České vysoké učení technické v Praze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
České vysoké učení technické v Praze
Zkratka ČVUT
Rok založení 1707
Typ školy veřejná
Vedení
Rektor (seznam) prof. Ing. Petr Konvalinka, CSc.
Kvestor Mgr. Jan Gazda, Ph.D.
Kancléř Ing. Josef Svoboda, Ph.D.
Prorektor pro studium a studentské záležitosti doc. Ing. Josef Jettmar, CSc.
Prorektor pro vědeckou a výzkumnou činnost prof. Ing. Zbyněk Škvor, CSc..
Prorektor pro zahraniční vztahy prof. RNDr. Miroslav Vlček, DrSc.
Prorektor pro rozvoj doc. Ing. Jan Chyský, CSc.
Prorektor pro informační systém RNDr. Igor Čermák, CSc.
Předseda akademického senátu prof. Ing. Vladimír Haasz, CSc.
Počty akademiků (k roku 2015 [1])
Počet bakalářských studentů 13 585
Počet navazujících studentů 6 290
Počet doktorandů 2 823
Počet akademických pracovníků 1 917
Další informace
Počet fakult 8
Sídlo Praha
Webové stránky

České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V roce 2014 bylo vyhlášeno nejlepší technickou univerzitou v České republice. V současné době má ČVUT osm fakult a studuje na něm přes 21 000 studentů.

Pro akademický rok 2016/17 nabízí ČVUT svým studentům 119 studijních programů a v rámci nich 442 studijních oborů. ČVUT vychovává moderní odborníky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Reskript zakládací listiny České technické university císaře Josefa I. z roku 1707
Rektoři ČTU, rok 1872
Rektorát ČVUT, Zikova 4

Počátky[editovat | editovat zdroj]

Roku 1705 požádal Christian Josef Willenberg císaře Leopolda I. o souhlas vyučovat „ingenieurský kunst“. Teprve císařův syn Josef I., který ho na trůnu vystřídal, v roce 1707 reskriptem nařídil českým stavům zajistit v Praze inženýrskou výuku. Z různých důvodů k tomu dlouhou dobu nedošlo; v říjnu 1716 tedy Willenberg svou žádost zopakoval (českým stavům i císaři Karlu VI.) a po císařské urgenci byla konečně 9. listopadu 1717 dekretem českých stavů ustanovena Willenbergova profesura, první inženýrská profesura ve střední Evropě. 7. ledna 1718 pak začala výuka.

Zpočátku učil Willenberg ve svém bytě v dnešní Mostecké ulici na Malé Straně pouhých dvanáct studentů – šest svobodných pánů, čtyři rytíře a dva měšťany, každoročně jmenované na návrh zemských stavů – postupně však studentů přibývalo (v roce 1779 jich bylo kolem 200) a výuka se přestěhovala do vhodnějších prostor na Staré Město. Zpočátku byla výuka zaměřena zejména na vojenství (kromě opevňování se vyučovalo zeměměřictví, kartografie, odvodňování či mechanismy zvedání těžkých břemen), což bylo i jednou z hlavních císařových motivací pro zavedení výuky. Výuka v prvním roce trvala jednu hodinu denně, ve druhém roce již dvě.

Nástupcem prof. Willenberga byl Jan Ferdinand Schor, stavitel vodních staveb v povodí Vltavy a autor na škole využívané učebnice matematiky; za jeho vedení se začala vyučovat optika, perspektiva, technické kreslení a geografie. Třetím profesorem byl František Antonín Herget, vrchní zemský stavební ředitel a významný zeměměřič; tehdy se již škola zaměřovala hlavně na civilní inženýrství, zejména stavební.

V září 1776 dala Hergetovi svolení Marie Terezie k využívání Klementina pro účely výuky, v roce 1786 se Stavovská inženýrská škola přestěhovala do budovy bývalého jezuitského Svatováclavského semináře v Dominikánské (dnešní Husově) ulici. V roce 1787 byla škola na základě dekretu císaře Josefa II. spojena s pražskou univerzitou.

Polytechnika – německá a česká[editovat | editovat zdroj]

Budova Českého polytechnického ústavu (dnes ČVUT) na Karlově náměstí
Průčelí budovy Českého polytechnického ústavu na Karlově náměstí
Interiér budovy na Karlově náměstí
Model Foulcaultova kyvadla v budově ČVUT na Karlově náměstí

V roce 1798 vytvořil František Josef Gerstner koncept přetvoření inženýrské stavovské školy na polytechniku, ve kterém se inspiroval nedlouho předtím vzniklou pařížskou École Polytechnique. Tento návrh v roce 1803 císař František I. schválil, a tak 10. listopadu nový Königliche böhmische ständische technische Lehranstalt zu Prag (Královské české stavovské technické učiliště v Praze) zahájilo činnost, čímž vznikla první instituce svého druhu v Rakouském císařství i střední Evropě (jelikož inženýrská akademie ve Vídni již předtím zanikla). Stále však oficiálně patřila pod pražskou univerzitu, osamostatnila se až 8. září 1815.

Dne 23. listopadu 1863 schválil císař František Josef I. Organický statut Polytechnického ústavu, čímž byla provedena reforma polytechniky, v rámci které se představitelem školy stal volený rektor. Studenti byli rozděleni do čtyř odborů: pozemní stavitelství, vodní a silniční stavitelství, strojnictví a technická lučba (chemie). Jako rovnoprávný vyučovací jazyk byla k němčině uznána čeština. Rozpory mezi českou a německou částí profesorstva však necelých šest let poté vedly k rozdělení na český a německý ústav (k 8. dubnu 1869). Česká část, zvaná Český polytechnický ústav, se v roce 1874 přestěhovala do nově postavené budovy na Karlově náměstí (architekt Vojtěch Ignác Ullmann).

Roku 1875 byly do té doby zemské ústavy zestátněny. Na základě říšského zákona z roku 1878 směli ti, kteří složili na technice dvě státní zkoušky, používat tehdy ještě stavovské označení inženýr. Od roku 1879 bylo škole dovoleno nazývat se vysokou školou technickou (Česká škola technická). V roce 1901 získala škola říšským zákonem z 13. dubna právo udělovat doktoráty technických věd. V roce 1902 vydal profesorský sbor doporučení přijímat ženy jako řádné posluchačky.

Na počátku 20. století škola využívala rozmachu průmyslu, v roce 1909 měla přes tři tisíce posluchačů. V té době přednášel v budově na Karlově náměstí i profesor T. G. Masaryk a jeho přednáška vyšla i knižně (Student a politika, Praha 1909).

Nebyl to však zdaleka Masarykův první kontakt se školou, neboť tam přednášel již po svém příchodu do Prahy. Jak uvádí dr. Jan Herben dne "15. listopadu 1882 přednášel v sále české techniky na téma: Blaise Pascal, jeho život a filosofie s převažující otázkou náboženskou. Následovalo nesčetně přednášek mimo síně universitní."

České vysoké učení technické[editovat | editovat zdroj]

Po vytvoření ČSR byla škola výnosem Ministerstva školství a národní osvěty Československé republiky z 1. září 1920 přeorganizována – název se změnil na České vysoké učení technické, místo odborů řízených přednosty byly zavedeny vysoké školy řízené děkany, v čele akademického senátu stál rektor.

