Profesor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o vědecké hodnosti. O profesi učitele na vysoké škole pojednává článek Vysokoškolský učitel.

Profesor je nejvyšší vědecko-pedagogická (nebo umělecko-pedagogická) hodnost vysokoškolského pedagoga (tedy vyšší než docent). Dle úzu se užívá zkratka prof. umístěná před jménem (jakožto akademický titul). Zkratka se doporučuje psát, pokud jí nezačíná větný celek, s malým počátečním písmenem.[1] Profesory pro jednotlivé obory jmenuje v ČR prezident republiky na základě řízení ke jmenování profesorem na vysoké škole, která získala pro toto řízení v daném oboru potřebnou akreditaci. Od jmenování profesorem (tj. přiznání označení profesor na základě ověření kvalifikace při jmenovacím řízení[2]) je třeba odlišit přijetí na pracovní pozici profesora (na vysoké škole), pro které je jmenování profesorem[3] nezbytnou podmínkou. V zahraničí této pozici zhruba odpovídá pozice professor. Profesora zpravidla oslovujeme touto hodností (tedy např. prof. MUDr. Jan Novák, Ph.D., prof. Ing. Jan Novák, Ph.D., prof. MgA. Jan Novák, prof. RNDr. Jan Novák, CSc., prof. JUDr. Jan Novák, Dr. - pane profesore, ve všech případech). „Profesor“ se také někdy používá jako tradiční označení učitele na českých gymnáziích, příp. jiných středních školách.[4]

Současný český zákon o vysokých školách (zákon č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů) žádnou zkratku pro označení „profesor“ (nebo „docent“) neuvádí a chápe je jako označení osob, které jsou kvalifikované zastávat shodně pojmenovanou pracovní pozici akademického pracovníka.

Profesoři se většinou podílejí na vědecké činnosti, mohou provádět (teoretický/aplikovaný/klinický) výzkum, vedou vědecké týmy, školí studenty v doktorských studijních programech (doktorandy, tedy PhD studenty), mohou také vést výuku nebo přednášky v jednotlivých předmětech, někdy mohou také vést semináře (cvičení), publikují, vystupují v roli garantů studijních programů (oborů), resp. v rolích školitelů doktorandů při disertačních pracích, rovněž mohou předsedat různým komisím. Mohou též vystupovat jako vedoucí rigorózních prací, magisterských (diplomových) prací, případně též i bakalářských prácí. Zasedají ve vědeckých (uměleckých či akademických) radách fakult, vysokých škol atd. Profesoři mohou samozřejmě též zastávat i jiné funkce (např. ve vědeckých institucích, na klinikách, nebo v roli rektorů, prorektorů, děkanů, proděkanů atp.).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Professor byl ve starověkém Římě veřejný, vládou ustanovený a placený učitel (z latinského slova profiteri, což přibližně znamená „veřejně vyznávat“).

Od 17. století tvořili univerzitní profesoři na každé fakultě profesorský sbor a dělili se na:[5]

  • professores ordinarii – profesory řádné, vybavené určitými právy, kteří mohli být voleni děkany a rektory,
  • professores extraordinarii – profesory mimořádné, vyučující předměty, které nebyly státem systemizovány, jenž nemohli být voleni děkany a rektory.

Univerzitní profesoři byli též zváni doctores nebo magistri, studenti byli zváni scholares. Kromě toho také existovali professores honorarii, profesoři čestní, s právem, nikoli povinností vyučovat na univerzitě, a suplující profesoři, kteří zastupovali řádné profesory a za to dostávali peněžitou odměnu k platu (remuneraci).

