Josef Fanta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o českém architektovi. O českém lesnickém ekologovi pojednává článek Josef Fanta (ekolog).
Josef Fanta
Narození 7. prosince 1856
Sudoměřice u Tábora
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 20. června 1954 (ve věku 97 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání architekt, vysokoškolský pedagog
Příbuzní Marie Fantová, dcera
Hnutí secese
Významná díla Hlavní nádraží v Praze Wiehlův dům (Praha)
Ovlivněný Antonín Wiehl
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
dcera Marie Fantová
prasynovec Jan Kameníček

Josef Fanta (7. prosince 1856 Sudoměřice u Tábora[1]20. června 1954 Praha) byl český architekt, návrhář nábytku, malíř, autor mnoha publikací (např. O svérázu krojovém a bytovém), věnoval se ochraně památek a byl významným mecenášem. Náleží ke generaci Národního divadla. V počátcích své kariéry patřil k představitelům novorenesance, spolupracoval a byl ovlivněn architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století.[2] Od počátku 20. století se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů české secesní architektury.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po studiích se Josef Fanta stal asistentem Josefa Zítka (svého profesora a architekta, autora např. Národního divadla, Rudolfina) při stavbě Národního divadla. Fanta při této stavbě mimo jiné vytvořil novorenesanční lampu, která dodnes stojí před Národním divadlem. Poté působil jako asistent na České technice a profesor na ČVUT. Od roku 1918 byl členem České akademie věd a umění.

Autorsky se podílel mj. na stavbách Hlávkových kolejí v Praze, vstupní haly dřívějšího Wilsonova nádraží dnes Hlavního nádraží v Praze, budov ondřejovské observatoře, domu Hlahol v Praze či Mohyly míru (památník bitvy u Slavkova). Jeho dílem je také budova současného Ministerstva průmyslu a obchodu, která se nese v duchu podobné stavby, realizované v letech 19121919 v japonské Hirošimě náchodským rodákem Janem Letzelem. Zabýval se také rekonstrukcemi památek (kostel svatého Václava na Zderaze a Slavína na Vyšehradě) a návrhy náhrobků, architektonických sgrafit, výzdoby interiérů a uměleckoprůmyslových děl. Je považován za tvůrce secesní architektury a navazoval v ní na českou novorenesanční tradici 19. století.

Je autorem návrhu sgrafit Wiehlova domu čp.792 na Václavském náměstí (189496) společně s Mikolášem Alšem.[3][4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Výtvarné[editovat | editovat zdroj]

Architektonické[editovat | editovat zdroj]

Literární[editovat | editovat zdroj]

  • O svérázu krojovém a bytovém (1895)

Ocenění díla[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha : Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. (česky) 
  3. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha : Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. S. 23. (česky) 
  4. Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 39967/1-1138 [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. (česky) 
  5. Vila Bohumila Hobzeka na stránkách Slavné vily.
  6. Pavel Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy, Staré Město, Josefov, Praha : Academia, 1996, ISBN 80-200-0563-3, str. 528-529.
  7. Významné osobnosti, jímž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze
  8. http://www.mpo.cz/dokument18907.html, 18. 5. 2015.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 1. Praha : Rudolf Ryšavý, 1947. Heslo Fanta, Josef, s. 209.  
  • ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 45, 67, 77, 82, 171, 199, 216.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]