Profesor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o vědecko-pedagogické hodnosti. O profesi učitele na vysoké škole pojednává článek Vysokoškolský učitel.

Profesor je nejvyšší vědecko-pedagogická (nebo umělecko-pedagogická) hodnost vysokoškolského pedagoga, tedy vyšší než docent. Slovo pochází původně z latinského profiteri, což přibližně znamená veřejně vyznávat (volně jej lze tedy přeložit jako veřejně vyznávající). Dle úzu se zpravidla užívá obecná zkratka prof. umístěná před jménem jako titul, obdobně jako se zkracuje např. doc., přičemž se zkratka doporučuje psát, pokud jí nezačíná větný celek, s malým počátečním písmenem.[1] Ve světě této hodnosti zhruba odpovídá pozice professor, která však na rozdíl od Česka nemívá charakter doživotního označení, ale zpravidla je spjata s příslušným funkčním místem.

„Profesor“ se také někdy používá jako tradiční označení učitele na českých gymnáziích, příp. jiných středních školách.[2] V minulosti bylo rovněž používáno spojení „středoškolský profesor“ a „univerzitní profesor“ jakožto označení regulovaného povolání. Jako (angl.) Research Professor jsou pak ekvivalentně označováni doktoři věd, což jsou primárně jen vědečtí, nikoliv i pedagogičtí pracovníci.[3]

Činnost, náplň práce[editovat | editovat zdroj]

Profesoři se většinou podílejí na vědecké činnosti, mohou provádět základní, aplikovaný či experimentální výzkum[4] (teoretický, klinický), vedou vědecké týmy, školí studenty v doktorských studijních programech (doktorandy, tedy PhD studenty), mohou také vést výuku nebo přednášky v jednotlivých předmětech, někdy mohou také vést semináře, resp. cvičení. Dále publikují, vystupují v roli garantů studijních programů či studijních oborů – pracují na jejich zdokonalování, dále vystupují v rolích školitelů doktorandů při disertačních pracích, rovněž mohou předsedat různým komisím nebo se jich účastnit. Mohou též vystupovat jako vedoucí či oponenti rigorózních prací, magisterských (diplomových) prací, případně též i bakalářských prací. Zasedají ve vědeckých (či uměleckých) radách fakult, vědeckých (uměleckých, či akademických) radách vysokých škol, různých kolegiích atd. Další náplní jejich práce je například tvorba vysokoškolských skript, tedy odborných textů pro výuku konkrétních vysokoškolských předmětů, příprava materiálů pro výuku, zkoušení studentů, rozvoj předmětů a dalšího směřování, zahraniční hostování, oponentura habilitačních prací, účast na vědeckých konferencích v tuzemsku či zahraničí, členství ve společnostech typu edičních rad, činnost recenzentů a další. Profesoři jakožto akademičtí pracovníci též mohou zastávat případně i jiné funkce, typicky řídící (manažerské), tedy pozice akademických funkcionářů, např. funkce rektorů, prorektorů, děkanů, proděkanů atp., případně též mohou působit na jiných institucích, např. na klinikách ve funkci přednostů atd.

Jmenování profesorem v České republice[editovat | editovat zdroj]

Jmenování profesorem je v současnosti v České republice upraveno v § 73 zákona o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Profesorem v ČR pro určitý obor jmenuje prezident republiky toho, kdo byl na jmenování profesorem navržen vědeckou nebo uměleckou radou vysoké školy, která získala pro toto řízení v daném oboru potřebnou akreditaci, a to na základě řízení ke jmenování profesorem. Řízení ke jmenování profesorem může probíhat na vysoké škole, která má akreditovaný doktorský studijní program (tedy univerzitního typu), v jehož rámci se zde vyučuje obor jmenování nebo alespoň jeho podstatná část. Zároveň je nutné, aby vysoká škola nebo její součást disponovala platnou akreditací pro konání řízení ke jmenování profesorem.[5]