V České republice a na Slovensku (někdy též i v Rakousku a v zemích bývalého Uherského království) přetrvává nepamětný zvyk titulovat „profesory“ i učitele na gymnáziích a dalších středních školách. Pracovní označení „středoškolský profesor“ přiznával vysokoškolsky vzdělaným pedagogům československých středních škol ještě zákon o vysokých školách z roku 1966.[6]

Řízení ke jmenování profesorem v České republice[editovat | editovat zdroj]

Podle § 73 a 74 vysokoškolského zákona, tedy zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů (zákon o vysokých školách), se profesorem může stát docent (výjimečně též profesor na renomované vysoké škole v zahraničí), který je význačnou a uznávanou vědeckou nebo uměleckou osobností ve svém oboru a který úspěšně projde řízením ke jmenování profesorem. Uchazeč, který řízením ke jmenování profesorem úspěšně projde je tedy následně způsobilý zastávat pozici profesora na vysoké škole. Řízení je zahájeno na návrh uchazeče, příslušný návrh musí být podpořen alespoň dvěma dalšími profesory stejného či příbuzného oboru, případně návrhem děkana či rektora, a který posuzuje vědecká rada dané fakulty, resp. vysoké školy, (u vysokých škol uměleckého směru umělecká rada). Ta jmenuje pětičlennou hodnotící komisi, jejímiž členy mohou být jen profesoři, docenti nebo jiní významní představitelé daného nebo příbuzného oboru, která po projednání a tajném hlasování přednese svůj návrh, zda má být uchazeč jmenován či nikoli. Zpravidla se zohledňují a posuzují: publikační činnost, pedagogická činnost, délka praxe, počty doktorandů a doktorů, výzkumná a vědecká činnost, účasti na řešení grantů (typicky GA ČR / TA ČR), zahraniční praxe, účasti na projektech a další výsledky a činnosti. Pokud je návrh pozitivní, uchazeč musí přednést přednášku (tzv. profesorská přednáška),[7][8] ve které předloží svou koncepci výuky a vědecké (či umělecké) práce, poté následuje definitivní tajné hlasování vědecké rady. Proti procesnímu postupu v řízení může uchazeč podat námitky, o kterých rozhoduje rektor.

Jestliže kandidát tímto řízením projde úspěšně, vědecká rada prostřednictvím ministra školství navrhne prezidentovi republiky, aby jej pro daný obor profesorem jmenoval. Administrativně nejprve návrh prochází určitou kontrolou ze strany MŠMT, následně je o tomto zpravena též Vláda ČR. Jde přitom podle čl. 63 odst. 2–4 Ústavy o rozhodnutí prezidenta republiky, které ke své platnosti potřebuje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády a za které nese odpovědnost vláda.[9][10][11][12]

Vysokoškolský zákon uvádí, že v uměleckých oborech může příslušná vědecká (umělecká) rada prominout uchazeči o profesuru požadavek vysokoškolského vzdělání. Řízení ke jmenování profesorem je (podobně jako ve fakultativním rigorózním řízení nebo habilitačním řízení) zpravidla spojeno s finančními poplatky (nejedná se o další studium). Nově se pak přímo ze zákona jmenování profesorů uskutečňuje nejméně dvakrát za kalendářní rok.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Internetová jazyková příručka: Zkratky akademických titulů a vojenských hodností
  2. § 74 zákona 111/1998 Sb.
  3. § 73 zákona 111/1998 Sb.
  4. Internetová jazyková příručka – profesor [online]. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR, [cit. 2015-01-21]. Dostupné online.  
  5. Zákon č. 63/1873 ř. z., o organisaci úřadů universitních. Dostupné online.
  6. § 14 odst. 3 zákona č. 19/1966 Sb., o vysokých školách. Dostupné online.
  7. http://www.izun.eu/univerzita/jak-se-stat-profesorem-%E2%80%94-trnita-cesta-az-na-vrchol
  8. http://ipm.af.mendelu.cz/cz/veda_a_vyzkum/profesorske_prednasky
  9. Čl. 63, Ústavy
  10. Čl. 54, odst. 3, Ústavy
  11. Čl. 77, odst. 1, Ústavy
  12. http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]