Přeskočit na obsah

Bohumil Bezouška

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bohumil Bezouška
Narození19. prosince 1921
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí18. října 1995 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Podpis
Bohumil Bezouška – podpis

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
syn Martin Bezouška
snacha Martina Gasparovič Bezoušková

Bohumil Bezouška (19. prosince 1921 Praha18. října 1995 tamtéž) byl český herec, kabaretní a estrádní komik, rozhlasový režisér, scenárista, konferenciér, bavič, spisovatelhumorista.

Jednalo se o dlouholetého člena činohry Národního divadla v Praze, jenž na divadle i ve filmu proslul zejména jako herec menších či epizodních rolí.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1939 maturoval na Jiráskově gymnáziu v Praze a začal studovat lékařskou fakultu UK. Po uzavření vysokých škol nacisty přešel na dramatické oddělení pražské konzervatoře, které v roce 1944 úspěšně absolvoval. Již v době studií hostoval v Národním divadle. V letech 1945/1946 byl členem divadla E. F. Buriana, v letech 19481950 byl angažován v Divadle na Vinohradech [1]. V sezóně 1951/1952 působil na Slovensku ve Zvolenu. V letech 19531981[2] byl členem činohry Národního divadla. Za období svého působení v Národním divadle nastudoval téměř sto rolí a ve třech případech byl i asistentem režiséra.[3] Při svém angažmá v ND ještě hostoval v Hudebním divadle v Karlíně (1966/1967) a ve Viole (od roku 1977) a pracoval často v rozhlase a televizi.

Mezi svými divadelními kolegy byl poměrně oblíbený pro svoji mimořádně družnou a společenskou povahu, výborné vypravěčské umění. Proslul též jako výborný imitátor Jana Pivce a Jaroslava Vojty, uměl imitovat i některé slavné československé politiky jako byli Gustáv Husák, Zdeněk Nejedlý či Dr. Edvard Beneš. Byl znám také jako velký sběratel anekdot a různých historek z hereckého, divadelního a filmového prostředí (zejména z Národního divadla, kde byl kronikářem tzv. Klubu dobráků), které nejen rád a s chutí vyprávěl, ale i s oblibou publikoval v novinách a časopisech. Uměl také výborně německy, vystupoval často i v rakouském rozhlasu. Jeho celoživotním přítelem byl český herec František Filipovský, navíc to byl právě Bohumil Bezouška, který před Františkem Filipovským daboval Louise de Funèse.

Divadelní role, výběr

[editovat | editovat zdroj]

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1946 až 1986 vystoupil v téměř 60 filmech, televizních seriálech a televizních pořadech.[4]

Literární dílo

[editovat | editovat zdroj]

Bohumil Bezouška napsal sám či jako spoluautor několik knížek z divadelního prostředí, kde vzpomíná na své kolegy herce, mnohdy už nebožtíky, a dává k lepšímu humorné historky z divadelního prostředí, včetně založení a existence Klubu dobráků a CAMU (cikánská akademie múzických umění).

  • Tajnosti zákulisí1971
  • Adaptace není legrace (Dnes šnajdrujeme)1977
  • Thespidova kára Jana Pivce1985 (spoluautoři V. Pivcová a J. Švehla)
  • Jak jsem proskotačil život1993

Výběrem z těchto knih vznikly také pořady v divadelním studiu Viola; Supraphon vydal celkem tři gramofonové desky s živým záznamem z oněch představení.

  1. MÜLLER, V. a kol. Padesát let Městských divadel pražských 19071957, Praha: Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, 1958, str. 179
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 26
  3. a b Bohumil Bezouška v databázi Archivu Národního divadla
  4. Bohumil Bezouška v Česko-Slovenské filmové databázi

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]