Návrh vědecké (umělecké) rady vysoké školy na jmenování profesorem se prezidentu republiky podává prostřednictvím ministra (školství, vnitra, či obrany). Ministr vrátí návrh na jmenování profesorem vědecké (umělecké) radě vysoké školy, pokud nebyl dodržen postup při řízení ke jmenování profesorem stanovený zákonem, přičemž vrácení návrhu musí být odůvodněno. Na jmenování profesorem se nevztahuje správní řád.[6] Jmenování profesorů se ze zákona uskutečňuje nejméně dvakrát za kalendářní rok (zpravidla na jaře a na podzim). (Například v roce 2015 proběhlo jmenování profesorů s účinností od 1. května 2015 v datu 12. června 2015,[7] druhý termín pak proběhl v datu 1. prosince 2015.[8])

Již po jmenování prezidentem je následně možné profesora formálně oslovovat touto hodností (např. prof. MUDr. Jan Novák, Ph.D., prof. Ing. Jan Novák, Ph.D., prof. MgA. Jan Novák, prof. RNDr. Jan Novák, CSc., prof. JUDr. Jan Novák, Dr. – pane profesore, ve všech případech).

Titulu „profesor“ („docent“) získanému v ČR se ze zákona za rovnocenný pokládá odpovídající titul získaný v SR v době od 1. ledna 1993[9] do 28. března 2015, kdy vypršela platnost příslušné mezivládní dohody.[10]

Řízení ke jmenování profesorem[editovat | editovat zdroj]

Řízení, které předchází jmenování profesorem (řízení ke jmenování profesorem, jmenovací řízení) je upraveno v § 74 zákona o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Dle toho se profesorem může stát docent (výjimečně též profesor na renomované vysoké škole v zahraničí), který je význačnou a uznávanou vědeckou nebo uměleckou osobností ve svém oboru a který úspěšně projde řízením ke jmenování profesorem. Uchazeč, který řízením ke jmenování profesorem úspěšně projde, je tedy následně způsobilý zastávat pozici profesora na vysoké škole. V řízení ke jmenování profesorem se prokazuje pedagogická a vědecká nebo umělecká kvalifikace uchazeče.[11] Jmenovací řízení se zahajuje na návrh uchazeče. Příslušný návrh musí být podpořen alespoň dvěma dalšími profesory stejného či příbuzného oboru (jejich stanovisky), případně návrhem děkana či rektora, a který posuzuje vědecká rada dané fakulty, resp. následně vědecká rada dané vysoké školy (u vysokých škol uměleckého směru umělecká rada). Tato rada jmenuje pětičlennou hodnotící komisi, jejímiž členy mohou být jen profesoři, docenti nebo jiní významní představitelé daného nebo příbuzného oboru (např. doktoři věd), která po projednání a tajném hlasování přednese svůj návrh, zda má být uchazeč jmenován či nikoli.[12] Zpravidla se zohledňují a posuzují: publikační činnost, pedagogická činnost, délka praxe, počty doktorandů a doktorů, výzkumná a vědecká činnost, její výsledky, příp. umělecká činnost, účasti na řešení grantů (typicky GA ČR / TA ČR), zahraniční praxe, hostování, absolvované zahraniční či tuzemské stáže, účasti na projektech a další výsledky a činnosti.[13] Pokud je návrh pozitivní, uchazeč musí přednést přednášku (tzv. profesorská přednáška),[14][15] ve které předloží svou koncepci výuky ve svém oboru a vědecké (či umělecké) práce, poté následuje definitivní tajné hlasování vědecké rady. Speciální kvalifikační práce se v tomto řízení nepředkládá. Proti procesnímu postupu v řízení může uchazeč podat námitky, o kterých rozhoduje rektor. Na řízení ke jmenování profesorem se nevztahuje správní řád.[16]

