Zdeněk Štěpánek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příbuzenstvo
dědeček Jan Nepomuk Štěpánek
tchán Ivan Hálek
1. manželka Elena Hálková
dcera Jana Štěpánková
zeť Jaroslav Dudek
syn Martin Štěpánek
syn Petr Štěpánek
snacha Vlasta Janečková
snacha Jaroslava Tvrzníková
dcera Kristina Taberyová
vnuk Erik Tabery

Zdeněk Štěpánek (22. září 1896, Tvoršovice u Benešova20. června 1968, Praha) byl český herec, dramatik, režisér a scenárista, dlouholetý člen činohry Národního divadle v Praze, otec herečky Jany Štěpánkové a herců Martina Štěpánka a Petra Štěpánka a divadelní režisérky Kristiny Taberyové.

Jedná se bezesporu o jednu z nejvýraznějších a nejznámějších českých hereckých osobností 20. století; proslul mnoha svými rolemi na divadle i ve filmu a dodnes právem patří mezi nejlepší české herce všech dob. Byl to herec robustní postavy a bouřlivácké povahy, jenž oplýval zvláštním charakteristicky něžným i drsně chraplavým hlasem, který našel své uplatnění nejen při herecké práci, ale i jako výborný recitátor poezie, předčitatel krásné literatury i příležitostný rozhlasový hlasatel, nezapomenutelný byl i pohled jeho očí. Z celé řady divadelních rolí jeho nejmilejší byla role Cyrana z Bergeracu, z celé řady vynikajících filmových rolí pak nelze nevzpomenout husitské trilogie režiséra Otakara Vávry, kdy výborně ztvárnil filmovou postavu Jana Husa i Jana Žižky z Trocnova, nezapomenutelnou je role vodníka v televizní inscenaci Jiráskovy Lucerny, což byla i divadelní role, kterou hrál na prknech Národního divadla.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Už jeho děd Jan Nepomuk Štěpánek byl poměrně známý český divadelník, ředitel Stavovského divadla a divadelní autor. Své mamince se narodil předčasně po sedmi měsících těhotenství a jako zajímavost některé prameny uvádějí, že prý jej maminka „dopékala“ v troubě (namísto inkubátoru), aby vůbec přežil. Jeho tatínek byl po svém otci hudbymilovný a široce kulturně založený člověk. Mladý Zdeněk absolvoval hospodářskou školu, těsně před vypuknutím první světové války utekl k divadlu, kde zpočátku hrál v různých kočovných společnostech, nicméně již v roce 1915 dobrovolně narukoval do války.

V legiích[editovat | editovat zdroj]

Na východní frontě upadl do ruského zajetí, kde v zajateckém táboře řídil táborové divadlo, nakonec přešel k československým legiím v Rusku, u československých legií působil jako herec, režisér a scenárista Divadla Československé armády na Rusi.[1] S českými legiemi se pak dlouhou cestou přes ruský Vladivostok (tzv. sibiřská nebo legionářská anabáze) dostal v roce 1920 zpět domů do nedávno vzniklého Československa.

Meziválečné období[editovat | editovat zdroj]

Po válce krátce působil v divadle na Kladně, odkud pak přešel v roce 1921 do pražského Divadla na Vinohradech [2], od roku 1934 působil coby člen činohry Národního divadla v Praze [3]. Po válce působil také jako divadelní autor, režisér a scenárista, kdy psal a inscenoval zejména divadelní hry s legionářskou tematikou. Je také autorem hry Nezbedný bakalář a spoluautorem filmového scénáře ke stejnojmennému filmu, kde si zahrál hlavní postavu bakaláře Jana.

