Otomar Krejča

Otomar Krejča
Otomar Krejča, 1951
Narození	23. listopadu 1921 Skrýšov Československo Československo
Úmrtí	6. listopadu 2009 (ve věku 87 let) Praha Česko Česko
Povolání	herec, režisér, divadelní herec a divadelní režisér
Manžel(ka)	Marie Tomášová
Ocenění	Artis Bohemiae Amicis (2001) Ceny města (2008) Řád umění a literatury medaile Za zásluhy 1. stupeň (1998) zasloužilý umělec
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otomar Krejča (23. listopadu 1921 Skrýšov u Pelhřimova – 6. listopadu 2009 Praha) byl český divadelní režisér, herec a zakladatel slavného Divadla za branou, manžel herečky Marie Tomášové.

Život

Narodil se roku 1921 ve Skrýšově, pozdější součásti města Pelhřimova. V letech 1946–1951 byl členem Městského divadla na Král.Vinohradech, kam jej přivedl režisér Jiří Frejka. V období 1956–1961 působil jako ředitel činohry Národního divadla. V roce 1965 patřil k zakladatelům Divadla za branou a působil zde jako režisér. Přechodně v roli režiséra působil jako host i v zahraničních divadlech, například ve Vídni, Havaně a Bruselu.

Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 podepsal petici 2000 slov. V reakci na to byl v roce 1970 vyloučen z KSČ, Divadlo za branou bylo zrušeno o dva roky později. V Československu mohl zase režírovat až po sametové revoluci v roce 1989. Roku 1998 byl vyznamenán medailí Za zásluhy I. stupně. Dne 24. května 2002 mu Akademie múzických umění v Praze udělila čestný doktorát.

Zemřel roku 2009 v Praze. Pohřben byl na městském hřbitově v Pelhřimově.

Vybrané divadelní režie

• 1949 Maxim Gorkij: Falešná mince, Komorní divadlo, 7 repríz
• 1954 Oscar Wilde: Ideální manžel, Tylovo divadlo, 130 repríz
• 1957 Nâzım Hikmet: Podivín, Tylovo divadlo, 57 repríz
• 1958 František Hrubín: Srpnová neděle, Tylovo divadlo, 163 repríz
• 1958 J. K. Tyl: Strakonický dudák, Národní divadlo, 103 repríz
• 1960 A. P. Čechov: Racek, Tylovo divadlo, 87 repríz
• 1963 William Shakespeare: Romeo a Julie, Národní divadlo, 110 repríz
• 1963 Václav Havel: Zahradní slavnost, Divadlo Na zábradlí
• 1997 J. W. Goethe: Faust, Stavovské divadlo, 66 repríz
• 2001 Thomas Bernhard: Minetti: Portrét umělce jako starého muže, Stavovské divadlo, 25 repríz

Vybrané divadelní role

• 1947 A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu, Molčalin, Divadlo na Vinohradech, režie Jiří Frejka, 73 repríz
• 1949 A. S. Puškin: Boris Godunov, Griška Otrepěv, Divadlo na Vinohradech, režie Jiří Frejka, 19 repríz
• 1951 William Shakespeare: Othello, tit. role, Tylovo divadlo, rež. Jan Škoda, 80 repríz
• 1954 William Shakespeare: Benátský kupec, Antonio, Tylovo div., režie František Salzer, 126 repríz
• 1956 G. B. Shaw: Svatá Jana, Richard de Beauchamp, Tylovo div., režie Jaromír Pleskot, 103 repríz
• 1963 W. Shakespeare: Cokoli chcete aneb Večer tříkrálový, Malvolio, Tylovo div., režie Jaromír Pleskot, 75 repríz
• 2002 Thomas Bernhard: Minetti. Portrét umělce jako starého muže (Minetti. Ein Portrait des Künstlers als alter Mann). 1977, Český rozhlas, úprava a režie Josef Henke, překlad: Josef Balvín, osoby a obsazení: Minetti (Otomar Krejča), Dáma (Antonie Hegerlíková), dívka (Anna Suchánková), Hotelový vrátný (Soběslav Sejk), Hotelový sluha (Miroslav Masopust), Muž se psí maskou (Jiří Klem), lilipután + maškara + harmonika (Petr Šplíchal), Opilec + maškara (Josef Plechatý), starý kulhající muž (Josef Henke), Maškara + dívčin přítel (Viktor Dvořák), Maškary (Dana Verzichová, David Švehlík, Aleš Pospíšil, Jaroslav Slánský, Jana Stryková, Vladimír Senič a Jiří Litoš) a hlášení (Světlana Lavičková)