Jestliže kandidát tímto řízením projde úspěšně, vědecká rada prostřednictvím ministra navrhne prezidentovi republiky, aby jej pro daný obor profesorem jmenoval. Administrativně nejprve návrh prochází určitou kontrolou ze strany MŠMT, následně je o tomto zpravena též Vláda ČR. Jde přitom podle čl. 63 odst. 2–4 Ústavy o rozhodnutí prezidenta republiky, které ke své platnosti potřebuje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády a za které nese odpovědnost vláda.[17][18][19]

Vysokoškolský zákon uvádí, že v uměleckých oborech může příslušná umělecká (vědecká) rada prominout uchazeči o jmenování požadavek vysokoškolského vzdělání.[20] Řízení ke jmenování profesorem je (podobně jako ve fakultativním rigorózním řízení nebo habilitačním řízení) zpravidla spojeno s finančními poplatky, které jsou pak příjmem dané vysoké školy – nejedná se o další studium.[21] Jmenovací řízení by zpravidla mělo být ukončeno do 12 měsíců od jeho zahájení, přičemž podrobnosti bývají upraveny v jednotlivých vnitřních předpisech (jmenovacích řádech) univerzit.[22][23]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Professor byl ve starověkém Římě veřejný, vládou ustanovený a placený učitel.

Od 17. století tvořili univerzitní profesoři na každé fakultě profesorský sbor a dělili se na:[24]

  • professores ordinarii – profesory řádné, vybavené určitými právy, kteří mohli být voleni děkany a rektory,
  • professores extraordinarii – profesory mimořádné, vyučující předměty, které nebyly státem systemizovány, jenž nemohli být voleni děkany a rektory.

Univerzitní profesoři byli též zváni doctores nebo magistri, studenti byli zváni scholares. Kromě toho také existovali professores honorarii, profesoři čestní, s právem, nikoli povinností, vyučovat na univerzitě, a suplující profesoři, kteří zastupovali řádné profesory a za to dostávali peněžitou odměnu k platu (remuneraci).

V České republice a na Slovensku (někdy též i v Rakousku a v zemích bývalého Uherského království) přetrvává nepamětný zvyk titulovat „profesory“ i učitele na gymnáziích, případně i na dalších středních školách. Pracovní označení „středoškolský profesor“ přiznával vysokoškolsky vzdělaným pedagogům československých středních škol ještě zákon o vysokých školách z roku 1966.[25] Ottův slovník naučný uvádí, že učitelé, kteří nejsou profesory se tak zpravidla titulují z důvodu, že: „jest [profesor] titulem oblíbeným a maje sloužiti ku zvýšení lesku jména“.

Vědecko-pedagogický titul (tedy doživotní označení kvalifikace), nikoli hodnost, profesor (ve zkratce „prof.“ či „Prof.“, v závislosti na konkrétním zákonu) se udílel do roku 1998, do boloňského procesu, a to podle vysokoškolského zákona z roku 1990 či zákonů dřívějších (z roku 1980, či z roku 1966).[26][27][28] Pozdější zákony uvedené nechaly v platnosti, respektive ponechaly uvedené beze změn.[29] Od prosince 1969 mohl navíc tento titul navrhovat k udělení i ministr školství tzv. za zásluhy, tedy bez řádného jmenovacího řízení.[30][31] Pozdější vysokoškolský zákon z roku 1980 uvedené taktéž umožňoval.[32] V letech 19801989 tak navrhoval k udělení titul profesor (obdobně i docent) též ministr školství ČSR (SSR) bez řádného jmenovacího řízení.[33]