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Po válce, 28. 6. 1945, začne disciplinární komise prověřovat osobu Zdeňka Štěpánka kvůli jeho činnosti za protektorátu [4]. Je obviněn z toho, že: 1) 18. 6. 1942 četl na manifestační schůzi Národní rady české rezoluci, v níž byl schválen nacistický okupační režim a tupen prezident Edvard Beneš. 2) 10. 3. 1943 promluvil v Rudolfinu na večírku pořádaném K. H. Frankem, kde Frankovi poděkoval za přijetí. 3) Při návštěvě Josepha Goebbelse v Praze ho uvítal ve filmových ateliérech na Barrandově. 4) stýkal se s představiteli okupačního režimu. 5) Účinkoval na dobročinných představeních ve prospěch Německého červeného kříže. 6) Po premiéře Gygova prstenu obdržel od K. H. Franka koš s květinami a alkoholem. Disciplinární komise vyloučí Zdeňka Štěpánka z jakéhokoliv vystupování na všech koncertních a divadelních scénách Československé republiky a předá ho Lidovému soudu [4]. Zdeněk Štěpánek měl během války mezi veřejností mimořádnou autoritu a právě toho se snažili nacisté využít [5]. Většiny údajných „zločinů“ se tak dopustil pod silným tlakem ze strany okupační moci. V poválečné atmosféře bylo jeho úsilí o obhajobu marné. Na rozdíl od dalších umělců, kteří nebyli natolik svázáni s nacistickou diktaturou jako Nataša Gollová, Oldřich Nový a další, podařilo se mu dosáhnout očištění již po dvou letech [6]. Následně se zapojil on i jeho děti do budovatelské kinematografie komunistické totality.

Dlouhou dobu také působil ve hnutí svobodných zednářů.[7]

Děti[editovat | editovat zdroj]

Z prvního manželství s Elenou Hálkovou (vnučkou českého básníka Vítězslava Hálka) pochází jeho první dcera česká herečka Jana Štěpánková, z druhého manželství se Soňou Grossovou [8] jsou pak dva synové, oba čeští herci – Martin Štěpánek a Petr Štěpánek a jeho druhá dcera Kristina, provdaná Taberyová, která je divadelní režisérkou a současnou pracovnicí České televize.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Štěpánek byl herec mimořádného osobního kouzla. Nesl v sobě něco z démonismu a titanismu velkých romantických tragédů. Dovedl si vždy diváka k sobě bezpečně připoutat. Ne náhodou se říkávalo, že při hře "čaruje".
—  František Černý [9]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Divadelní režie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Divadelní role, výběr, Vinohradské divadlo[editovat | editovat zdroj]