Film

• 1963 Mezi námi zloději – role: kasař Josef Laštovka, účetní JZD

Citáty

„Otomar Krejča byl velikán. V době, kdy jsme na přelomu 50. a 60. let byli na škole, byl pro nás velikánským soupeřem. Tím myslím někoho, od koho jsme se odráželi, koho jsme obdivovali a zároveň jsme ho chtěli nějakým způsobem překonat. Ale vždycky jsme viděli tu ohromnou horu práce a úsilí.“

—Jan Kačer

Odkazy

Literatura

• Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 121, 161
• Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 173, 261–2, 273, 284, 330, ISBN 80-85774-08-9
• B.Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jan Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 139, 152, 155, 158–9, 167–9, 255–6, 260–2, 277
• Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 252, 254, 256–7, 275–6
• František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 302, 319, 324, 329, 333, 339
• František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 49, 197, 241, 314, 355–360, 362, 368 ISBN 80-200-0782-2
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 231, 236, 253, 256, 287
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 199, 200, 202–4, 387, 414
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 7, 8, 42, 60, 66, 70, 75–7, 79, 104, 123–5, 168, 214–6, 233, 252, 254–6, 264, 267, 305, 307, 310, 311, 328, 348, 356, 381–2, 388, 418, 427, 435, 458–9, 468, 489, 490, 501, ISBN 978-80-200-1502-0
• Jindřich Černý: Otomar Krejča, Orbis, Praha, 1964
• Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 97, 223, 253, 258–9, 262–3, 288–9, 292–4, 296–8, 300, 307, 309–310, 313, 367–8, 397–8, ISBN 80-207-0419-1
• Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 117, 126, 132–3, 169, 171, 174, 178, 191–2, 223–5, 230, 281, 330, 447, ISBN 80-204-0493-7
• Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 86
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 75, 518, 523, 666
• Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883 – 1963, Orbis, Praha, 1964, str. 61–2, 64–6, 87–90
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 246–7
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 259, 260, 274
• V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 71, 73, 75–6, 78, 81, 83, 91, 103, 105, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
• Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 24, 26–8, 32–3, 44–5, 50, 54, 56–7, 59–61, 88, 110–1, 120–1, 177–8
• Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 172, 174, 179, 208, 210–214, 292–294, 297, 325, 384, 386
• Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 26, 166, ISBN 80-7243-121-8
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 223, 234, 309, 331, ISBN 80-85625-19-9
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 131, 157, 193, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Otomar Krejča na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otomar Krejča
• Otomar Krejča – divadelník, jehož renomé přesáhlo hranice Česka – České noviny, 6. 11. 2009
• Medailon Otomara Krejči s ředitelem ND Ondřejem Černým – Události, komentáře, 6. 11. 2009 – možnost on-line přehrání (zhruba od času 30:20)
• Otomar Krejča v databázi Archivu Národního divadla
• Otomar Krejča v Česko-Slovenské filmové databázi
• Otomar Krejča na Kinoboxu.cz
• Otomar Krejča ve Filmové databázi
• Otomar Krejča v Internet Movie Database (anglicky)

Autoritní data	AbARTP: 14706 Biblio: d1a0cfb7-0174-4181-a813-c6fb078a2444 NKC: jk01063170 BNF: cb14686190x (data) GND: 126862664 ISNI: 0000 0001 1479 6503 LCCN: nr88010584 NLI: 987007398081705171 NTA: 070971579 PLWABN: 9810591160405606 SUDOC: 067121543 VIAF: 107603027 WorldCat Identities: lccn-nr88010584

Portály: Česko | Film | Lidé | Umění