Odolena Voda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Odolena Voda
Pohled ze severu

Pohled ze severu

znak obce Odolena Vodavlajka obce Odolena Vodaznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0209 538574
kraj (NUTS 3): Středočeský (CZ020)
okres (LAU 1): Praha-východ (CZ0209)
obec s rozšířenou působností: Brandýs nad Labem-Stará Boleslav
pověřená obec: Odolena Voda
historická země: Čechy
katastrální výměra: 11,23 km²
počet obyvatel: 5 859 (2017)[1] (e)
nadmořská výška: 248 m n. m.
PSČ: 250 70
zákl. sídelní jednotky: 3
části obce: 2
katastrální území: 3
adresa městského úřadu: Dolní náměstí 14
250 70 Odolena Voda
starosta / starostka: Hana Plecitá
Oficiální web: www.odolenavoda.cz
E-mail: sekretariatstarosty.meu@odolenavoda.cz
Odolena Voda na mapě
Odolena Voda
Red pog.svg
Odolena Voda
Zdroje k infoboxu a částem obce

Odolena Voda je město v okrese Praha-východ, ve kterém žije přes 5 tisíc obyvatel. Leží při dálnici D8, 16 km severně od centra Prahy, 7 km východně od Kralup nad Vltavou a 8 km západně od Neratovic. Katastrální území obce má rozlohu 11,23 km2.

Mezi Odolena Vodou a obcí Vodochody se nachází letecká továrna Aeroletištěm. Podnik byl založen roku 1919 a zdejší továrna vybudována v roce 1953.

Části města[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Barokní kostel sv. Klimenta z roku 1735 je dílem slavného architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera

Město Odolena Voda, dříve též Vodolina Voda, Odolena Vodis či prostě Odolka či Vodolka je starého původu. Lokalita byla osídlena již od mladší doby kamenné je situována v malé nadmořské výšce a má mírné klima. První písemná zmínka však pochází až z roku 1352, a to ze zápisu o majetku kapituly při Svatém Vítu na Pražském hradě. Hovoří se v něm o kostelu svatého Klimenta, faráři či vikáři. Roku 1374 je pak zmiňován rytíř Jan Laclík z Odolena Vody.

Existence panského sídla ve vsi se týká zápis z roku 1407, ve kterém se rektor kostela svatého Mikuláše na Novém městě pře s paní Bětkou o tzv. nápravu. Jednalo se o doživotní pronájem nějakého panství za určité služby. Prakticky vždy bylo součástí nápravy sídlo, někdy však jen poplužní dvůr.

Odolena Voda zůstala v držení kapituly až do počátku husitského hnutí. Díky následné sekularizaci získalo ves Staré Město Pražské, kterému patřilo více než sto let. Postupně panství pronajímalo za 60 kop českých grošů několika nápravníkům, a to v rozsahu poplužního dvoru, několika dědin, rybníku a luk.

Po roce 1547 po povstání měšťanů proti Ferdinandovi I. Habsburskému byl majetek Starého Města zkonfiskován a stal se na krátkou dobu královským majetkem, posléze byl pak prodán za 750 kop českých grošů Sekerkům ze Sedčic. Odolena Voda byla nejprve ve společném držení Fabiána, Jana a Beneše Sekerků společně s Lobkovicemi, Mlékojedy a Neratovicemi. Roku 1553 se prostřední z nich, Jan, oženil a věno své ženy Mariány ze Šebířova pojistil zápisem na Odolena Vodě. O tři roky později došlo k rozdělení majetku. V podací smlouvě je ves zapsána s poplužním dvorem a platem, lukami, pastvinami,lesy, rybníkem, krčmou a podacím právem ke kostelu svatého Klimenta. Z tohoto seznamu vyplývá, že ve zmiňované době nebylo v obci žádné panské sídlo. Jan Sekerka přesídlil do Odolena Vody, vybudoval zde tvrz a výrazně panství zvětšil. Roku 1563 zdědil po strýci Lobkovice s rodovou tvrzí. Po jeho smrti pak Odolena Vodu zdědil jeho synovec Ladislav a držel ji po celý zbytek 16. století. Z této doby se dochoval několik soudních záznamů, ve kterých je Ladislav Sekerka ze Sedčic žalován pro neuhrazení dluhu. Roku 1618 se Ladislav zúčastnil stavovského povstání a vykonával funkci komisaře při stavovském direktoru. V roce 1620 však náhle zemřel a jeho majetek i dluhy převzala vdova Voršila.

Po Bílé hoře[editovat | editovat zdroj]

Památník obětem válek na Dolním náměstí

Roku 1622 byl celý majetek zkonfiskován a ihned prodán Polyxeně z Lobkovic za 9 000 zlatých. Odolenské panství skládající se z tvrze, dvoru, ovčína, polí, dvou hájů, dvou štěpnic, kolatury, kovárny, kostela, masného krámu a dalšího příslušenství byly součástí prodeje se vsí Dřínov a poplužním dvorem Červená Lhota. Připojení k ostatním lobkovickým statkům znamenalo pro ves ztrátu významu a bývalé samostatnosti.