Po revoluci byly novým vysokoškolským zákonem z roku 1990 vědecko-pedagogické tituly takto přiznané mezi 22. prosincem 1969 a 1. lednem 1990, odňaty.[34] Pro jmenování profesorem tak byla zavedena povinnost nejprve úspěšně absolvovat jmenovací řízení bez uvedené možnosti (pravomoci) ministra,[28] přičemž profesory i nadále jmenoval prezident republiky, a to na základě návrhu předloženého ministrem, nicméně již bez přímé ingerence ministra.[35][36][37] Později, až do roku 1998, na základě vysokoškolského zákona z roku 1990, tedy až do přijetí nového vysokoškolské zákona, který již stavěl na principech boloňského procesu, se ještě udílel titul profesor (obdobně též docent), tento zákon však již zkratky těchto titulů nekodifikoval.[28] Pozdější zákony tyto nechaly v platnosti, respektive uvedené ponechaly beze změn.[29]

Nový vysokoškolský zákon od roku 1998 již uvedené za tituly nepovažuje, rovněž neuvádí ani jejich zkratky, nejvyšším titulem je tak doktor (ve zkratce Ph.D.), nicméně stále se po jmenování jedná o získání doživotního – nyní „označení“ – nositele.[38][39] Jmenovací řízení pak byla podstatným způsobem v tomto zákoně zpřesněna, kupř. příslušná komise musí být ze zákona pětičlenná.[40] Tento vysokoškolský zákon, který již byl od svého schválení více než 25 × změněn, novelizován, tedy současný zákon č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po boloňském procesu, který vysoké školství v Evropě sjednocuje, ponechal v ČR i nadále rozdíl mezi ustanovováním na pracovní místo profesora (či docenta) a jmenováním profesorem (docentem), tj. přiznáním označení „profesor“ („docent“), které osvědčuje kvalifikaci dané osoby. Jmenovací řízení, či habilitační řízení, stejně jako fakultativní rigorózní řízení,[41] (event. i řízení k udělení vědeckého titulu) nepředstavuje však dle tohoto zákona další vysokoškolské studium,[42] jehož nejvyšším stupněm je doktorské studium, na jehož základě je přiznáván akademický titul doktor (Ph.D.), tedy kvalifikace doktorského stupně (doctor's degree, 8 v ISCED). V občanském průkaze se tak označení profesor (docent) u jeho současných držitelů uvádí plně vypsané,[39] dle zákona jakožto označení (de facto jako titul, tedy doživotní označení kvalifikace).

V Česku se uvedené historické rozdělení na (řádné) profesory a mimořádné profesory opět zákonem zavedlo od roku 2016; český vysokoškolský zákon též udává, že postavení hostujících profesorů a emeritních profesorů stanoví vnitřní předpis vysoké školy.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Současný systém obsazování pracovních míst profesorů,[43] jmenování profesorů[6] a řízení ke jmenování profesorem[16] bývá kritizován, a to ačkoli i v České republice proběhl boloňský proces, který uvádí jako poslední/finální (terminal degree), tedy jako nejvyšší možnou kvalifikaci, doktorský studijní program (akademický titul doktor, Ph.D.), což je kvalifikace doktorského stupně (blíže ISCED). Přesto je v Česku i nadále jmenování profesorem hlavou státu bráno de facto jako získání dalšího akademického titulu (přesněji přiznání doživotního označení) profesor, a to historicky během akademického obřadu podobného promoci, tedy nikoliv jakožto ad-hoc rozhodnutí např. rektora zakládající pracovněprávní vztah, a to ani vůči vysoké škole na níž jmenování profesorem proběhlo, ani vůči škole na níž je dotyčný zaměstnán,[43] jako je tomu např. u odborných asistentů, asistentů či lektorů. V praxi je tedy v Česku brán i nadále jakožto další titul, tak jako tomu bylo historicky před tímto procesem.[27] Praxe je tedy taková, že po řádném zakončení jmenovacího řízení a následného jmenování profesora (prezidentem republiky) není profesor jmenován na příslušné místo (pozici) na vysoké škole, ze kterého by mohl být případně odvolán a již by profesorem nebyl, ale jedná se nejprve o získání tohoto doživotního označeníjmenováním“ a následně se dotyčný profesor může ucházet o pracovní pozici shodně pojmenovanou jako profesor na vysoké škole, na kterou je zpravidla nutné absolvovat výběrové řízení, nicméně i po skončení na tomto pracovním místě je dotyčný stále kvalifikován jako profesor (nikoliv pouze jako doktor – jako je tomu běžné v anglosaském světě). Profesoři však po svém jmenování obdrží jmenovací dekret, tedy nikoliv vysokoškolský diplom jako v případě akademických titulů.

