Bedřich Vrbský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bedřich Vrbský
Narození 4. května 1890
Praha
Úmrtí 23. února 1966 (ve věku 75 let)
Povolání herec, spisovatel, režisér a dramatik
Ocenění zasloužilý umělec
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bedřich Vrbský, vlastním jménem Bedřich Vrbka, (4. května 1890, Praha23. února 1966, Praha) byl český herec, režisér a dramatik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval obchodní akademii a několik let byl úředníkem Městské spořitelny pražské.

Spolupracoval i s Československým rozhlasem a Československou televizí. V roce 1957 byl poctěn titulem zasloužilý umělec.

Zemřel 23. února 1966 a je pohřben na Olšanských hřbitovech v úseku VI. oddělení 7 b, hrob číslo 52.

Divadelní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1916 hrál amatérsky, spolupracoval s netradičními pražskými scénami: Lyrickým divadlem (1911), Volným divadlem, které sám r. 1912 založil, Uměním lidu (1914) a s Loutkovým divadlem Umělecké výchovy (1916).

Roku 1916 začal hrát profesionálně, zprvu na menších scénách, r. 1919 ho angažuje Karel Hugo Hilar do Městského divadla na Vinohradech, posléze přešel do Městských divadel pražských, kde pak prožil celý herecký i režisérský život, než roku 1961 odešel na odpočinek.

Uplatnil se zejména v komických postavách, v nichž uplatnil svůj civilní herecký projev, břitkost dialogu a společenské vystupování. Z rolí připomeňme Doolittlea (George Bernard Shaw, Pygmalion, r. 1931 a 1939) a lorda Goringa (Oscar Wilde, Ideální manžel, 1934). V padesátých letech pohostinský hrál ve dvou hrách (Živnost paní Warrenové, Ideální manžel) na prknech Národního divadla.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Bedřich Vrbský byl "dušinka". Říkali jsme mu tak, protože každého, s nímž měl něco důvěrnějšího, tituloval "dušinka". Bývalý bankovní úředník byl herec jasného oboru: bonvivant. Dokonalý frakman, kultivované společenské vystupování. Jako Antonín Kandert, tak i on později hodně režíroval. Ani u jednoho ani u druhého si nemohu stěžovat na obsazování.
— Vladimír Hlavatý[1]

Divadelní režie, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1928 Anna Sedláčková, B. Vrbský: Na zapřenou, Vinohradské divadlo, 24 repríz
  • 1935 B. Vrbský, J. Grmela: Lanař Rejtura, Komorní divadlo, 30 repríz
  • 1940 G. B. Shaw: Milionářka, Komorní divadlo, 52 repríz (v roli Epifanie Fitzfassendenové obsazena Adina Mandlová)
  • 1940 Alex Breidahl: Vzbouření v ústavu šlechtičen, Vinohradské divadlo, 67 repríz
  • 1941 A. J. Lippl: Známá melodie, Komorní divadlo, 44 repríz
  • 1941 K. M. Rössner: Modrý démant, Komorní divadlo, 120 repríz
  • 1942 Karel Hadrbolec: Sžehnuta plamenem, Komorní divadlo, 15 repríz
  • 1943 Just Schen, P. A. Stiller: Velký pán na malém ostrově, Divadlo Na poříčí, 28 repríz
  • 1947 B. Vrbský: Ben a Kristina, Komorní divadlo, 29 repríz
  • 1947 Oscar Wilde: Vějíř Lady Windermerové, Vinohradské divadlo, 55 repríz
  • 1948 Jean Anouilh: Romeo a Jana, Vinohradské divadlo, 18 repríz
  • 1949 A. N. Ostrovskij: Talenty a ctitelé, Komorní divadlo, 61 repríz
  • 1949 A. Swirszczynska: Výstřely v Dlouhé ulici, Komorní divadlo, 31 repríz
  • 1950 V. K. Klicpera: Ptáčník, Komorní divadlo, 26 repríz
  • 1951 I. A. Krylov: Modes Robes, Divadlo Komedie, 96 repríz
  • 1953 A. N. Ostrovskij: Kosa na kámen, Divadlo Komedie, 106 repríz
  • 1953 N. G. Černyševskij: Co si kdo uvaří…, Divadlo Komedie, 52 repríz
  • 1954 Vlasta Petrovičová: Děravá škorně, Komorní divadlo, 78 repríz
  • 1954 A. P. Čechov: Ivanov, Komorní divadlo, 44 repríz
  • 1955 Frank Tetauer: Don Manuel a Marie Luisa, Komorní divadlo, 74 repríz
  • 1955 Emil Vachek: Aféra, Komorní divadlo, 30 repríz
  • 1955 Emil Vachek: Bidýlko, Divadlo Komedie, 91 repríz
  • 1956 Friedrich Schiller: Parasit, Komorní divadlo, 35 repríz
  • 1956 Gabriela Zapolska: Slečna Maličevska, Komorní divadlo, přes 40 repríz
  • 1957 Lajos Barta: Láska, Divadlo Komedie, přes 33 repríz
  • 1957 Artur Schnitzler: Únos Sabinek, Divadlo Komedie, přes 15 repríz

