou lidských práv.

V posledních letech se intenzivně též věnuje popularizaci dějin. Spolupracuje s Českým rozhlasem i Českou televizí. Připravuje též vlastní projekty popularizace. V roce 2020 zahájil na youtube kanálu moderátora Petra Horkého "Stehlíkův kurz moderních dějin". V témže roce společně s Martinem Gromanem začali připravovat podcast na téma moderních dějin a veřejného prostoru s názvem "Přepište dějiny". Podcast byl v roce 2021 oceněn jako Objev roku v anketě Podcast roku a ve stejném roce nominován v kategorii podcastů také na Křišťálovou lupu.[zdroj?] V roce 2021 vyšla na základě podcastu i stejnojmenná kniha.

Politické angažmá[editovat | editovat zdroj]

Michal Stehlík byl jako zastupitel města Dačice členem KDU-ČSL. Kvůli zvolení děkanem však své členství ve straně roku 2006 pozastavil, v roce 2018 své členství ukončil. Zastupitelem města Dačic byl jako nestraník za KDU-ČSL znovu od komunálních voleb 2014[7] do září 2017, kdy rezignoval.

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník za KDU-ČSL v obvodu č. 52 – Jihlava.[8] Se ziskem 16,20 % hlasů postoupil z druhého místa do druhého kola, v němž prohrál poměrem hlasů 46,62 % : 53,37 % s kandidátem ODS, SNK-ED, SsČR a STO Milošem Vystrčilem. Senátorem se tak nestal.[9][10]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Návrat paměti krajiny Staré Město pod Landštejnem, Staré Město pod Landštejnem 2000.
  • Zapomenutý všední den – 20. století v zrcadle středoevropského regionu/Vergessene Lebenswelt – Verschwundener Alltag. Das 20. Jahrhundert im Spiegel einer mitteleuropäischen Region (ed. společně s N. Perzim), Pomezí/Waidhofen 2001.
  • Židé na Dačicku a Slavonicku 1670–1948, Dačice 2002.
  • Dějiny Dačic (kapitoly IX–XV), Dačice 2002.
  • KSČ proti katolické církvi. Dačický okres 1948–1960, Dačice 2004.
  • Fotbal! 1934–2004. Cesty úspěchů a proher, Národní muzeum, Praha 2004 (společně s A. Ročkem a V. Scheinostem).
  • Telč – město příběhů (společně s J. Jabulkou), Telč 2005.
  • Dačicko, Slavonicko, Telčsko, Vlastivěda moravská – edice Vysočina, kapitola Vývoj v období let 1914–1960, Brno 2005.
  • Český Rudolec v bouřlivém půlstoletí 1918–1960, Dačice 2007.
  • Naše osmičky. Československé dějiny 20. století v osmičkových předělech, Praha 2008 (společně s M. Junkem a M. Lukešem).
  • Slavonické dvacáté století 1900–1960, Dačice 2008.
  • Österreich. Tschechien. Geteilt. Getrennt. Vereint. Niederösterreichische Landesausstellung 2009/Česko. Rakousko. Rozděleni. Odloučeni. Spojeni. Dolnorakouská zemská výstava 2009 (ed. KARNER, S., STEHLÍK, M.), Schallaburg 2009.
  • Češi a Slováci 1882–1914. Nezřetelnost společné cesty, Togga, Praha 2009.
  • Století. Obrazy dvacátého věku, Praha 2011.
  • Tváře undergroundu, Radioservis, Praha 2012 (společně. s I. Denčevovou a F. Stárkem).
  • Národnostní politika v Československu 1918–1938. Od státu národního ke státu národnostnímu, Praha 2012 (společně s A. Tóthem a L. Novotným).
  • Danica Valenová: Nic nedává, kdo nedá sám sebe. Deník 1945–1960, Praha 2012 (edice deníku společně s L. Stehlíkovou).
  • Kreiského éra v Rakousku a období normalizace v ČSSR (eds. Sprengnagel, G., Stehlík, M.), Praha 2013.
  • Anna Maria Waldstein-Wartenberg: Když byla Třebíč ještě Valdštejnská. Vzpomínky Starorakušanky 1938–1960, Třebíč 2014 (edice pamětí společně s K. Chundelovou).
  • Fenomén Karel Kryl, Radioservis, Praha 2014 (společně s I. Denčevovou a kol.).
  • Slovensko, země probuzená. 1918–1938, Academia, Praha 2015.
  • Rozděleni železnou oponou, Radioservis, Praha 2015 (společně s I. Denčevovou a kol.).
  • Babické vraždy 1951, Academia, Praha 2016.
  • Pohádky pro Norberta, Krasohled, Dačice 2016.
  • Rozdělený svět? Češi a Evropa mezi svobodou a totalitou, Radioservis, 2016 (ed. společně s P. Hlaváčkem).
  • Fenomén Masaryk (eds. společně s K. Heroldovou, M. Běličovou), Národní muzeum, Praha 2017.
  • Moje Československo (eds. společně s R. Chmelem), Academia/Národní muzeum, Praha 2018.
  • Čtyři králové. Lípa malolistá vypráví, (pohádky), Dačice 2019.
  • Krok do propasti. 37 příběhů roku 1937, Academia, Praha 2019.
  • 1620. Cesta na Horu, (Michal Stehlík ed.), Národní muzeum, Praha 2020.
  • Parlament!, (eds. společně s O. Štěpánkem), Národní muzeum, Praha 2020.
  • Střední Evropa mezi ideou a realitou. Rozhovor s Rudolfem Chmelem 2020, (R. Chmel, M. Stehlík), Národní muzeum 2021.
  • Poklady v síti času/Schätze im Netz der Zeiten, Třebíč 2021.
  • Přepište dějiny (společně s M. Gromanem), Jota, Bno 2021.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g Nejvyšší ocenění Kraje Vysočina [online]. Jihlava: Kraj Vysočina, 2017 [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. 
  2. Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 16. 9. 2020]
  3. Předsedou Rady Českého rozhlasu Michal Stehlík, na funkci byl jediným kandidátem. Digizone [online]. 2014-05-14. Dostupné online. 
  4. Rada Českého rozhlasu : doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D. [online]. Český rozhlas, [2014]. Dostupné online. 
  5. FRANCOVÁ, Pavla. Univerzitu Karlovu poprvé povede žena. Tomáše Zimu vystřídá Milena Králíčková. Forbes [online]. 22. 10. 2021 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  6. ČTK. Novou rektorkou Univerzity Karlovy bude lékařka Milena Králíčková. České noviny [online]. ČTK, 2021-10-22 [cit. 2022-3-29]. Dostupné online. 
  7. Volby do zastupitelstev obcí, Jmenné seznamy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Zastupitelstvo města, Kraj: Jihočeský kraj, Okres: Jindřichův Hradec, Obec: Dačice, Kandidátní listina: Křesť.demokr.unie-Čs.str.lid. [online]. Český statistický úřad, 2014 [cit. 2016-02-04]. Dostupné online. 
  8. KDU-ČSL představila svých prvních devět kandidátů do Senátu. Deník Referendum [online]. 2016-02-03 [cit. 2016-04-08]. Dostupné online. 
  9. Výsledky voleb v obvodě Jihlava [online]. Český statistický úřad, 2016 [cit. 2016-10-13]. Dostupné online. 
  10. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 7.10. – 8.10.2016, Výsledky hlasování, Obvod: 52 – Jihlava [online]. Český statistický úřad, 2016 [cit. 2016-10-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]