Vítězslav Hálek
| Vítězslav Hálek | |
 Portrét Vítězslava Hálka od Jana Vilímka |
|
| Rodné jméno | Vincenc Hálek |
|---|---|
| Narození | 5. dubna 1835 Dolínek  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 8. října 1874 (ve věku 39 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Národnost | česká |
| Povolání | básník, prozaik, dramatik, literární kritik, publicista |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| syn | Ivan Hálek |
|---|---|
| vnučka | Elena Hálková |
| pravnučka | Jana Štěpánková |
Vítězslav Hálek - zřídka i Viktor, vlastním jménem Vincenc Hálek (5. dubna 1835 Dolínek u Mělníka – 8. října 1874 Praha), byl český básník, prozaik, dramatik, literární kritik a publicista, představitel májovců. Bývá spolu s Janem Nerudou označován za zakladatele moderní české poezie.[zdroj?]
Obsah
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Dolínku u Odoleny Vody, v rodině hostinského. Měl se stát knězem, proto začal v Praze studovat kněžský seminář, ale proti přání rodičů roku 1847 přestoupil na Akademické gymnázium, které ukončil roku 1855. Rodiče s jeho přestupem nesouhlasili a odmítli ho dále financovat, živil se tedy psaním básní a udělováním kondicí (tj. doučováním).
Poměrně hodně cestoval - navštívil Itálii, Polsko a Balkán, dojmy z těchto cest pak zpracovával ve fejetonech.
Pracoval jako redaktor Národních listů, kde měl na starosti divadelní rubriku. Básně vydával v almanachu Máj, který redigoval. Byl vůdčí osobností časopisu Ruch. Roku 1872 převzal a redigoval spolu s J. Nerudou časopis Lumír. Spolu s ním také redigoval časopis Květy.
Hálek byl mnohostranně činný jako novinář, literární a divadelní kritik, fejetonista, básník, povídkář a dramatik i organizátor literárního a kulturního života. Mladé čtenáře si získal sbírkou lyrických básní písňové formy Večerní písně, v nichž opěvoval šťastnou a vyrovnanou lásku jako hodnotu společenskou, vytvářející hlubší lidské vztahy, a zároveň vyslovoval pojetí básníka jako důležitého činitele v národním životě. Z Hálkovy epiky mají význam Pohádky z naší vesnice, soubor balad a romancí, zobrazujících veselé i tragické příběhy ze života venkovského lidu nebo charakterizující svérázné lidové figurky. Významná je HáIkova povídková tvorba, zejména vesnická, zachycující napětí mezi sedlákem a chalupníkem nebo zobrazující překážky, které se staví do cesty lásce mladých lidí a vyplývají z nepochopení rodičů nebo z lpění na majetku. Do protikladu k citově vyprahlému životu bohatých staví Hálek vyrovnaný a citově bohatý život prostých lidí, neodcizených řádu přírody. Dovedl se zamyslet i nad významem vzdělanosti a pokroku na venkově. V dramatické tvorbě nedosáhl Hálek významnějších úspěchů. V duchu dobových představ chtěl vytvořit drama vysokého stylu. Postavy Hálkových dramat s náměty z národních i cizích dějin jsou stylizovány do romantických postojů a v patetických monolozích pronášejí dobové národní a politické myšlenky.
Řídil edici Slovanské besedy.
Byl ženatý s dcerou pražského advokáta Dorotou Horáčkovou. Jejich synem byl Ivan Hálek.
Zemřel na zánět pohrudnice ve 39 letech a byl pochován v Praze na Vyšehradě.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Jeho básně jsou ovlivněny A. S. Puškinem, K. J. Erbenem a K. H. Máchou, jsou optimistické a dobře se čtou. Hálkův život naplňovalo především umění: na literární tvorbu vsadil své osobní naděje i ctižádost a s literaturou spojil i svou vůli sloužit národu. Chtěl být „věštcem“, který by svými básněmi zušlechťoval charakter lidí a ukazoval lepší cesty celému národu; lze říci, že jeho básně, hlavně v počátečním období tvorby, jsou dost poplatné dobovému vkusu. nelze však říct, že by reagoval pouze na přání svých čtenářů a jeho básně nepostrádají hluboké myšlenky. Na rozdíl od Jana Nerudy, jenž prožil takřka celý život v Praze a jehož životní postoj byl poznamenán sociálními starostmi městských vrstev, byly Hálkovy názory i vnímání skutečnosti (včetně sociálních a generačních rozporů) ovlivněny léty života strávenými na venkově. Jeho představu o životě a společnosti formovalo prostředí středočeské vesnice se svými tradicemi, sociálními vztahy, zemědělstvím a blízkým vztahem k přírodě. Hálkova a Nerudova literární díla bývají často srovnávána, vesměs k neprospěchu Hálka, je však třeba mít na vědomí, že Neruda za Hálkova života publikoval pouze Hřbitovní kvítí a Knihy veršů, jeho vrcholná díla vznikla až po Hálkově smrti.