Tehdy ČVUT tvořilo svazek sedmi vysokých škol:

Vysoká škola kulturního inženýrství byla v roce 1921 začleněna pod Vysokou školu inženýrského stavitelství, od roku 1929 se plnohodnotnou součástí ČVUT stala Vysoká škola obchodní, do té doby pouze tříletá.

V roce 1921 založil František Klokner při vysoké škole inženýrského stavitelství Výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních.

I ČVUT postihlo násilné uzavření českých vysokých škol za nacistické okupace, od 17. listopadu 1939 do 4. června 1945. Kvůli němu zůstala nedokončena i výstavba budov ČVUT v Dejvicích, započatá roku 1925. Německá technika byla zrušena Benešovým dekretem 123/1945 Sb. ze dne 18. října 1945.

1948, 50. léta[editovat | editovat zdroj]

Rok 1948 znamenal pro stovky studentů vyloučení ze studií, postupně byla také zrušena vysoká škola obchodní (tehdy největší fakulta ČVUT, v té době již pod názvem Vysoká škola věd hospodářských). Zároveň s ukončením výuky na VŠO (Vysoké škole věd hospodářských) roku 1952 byla zřízena na ČVUT Fakulta ekonomicko-inženýrská (FEI – zrušena roku 1960). V průběhu let 19491960 byla univerzita přeorganizována, vznikla celoškolská pracoviště jako např. katedry vojenské, marxismu-leninismu, branné výchovy (zrušeny roku 1990). Roku 1952 byly z ČVUT vyděleny Vysoká škola chemicko-technologická a Vysoká škola zemědělská.

V roce 1957 byl škole udělen Řád republiky.[2]

60. až 90. léta[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1960 sestávalo ČVUT ze čtyř fakult:

  • stavební (architektura, stavební inženýrství),
  • strojní,
  • elektrotechnická,
  • jaderná a fyzikálně inženýrská.

V roce 1976 byla zřízena Fakulta architektury (do té doby část stavební fakulty), v roce 1993 pak Fakulta dopravní. V roce 1995 bylo otevřeno detašované pracoviště FD a jaderné a FJFIDěčíně. Ústav biomedicínského inženýrství, založený roku 1996, se k 27. květnu 2005 přetransformoval na Fakultu biomedicínského inženýrství se sídlem v Kladně. V roce 2009 vznikla Fakulta informačních technologií.

Organizace[editovat | editovat zdroj]

ČVUT dnes má osm fakult, které se dále podle oborů dělí na katedry/ústavy. Výuku také nabízí pět vysokoškolských ústavů, univerzita také dále zahrnuje celoškolská účelová zařízení a specializovaná pracoviště.

Fakulty[editovat | editovat zdroj]

Vysokoškolské ústavy[editovat | editovat zdroj]

Ostatní součásti ČVUT[editovat | editovat zdroj]

Informační centrum ČVUT v AIR House
  • Výpočetní a informační centrum (VIC)
  • Inovacentrum - centrum pro transfer technologií a spolupráci s průmyslem ČVUT
  • Ústav technické a experimentální fyziky ČVUT (ÚTEF)
  • Ústřední knihovna ČVUT (ÚK)
  • Dne 3. prosince 2014 bylo otevřeno nové Informační centrum ČVUT v objektu AIR House, který navrhli studenti Fakulty architektury ČVUT pro mezinárodní studentskou soutěž Solar Decathlon 2013 v USA.[3]

Účelová zařízení[editovat | editovat zdroj]

  • Rektorát ČVUT
  • Správa účelových zařízení (zahrnuje i studentské koleje, menzy, správu Betlémské kaple atd.)
  • Česká technika – nakladatelství ČVUT

Fakulty a VŠ ústavy[editovat | editovat zdroj]

Fakulta stavební[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Fakulta stavební ČVUT.
Rekonstrukce budovy A Fakulty stavební, Thákurova 7

Fakulta stavební je jednou z osmi fakult Českého vysokého učení technického v Praze a je pevným základem univerzity od jejího založení v roce 1707, kdy nejstarším samostatným oborem vznikajících polytechnických institucí bylo právě stavitelské a kartografické umění. Fakulta je tak historicky nejstarší a patří počtem studentů i dalšími parametry svého výkonu k největším fakultám ČVUT v Praze.

Fakulta je moderní vysokoškolskou institucí, která neustále zdokonaluje nabídku studijních oborů, jejich skladbu i obsah předmětů. Studenti mají řadu příležitostí absolvovat část studia svého studia také v zahraničí. Fakulta si dává za cíl držet vysokou úroveň kvality studia. Ve všech studijních oborech garantuje propojení na praxi a nové poznatky z výzkumu. Absolventi se profilují jako široká řada odborníků ve stavebnictví s uplatněním napříč nejrůznějšími oblastmi, jako jsou doprava, energetika, životní prostředí a hygiena, zdravotnictví, zemědělství či průmysl.

Fakulta strojní[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Fakulta strojní ČVUT.

Fakulta strojní ČVUT (FS ČVUT) je nejstarší strojní fakultou v ČR. Její vznik je datován rokem 1864. Na fakultě studuje přes 3 100 studentů ve 3 studijních programech bakalářského, 5 programech navazujícího magisterského studia a v doktorském studiu. Studenti si mohou v rámci uvedených studijních programů vybírat z velké řady oborů od aplikované mechaniky po techniku životního prostředí. V současné době má fakulta 18  ústavů[4] (dříve kateder) a každý rok více jak 530 kvalitních absolventů, kteří nemají problém uplatnit se na trhu práce.

Fakulta se podílí i na činnosti dalších výzkumných center, spolupracuje s AV ČR, Inženýrskou akademií ČR, Asociací výzkumných organizací, Svazem průmyslu a dopravy, Svazem výrobců strojírenské techniky, s řadou velkých, středních i malých průmyslových firem. Cílem fakulty je špičkové pedagogické a vědecké pracoviště uznávané doma i v zahraničí.

V poslední době je jedním z největších úspěchů Fakulty strojní ČVUT její podíl na objemu aplikovaného výzkumu. Zájem médií o práci studentů, např. o úspěšnou studentskou formuli CTU CarTech potvrzuje její postavení ve vysokoškolském vzdělání.

Fakulta elektrotechnická[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Fakulta elektrotechnická ČVUT.
Budova FEL ČVUT v Praze v Dejvicích

Fakulta elektrotechnická je nejlepší českou školou vyučující informatiku[5] a druhou největší fakultou ČVUT[6].

Studium probíhá v bakalářském, navazujících magisterských a v doktorském stupni.

Na fakultě lze studovat programy:

  • Elektrotechnika, energetika a management
  • Elektronika a komunikace
  • Elektrotechnika, elektronika a komunikační technika
  • Kybernetika a robotika
  • Otevřená informatika
  • Otevřené elektronické systémy
  • Softwarové inženýrství a technologie
  • Inteligentní budovy
  • Biomedicínské inženýrství a informatika
  • Elektrotechnika a informatika

Velká část předmětů je vyučována i v anglickém jazyce.  Studenti mají také možnost část studia strávit v zahraničí na některé z mnoha partnerských univerzit.