Ve snaze o kompaktnější panství pak syn Polyxeny Václav z Lobkovic směnil v roce 1671 Odolena Vodu a Červenou Lhotu za vesnici Ctiněvesjezuitskou kolejí. V tomto roce je tvrz v zápise uvedena bez dalších popisů, z čehož se lze domnívat, že její stav nebyl špatný. Oproti tomu v zápisu v jezuitském urbáři z roku 1680 se objekt popisuje jako rozvalený, se zanesenou studní a rozvalenou spíží. Jezuitská kolej poté přistoupila k adaptaci tvrze, která sloužila jako sídlo správce poplužního dvora. V tereziánském katastru je objekt zmiňován jako „vrchnostenský dům špatný, bydlí v něm úředníci“. Roku 1780 je připomínán pouze pivovar, fara a poplužní dvůr.

Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byl majetek převeden na studijní fond. Prameny v této době tvrz nezmiňují, poněvadž hrála pouze podřadnou roli obytného objektu pro poplužní dvůr. Statek měl v té době správce, písaře, sládka, bednáře, čtyři rychtáře, jednoho lesníka a revírníka a tři sloužící. Roku 1811 přešel majetek panství do rukou náboženského fondu a ten ho dále pronajímal. Od roku 1816 byl nájemce August z Ledebouru, který ves i se sousedními Pnaneskými Břežanami roku 1820 odkoupil. Roku 1823 je pak odprodal Janovi ze Somssich a ten je roku 1828 prodal dále Matyáši Fridrichovi z Riesse. Jeho syn Adolf pak držel statek až do konce 19. století, kdy ho odprodal Hospodářské kreditní bance. Ta roku 1910 odprodala statek Ferdinandu Blochovi-Bauerovi. Tomu patřil až do druhé světové války, kdy byla přiřazena k majetku německého státu. Po válce byl nakrátko vrácen rodině Blochů, ale následně znárodněn a přičleněn ke Státnímu statku Ďáblice, roku 1967 pak došlo k vytvoření Státního statku Odolena Voda. Objekt tvrze byl využíván k bytovým čelům, postupně zchátral. Po revoluci v roce 1989 byl spekulativně[zdroj?] odprodán firmě Kenvelo, zbylí obyvatelé vystěhováni a objekt dále chátral. V roce 2006 došlo ke koupi objektu panem Kodymem, který ho postupně rekonstruuje.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Karlín[2]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Karlín[2]
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Karlín[2]
  • 1927 země česká, politický okres Praha-venkov, soudní okres Karlín[3]
  • 1929 země česká, politický okres Praha-venkov, soudní okres Praha-sever[4]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov, soudní okres Praha-sever[5]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov-sever, soudní okres Praha-sever[6]
  • 1945 země česká, správní okres Praha-venkov-sever, soudní okres Praha-sever[7]
  • 1949 Pražský kraj, okres Praha-sever[8]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Praha-východ[9]

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

V obci Odolena Voda (870 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katolický kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[10]

lékař, autodoprava, biograf Sokol, cukrář, drogerie, družstvo pro rozvod elektrické energie, hodinář, 2 holiči, 4 hostince, hotel Sokol, 2 klempíři, kolář, dělnický konsum, kovář, 3 krejčí, 2 malíři pokojů, velkobchod s moukou, 3 obuvníci, 3 pekaři, povoznictví, 8 rolníků, 2 řezníci, 2 sedláři, 4 obchody se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Odolena Vodu, okresní hospodářská záložna v Karlíně, 3 obchody se smíšeným zbožím, 2 trafiky, 4 truhláři, 2 obchody s uhlím, velkostatek Schöller, 2 zámečníci, zednický mistr

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Rodný domek Vítězslava Hálka v Dolínku

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace
Území města protíná dálnice D8 s exitem 9 Úžice ve vzdálenosti 3,5 km.
Z města vychází silnice II/522 Odolena Voda - Chlumín.
Území města protíná silnice II/608 Praha-Libeň - Odolena Voda - Veltrusy - Terezín.
  • Železnice
Železniční trať ani stanice na území města nejsou. Nejbližší železniční stanicí jsou Úžice ve vzdálenosti 4 km ležící na trati 092 z Kralup nad Vltavou do Neratovic.

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava
Autobusové linky projíždějící městem vedly do těchto cílů: Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Kralupy nad Vltavou, Neratovice, Praha, Roudnice nad Labem (dopravce ČSAD Střední Čechy, a. s.).

Místní letiště[editovat | editovat zdroj]

V Odoleně Vodě se nachází továrna a tovární letiště Aero Vodochody, které zde působí od roku 1953. Od roku 2007 připravuje společnost Penta Investments přestavbu továrního letiště na mezinárodní civilní,[11] jež by odlehčilo, ale částečně i konkurovalo letišti v Ruzyni.[12] Proti tomuto plánu protestuje 13 okolních obcí, které založily několik občanských sdružení.[13] Vadí jim především nadměrná hluková zátěž, dopravní kolaps, znehodnocení majetků a nebezpečí leteckého provozu pro okolní objekty (Ústav jaderného výzkumuŘeži, rafinérie v Kralupech).