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

Vrbský dramatik[editovat | editovat zdroj]

Napsal také několik divadelních výstupů a skečí, ale i dramatických adaptací a her (Transport č. 20 – společně se Zdeňkem Štěpánkem, Bloudění Jindřicha od věže – s V. Drnákem). Adaptací Jiráskova F. L. Věka byla stejnojmenná hra s pokračováním Václav Thám. Jeho komedie Zázračný lékař byla úspěšně zfilmována roku 1933 pod titulem Její lékař.

  • Pravý manžel. Praha: A. Neubert, 1943 – komedie o pěti obrazech

Filmová tvorba[editovat | editovat zdroj]

Ve filmu vytvořil v letech 19131964 vytvořil bezmála šedesát postav. Začínal ještě jako amatér filmem Pan profesor, nepřítel žen u společnosti Ilussion. V první filmové adaptaci Švejka hrál lékaře v blázinci. Roku 1918 byl spoluautorem námětu a spoluscenáristou filmu Láska si nedá poroučet, který se nedochoval. Do roku 1945 hrál převážně menší role podnikatelů (První políbení), důstojníků (Pobočník Jeho Výsosti) a policistů nebo policejních komisařů (Obrácení Ferdyše Pištory, Před maturitou, Záhada modrého pokoje, Král ulice, Harmonika). Byl jedním z našich prvních dabérů, když ve slavném filmu G. Machatého Extase přemluvil dialogy německého herce Leopolda Kramera.

Jeho filmové herectví dozrálo kvalitou pod zvláště pod vedením režiséra Václava Kršky v životopisných a historických postavách. Byl hrabětem Stadionem ve filmu Revoluční rok 1848, politikem Grégrem v Mikoláši Alšovi nebo hrabětem Harrachem ve filmu Z mého života. Diváci ho znají jako jihoafrického guvernéra z filmu Velké dobrodružství, katechetu ve Stříbrném větru, ale především jako MUDr. Grünsteina z Dobrého vojáka Švejka a vojenského soudce Fink von Finkensteina z pokračování Švejka (Poslušně hlásím). Jako předseda soudu se s diváky rozloučil ve filmu Čintamani a podvodník.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Filmové role[editovat | editovat zdroj]

němé filmy[editovat | editovat zdroj]

zvukové filmy[editovat | editovat zdroj]

Filmové náměty[editovat | editovat zdroj]

Filmové scénáře[editovat | editovat zdroj]

Dabing[editovat | editovat zdroj]

Rozhlasová tvorba[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 107

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 90–1,97–101, 103, 108, 151, 164
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 116, 294, 349
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 19301945, Orbis, Praha, 1966, str. 43, 110, foto 91, 276
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 120, 218, 230
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 65, 73, 80, 82, 115, 124
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 30, 351, 362
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 78–80, 168, 215, 260, 284, 400, 409, 434, 448, 501
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 111, 113, 133, 256, 262, 263, 545.
  • Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 606
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 759–761.
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 75, obraz. část str. 145
  • Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 23, 27, 36, 43
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 50, 139, 369, 499
  • Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha : Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1508–1510.  
  • Městské divadlo na Král. Vinohradech: Ročenka "Kruhu solistů" 1924, Praha, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, 1923, str. 69, 88, 168
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 15, 201, ISBN 80-86182-51-7
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 31, 33, 57, 63, 73, 76, 78, 169–173, 175, 178–180, 182
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 500.  
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 173, 187, 189, 270, 366, 383, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 8, 15, 23–4, 34, 39, 71, 79, 184, 194–6, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 171, 227, 233, 237, 244, 263, 272, 274, 280, 298–300, 306, 314, 334, ISBN 80-85625-19-9
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 154, 179, 201–5

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]