Jan Letzel
| Jan Letzel | |
|---|---|
 Jan Letzel v kimonu | |
| Narození | 9. dubna 1880 Náchod  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 26. prosince 1925 (ve věku 45 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Náchod |
| Povolání | architekt, stavební inženýr a designér |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Letzel, křtěný Jan Adolf (9. dubna 1880 Náchod[1] – 26. prosince 1925 Praha) byl český stavitel, architekt a významný propagátor česko-japonských vztahů.[2] Dlouhou dobu působil v Japonsku. V Hirošimě postavil dům, který 6. srpna 1945 jako jediná budova v epicentru přestál americký útok atomovou bombou. Torzo této budovy je známo jako Atomový dóm. V Česku se nachází jeho secesní pavilon Dvorana z roku 1905 v obci Mšené-lázně.
Život[editovat | editovat zdroj]
Od září 1901 do 1. července 1904 studoval speciální školu pro dekorativní architekturu u profesora Jana Kotěry. V roce 1902 podnikl studijní cestu po Čechách, v roce 1903 po Dalmácii, Černé Hoře a Bosně a Hercegovině, v roce 1905 pak cestu po Itálii.[3]
V letech 1903–1906 se podílel na přestavbě secesního hotelu Šroubek (dnes hotel Evropa), a to na úpravě vnějších kovových prvků a na návrhu čajovny. V letech 1904–1905 pracoval v architektonické kanceláři Quida Bělského v Praze. V této době provedl v roce 1905 samostatně stavbu lázeňské budovy v Lázních Mšené.[3]
V říjnu 1905 odešel do Egypta, kde pracoval v architektonické kanceláři Fabrizia Pashy v Káhiře, architekta egyptského místokrále Abbáse II. Hilmí.[3]
V roce 1907 přesídlil do Japonska. Od 10. července 1907 byl zaměstnán v architektonické kanceláři Lalande Architecture v Jokohamě. V listopadu téhož roku se stal zastupujícím ředitelem firmy a v lednu 1908 byl jmenován prokuristou firmy. Podílel se na stavbách v Jokohamě, Kobe, Nagoyi a Tokiu.[3]
Do Japonska přivezl nové stavební prvky a technologie jako například železobetonovou nebo ocelovou konstrukci, kterou použil při stavbě klenby obchodního centra v Hirošimě.
V listopadu 1908 založili Edith de Lalande (později provdaná Edith Tōgō, 3. 2. 1887–4. 11. 1967), Jan Letzel a Karel Jan Hora projekční kancelář E. de Lalande Company, Architects and Engineers. Po rozchodu s paní de Lalande založili Letzel a Hora vlastní kancelář Letzel & Hora v Tokiu, s pobočkou v Jokohamě, kterou vedl Ing. Hora. Po požáru sídla přesídlila firma v lednu 1910 do Jokohamy. Činnost této projekční kanceláře byla ukončena dne 1. července 1913 a nástupnickou firmou se stala téhož dne Architectural & Engineering Offices Jan Letzel, Tokyo.[3]
Po ukončení 1. světové války se vrátil domů do Československa.[4] Z Japonska odcestoval v dubnu 1920 a po cestě přes Saigon, Singapur, Suez, Marseille a Paříž přijel na přelomu května a června 1920 do Prahy. Byl nespokojen s vývojem v Československu a v říjnu 1922 se vrátil zpět do Japonska cestou přes Hamburk, Kanadu a Vancouver. Znovu se vrátil do Prahy v prosinci 1923 cestou přes New York.
Po návratu provedl svůj poslední projekt pro statkáře Tomana v Lázních Mšené.
V roce 1925 zemřel v léčebně pro duševně choré v Kateřinské ulici v Praze. Pohřben je ve svém rodišti v Náchodě. V jeho hrobce je umístěn fragment z Atomového dómu.[5]
Dnes je po něm pojmenována SPŠ a VOŠ stavební v Náchodě. V roce 2009 byl náhodou v Brně objeven hrob, který navrhoval sám Letzel.[6]
Stavby (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- 1903–1905 Hotel U arcivévody Štěpána, Praha, spolu s Bedřichem Bendelmayerem, Aloisem Dryákem a Bohumilem Hypšmanem.[7][8]Jan Letzel se podílel na výzdobě průčelí a navrhl uspořádání čajovny hotelu.[9]
- 1905 Lázeňská budova, Lázně Mšené
- 1906 Vila paši Abd El Rahima, Káhira, Egypt
- 1908 Oriental Hotel, Kobe, Japonsko
- 1908 práce pro ruské, švédské a francouzské vyslanectví v Tokiu, Japonsko
- 1908 Škola a pensionát pro řád jeptišek Seishin Gakuin (Sacre Coeur), Shiroganedai, Tokio, Japonsko
- 1909–1910 Dívčí škola Seishin Gakuin (Sacre Coeur), Shiba, Tokio, Japonsko
- 1913 Matsushima Park Hotel, Matsushima, prefektura Miyagi, Japonsko
- 1913–1914 Dům majitele firmy Böhler, Baden u Vídně, Rakousko
- 1909–1923 Jezuitská kolej Dai Gakko, Yotsuya, Tokio, Japonsko
- 1913–1914 Obchodní a průmyslové museum, Sarugaku-cho, Hirošima, Japonsko
- 1915 Dvě restaurační budovy pro výstavu Expo, Tokio, Japonsko
- 1917 Hotel v Miyajimě, Hirošima, Japonsko
- 1914 Přestavba vyslanectví Rakousko-Uherska, Tokio, Japonsko
- 1917 Ueno Seiyo-ken Hotel, Ueno, Tokio, Japonsko - budova poškozena tajfunem v roce 1917, zničena během zemětřesení v roce 1923.