Hálkovu tvorbu charakterizuje snaha harmonizovat vztahy mezi lidmi a optimistická, pozitivní nálada. Především jeho poslední sbírka Pohádky z naší vesnice však svědčí o tom, že se nevyhýbal ani vážnější tématice, především sociálním a generačním rozporům, jež mohou vést až k tragickým důsledkům. Některé básně z této sbírky mají ráz sociální balady (např. Dražba). Jedním z možných důvodů převažujícího optimismu v Hálkově tvorbě zřejmě byla i autorův celoživotní šťastný vztah s Dorotkou Horáčkovou, s níž se posléze oženil. Rovněž toto zaměření přispívalo k popularitě jeho díla. Právě proto se Hálek stal záhy vedoucím básnickým představitelem své generace.
Poezie[editovat | editovat zdroj]
- Alfred (1858) – prvotina
- Večerní písně – soubor básní, ve kterém byly vydány později, většina z nich byla uveřejněna v časopisech, atd. Tento soubor sestavil Hálek. Knížka je plná optimismu a radosti, je napsána lehkou zpěvnou formou. Hlavním a vlastně jediným tématem těchto básní je čistá a šťastná láska, básně jsou psány pro jeho lásku – Dorotku. Sloky tvoří čtyřverší s pravidelným rytmem a rým.
- V přírodě – přírodní lyrická sbírka, která pochází z posledních let Hálkova života. Sbírka je velmi optimistická. Hálek, zde popisuje krajinu – Mělnicko. Nejčastějším tématem je jaro.
- Pohádky z naší vesnice (1874) – poslední Hálkova sbírka, vyšla měsíc po jeho smrti. Zajímá se o život vesnického lidu. Dějištěm je vesnice na Mělnicku. Hálek je zde značně kritický, citlivým a sugestivním způsobem upozorňuje na sociální rozpory, ale i na antagonismus mezi mládím a stářím uvnitř vesnické komunity. Sbírka se svým pojetím zřetelné hlásí k realismu a vybočuje z celkového "idylického" rámce Hálkova díla. Naznačuje, jakým směrem by se pravděpodobně ubíralo Hálkovo dílo, kdyby básník předčasně nezemřel.
- Krásná Leila – dílo je ovlivněno romantismem. Jedná se o lyrickoepickou skladbu.
Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]
Tyto divadelní hry jsou spíše básně, ale on je pojímal jako hry, nebyly úspěšné.
- Carevič Alexej
- Záviš z Falkenštejna
- Král Rudolf
- Král Vukašín - zahájení činnosti Prozatímního divadla (1862)
- Amnon a Tamar
Próza[editovat | editovat zdroj]
Psal povídky s vesnickou tematikou. Zaměřoval se na kontrasty (vztahy rodičů a dětí, …). Většina jeho povídek končí tragicky. Hálek zde kritizuje finanční vztahy a touhu po penězích. Hlavním motivem je nutnost jednat a žít v souladu s přírodou a to pro něj znamená posuzovat člověka podle jeho vnitřních hodnot. Objevuje se v nich snaha vychovávat.
Hálkova próza se kvalitou ani zdaleka nepřibližuje jeho poezii.
- Muzikantská Liduška (1861) – dílo pojednává o sociálních poměrech na vesnici, kde začínají vládnout peněžní vztahy a touha po bohatství. Příběh dívky, které rodiče bránili ve sňatku se svým milým a nutili ji do svazku s bohatým člověkem. Tím v ní vyvolali psychickou poruchu a dívka zešílela.
- Kovářovic Kačenka
- Jiřík
- Muzikant
- Převozník
- Náš dědeček
- Na vejminku
- Na statku a v chaloupce (1871) – protikladný obraz neradostného života na statku s čistou vyprahlostí a chamtivost bohatých versus idylické štěstí
- Domácí učitel
- U panských dveří
- Pod pustým kopcem
- Pod dutým stromem
- Mladá vdova a starý mládenec
- Kterak se pan Suchý rozhněval na svět
- Komediant
- Poldík rumař (1873) – psychologický obraz prostého člověka, který se stará o dítě svého soupeře v lásce.
- Povídkář – náměty z vesnického prostředí. Řešení vztahů mezi lidmi, spory dětí s rodiči, řešením a východiskem je žít v souladu s přírodou
Literární kritika[editovat | editovat zdroj]
- Básnictví české v poměru k básnictví vůbec – stať o literatuře
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. S. 72–75.
- Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 100–119.
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. S. 46–50.
- GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra. Praha : Šolc a Šimáček, 1941, str. 65–6
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vítězslav Hálek ve Wikimedia Commons- Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vítězslav Hálek
Autor Vítězslav Hálek ve Wikizdrojích
Osoba Vítězslav Hálek ve Wikicitátech- Seznam českých spisovatelů
- Česká literatura v letech 1815–1918
- Vybraná díla Vítězslava Hálka volně dostupná v Krameriovi Městské knihovny v Praze
- Studie J. Mukařovského o Vítězslavu Hálkovi