Fakulta se dlouhodobě řadí do přední desítky výzkumných institucí v ČR a produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT[7]. Spolupracuje se špičkovými světovými univerzitami a výzkumnými ústavy i s řadou významných průmyslových, energetických a telekomunikačních společností jako je Škoda Auto, Porsche, T-Mobile či Samsung.

Elektrofakulta je domovem mnoha zajímavých projektů – například leteckého simulátoru[8] či aplikace cykloplánovač[9]. Tým studentů se také již šestým rokem úspěšně účastní celosvětové konstrukční a závodní soutěže univerzitních týmů Formule Student v kategorii formulí s elektrickým pohonem[10].

Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT.
Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská, Břehová 7

Na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské (FJFI) studuje téměř 1500 studentů v 16 studijních programech bakalářského a 16 programech magisterského studia a v doktorském studiu. V současné době má fakulta 10 kateder a jejími zdmi prošlo již 5 344 kvalitních a specializovaných absolventů. Současným děkanem je prof. Igor Jex.

Fakulta založená původně v rámci čs. jaderného programu v roce 1955 postupně rozšířila svou působnost na široké spektrum matematických, fyzikálních a chemických oborů. Za 60 let svého působení si vydobyla pověst náročné školy, která poskytuje vzdělání vysoké úrovně s hlubokým matematicko-fyzikálním základem a individuálním přístupem ke studentům. Studenti se aktivně podílejí na práci kateder a vědeckých týmů, naučí se nejméně dva světové jazyky, důvěrně se sžijí s výpočetní technikou a jsou schopni orientace v mezioborové problematice. Řada z nich absolvuje studijní pobyty na zahraničních univerzitách. Absolventi jsou všestranně připraveni a v praxi vysoce úspěšní bez problému uplatnit se na trhu práce. Fakulta se také snaží maximálně vyjít vstříc handicapovaným studentům. Celá budova je bezbariérová a díky svému technickému vybavení umožňuje studium i zrakově postiženým. Funguje zde Středisko pro podporu studentů se specifickými potřebami ČVUT ELSA, kde handicapovaní získávají nejen technickou podporu studia.

V současnosti se fakulta snaží podporovat nové trendy ve výzkumu a konkurovat zahraničním univerzitám ve vědeckých projektech, čehož jsou ostatně důsledkem nejen kvalitní vysoce impaktované publikace, ale i celá řada mezinárodních ocenění pro pracovníky nebo studenty FJFI. Samozřejmostí je spolupráce s mezinárodními institucemi a velkými firmami, například ve spolupráci s ČEZ fakulta zajišťuje provoz a organizuje využití školního jaderného reaktoru VR-1 VRABEC. Jedná se o unikátní zařízení v celém rezortu školství. Výuky na lehkovodním reaktoru bazénového typu se kromě kmenových posluchačů FJFI v různé míře účastní i studenti zhruba 12 fakult v ČR a mnoho studentů ze zahraničních univerzit. Na exkurze s ukázkou provozu jezdí také stále větší počet středních škol, například v rámci Dne na Jaderce. Kromě štěpného reaktoru fakulta spravuje unikátní pokusný reaktor pro zvládnutí řízené termojaderné fúze, tokamak GOLEM, který získala roku 2007 ve spolupráci s AV ČR.

Pod záštitou fakulty funguje Studentská unie při FJFI ČVUT v Praze, která organizací akcí jako Noc na Jaderce, reprezentační ples Všejaderná fúze či představení fakultního divadelního spolku Nucleus pečuje o kulturní život studentstva.

Fakulta architektury[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Fakulta architektury ČVUT.
Nová budova ČVUT, Thákurova 9

Fakulta architektury (FA) ČVUT v Praze je největší institucí v ČR, která poskytuje vysokoškolské vzdělání ve studijních programech Architektura a urbanismus, Krajinářská architektura a Design. Fakultu sídlící v Nové budově ČVUT v akademickém roce 2015/16 studovalo 926 studentů v bakalářském cyklu, v navazujícím magisterském studiu 630 studentů (z toho 90 zahraničních) a v doktorském programu 170 studentů.

Výuka architektury na Českém vysokém učení technickém má hlubokou tradici, se základy v samých počátcích existence Stavovské inženýrské školy (1707) a pražské polytechniky (1803 - 1920), kdy se na výuce podílela řada vynikajících českých architektů jako např. J. Fischer, Josef Zítek a Josef Schulz nebo Antonín Balšánek, Josef Fanta a Jan Koula. Od roku 1920 byla Vysoká škola architektury a pozemního stavitelství (od 1950 Fakulta) jednou ze sedmi vysokých škol ČVUT až do roku 1960, kdy sloučením několika fakult vznikla Fakulta stavební. Samostatná existence Fakulty architektury se obnovila v roce 1976 a studijní směr Pozemní stavitelství zůstal součástí velké Fakulty stavební.

Po „sametové revoluci“ v roce 1989 došlo k výrazným změnám v organizaci i struktuře studia. Dosavadní klasický sytém typologicky rozdělených kateder nahradil systém volnější, založený na kombinaci znalostní výuky s tvorbou ve „vertikálním ateliéru“, v nichž vedle sebe pracují na různých typech projektů studenti druhého až pátého ročníku. Ateliéry vedou zkušení praktici, přední architekti, urbanisté a designéři z ČR i zahraničí. V roce 2015/16 probíhala na FA ČVUT výuka ve 44 vertikálních atelierech.

Projekty studentů Fakulty architektury nezůstávají jen na papíře. Energeticky soběstačný dům AIR House, se kterým se tým studentů ČVUT zúčastnil mezinárodní soutěže Solar Decathlon pořádané Ministerstvem energetiky Spojených států (Department of Energy – DOE), funguje jako informační centrum ČVUT v dejvickém kampusu. A Laboratoř ticha, audiovizuální instalaci, navrženou pro český pavilon Světové výstavy EXPO 2015, lze navštívit v Národní zemědělské muzeum v Praze.

Fakulta dopravní[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Fakulta dopravní ČVUT.
Fakulta dopravní ČVUT, Konviktská 22

V akademickém roce 2012/2013 ji studovalo celkem 1 844 studentů (z toho 71 v detašovaném pracovišti v Děčíně) ve 4 studijních programech a 21 studijním oboru. Na fakultě je zaměstnáno 185 akademických pracovníků.

Přestože je Fakulta dopravní jednou z nejmladších na ČVUT, patří její absolventi k těm nejžádanějším na trhu práce v oblastech spojených s dopravou, telematikou a telekomunikacemi. Vyznačuje se specifickou formou projektově zaměřené výuky. Za svou nedlouhou existenci vybudovala mnoho unikátních vědecko-výzkumných pracovišť, na kterých projektová výuka probíhá, díky kterým je úzce spjata s praxí a podílí se na řešení aktuální problematiky v oboru dopravy.