- 1925 Dvě budovy pro statkáře Tomana, Praha, Mšené(?)
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Pavilon Dvorana (Mšené-lázně)
Detail výzdoby hotelu Evropa
Hirošimský prefekturální palác pro výstavy produktů
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1879-1889 v Náchodě , sign. 106-4255, ukn. 6435, str.37. Dostupné online
- ↑ Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 15. 7. 2021]
- ↑ a b c d e LETZEL, Jan. Japonsko - země, kterou jsem hledal : Edice dopisů architekta Jana Letzela (1880 Náchod - 1925 Praha) z let 1907 - 1924. Redakce Stanislav Bohadlo. 1. vyd. Náchod: Gate, 2000. 190 s. ISBN 80-901712-6-5.
- ↑ Denní zprávy. Národní listy [online]. 1922-09-15 [cit. 2021-05-30]. Dostupné online.
- ↑ Letzelův palác jaderná bomba nezničila, na hrob teď dostane kameny z něj. ČT24 [online]. [cit. 2021-05-30]. Dostupné online. (česky)
- ↑ V Brně objevili hrob od tvůrce Atomového dómu v Hirošimě | Domov. Lidovky.cz [online]. 2009-11-18 [cit. 2021-05-30]. Dostupné online. (česky)
- ↑ ŠLAPETA, Vladimír. Praha 1900-1978 : Průvodce po moderní architektuře. 1. vyd. Praha: Národní technické muzeum, 1978. 95 s. Kapitola Hotel Arcivévoda Štěpán, s. 8.
- ↑ KOHOUT, Michal; TEMPL., Stephan; ŠLAPETA, Vladimír. Hotely Arcivévoda Štěpán a Garni. In: Praha : Architektura XX. století. Praha: Zlatý řez, 1998 (2. vydání). ISBN 80-901562-3-1. S. 22.
- ↑ LETZEL, Jan. Japonsko - země, kterou jsem hledal : Edice dopisů architekta Jana Letzela (1880 Náchod - 1925 Praha) z let 1907 - 1924. Redakce Stanislav Bohadlo. 1. vyd. Náchod: Gate, 2000. 190 s. ISBN 80-901712-6-5.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ČAPKOVÁ, Helena. Kotěra a Asie. In: ZIKMUND-LENDER, Ladislav; ČAPKOVÁ, Helena. Mýtus architekta: Jan Kotěra 150. Praha: AVU – UMPRUM – FAVU – Nakladatelství Pravý úhel, 2021. ISBN 978-80-88308-41-6. (česky)[1]
- JURČÍČKOVÁ, Romana. Barbora Markéta Eliášová a obraz Japonska v české společnosti ve dvacátých letech 20. století. Praha, 2011 [cit. 2021-07-18]. 88 s. bakalářská. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Jiří Hnilica. Dostupné online.
- LETZEL, Jan. Japonsko - země, kterou jsem hledal : Edice dopisů architekta Jana Letzela (1880 Náchod - 1925 Praha) z let 1907 - 1924. Redakce Stanislav Bohadlo. 1. vyd. Náchod: Gate, 2000. 190 s. ISBN 80-901712-6-5.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Letzel na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Letzel
- Rok Jana Letzela – 2000 (podrobnější informace) Archivováno 7. 3. 2005 na Wayback Machine
- Jan Letzel na stránkách ATELIERu PH v Náchodě
- Šumné stopy: Jan Letzel - David Vávra v pořadu České televize navštívil i Japonsko
- AtellierPH - životopis Jana Letzela
- Lázeňský dům Dvorana
- ↑ Geniální, nebo konvenční? Kniha Mýtus architekta: Jan Kotěra 150 aktualizuje odkaz zakladatele české moderní architektury. Vltava [online]. [cit. 2021-12-16]. Dostupné online. (česky)