  • 1918 Alois Jirásek: Vojnarka, Antonín, režie Václav Vydra st.
  • 1921 Petar Petrovič: Liják, Nikola Jurič, režie Václav Vydra st.
  • 1922 Alois Jirásek: Lucerna, Mlynář, režie Jaroslav Kvapil
  • 1922 Jaroslav Kvapil: Princezna pampeliška, Honza, režie J. Wenig
  • 1922 A. S. Puškin: Boris Godunov, Boris, režie B.Krivěckij j.h.
  • 1923 Petar Petrovič: Uzel, Stevan, režie František Hlavatý
  • 1923 William Shakespeare: Cymbelin, Leonatus, režie Jaroslav Kvapil
  • 1923 B. Björnson: Laboremus, doktor Kann, režie B.Krivěckij j. h.
  • 1923 Emanuel Bozděch: Baron Goertz, Olaf, režie Bohuš Stejskal
  • 1923 Josef Čapek: Země mnoha jmen, Elan Chol, režie Karel Čapek
  • 1923 Charles Vildrac: Michal Auclair, titul. role, režie Bohuš Stejskal j.h.
  • 1924 F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl, titul. role, režie František Hlavatý
  • 1924 Rossi di San Secondo: Ó, loutky, jaká vášeň!, Černě oděný pán, režie Bohuš Stejskal
  • 1925 Fráňa Šrámek: Soud, Klement, režie Jaroslav Kvapil
  • 1925 František Langer: Periferie, Franci, režie Jaroslav Kvapil
  • 1925 William Shakespeare: Macbeth, Macduff, režie Jaroslav Kvapil
  • 1925 J. Sigurjónsson: Psanci, Kári, režie Bohuš Stejskal
  • 1925 Gerhart Hauptmann: Potopený zvon, Jindra, režie Jan Bor
  • 1925 Karl Sternheim: Dobrodruh Casanova, titul. role, režie A. Kandert
  • 1925 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, titul. role, režie Bohuš Stejskal
  • 1926 bratří Mrštíkové: Maryša, Francek, režie Bohuš Stejskal
  • 1926 Fráňa Šrámek: Ostrov veliké lásky, Tom Rogers, režie Jaroslav Kvapil
  • 1926 Jaroslav Kvapil: Oblaka, Petr Kocián, režie Zdeněk Štěpánek
  • 1926 František Langer: Miliony, Wied, režie Jan Bor
  • 1926 J.K.Tyl: Fidlovačka, Mareš, režie František Hlavatý
  • 1926 Ivo Vojnovič: Smrt matky Jugovičů, Damjan, režie Zdeněk Štěpánek
  • 1926 F. Beaumont, J. Fletcher: Zkrocení zlého muže, Valentin, režie Jan Bor
  • 1926 Franz Werfel: Juarez a Maximilian, Maximilian, režie Jan Bor
  • 1927 Henrik Ibsen: Hedda Gablerová, Löwborg, režie K. Vávra
  • 1927 Ben Jonson: Lišák, Mosca, režie Jan Bor
  • 1927 William Shakespeare: Hamlet, titul. role, režie Jaroslav Kvapil
  • 1927 William Shakespeare: Julius Caesar, Antonius, režie Jaroslav Kvapil
  • 1927 Zdeněk Štěpánek, Bedřich Vrbský: Transport č. 20, Prchal, režie Bohuš Stejskal
  • 1927 Jaroslav Hilbert: Vina, Hošek, režie Jan Bor
  • 1927 František Langer: Grandhotel Nevada, Petr, režie Jaroslav Kvapil
  • 1927 K. M. Čapek-Chod: Básníkova nevěsta, Divotvorce, režie Bohuš Stejskal
  • 1928 Arnošt Dvořák: Kalich, Hus, režie Jan Bor
  • 1928 F. M. Dostojevskij, J.Bor: Zločin a trest, Raskolnikov, režie Jan Bor
  • 1928 L.N.Tolstoj: Živá mrtvola, Protasov, režie Jan Bor
  • 1928 Alfréd Savoir: Osmá a první, Brown, režie Jan Bor
  • 1928 Karel Čapek: Loupežník, titul. role, režie Bohuš Stejskal
  • 1929 Rudolf Krupička: Vršovci, Svatopluk, režie Jan Bor
  • 1929 František Langer: Obrácení Ferdyše Pištory, titul. role, režie Jan Bor
  • 1929 Zdeněk Štěpánek: Monastýr nad tajgou, Bárta, režie Jan Bor
  • 1930 Bertold Brecht, John B. Gay: Žebrácká opera, Mackeath, režie Jan Bor
  • 1930 Sacha Guitri: Pan Désiré, titul. role, na scéně Komorního divadla, režie Zdeněk Štěpánek
  • 1930 Charles Dickens: Pan Pickwick, Jingle, režie Jan Bor
  • 1930 Zdeněk Štěpánek: Hrníček štěstí, Dufek, režie Gabriel Hart
  • 1930 Zdeněk Štěpánek, Bedřich Vrbský: Ať vás nevykradou, Karel, režie Zdeněk Štěpánek
  • 1930 William Shakespeare: Othello, titul. role, režie Jan Bor
  • 1930 Eugene O´Neill: Milionový Marco, titul. role, režie Jan Bor
  • 1930 Jaroslav Hilbert: Jejich štěstí, Vladimír, na scéně Komorního divadla, režie Jan Bor
  • 1931 F. M. Dostojevskij, J.Bor: Bratři Karamazovi, Míťa, režie Jan Bor
  • 1931 František Langer: Andělé mezi námi, Dr. Mise, režie Jan Bor
  • 1932 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Petruchio, režie Jan Bor
  • 1932 J.W.Goethe: Horská rokle, Doctor Marianus, režie Bohuš Stejskal
  • 1932 Zdeněk Štěpánek: Lidé minulých dnů, Nepobědov, režie Jan Bor
  • 1932 Stefan Zweig: Ovečka chudého, Fr.Fourrés, režie František Salzer
  • 1932 Karel Čapek: Věc Makropulos, Prus, režie Bohuš Stejskal
  • 1932 Jiří Mahen: Janošík, titul. role, režie Jan Bor
  • 1933 E.J.Mayer: Bouřlivák, Benvenuto Cellini, režie Bohuš Stejskal
  • 1933 Arnošt Dvořák: Král Václav IV., titul. role, režie František Salzer
  • 1934 William Shakespeare: Richard III., titul. role, režie Jan Bor
  • 1934 F. M. Dostojevskij, J. Bor: Idiot, Myškin, režie Jan Bor
  • 1934 G.B.Shaw: Ďáblův žák, Richard Dudgeon, na scéně Komorního divadla, režie Jan Bor
  • 1934 Zdeněk Štěpánek: Rembrandtův zajatec, Hora, režie Zdeněk Štěpánek
  • 1934 Vítězslav Nezval: Tři mušketýři, D´Artagnan, režie Jan Bor