Sport[editovat | editovat zdroj]

Město je známé také díky místnímu volejbalovému klubu, který dokázal získat několik mistrovských titulů. Jeho patronem a sponzorem byla po dobu své prosperity místní továrna Aero Vodochody. Od roku 2004 působí klub v Kladně. Funguje tu rovněž sportovní oddíl orientačních běžců TJ Aero Odolena Voda, jenž reprezentuje Odolenu Vodu po téměř celé republice.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se nachází základní škola Odolena Voda, mateřská škola a zvláštní škola. Pro nedostačující kapacitu základní školy je plánována její rekonstrukce, na kterou byl již připraven návrh.[zdroj?]

Skloňování[editovat | editovat zdroj]

Název obce je spojován se jménem českého rytíře Odolena ze Střízovic, který žil ve 12. století. Rodné jméno Odolen neboli ten, který odolal, je staročeské a dnes se vyskytuje zřídka.

V časopise Naše řeč roku 1973 byl zveřejněn článek Miroslava Roudného, podle nějž tvar Odolena není genitivem, za nějž byl dosud považován, ale vznikl zkrácením slova „Odolenova“ (kvůli těžší výslovnosti slabik „-va“ a „vo-“ na styku dvou slov se koncové „va“ vypustilo).[14] Obdobný názor zastává i starší článek z roku 1924, kdy bylo ještě nejužívanějším názvem „Vodolka“.[15] Ústav pro jazyk český (ÚJČ) nemá na původ slova jednotný názor. Zatímco v odpovědích jazykové poradny konstatuje, že „tvar Odolena je sice druhý pád tohoto podstatného jména, v rámci souslovného názvu obce se však toto gramatické vymezení stírá" a jde o "pro uživatele neprůhledný pojmenovací typ"[16] s odkazem na toponomastickou monografii Aleny Polívkové z roku 2007,[17] v Internetové jazykové příručce se s odkazem na tutéž monografii Polívkové uvádí, že „původní podoba názvu Odolenova Voda se vzhledem ke složité hláskové stavbě postupně zjednodušila na podobu Odolena Voda“.[18] Shodně však na obou těchto stránkách ÚJČ připouští pouze skloňování obou částí podle vzoru „žena“: „do Odoleny Vody“, „k Odoleně Vodě“, „přes Odolenu Vodu“, „v Odoleně Vodě“, „za Odolenou Vodou“.

Někdy se však (v rozporu s těmito názory ÚJČ) bere Odolena skutečně jako genitiv a tedy se skloňuje „v Odolena Vodě“, „do Odolena Vody“ podobně jako „v Hradci Králové“, nikoliv „v Hradci Královém“, což však poradna ÚJČ nepřipouští. Skloňování tohoto názvu bylo dlouhodobě předmětem odborných i populárních článků a polemik jazykovědců.[15][19][20][21][22]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. a b c Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  3. Vladní nařízení č. 222/1926 Sb.
  4. Vladní nařízení č. 198/1928 Sb.
  5. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  6. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  7. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  8. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  9. Zákon č. 36/1960 Sb.
  10. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 949. (česky a německy)
  11. Letiště Vodochody [online]. Letiště Vodochody a.s., 2011, [cit. 2011-06-12]. Dostupné online.  
  12. KLÍMOVÁ, Jana. Penta: Praha bude mít druhé letiště u Vodochod [online]. iDnes.cz, 2007-07-21, [cit. 2011-06-13]. Dostupné online.  
  13. Stop letišti Vodochody [online]. 2011, [cit. 2011-06-12]. Kapitola Patero proti letišti Vodochody. Dostupné online.  
  14. RODUNÝ, Miroslav. Odolena Voda. Naše řeč [online]. 1973, roč. 56, čís. 3 [cit. 2016-06-02], s. 166–167. Dostupné online.  
  15. a b Odolena Voda, Naše řeč, 1924, ročník 8, číslo 10, str. 309-310, rubrika Drobnosti, autor neuveden
  16. Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český ČAV, Na co se nás často ptáte – Odolena Voda, nedatováno, stav k říjnu 2009
  17. Alena Polívková: Naše místní jména, Universum, Praha 2007, str. 29
  18. Zeměpisná jména víceslovná, Internetová jazyková příručka, Ústav pro jazyk český AV ČR, 2008, stav k říjnu 2009
  19. Milan Majtán: Odolena Voda, z Odolena Vody, Večerník, 23. 2. 1972
  20. Milan Majtán: Odolena Voda, z Odolena Vody, Kultúra slova, 7, 1973, s. 62-63
  21. Karel Kučera: Odolena Voda, Mladá fronta – Víkend, 7. 5. 1978, s. 2
  22. Karel Kučera: Ještě jednou Odolena Voda, Mladá fronta – Víkend, 22. 7. 1978, s. 2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]