Například na modelu v Dopravním sále, který byl slavnostně otevřen 23. dubna 2013, lze bez rizika negativních dopadů na skutečný provoz nacvičovat technologii řízení železniční dopravy, řešení mimořádných situací, poruchových stavů apod. Studentům umožňuje se v praxi seznámit s obsluhou a funkcí různých typů zabezpečovacích zařízení - od nejstarších (ale stále ještě používaných) až po ty nejmodernější. Dále rozšiřuje teoretické znalosti získané v oblasti zabezpečovací techniky, je možné vidět jejich praktickou realizaci a funkci většiny systémů. V sále probíhá i vývoj nových technologií systému ETCS, který je dnes aplikován na moderních železničních systémech po celém světě.

Fakulta biomedicínského inženýrství[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Fakulta biomedicínského inženýrství ČVUT.
Budova fakulty FBMI v Kladně

Je jedinou veřejnou vysokou školou ve Středočeském kraji se sídlem v Kladně a druhou nejmladší fakultou Českého vysokého učení technického v Praze. Složení studijních oborů, charakter výuky i zaměření vědecké a výzkumné činnosti vycházejí z interdisciplinárního charakteru školy, zahrnujícího spojení techniky, biologie i medicíny, s důrazem na praktickou výuku. V současné době na FBMI studuje ve všech formách studia (v některých oborech také v jazycích anglickém a ruském) téměř 2 000 studentů. Fakulta nabízí 8 bakalářských studijních oborů, 4 navazující magisterské a 2 doktorské studijní obory.

Za deset let svého působení vychovala téměř 900 absolventů bakalářského studia a více než 500 absolventů magisterského studia. Její absolventi mají velmi dobré uplatnění na trhu práce[zdroj?].

FBMI disponuje nejmodernějším laboratorním vybavením pro experimentální výuku a výzkum v mnoha oblastech, čítající na 30 specializovaných laboratoří, včetně těch, které simulují prostředí vybraných oddělení urgentní medicíny a intenzivní péče v nemocnicích, což lze v rámci ČR považovat v oblasti biomedicínského inženýrství za unikátní. K unikátním oblastem vědy patří i výzkum nanotechnologií pro zdravotnictví a senzorika pro biomedicínu, dále oblast biometrických systémů spojená se snímáním, zpracováním, přenosem, archivací biologických signálů, nacházející uplatnění také v medicíně katastrof, nebo výzkum interakce XUV záření s biologickými objekty. Unikátní výsledky dosahuje fakulta v oblasti nekonvenční umělé plicní ventilace, ve výzkumu kvantifikace rehabilitačního procesu, ve vyhodnocování polohy těla i končetin a očí. Fakulta zavádí metody Health Technology Assessment v ČR.

Škola vytváří širokou výukovou základnu pro budoucí biomedicínské techniky a biomedicínské inženýry zahrnující kompletní unikátní soubor testerů bezpečnosti zdravotnických elektrických přístrojů od předních světových výrobců, analyzátorů a simulátorů vybraných fyziologických subsystémů, či parametrů a v neposlední řadě též unikátním reálným modelem řídicího a monitorovacího systému MEDICS pro elektrické rozvody v nemocničních zařízeních.

Zajišťuje zázemí pro pacientskou simulaci s využitím nejmodernějších prostředků zdravotnické techniky a pro výuku biomedicínské informatiky včetně možnosti si vyzkoušet v různých rolích nejčastěji používané nemocniční informační systémy v nemocničních zařízeních v Česku.

Fakulta informačních technologií[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Fakulta informačních technologií ČVUT.
Nová budova ČVUT, Thákurova 9

Fakulta informačních technologií je nejmladší fakultou ČVUT, vznikla 1. července 2009 a sídlí spolu s Fakultou architekturyNové budově ČVUT. V akademickém roce 2015/2016 studuje na fakultě 2 197 studentů ve 3 studijních programech a 16 studijních oborech. Škola zaměstnává 101 akademických pracovníků - 7 profesorů, 15 docentů a 79 odborných asistentů.

Škola má k dispozici mnoho moderních laboratoří a odborných pracovišť, jako je laboratoř pro výzkum bezpečnostních aspektů čipových karet, laboratoř 3D tisku, síťová multimediální laboratoř SAGElab (vybudována ve spolupráci s Cesnetem a FEL ČVUT) atp. Každoročně pořádá významné konference, například The Prague Stringology Conference (vědecká konference z oblastí stringologie, překladačů, komprese dat, arbologie a konečných automatů), LawFIT (zabývá se právem v IT oblasti), ARCS (nejvýznamnější evropská vědecká konference o počítačových architekturách a operačních systémech) a TOOLS (největší evropská konference o technologiích objektového programování).

Masarykův ústav vyšších studií[editovat | editovat zdroj]

Hlavními oblastmi vzdělávání Masarykova ústavu vyšších studií jsou ekonomické a manažerské vzdělávání, inženýrská pedagogika a jazyková příprava. V tomto směru se MÚVS snaží obsáhnout kompletní portfolio vysokoškolských vzdělávacích programů, které propojují technické předměty s předměty humanitními a ekonomickými a doplňují tak široké spektrum technických oborů na ČVUT v Praze. Aktuálně (2016/17) zde studuje více než 1500 studentů v pěti akreditovaných bakalářských, navazujících magisterských a doktorských studijních programech. Paralelně MÚVS nabízí výukové programy v rámci celoživotního vzdělávání, určené zejména absolventům českých a zahraničních vysokých škol, realizované formou studia při zaměstnání či krátkodobých kurzů. Kromě pedagogické činnosti se akademičtí pracovníci ústavu věnují základnímu a aplikovanému výzkumu. Jde především o výzkum v oblasti řízení podniku a financí podniku, ekonomie, rozhodování a strategického řízení, marketingu, strategické prostorové plánování, rozvoj měst a obcí, řízení ve veřejné správě, psychologie, sociologie a pedagogiky.[11]

Kloknerův ústav[editovat | editovat zdroj]

Kloknerův ústav je samostatným pracovištěm Českého vysokého učení technického v Praze. Byl založen na ČVUT v roce 1921 pod názvem „Výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních“ a vznikl jako první vědeckovýzkumné pracoviště svého druhu v Československu a ve střední Evropě. Jeho iniciátorem, zakladatelem a přednostou byl profesor František Klokner.

Zrod ústavu byl způsoben rychlým rozvojem stavebnictví v nové republice po létech stagnace za první světové války. Od prvních let své existence přispěl k pozvednutí technické úrovně našich staveb, k zavádění nových typů stavebních technologií. Působil v oblasti výzkumu a vývoje moderní techniky i technologie, přispěl k prohloubení teorie, rozvinul experimentální metody jejího ověřování, stál u základů novodobého stavebního zkušebnictví. Za tuto činnost se mu dostalo širokého uznání doma i v zahraničí.

Činnost a výsledky dosažené v posledním období prokazují významné postavení ústavu jak v rámci ČR, tak i ve světě zejména v oblastech: teorie spolehlivosti stavebních soustav, diagnostiky, monitorování a hodnocení konstrukcí, mechaniky kompozitních materiálů, vývoje a ověřování nových technologií betonu a nových stavebních materiálů, degradace železobetonových a zděných konstrukcí vlivem vnějšího prostředí a způsobů jejich sanace, navrhování moderních konstrukcí, seizmického a větrného inženýrství.

