Šimako Murai
| Šimako Murai | |
|---|---|
| Narození | 12. července 1928 Hirošima |
| Úmrtí | 9. května 2018 (ve věku 89 let) |
| Povolání | jazykovědkyně, spisovatelka, dramatička, Impresário, překladatelka, teatroložka a divadelní režisérka |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Témata | divadlo, drama, divadelní režie, překlady z češtiny a překlady do japonštiny |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Šimako Murai (japonsky 村井志摩子; 12. července 1928, Hirošima, Japonsko – 9. května 2018) byla japonská dramatička.
Vystudovala na Karlově Univerzitě v Praze, a přeložila do japonštiny díla Václava Havla, Josefa Topola, Milana Kundery, a libreta k operám Bedřicha Smetany a Leoše Janáčka. Je autorkou divadelní hry o Janu Letzelovi.
Šimako a Československo
[editovat | editovat zdroj]Šimako Murai přijela do Československa v roce 1959, aby se seznámila s divadelními postupy E. F. Buriana. Ten bohužel před jejím příjezdem zemřel, ale zaujala ji práce režiséra Otomara Krejči. Původně zamýšlená krátkodobá stáž přerostla v několikaletý pobyt. Při něm absolvovala obor divadelní věda na FF UK.[1]
V šedesátých letech byla velmi populární díky sérii televizních pořadů Tajemství řeči které s ní natočil Karel Pech. V roce 1968 o ní natočil Karel Pech také dokumentární seriál Moje přítelkyně Šimako.[2]
Po návratu do Japonska v roce 1969 vydala překlad několika českých divadelních her (Kundera, Topol, Havel). Některé z nich také v Tokiu inscenovala.
Režie v Česku
[editovat | editovat zdroj]- 1992, Slunečnice, Činoherní klub v Praze, režie českého překladu své hry.
- 1994, Déšť letáků, Činoherní klub v Praze, režie anglického znění (u příležitosti kongresu PEN Klubu v Praze).
- 1998, Eviččiny housle, Máchovo divadlo v Litoměřicích, režie hry z cyklu Hirošimská žena.
Hirošimská žena
[editovat | editovat zdroj]Ve vlastní dramatické tvorbě, se soustředila na téma prvního užití atomové bomby v Hirošimě. Na toto téma napsala řadu her. Pro inscenování těchto her založila tvůrčí skupinu Hirošimská žena. Velkou částí hirošimského cyklu tvoří trilogie o českém architektu Janu Letzelovi, který vyprojektoval i tzv. Průmyslový palác v Hirošimě.
Murai vždy uvádí na jeviště pouze ženské postavy. I osudy architekta Letzla jsou pojednány přostřednictvím osudů žen, které hrály určitou roli v jeho životě.
V rámci projektu 2005 – rok mezilidských vztahů mezi EU a Japonskem v ČR bylo v Česku (v Hradci Králové, Náchodě, Turnově, Poděbradech a v Praze) uvedeno o Letzelovi pět představení hry Šimako Murai - Stavitel atomového dómu. Z jednoho představení byl pořízen i filmový záznam.[3]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- V roce 1988 získala na festivalu v Edinburghu cenu za novou tvorbu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Archivovaná kopie. japanologie.blog.cz [online]. [cit. 2016-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04.
- ↑ Moje přítelkyně Šimako [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-30]. Dostupné online.
- ↑ http://www.muzydetem.cz/echo/foto.php?rok=2005&akce=35
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Šimako Murai