Obdobný systém funguje v současnosti též u nižší hodnosti – docenta, který je rovněž de facto stále brán jako titul (v tomto případě je v Česku jmenuje rektor). Například Mikuláš Bek, rektor Masarykovy univerzity, v jednom z rozhovorů pro Mladou frontu v roce 2014 situaci vysvětlil následovně: „(...) já jsem dlouhodobě příznivcem toho, aby profesory ustanovovaly jednotlivé univerzity. Aby je nejmenoval prezident ani ministr, nýbrž vysoké školy samy. Klíčová je tam úloha vědeckých rad, v níž je rektor přítomen jen jako jeden z členů.“ Dále uvedl: „Současné uspořádaní [v Česku] je přežitkem poměrně vzdálené minulosti, totiž doby před druhou světovou válkou, kdy profesoři byli vlastně státními úředníky. Univerzity tehdy nebyly samostatnými právními osobami, nýbrž byly součástí státu. Profesor byl v postavení státního úředníka, tak bylo logické, že jeho jmenování je podepsáno prezidentem jako představitelem státu. Ale situace se výrazně změnila po druhé světové válce. Od té doby jsou v Evropě univerzity samostatné právnické osoby a je velmi zvláštní, že někdo mimo právnickou osobu jmenuje její zaměstnance do hodnosti, která souvisí s pracovním zařazením člověka. Nepovažuji to za logické, na rozdíl od armády, kde prezident jmenuje generály, protože prezident je vrchní velitel armády. Ale u vysokých škol prezident není vrchním velitelem. To je ale můj názor, který je v tuto chvíli určitě menšinový, byť není osamocený. Zakládá se také na zkušenosti ze zahraničí, protože systém tak, jak je u nás, nikde jinde v Evropě nefunguje.[44] V rámci proběhlé reformy vysokých škol v Česku (zákon č. 137/2016 Sb.) se uvedené zvažovalo, tedy zda profesory bude dál jmenovat prezident (případně ministr školství, či předseda Senátu), či samotné vysoké školy (univerzity) – ty však byly pro zachování současného stavu.[45] V rámci reformy uvedl k nastavení zmíněných principů Václav Klaus, bývalý český prezident, mimo jiné též profesor, i následující: „Vysoké školství [v Česku] neprodukuje ani kvalitní vzdělávání, ani vědu. Školy usilují hlavně o růst počtu studentů a množství titulů u svých učitelů.

Václav Bělohradský, český profesor, v roce 2016 v jednom z rozhovorů k současnému nastavení univerzitního prostředí v Česku uvedl, že univerzity jsou zcela odtržené od reality, dokonce i od případných čtenářů z akademických řad. Kariérní postup v rámci akademického prostředí upřesnil následovně: „Funguje ‚univerzitní škvár‘, to jsou spisy, na které dostanete nějaký grant – a pak je odnesete do sklepa. Univerzitní systém je nastaven tak, že produkuje texty bez čtenářů jako základní podmínku kariéry,“ vysvětlil. Sám nevylučuje, že pohledem zvenku jednou zjistí, že „to, co jsem psal, byly blbosti“.[46]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

Svět[editovat | editovat zdroj]