Aktivity Kloknerova ústavu se týkají pěti oblastí:

  • vědeckovýzkumná a vývojová činnost,
  • pedagogická činnost,
  • znalecká, expertní a konzultační činnost pro průmysl a státní správu,
  • činnost akreditované zkušební laboratoře,
  • národní a mezinárodní standardizace.

Ústav má čtyři odborná oddělení (oddělení spolehlivosti, stavebních materiálů, mechaniky a experimentální) a akreditovanou laboratoř. Od roku 1986 je soudně-znaleckým pracovištěm v oboru stavebnictví pro diagnostiku, analýzu poruch a zkoušky betonových, ocelových, dřevěných a zděných objektů a jejich částí, stavební mechaniku (deformace betonových a ocelových konstrukcí), vliv dynamických účinků na tyto konstrukce, ocelové a betonové konstrukce a využití plastických hmot ve stavebních konstrukcích. Osvědčení o akreditaci, vydané Českým institutem pro akreditaci (ČIA) s platností do 17. 5. 2018, uvádí jako předmět akreditace: zkoušení mechanicko-fyzikálních a reologických vlastností stavebních materiálů, statické a dynamické zkoušky stavebních konstrukcí, součástí a prvků, včetně vyšetřování dynamických účinků na konstrukce.

Univerzitní centrum energeticky efektivních budov[editovat | editovat zdroj]

UCEEB vzniklo v roce 2010 jako samostatný vysokoškolský ústav ČVUT v Praze za podpory Evropského fondu pro regionální rozvoj a státního rozpočtu ČR. Budova v Buštěhradě byla slavnostně otevřena 15. 5. 2014.

Na vzniku centra se podílely celkem čtyři fakulty – stavební, strojní, elektrotechnická a biomedicíny. Společně sestavily pět výzkumných programů, pro jejichž zajištění se ČVUT v Praze podařilo získat účelové finanční prostředky z operačního programu Věda a výzkum pro inovace, řízeným MŠMT ČR.

UCEEB vznikl za účelem zjednodušení spolupráce univerzity s průmyslem. Přesněji řečeno, zaměřuje se na komercializaci výsledků výzkumu, transfer technologií, spolupráci s průmyslem a rozvoj synergické inovační kultury.

Jeho přidanou hodnotou je schopnost vyvíjet, inovovat a přicházet s originálními řešeními v oblasti trvale udržitelných budov v celém jejich životním cyklu, včetně zdravého vnitřního prostředí, s ohledem na úsporu investičních a provozních nákladů i energií.

K dispozici má praktickou integraci know-how vědců a inženýrů převzatých ze čtyř fakult ČVUT z oblasti elektrotechniky, stavebního, biomedicínského a strojního inženýrství. Špičkové technologické vybavení výzkumné infrastruktury a rozmanitost laboratorního zařízení nabízí místním i zahraničním studentům možnost využívat laboratoře i zařízení pro studentské závěrečné práce, které jsou přednostně navrhovány pro zefektivnění technologií používaných komerčně pro průmysl.

Jedním z priorit univerzitního centra je propojovat vědu s průmyslem a spolupracovat na významných evropských a světových projektech.[12]

Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky[editovat | editovat zdroj]

Nová budova CIIRC v dejvickém kampusu

Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (anglicky Czech Institute of Informatics, Robotics and Cybernetics, zkratkou CIIRC) je součástí Českého vysokého učení technického v Praze, založen byl 1. července 2013. Jeho posláním je být mezinárodně uznávaným výzkumným pracovištěm, podílejícím se na výuce studentů a místem pro přenos technologií do průmyslu. Od 7. listopadu 2013 probíhá v dejvickém areálu ČVUT výstavba dvou nových budov určených pro CIIRC. Výstavba má být dokončena a budovy osídleny na konci léta 2016. CIIRC bude sídlit v nově zrekonstruované budově v pražských Dejvicích, ve které dříve byla Technická menza a jedna z největších českých prodejen Billa.

CIIRC se skládá z osmi výzkumných oddělení, jimiž jsou CYPHY: Kyberneticko-fyzikální systémy, INTSYS: Inteligentní systémy, IIG: Průmyslová informatika, RMP: Robotika a strojové vnímání, IPA: Průmyslová výroba a automatizace, COGSYS: Kognitivní systémy a neurovědy, BEAT: Biomedicína a asistivní technologie a PLAT: Vědecké řízení platforem. Výzkumná oddělení jsou dále členěná na výzkumné skupiny. V čele CIIRC stojí Vladimír Mařík. Po dobu stavby budovy se CIIRC rozvíjí v provizorních prostorech, také ve spolupráci s fakultami, součástmi ČVUT a dalšími institucemi. CIIRC postupně získává vlastní výzkumné projekty, zvyšuje počet výzkumných pracovníků a svůj výzkumný výkon.[1]

Ústav tělesné výchovy a sportu[editovat | editovat zdroj]

Hlavním cílem Ústavu tělesné výchovy a sportu ČVUT ÚTVS je zlepšení kvality životního stylu co nejvyššího počtu studentů a akademických pracovníků prostřednictvím pravidelně prováděných sportovních aktivit. Současně spravuje a provozuje tělovýchovná zařízení ČVUT: sportovní haly, víceúčelové tělocvičny, posilovny, lezecké stěny, lukostřelecké střelnice, tenisové kurty atp.

Ústav zajišťuje semestrální výuku TV na fakultách ČVUT, organizaci zimních a letních výcvikových kurzů v ČR i zahraničí, jednorázové sportovní akce pro studenty a zaměstnance a v neposlední řadě sportovní reprezentaci ČVUT na sportovních přeborech VŠ v ČR, Českých akademických hrách (ČAH), mezinárodních sportovních akcích. Týdně učí na 9 000 studentů s nabídkou přibližně 40 různých pohybových aktivit.[11]

Mezinárodní spolupráce[editovat | editovat zdroj]

V roce 2015 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje tisíce světových univerzit, ve skupině univerzit na 451. – 460. místě. V oblasti „Civil and Structural Engineering" bylo ČVUT hodnoceno na 51. – 100. místě, v oblasti „Mechanical Engineering“ na 101. – 150. místě, v oblasti „Computer Science and Information Systems" a „Electrical Engineering“ na 151. – 200. místě, v oblasti „Computer Science and Information Systems" a „Electrical Engineering“ na 151. – 200. místě, a stejně tak i v oblastech „Mathematics“ a „Physics and Astronomy“.

České vysoké učení technické v Praze má uzavřenu řadu smluv, buď v rámci mezivládních dohod, či na principu meziuniverzitní výměny studentů. Je zapojeno do celoevropských studijních programů Erasmus a Leonardo a řady programů vědecko-výzkumných. 

Studium a praxe studentů ČVUT v zahraničí[editovat | editovat zdroj]

ČVUT se snaží uzavírat smlouvy o spolupráci především s univerzitami z první pětistovky mezinárodně uznávaného žebříčku QS World University Rankings. V současné době má platné dvoustranné dohody s 475 zahraničními institucemi, z čehož 83 je z prestižní skupiny univerzit do stého místa v žebříčku (Politecnico di Milano, TU Leuven, TU München, KTH Stockholm, National University of Singapore). V posledních dvou letech se ČVUT podařilo navázat kontakty a následně uzavřít bilaterální dohody například s izraelským TECHNIONEM (Israel Institute of Technology) z Haify, s jihoafrickou Stellenbosch University, s australskými University of South Australia v Adelaide a University of Technology v Brisbane, s korejskými Kyungpook National University v Daegu a se Sungkyunkwan University v Seoulu.

