Vítězslav Hálek
Vítězslav Hálek | |
![]() Portrét Vítězslava Hálka od Jana Vilímka | |
Rodné jméno | Vincenc Hálek |
---|---|
Narození |
5. dubna 1835 Dolínek ![]() |
Úmrtí |
8. října 1874 (ve věku 39 let) Praha ![]() |
Příčina úmrtí | zápal plic |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Národnost | česká |
Povolání | básník, prozaik, dramatik, literární kritik, publicista |
Děti | Ivan Hálek |
Příbuzní |
|
![]() | |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vítězslav Hálek, zřídka také Viktor, vlastním jménem Vincenc Hálek, v evidenci obyvatelstva Siegfried Halek (5. dubna 1835 Dolínek u Mělníka[1] – 8. října 1874 Praha[2][3]), byl český básník, prozaik, dramatik, literární kritik a publicista, představitel májovců. Bývá spolu s Janem Nerudou označován za zakladatele moderní české poezie.[zdroj?]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Dolínku u Odolena Vody v rodině hostinského. Měl se stát knězem, proto začal v Praze studovat kněžský seminář, ale proti přání rodičů roku 1847 přestoupil na Akademické gymnázium, které ukončil roku 1855. Rodiče s jeho přestupem nesouhlasili a odmítli ho dále financovat, živil se tedy psaním básní a udělováním kondic (tj. doučováním).
Poměrně hodně cestoval, navštívil Itálii, Polsko a Balkán, dojmy z těchto cest mu byly inspirací k básním, také je zpracovával ve fejetonech.
Pracoval jako redaktor Národních listů, kde měl na starosti divadelní rubriku. Básně vydal ve třech svazcích almanachu Máj, který v letech 1858 - 1863 redigoval. Byl vůdčí osobností časopisu Ruch. Roku 1872 převzal a redigoval spolu s J. Nerudou časopis Lumír. Spolu s ním také redigoval časopis Květy.
Hálek byl mnohostranně činný jako novinář, literární a divadelní kritik, fejetonista, básník, povídkář a dramatik i organizátor literárního a kulturního života. Mladé čtenáře si získal sbírkou lyrických básní písňové formy Večerní písně, v nichž opěvoval šťastnou a vyrovnanou lásku jako hodnotu společenskou, vytvářející hlubší lidské vztahy, a zároveň vyslovoval pojetí básníka jako důležitého činitele v národním životě.
Z Hálkovy epiky mají význam Pohádky z naší vesnice, soubor balad a romancí, zobrazujících veselé i tragické příběhy ze života venkovského lidu nebo charakterizující svérázné lidové figurky. Významná je Hálkova povídková tvorba, zejména vesnická, zachycující napětí mezi sedlákem a chalupníkem nebo zobrazující překážky, které se staví do cesty lásce mladých lidí a vyplývají z nepochopení rodičů nebo z lpění na majetku. Do protikladu k citově vyprahlému životu bohatých staví Hálek vyrovnaný a citově bohatý život prostých lidí, neodcizených řádu přírody. Dovedl se zamyslet i nad významem vzdělanosti a pokroku na venkově.
V dramatické tvorbě nedosáhl Hálek významnějších úspěchů. V duchu dobových představ chtěl vytvořit drama vysokého stylu. Postavy Hálkových dramat s náměty z národních i cizích dějin jsou stylizovány do romantických postojů a v patetických monolozích pronášejí dobové národní a politické myšlenky. Řídil edici Slovanské besedy.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
22. února roku 1865 se na Novém Městě pražském oženil s dcerou pražského advokáta Doroteou Horáčkovou (1843–1907). Bydleli v Palackého ulici čp. 721/II (č.o.5) vedle rodiny Palackých[p 1] Jejich mladší syn byl Ivan Hálek (1872-1945).[4] Starší syn Jiří Emanuel se narodil na Štědrý den roku 1870 a tři dny po porodu zemřel.[5][6]
Hálek rád jezdil na Zbraslav, kde pobýval jen krátce. Žil zde na Závisti v domku čp. 84, který měl v letech 1873-1881 pronajatý spolu se svou rodinou nakladatel Jan Otto. Na průčelí domu bývala pamětní deska, dům zanikl při povodni v létě roku 2002.[7] Hálek byl okouzlen zdejší přírodou a klidem, na březích Vltavy pozoroval voraře. V létě roku 1874 na prázdninách v Novém Světě u Harrachova se nachladil při procházce k Mumlavským vodopádům. Do Prahy se vrátil nemocný, ale ještě 20. září jel na nedělní výlet na Závist.[5] Zemřel nečekaně ve 39 letech na zánět pohrudnice a byl pochován v Praze na Vyšehradském hřbitově.[8] Pro zbudování zdejší hrobky Slavín agitoval fejetonem Malá pocházka po Praze;[zdroj?] Slavín však byl vybudován až po jeho smrti (1889—1893).