  • Učitelé na vysokých školách k roku 2010 pobírali nejvyšší výplaty v Kanadě (7196 USD), Itálii (6955 USD) a JAR (6531 USD) – ČR patří na 21. příčku z 28 uváděných států (hluboko za ČR zůstávají platy učitelů například v Arménii, Rusku a Číně).[59]
  • Profesor techniky k roku 2010 dosáhne i na stotisícové výplaty (v průměru), docent humanitní fakulty vydělává (opět v průměru) něco pod třicet tisíc.[59]
  • Pro USA kupř. uvedl profesor Philip Altbach následující: „Ani plat profesora práva, který je o třetinu vyšší než v ostatních oborech, se nedá srovnat s tím, co vám dá jen trochu slušná právnická firma, například vedoucí pracovníci místní školské správy v USA si vydělají mnohem víc než ti, kteří je na vysokých školách učí; skutečně špičkoví akademičtí pracovníci se stávají součástí globálního akademického pracovního trhu a jejich platy pak mohou být opravdu hodně vysoké, ale u velké většiny ostatních vysokoškolských učitelů to neplatí.[59]
  • Vysokoškolští pedagogové v Nizozemí jsou s platem (v PPP) 5313 USD na vyšší střední úrovni, podobně je na tom SRN (5141 USD) a Norsko (4940 USD), UK (5943 USD) a USA (6054 USD) si vedou trochu lépe, kdežto Francie (3484 USD) a Japonsko (3473 USD) příliš požitků vysoce kvalifikovaným vysokoškolským učitelům nenabízejí (pro ČR je udávána hodnota 2495 USD).[61]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Internetová jazyková příručka: Zkratky akademických titulů a hodností [online]. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR, [cit. 2015-01-21]. Dostupné online.  
  2. Internetová jazyková příručka – profesor [online]. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR, [cit. 2015-01-21]. Dostupné online.  
  3. Směrnice Akademické rady AV ČR – Pravidla pro udělování vědeckého titulu „doktor věd“ v Akademii věd ČR [online]. Akademie věd České republiky, 2015-07-14, [cit. 2016-09-18]. Dostupné online.  
  4. Základní pojmy výzkumu a vývoje v OECD a EU [online]. Rada pro výzkum, vývoj a inovace (poradní orgán Vlády ČR). Dostupné online.  
  5. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 82. Dostupné online.
  6. a b Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 73. Dostupné online.
  7. Noví profesoři převzali v Karolinu jmenovací dekrety [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, 2015-06-12. Dostupné online.  
  8. Noví profesoři převzali v Karolinu jmenovací dekrety [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, 2015-12-11. Dostupné online.  
  9. Zákon č. 137/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Dostupné online.
  10. Sdělení č. 23/2015 Sb. m. s., Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice. Dostupné online.
  11. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 74. Dostupné online.
  12. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 74. Dostupné online.
  13. Osnova stanovisek habilitační a jmenovací komise (do 1. 2. 2014) [online]. Univerzita Karlova. Dostupné online.  
  14. Jak se stát profesorem — trnitá cesta až na vrchol!. iZun.eu – univerzitní noviny ČZU [online]. 2012-03-21 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.  
  15. Profesorské přednášky [online]. Brno: Agronomická fakulta Mendelovy univerzity v Brně, [cit. 2015-01-21]. Dostupné online.  
  16. a b Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 74. Dostupné online.
  17. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, Čl. 63. Dostupné online. (Alternativní odkaz)
  18. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, Čl. 54, odst. 3. Dostupné online. (Alternativní odkaz)
  19. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, Čl. 77. Dostupné online. (Alternativní odkaz)
  20. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 74. Dostupné online.
  21. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 74. Dostupné online.
  22. Habilitační a jmenovací řízení [online]. Univerzita Karlova. Dostupné online.  
  23. Doporučená hlediska hodnocení pro habilitační a jmenovací řízení (do 1. 2. 2014) [online]. Univerzita Karlova. Dostupné online.  
  24. Zákon č. 63/1873 ř. z., o organisaci úřadů universitních. Dostupné online.
  25. § 14 odst. 3 zákona č. 19/1966 Sb., o vysokých školách. Dostupné online.
  26. Zákon č. 19/1966 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, § 24. Dostupné online.
  27. a b Zákon č. 39/1980 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, § 71. Dostupné online.