V rámci bilaterálních smluv probíhají výměny zejména s mimoevropskými univerzitami v Severní, Střední i Jižní Americe, v Asii a Austrálii. Nejvyšší počty studentů, v posledních třech letech přibližně padesát ročně, vyjíždějí tradičně do USA na celkem šest partnerských univerzit, vysoká čísla dosahujeme také při výměnách s Tchaj-wanem, Jižní Koreou, Singapurem a Ruskem. Každoročně vyjíždějí studenti rovněž do dalších atraktivních destinací, jako jsou Argentina, Brazílie, Kostarika, Mexiko, Peru, Čína, Japonsko, Indonésie, Kanada a Austrálie.

V rámci programu Erasmus směřuje přes 50% studentů na studijní pobyty do 4 zemí – Francie, Německa, Velké Británie a Španělska (odkud také do Česka přijíždí nejvíce studentů). Každoročně kolem 700 studentů ČVUT pobývá 1–2 semestry v zahraničí na partnerských univerzitách.[3]

Dvojí diplom[13][editovat | editovat zdroj]

V současné době má ČVUT 15 platných dohod o společných diplomech, především na Fakultě stavební, kde se studenti mohou přihlásit do šesti společných studijních programů. Dále čtyři programy na získání společného diplomu nabízí Fakulta elektrotechnická, po dvou programech Fakulta dopravní a Fakulta strojní, jeden program získala Fakulta biomedicínského inženýrství. Z partnerských zahraničních univerzit jmenujme alespoň ty nejvýznamnější: University of Padova, Technical University of Catalonia, École Nationale des Ponts et Chaussées, École Centrale de Nantes, RWTH Aachen, TU München, Trinity College Dublin, University of Coimbra, Tomsk Polytechnic University, University of Linköping, University of Texas at El Paso, National Tsing Hua University.

Zahraniční studenti[editovat | editovat zdroj]

České vysoké učení technické v Praze nabízí 67 studijních programů v anglickém a ruském jazyce, a to v bakalářském, magisterském i doktorském studiu.[3]

V současné době svůj akademický život na ČVUT tráví více než 3000 zahraničních studentů ze 101 zemí světa. Z nich kolem 720 přijíždí jako studenti výměnných programů. Ze statistik vyplývá, že každý dvanáctý student ČVUT pochází ze zahraničí.

Výraznou měrou narostl počet studentů samoplátců, za poslední roky došlo k navýšení počtu těchto studentů. V roce 2013 se jejich počet zvýšil na 313. Pocházejí z více než 40 zemí světa a celou jednu třetinu z nich tvoří studenti z Kazachstánu a z Indie. Nejvíce z nich studuje momentálně na Fakultě strojní. Studium probíhá v malých skupinách, což přispívá k individuálnímu přístupu ke studentům.

V dubnu 2012 ČVUT spustilo web www.studyatctu.com, kde uchazeči najdou kompletní informace. Zájemci o studium na ČVUT je poskytnuta veškerá péče od prvních kroků nejen na úrovni studijních informací, ale také problémů souvisejících se životem v cizí zemi. Od vždy aktuálních informací o možnostech studia v anglickém jazyce, procesu výběrového konání, získaní víz, nostrifikace předešlého studia, ubytování, informace o životních nákladech, až po kulturní život v Praze a možnosti cestování. Se svými dotazy se mohou obrátit na Student advisora na e-mail, Skype nebo na Facebooku prakticky nonstop.

Významnou roli při péči o zahraniční studenty sehrává na škole působící International Student Club (ISC). Ten například organizuje tzv. buddy program, v němž čeští studenti pomáhají studentům ze zahraničí překonávat počáteční kulturní rozdíly prostřednictvím pestré nabídky mimoškolních aktivit (mj. prezentace zahraničních škol, jazykové kurzy typu student učí studenty, exkurze, sport a výlety). Zároveň pomáhají českým studentům ke zvyšování jazykových znalostí a získávání zahraničních přátel).

Výsledkem dobré práce se zahraničními studenty je i fakt, že v současné době většina dotázaných studentů samoplátců (80%) označuje ČVUT jako první alternativu při svém výběru univerzitního studia.

Ubytování a stravování studentů[editovat | editovat zdroj]

Škola má vlastní stravovací zařízení (menzy) i ubytovací zařízení (koleje) – celkem 8 000 lůžek. Menzy a koleje, i včetně sportovišť, spravuje Správa účelových zařízení (SÚZ).

Masarykova kolej ČVUT v Praze Dejvicích

Koleje ČVUT[editovat | editovat zdroj]

Další ubytovací provozy[editovat | editovat zdroj]

Menzy ČVUT[editovat | editovat zdroj]

  • Studentský dům (kampus Dejvice)
  • Strahovská (na kolejích Strahov)
  • Podolská (na kolejích v Podolí)
  • Masarykova kolej (Dejvice, Thákurova)
  • Výdejna Karlovo náměstí (Nové Město)
  • Menza Kladno (na Fakultě biomedicínského inženýrství)
  • Výdejna Horská (na Novém Městě, na Albertově)
  • Pizzerie La Fontanella (kampus Dejvice)

Další stravovací provozy[editovat | editovat zdroj]

  • MEGA Buf Fat (Fakulta stavební)
  • Snack Bar (budova SÚZ, kolej Strahov)
  • ArchiCafé (budova FIT, FA, Dejvice)

Studentské organizace[editovat | editovat zdroj]

Studentské organizace jsou nedílnou součástí vysokoškolského studentského života a zájem o ně se mezi studenty rok od roku zvyšuje. Aktivity studentských organizací jsou velmi rozmanité, od kulturních a sportovních, přes odborné až po mezinárodní. Členové studentských organizací a klubů vykonávají mnohdy vysoce kvalifikované činnosti spojené s jejich provozem, či s jejich vlastní náplní, a to zpravidla bez nároků na honorář.

Studentská unie ČVUT[editovat | editovat zdroj]

Studentská unie ČVUT (dále jen SU ČVUT) vznikala z iniciativy samotných studentů, zejména z Akademického senátu ČVUT pod vedením tehdejšího místopředsedy AS ČVUT za studenty Jaroslava Kuby za pomoci řady dalších studentů postupně od října 1997. V současné době je tvořena centrálou, kontrolním výborem, kolejními, zájmovými a externími kluby. Rozhodování o budoucnosti SU ČVUT má na starosti parlament Studentské unie ČVUT, který je tvořen patnácti delegáty z řad klubů, delegátem za Akademický senát ČVUT a presidentem unie. SU ČVUT zastupuje studenty před univerzitou a Správou účelových zařízení ČVUT. Taktéž organizuje společenské, kulturní a sportovní akce a podílí se na reprezentaci univerzity v rámci veřejných akcí. Bližší informace o SU ČVUT naleznete na webu www.su.cvut.cz. Taktéž nás můžete sledovat na facebooku.