Památka[editovat | editovat zdroj]
Umělecká beseda, jíž byl Hálek členem, dala po jeho smrti zasadit bronzovou pamětní desku na dům, kde bydlel, a na Karlovo náměstí před Novoměstskou radnici do parku roku 1881 instalovat pomník s Hálkovou bustou a kašnou mezi dvěma sochami sfing. Autorem soch byl Bohuslav Schnirch.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Jeho básně jsou ovlivněny A. S. Puškinem, K. J. Erbenem a K. H. Máchou, zejména však dobovými módami byronismu a německými romantiky. Postrádají však většinou objevnost a myšlenkovou hloubku svých vzorů. Jsou ploše optimistické a dobře se čtou, což bylo příčinou neobyčejné autorovy popularity. Hálkův život naplňovalo především umění: na literární tvorbu vsadil své osobní naděje i ctižádost a s literaturou spojil i svou vůli sloužit národu. Chtěl být „věštcem“, který by svými básněmi zušlechťoval charakter lidí a ukazoval lepší cesty celému národu; tyto ambice vycházely plně vstříc dobovému vkusu. Na rozdíl od Jana Nerudy, jenž prožil takřka celý život v Praze a jehož životní postoj byl poznamenán sociálními starostmi městských vrstev, byly Hálkovy názory i vnímání skutečnosti (včetně sociálních a generačních rozporů) ovlivněny léty života strávenými na venkově. Jeho představu o životě a společnosti formovalo prostředí středočeské vesnice se svými tradicemi, sociálními vztahy, zemědělstvím a blízkým vztahem k přírodě. Hálkova a Nerudova literární díla bývají často srovnávána, vesměs k neprospěchu Hálka, je však třeba vzít na vědomí, že Hálkova životní a tvůrčí dráha byla ve srovnání s Nerudou relativně krátká. Přesto prvotina Nerudova Hřbitovní kvítí, v době svého vydání nepochopená a odmítaná, stojí svou originalitou v přímém protikladu k odvozenosti soudobých prací Hálkových.
Hálkovu tvorbu charakterizuje snaha harmonizovat vztahy mezi lidmi a optimistická, pozitivní nálada. Především jeho poslední sbírka Pohádky z naší vesnice však svědčí o tom, že se nevyhýbal ani vážnější tematice, především sociálním a generačním rozporům, jež mohou vést až k tragickým důsledkům. Některé básně z této sbírky mají ráz sociální balady (např. Dražba). Jedním z možných důvodů převažujícího optimismu v Hálkově tvorbě zřejmě byl i autorův celoživotní šťastný vztah s Dorotkou Horáčkovou, s níž se posléze oženil. Rovněž toto zaměření přispívalo k popularitě jeho díla. Právě proto se Hálek stal záhy vedoucím básnickým reprezentantem své generace, a objektivní kritické posouzení jeho odkazu bylo dlouho tabuizováno.
K obratu dochází teprve koncem osmdesátých let 19. století s nástupem nové generace "realistů", sdružených kolem T. G. Masaryka, a "Nové moderny" J. S. Machara, F. X. Šaldy a dalších autorů, vymezujících se kriticky proti svým literárním předchůdcům. Klasická je v tomto směru Macharova stať k dvacátému výročí Hálkovy smrti, která vyvolala bouřlivé polemiky např. Elišky Krásnohorské či Jaroslava Vrchlického.
Poezie[editovat | editovat zdroj]
- Alfred (1858) – prvotina, romantická epická skladba.
- Večerní písně (1859) – soubor básní, ve kterém byly vydány později, většina z nich byla uveřejněna v časopisech, atd. Tento soubor sestavil Hálek. Knížka je plná optimismu a radosti, je napsána lehkou zpěvnou formou. Hlavním a vlastně jediným tématem těchto básní je čistá a šťastná láska, básně jsou psány pro jeho lásku – Dorotku. Sloky tvoří čtyřverší s pravidelným rytmem a rým.
- Krásná Leila (1859) – dílo je ovlivněno romantismem. Jedná se o lyrickoepickou skladbu.
- V přírodě (1872-1874) – přírodní lyrická sbírka, která pochází z posledních let Hálkova života. Sbírka je velmi optimistická. Hálek, zde popisuje krajinu – Mělnicko. Nejčastějším tématem je jaro.
- Pohádky z naší vesnice (1874) – poslední Hálkova sbírka, vyšla měsíc po jeho smrti. Zajímá se o život vesnického lidu. Dějištěm je vesnice na Mělnicku. Hálek je zde značně kritický, citlivým a sugestivním způsobem upozorňuje na sociální rozpory, ale i na antagonismus mezi mládím a stářím uvnitř vesnické komunity. Sbírka se svým pojetím zřetelné hlásí k realismu a vybočuje z celkového "idylického" rámce Hálkova díla. Naznačuje, jakým směrem by se pravděpodobně ubíralo Hálkovo dílo, kdyby básník předčasně nezemřel.
Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]
Tyto divadelní hry jsou spíše básně, ale on je pojímal jako hry, nebyly úspěšné.
- Carevič Alexej (1860)
- Záviš z Falkenštejna (1861). Dostupné online.
- Král Rudolf (1862)
- Král Vukašín - zahájení činnosti Prozatímního divadla (1862)
- Amnon a Tamar (1866). Dostupné online.
Próza[editovat | editovat zdroj]
Psal povídky s vesnickou tematikou. Zaměřoval se na kontrasty (vztahy rodičů a dětí, …). Většina jeho povídek končí tragicky. Hálek zde kritizuje finanční vztahy a touhu po penězích. Hlavním motivem je nutnost jednat a žít v souladu s přírodou a to pro něj znamená posuzovat člověka podle jeho vnitřních hodnot. Objevuje se v nich snaha vychovávat.
Hálkova próza se kvalitou ani zdaleka nepřibližuje jeho poezii.
- Muzikantská Liduška (1861) – dílo pojednává o sociálních poměrech na vesnici, kde začínají vládnout peněžní vztahy a touha po bohatství. Příběh dívky, které rodiče bránili ve sňatku se svým milým a nutili ji do svazku s bohatým člověkem. Tím v ní vyvolali psychickou poruchu a dívka zešílela. Dostupné online.
- Kovářovic Kačenka (1859). Dostupné online.
- Jiřík (1858). Dostupné online.
- Muzikant (1859). Dostupné online.
- Převozník (1858). Dostupné online.
- Náš dědeček (1863). Dostupné online.
- Na vejminku (1873). Dostupné online.
- Na statku a v chaloupce (1871) – protikladný obraz neradostného života na statku s čistou vyprahlostí a chamtivost bohatých versus idylické štěstí
- Domácí učitel (1867). Dostupné online.
- U panských dveří (1866). Dostupné online.
- Pod pustým kopcem (1874). Dostupné online.
- Pod dutým stromem (1872). Dostupné online.
- Mladá vdova a starý mládenec (1860). Dostupné online.
- Kterak se pan Suchý rozhněval na svět (1860) Dostupné online.
- Komediant (1861). Dostupné online.
- Poldík rumař (1873) – psychologický obraz prostého člověka, který se stará o dítě svého soupeře v lásce. Dostupné online
- Povídkář – náměty z vesnického prostředí. Řešení vztahů mezi lidmi, spory dětí s rodiči, řešením a východiskem je žít v souladu s přírodou
Literární kritika[editovat | editovat zdroj]
- Básnictví české v poměru k básnictví vůbec – stať o literatuře
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Odolena Voda
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
- ↑ Národní listy, 9. 10. 1874, s.3 a 1
- ↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Vítězslava Hálka
- ↑ a b Alena Švandová: Vítězslav Hálek. Odolena Voda: Město Odolena Voda, 2012. S. 22, 24.
- ↑ Plzeňské noviny, 11. 10. 1874, s.1 (dostupné online v NK ČR)
- ↑ MČ Praha-Zbraslav. Databáze osobností: 2. Vítězslav Hálek. [cit. 2017-03-01] Dostupné z WWW.
- ↑ payne.cz: Hrob rodiny Černých, Horáčkových a Hálkův na Vyšehradském hřbitově
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 72–75. Dostupné online
- Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 100–119. Dostupné online
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. S. 46–50.
- GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra. Praha : Šolc a Šimáček, 1941, str. 65–6
- TICHÝ, Vítězslav. Básník Vítězslav Hálek. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Národní práce, 1944. 45 s.
- BAŤKOVÁ, Růžena (editor). Umělecké památky Praha II., Nov Městoa Vyšehrad. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Academia, 1998. 398 s.
- ŠVANDOVÁ, Alena. Vítězslav Hálek. Odolena Voda: Město Odolena Voda, 2012. 65 s. ISBN 978-80-260-1362-4.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vítězslav Hálek na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vítězslav Hálek
Autor Vítězslav Hálek ve Wikizdrojích
Osoba Vítězslav Hálek ve Wikicitátech
- Digitalizovaná díla Vítězslava Hálka v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
- Seznam českých spisovatelů
- Česká literatura v letech 1815–1918
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Hálek, Vítězslav Vincenc *1835
- Vybraná díla Vítězslava Hálka volně dostupná v Krameriovi Městské knihovny v Praze
- Studie J. Mukařovského o Vítězslavu Hálkovi
- MČ Praha-Zbraslav. Databáze osobností: 2. Vítězslav Hálek. [cit. 2017-03-16].