Filmografie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Televize[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zdeněk Štěpánek v databázi čs. legionářů z 1. světové války (Vojenský historický archiv)
  2. Redakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 118
  3. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 502
  4. a b Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 211, ISBN 80-86182-51-7.
  5. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 212 - 213, ISBN 80-86182-51-7.
  6. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 214, ISBN 80-86182-51-7.
  7. Kdo byl také svobodným zednářem? [online]. Brno: Řádná a Dokonalá zednářská Lóže U VYCHÁZEJÍCÍHO SLUNCE v Orientu, [cit. 2010-01-14]. Dostupné online.  
  8. Blanka Kubíková: Všichni na scénu!, In: Týdeník Květy, 12/2010 (speciál), str. 36
  9. František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 222

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bohumil Bezouška: Tajnosti zákulisí, Panton, Praha, 1977, str. 119–121
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 92, 118, 124, 128, 132–3, 145–6, 155, 167, 176, 188, 224, 231, 233, 249, 303
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 35, 61, 64, 73, 85, 87, 92, 95, 97, 99, 105, 112, 115, 117, 123, 132, 135, 144, 148, 155, 163, 179, 190–1, 194, 213, 222, 251, 277–8, 292, 297, 318–9, 321, 323, 327, 330, 331, 333
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 79, 197, 210, 252, 259, 287–8, 322, 328–9, 332, 334, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 101, 215, 217–9, 221–4, 227–9, 233–4, 236, 248, 252, 258, 261–2, 270, 274–5, 287, 289, 291, 299, 300
  • František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 13, 21–40, 99, 106–7, 130, 141–3, 191, 210
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 175, 349, 382, 407
  • Jindřich Černý: Jiřina Štěpničková, Brána, Praha, 1999, str. 68–9, ISBN 80-7243-037-8
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 25, 71–2, 82, 85, 113–4, 155, 159, 161, 179, 206, 211, 247–8, 283–4, 306, 341, 381–2, 402, 415, 427, 454–6, 495, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str.  554
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 100, 128, 141, 172, 220–2, 227, 235, 240–1, 258–9, 262, 430, 445, ISBN 80-207-0419-1
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-354-4. S. 400–405.
  • František Götz: Národní umělec Zdeněk Štěpánek, SNKLU, Praha, 1962
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 67, 122–6
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 40, 76–7, 79, 87, 96, 102–7, 110–112, 114, 219, 244, 270, 292, 299, 310, 313, 330, 333, 347, 433, 447, ISBN 80-204-0493-7
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 75, 94, 117–8, 162–4, 170
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 18, 54, 58–9, 63, 74–5, 108, 111–2, 116, 122, 139, 140, 145, 254–5, 258–9, 339, 342, 352, 357–8, 461–6, 469, 499, 502, 504, 590, 597, 603, 608–610, 619, 624–5, 628, 642–3, 645, 652, 657–8, 664
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 502–4
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 190, 202, 204, 213, 231, 236–7, 239, 240, 242–4, 246–250, 252, 285, 300, 316, 334–6, 348
  • David Laňka: Zdeněk Štěpánek – Něžný bouřlivák, Petrklíč, 2007, ISBN 978-80-7229-162-5
  • David Laňka: Zdeněk, Jana, Martin a Petr v divadle, filmu, v životě. Řitka : Čas, 2011. 268 s. ISBN 978-80-87470-35-0.
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, 2006, str. 124, 206, 209–214, ISBN 80-86182-51-7
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180, 130–164
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 707.  
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 38, 124, 133, 149, 201, 257
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 203
  • Redakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 19, 56, 59–60, 118
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 25–6, 31, 33, 35–40, 42–3, 45, 48–9, 51, 75, 105, 168, 170–5, 194, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 310–311.  
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 58–60, 93, 105, ISBN 80-85837-35-8
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 74, 76, 82–3, 86, 88, 90, 92, 94, 101, 103–6, 118, 135, 228, ISBN 978-80-7388-552-6
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 157, 159, 160, 210, 240, 280, 383 ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 11, 18, 27, 50, 180, 181, 195, 217, ISBN 80-85625-19-9
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 116, 121, 145, 151–3, 172, 182, 185–6, 199, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]