Studentská unie ČVUT zajišťuje:

  • Informovanost
    • Průvodce prváka po ČVUT - studentův průvodce životem na ČVUT (v elektronické i tištěné podobě)
    • Akce prvák - součást Ahoj techniko!, hlavním cílem je usnadnění studia na vysoké školy pro prváky,
    • webový portál Student.cvut.cz - slouží pro podporu studia, pro pobavení studentů a informuje o všech akcích, které se na ČVUT pořádají
  • Zábavu
    • Strahov Open Air - součást Ahoj techniko!, velkolepý hudební festival pod širým nebem
    • Studentský ples - maškarní ples, který se koná v prostorách Masarykovy koleje
    • MEZI BLOKY - hudební festival a největší pravidelná akce pořádaná na Praze 4
    • MayDej - sportovně společenský den plný zábavy
    • Vánoční večírek - společenská akce pořádaná před vánočními svátky
  • Volný čas
    • Čajovna - příjemné posezení a široká nabídka nejrůznějších druhů čajů,
    • Klub STOlních Her (STOH) - hráčské večery pro každého a turnaje o zajímavé ceny
    • Křesťani - podpora duchovního a osobního rozvoje
    • GALIBI - vysokoškolsky gay-lesbický spolek
    • posilovny a sportoviště - na kolejích
  • Vzdělávání
  • Podporu
  • Buddy program - přivítání a péče o zahraniční studenty, doprovázeno celou řadou akcí,
  • koleje - jednání s vedením Správy účelových zařízení ČVUT
    • tiskárny
    • síťové služby
    • studovny, společenské místnosti
  • Veletrh iKariéra - veletrh pro studenty, na kterém mají možnost potkat se s firmami (nabídky práce, brigád, diplomových či bakalářských prací)

Kluby Studentské unie ČVUT[editovat | editovat zdroj]

Kolejní kluby[editovat | editovat zdroj]

Starají se o blaho studentů ubytovaných na koleji, poskytují svým členům připojení k internetu a další služby jako tisk dokumentů, vlastní emailovou schránku, webový prostor, digitální televizi po síti jiné projekty. Komunikují s vedením koleje, spravují a půjčují zájmové místnosti. Kromě toho pořádají také různé společenské, sportovní a vzdělávací akce. Za všechny lze jmenovat ten největší, strahovský Silicon Hill.

Zájmové kluby[editovat | editovat zdroj]

Studenti ČVUT mají své rozličné zájmy a jejich technická duše si čas od času také potřebuje povyrazit. Zájmové kluby přináší do života studentů zábavu, poučení i oddech, ale i sport. Nabízejí jak příjemné prostředí, tak možnost otevřené diskuse na různá témata nebo možnost poměřit síly v různých hrách.

Zahraniční kluby[editovat | editovat zdroj]

Kluby zahraničního typu se starají o zahraniční studenty, kteří přijedou na ČVUT a pomáhají jim překonávat počáteční obtíže v neznámém prostředí. Také nabízejí studentům vycestovat na praxi do zahraničí, podívat se do světa a něco se přiučit. Aktivity zahraničních klubů jsou však podstatně širší a zahrnují pořádání různých akcí a mnoho dalšího. Zahraniční kluby zahrnují IAESTE, International Student Club ČVUT a BEST.

Hudební kultura na ČVUT[editovat | editovat zdroj]

Akademický orchestr ČVUT[editovat | editovat zdroj]

Akademický orchestr ČVUT

Vystoupení britského orchestru a sboru „The Cambridge orchestra and chorus“ v říjnu 2006 na jednom z koncertů konaných k 300. výročí vzniku ČVUT podnítilo prorektora ČVUT prof. Vejražku k předložení návrhu opatření vedoucích ke vzniku orchestru. Dirigentská taktovka byla svěřena Janu Šrámkovi spolu s úkolem budovat reprezentační těleso ČVUT. Zakrátko vznikl malý smyčcový ansámbl a flétnový soubor, který působí i jako samostatné hudební těleso. Orchestr ČVUT je jedinečné hudební univerzitní těleso, které propojuje profesionální mladé umělce, s neprofesionálními hudebníky studující vysokoškolské obory. Aby jejich koncerty byly co nejzajímavější jak pro publikum, tak pro samotné členy orchestru, zvou ke spolupráci vynikající sólisty a renomované hudebníky české hudební scény.

Stálým působištěm orchestru je pražská Betlémská kaple, kde pořádá své pravidelné koncerty. Orchestru se dostává pozvání i k vystoupením mimo akademickou obec ČVUT, např. na podzim 2008 v Senátu České republiky a v září 2009 ve Španělském sále Pražského Hradu.[14] V květnu 2013 soubor vystoupil také na slavné University of Cambridge k příležitosti konání akce Jewels of Czech Music v Emmanuel United Reformed Church.

Pěvecký sbor[editovat | editovat zdroj]

Smíšený Pěvecký sbor ČVUT je uměleckým sdružením s tradicí sahající až k roku 1949. Se svými skoro sto členy patří k největším pražským hudebním tělesům. Kromě studentů, absolventů a profesorů ČVUT jsou v jeho řadách i další zájemci o sborový zpěv nejrůznějších povolání. Přestože jde o amatérský sbor, vystřídalo se během historie v jeho vedení mnoho vynikajících profesionálních hudebníků. Repertoár sboru obsahuje vážnou hudbu od renesance až po současnost, přičemž zvláštní pozornost je věnována hudbě českých autorů. Mimo to se ale sbor nebrání i jiným hudebním žánrům, ať už se jedná o úpravy lidových písní, spirituály, či aranže rockové a populární hudby. Pěvecký sbor ČVUT pravidelně účinkuje na koncertech a hudebních festivalech jak v ČR, tak v zahraničí, přičemž spolupracuje s mnoha profesionálními sólisty a hudebními tělesy (Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Severočeská filharmonie Teplice, Hudba Hradní stráže a policie České republiky…) s nimiž vystupuje na předních pražských koncertních pódiích (Dvořákova síň Rudolfina, Smetanova síň Obecního domu, Sál paláce Žofín, Španělský sál Pražského hradu, Katedrála sv. Víta ad.). Sbor již několikrát natáčel pro Českou televizi a bývá zván Kanceláří prezidenta republiky k uměleckému vystupování při slavnostních příležitostech a výročích ČR.[15]

Sbormistrem tělesa je Jan Steyer.[15]

Symfonický a Komorní orchestr[editovat | editovat zdroj]

V roce 1979 byl založen Symfonický orchestr a v roce 1984 pak Komorní orchestr. Obě tělesa vznikla jako orchestry SÚDOP, následně od roku 1990 po dobu cca tří let působila jako orchestry ČSD a v roce 1993 se stala orchestry ČVUT. Byť orchestry původně sdružovaly hráče z řad zaměstnanců SÚDOPu, mohou se dnes do orchestru přihlásit i ti, kteří nejsou s touto firmou spojeni a ani nemusejí být studenty či absolventy ČVUT.[16]

Orchestry jako dirigent vedl Ivo Kraupner, který byl vystřídán Janem Štrosem a od roku 2009 stojí v jeho čele Lukáš Kovařík. Tělesa vystupovala jak v České republice (například v Miličíně či v pražské Betlémské kapli, Smetanově síni Obecního domu nebo Dvořákově síni Rudolfina), tak i v zahraničí (Rakousko, Německo, Španělsko nebo Vatikán). S orchestry spolupracovali též i významní hudebníci (například houslista Čeněk Pavlík).[16][17][18]

Řídící a správní orgány[editovat | editovat zdroj]

Vrcholným představitelem a reprezentantem ČVUT navenek je rektor jmenovaný prezidentem republiky.