  28. a b c Zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, § 27. Dostupné online.
  29. a b Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 102. Dostupné online.
  30. Zákon č. 163/1969 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 19/1966 Sb., o vysokých školách. Dostupné online.
  31. Zákon č. 19/1966 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, § 55a. Dostupné online.
  32. Zákon č. 39/1980 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, § 78. Dostupné online.
  33. Vyhláška ministerstva školství České socialistické republiky č. 111/1980 Sb., o postupu při jmenování profesorů a docentů a při obsazování volných míst učitelů vysokých škol, ve znění pozdějších předpisů, § 3. Dostupné online.
  34. Zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, § 40. Dostupné online.
  35. Zákon č. 39/1980 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, § 74. Dostupné online.
  36. Zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, § 15. Dostupné online.
  37. Zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, § 15. Dostupné online.
  38. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  39. a b Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, § 3. Dostupné online.
  40. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 74. Dostupné online.
  41. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 46. Dostupné online.
  42. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  43. a b Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 77. Dostupné online.
  44. Do jmenování profesorů by Zeman mluvit neměl, míní rektor Bek. iDNES.cz [online]. 2014-11-21 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.  
  45. Chládek předal dekrety novým profesorům, Zeman do Karolina nedorazil. iDNES.cz [online]. 2014-12-18 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.  
  46. Profesor Bělohradský: Díky Zemanovi vychladl nahnědlý proud. Lidé se uklidnili, protože vidí, že jim někdo naslouchá. Parlamentní listy [online]. 2016-07-20 [cit. 2016-07-20]. Dostupné online.  
  47. a b Čeští profesoři omládli od revoluce o 12 let. Nejmladší učí elektroniku a IT. Hospodářské noviny [online]. 2012-03-09 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.  
  48. Prof. Ing. Martin Zatloukal, Ph.D., DSc.. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta technologická, Centrum polymerních materiálů [online]. 2016-07-01 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.  
  49. Profesura v 33 + 3 děti. Euro [online]. 2007-05-30 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.  
  50. Z dobrých zpráv: Vědecká špička ze Zlína. Časopis Výběr [online]. 2008-06-18 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.  
  51. Kuřák Zeman má jmenovat profesorkou bojovnici proti tabáku. Novinky.cz [online]. 2016-04-11 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.  
  52. a b c d e Prezident jmenoval 68 nových vysokoškolských profesorů. Rozhlas.cz [online]. 2010-04-30 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.  
  53. Noví profesoři převzali v Karolinu jmenovací dekrety. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky [online]. 2016-06-21 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.  
  54. Valachová předala dekrety profesorům. Jste pro studenty inspirací, řekla. iDNES.cz [online]. 2015-12-11 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.  
  55. Průměrný plat akademiků je 33 500 korun. Novinky.cz [online]. 2009-09-03 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.  
  56. a b Čekání profesorů na jmenování skončilo, v Karolinu dostali dekrety. iDNES.cz [online]. 2014-03-21 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.  
  57. a b Chládek předal dekrety novým profesorům, Zeman do Karolina nedorazil. iDNES.cz [online]. 2014-12-18 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.  
  58. a b Akademičtí pracovníci vydělávají na VŠE v průměru přes třicet tisíc korun. iList.cz [online]. 2011-01-03 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.  
  59. a b c d Kde platí profesorům nejvíc?. Lidovky.cz [online]. 2012-06-11 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.  
  60. a b Plat univerzitního kantora nesouvisí jen se státní dotací. Učitelské noviny [online]. 2004-01-01 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.  
  61. Kde platí učitele vysokých škol nejlépe?. VSmonitor [online]. 2012-06-07 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]