Rektor má k dispozici jako poradní orgány kolegium rektora (prorektoři, děkani jednotlivých fakult, kvestor, kancléř a předseda AS ČVUT), grémium rektora (členové kolegia, ředitelé součástí ČVUT a místopředseda AS ČVUT za studenty) a vedení ČVUT (rektor, prorektoři, kvestor, kancléř a předseda AS ČVUT). Prorektoři zastupují rektora v oblastech, které jim rektor určí (pro zahraniční vztahy, pro vědeckou a výzkumnou činnost, pro studium a studentské záležitosti, pro rozvoj a pro informační systém). Za výkon své činnosti rektor zodpovídá akademickému senátu, který je samosprávným zastupitelským orgánem, voleným akademickou obcí ČVUT na tříleté funkční období. V senátu je každá fakulta zastoupena třemi akademickými pracovníky a dvěma studenty. Rektorát, vysokoškolské ústavy a další součásti ČVUT jsou dohromady zastoupeny třemi akademickými pracovníky a dvěma studenty. Senát mimo jiné schvaluje vnitřní předpisy, rozpočet předložený rektorem, kontroluje hospodaření a schvaluje výroční zprávu a dlouhodobý záměr. Řízení hospodaření a vnitřní správu školy má na starosti kvestor. Dlouhodobý záměr školy a studijní programy projednává a schvaluje vědecká rada ČVUT, jejímiž členy jsou významní představitelé oborů, ve kterých škola působí.

Na činnost univerzity dohlíží správní rada ČVUT (jmenovaná ministrem školství), která kontroluje hlavně rozpočet či dlouhodobý záměr školy. Každá fakulta má v čele děkana jako nejvyššího představitele, akademický senát fakulty, tedy zastupitelský orgán, který děkana volí, a vědeckou radu, která spravuje studijní plány. Poradním orgánem děkana jsou kolegium děkana a grémium děkana. Svými zástupci pro některé činnosti jmenuje děkan proděkany a svého tajemníka.

Každá fakulta má svou disciplinární komisi, která projednává přestupky studentů zapsaných na dané fakultě. Přestupky studentů ČVUT zapsaných na mimofakultních vysokoškolských ústavech projednává disciplinární komise ČVUT.

Členové akademické obce ČVUT a ostatní zaměstnanci se řídí etickými principy vzájemných vztahů na ČVUT i vztahů vůči společnosti. Souhrn těchto základních principů je zakotven v Etickém kodexu ČVUT. Strategické vize a mise lze nalézt ve Strategii ČVUT.

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

V historii univerzity na ní působilo mnoho významných osobností, mezi nimi například:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Výroční zpráva o činnosti ČVUT v Praze za rok 2015 Výroční zpráva o činnosti 2015 [online]. [cit. 2016-08-17]. Dostupné online.  
  2. prazskyhradarchiv.cz [online]. prazskyhradarchiv.cz, [cit. 2012-10-04]. Kapitola položka 324. Dostupné online. (pdf, česky) 
  3. RYSZAWY, Jiří. Uprostřed kampusu přímo v solárním domě otevřelo ČVUT své Informační centrum - tisková zpráva [online]. Praha: ČVUT, 2014-11-30, [cit. 2014-12-04]. Dostupné online.  
  4. Seznam všech pracovišť Fakulty strojní [online]. [cit. 2016-09-23]. Dostupné online.  
  5. Žebříček hodnocení vysokých škol Hospodářských novin [online]. [cit. 2015-11-04]. Dostupné online.  
  6. Výroční zpráva ČVUT za rok 2014 [online]. [cit. 2015-11-04]. Dostupné online.  
  7. Výroční zpráva Fakulty elektrotechnické za rok 2014 [online]. [cit. 2015-11-04]. Dostupné online.  
  8. Oficiální stránka leteckého simulátoru [online]. [cit. 2015-11-04]. Dostupné online.  
  9. Internetová stránka aplikace Cykloplánovač [online]. [cit. 2015-11-04]. Dostupné online.  
  10. Oficiální stránky týmu [online]. [cit. 2015-11-04]. Dostupné online.  
  11. a b Reprezentační brožura ČVUT. , roč. 2013.  
  12. UCEEB - UNIVERZITNÍ CENTRUM ENERGETICKY EFEKTIVNÍCH BUDOV | UCEEB. www.uceeb.cz [online].  [cit. 2016-08-29]. Dostupné online.  
  13. Výroční zpráva o činnosti 2015 [online]. [cit. 2016-08-17]. Dostupné online.  
  14. O Orchestru [online]. 16.11.2011, [cit. 2013-08-30]. Dostupné online.  
  15. a b KREJČÍ, Jan. Pěvecký sbor Českého vysokého učení technického v Praze: O nás [online]. Praha: Pěvecký sbor Českého vysokého učení technického v Praze, 2010-09-07, [cit. 2010-11-13]. Dostupné online.  
  16. a b KRAUPNER, Ivo. Orchestry ČVUT [online]. Praha: Fakulta strojní ČVUT, [cit. 2010-11-13].  
  17. Pozvánka na Společenské setkání – podzimní koncert pořádaný spolkem ELEKTRA [online]. Praha: Spolek ELEKTRA, 2009-10-26, [cit. 2010-11-13]. Dostupné online.  
  18. Koncert Komorního orchestru ČVUT [online]. Vatikán: Velvyslanectví České republiky při Svatém stolci, 2005-05-17, [cit. 2010-11-13]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VELFLÍK, Albert Vojtěch. Dějiny technického učení v Praze s dějinným přehledem nejstarších inženýrských škol, jakož i akademií a ústavů v Rakousku, na nichž bylo vědám inženýrským nejdříve vyučováno : Pamětní spis na oslavu založení inženýrské školy v Praze před 200 lety a stoletého trvání polytechnického ústavu Pražského ; Díl 1. Od prvního vyučování inženýrským vědám v Rakousku 1686, až do zakončení utraquistického období polytechnického ústavu v Království českém roku 1869. Praha : Česká vysoká škola technická, 1906. Dostupné online.  
  • VELFLÍK, Albert Vojtěch; KOLÁŘ, Jan. Dějiny technického učení v Praze s dějinným přehledem nejstarších inženýrských škol, jakož i akademií a ústavů v Rakousku, na nichž bylo vědám inženýrským nejdříve vyučováno : Pamětní spis na oslavu založení stavovské inženýrské školy v Praze před 200 lety a stoletého trvání polytechnického ústavu Pražského. Praha : Česká matice technická, 1925. Dostupné online.  
  • Reprezentační brožura ČVUT v Praze, 2013

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]