Mariánský sloup

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Panna Maria na sloupu se zjevuje jakubskému poutníkovi, obraz z 18. století

Mariánský sloup je typ sochařského díla, které má podobu sloupu, na jehož vršek je umístěna mariánská socha. Nejčastějšími mariánskými vjevy na sloupech jsou Immaculaty, Madony (Panny Mari s Ježíškem), Assumpty a dále řada regionálních poutních mariánských obrazů. Mariánské sloupy byly vztyčovány jako votivní díla a jako pamětní sloupy, často jako připomínka tragických událostí, válek (např. pražský mariánský sloup zdvižený roku 1650), případně morové epidemie (široká skupina morových sloupů).

Samotné umělecké ztvárnění mariánských sloupů je rozmanité. Od jednoduchých sloupů s umístěnou sochou na jejich vršku po rafinovaně kompované architektonická díla s bohatou výzdobou, které se sloupem má společnou pouze výraznou vertikalitu.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Mariánský sloup naproti bazilice Panny Marie Sněžné v Římě

Tradice vztyčování monumentálních sloupů má starobylé kořeny, již v antickém Římě. V křesťanském prostředí měl sloup důležitou symboliku vzepětí člověka k nebi (stylité). Zajimavá (i když doložená velmi mladě) je i legenda o Panně Marii na sloupu (živá zejména v Zaragoze, bazilika Panny Marie na Sloupu), podle které se Panna Maria zjevila sv. Jakubovi 2. února roku 40 na sloupu. První bezpečně doložený mariánský sloup pochází z 10. století (v Clermont-Ferrand ve Francii), v době tzv. protireformace po Tridentském koncilu (15451563) se pozvedla mariánská úcta a i mariánské sloupy se staly běžné. Pro široké uplatnění mariánských sloupů nelze ani opominout snahu užití pohanských architektonických prvků a jejich naplnění křesťanským poselstvím (užívání egyptských obelisků v Římě doplněných křížem – 1586 vatikánský obelisk a následně řada dalších).

V roce 1614 vztyčil architekt Carlo Maderno na objednávku papeže Pavla V. naproti římské bazilice Panny Marie Sněžné sloup pocházející z antické Maxentiovy baziliky a na jeho vrchol umístil bronzovou sochu madony.

V německém prostředí průkopnickou roli hrál Mariensäule postavený v Mnichově roku 1638 jako dík za to, že město přežilo útok švédské armády a mor. Panna Marie pluje na jeho vrcholu na měsíčním srpku jako Královna nebes. Inspiroval mariánský sloup ve Vídni (Am Hof, později přesunut do Wernstein am Inn) roku 1647, který nastartoval oblibu mariánských sloupů v zemích habsburské monarchie (zvlášť Česko, Rakousko, Slovensko a Maďarsko). Během raného novověku se v těchto zemích objevil mariánský sloup téměř ve všech městech – i když se mariánské sloupy objevují i v dalších zemích katolické Evropy (Francie, Španělsko atd.).

Sloup Nejsvětější Trojice v Brně s hlavním trojičním motivem na vrcholku sloupu, nicméně s umístěnou Pannou Marií (Immaculata) na čestném místě na sloupu

V druhé polovině 17. století díky vídeňskému morovému sloupu (dokončen a svěcen 1693) začal mariánským sloupům konkurovat i sloup s tématem Nejsvětější Trojice (trojiční sloupy) a poté vznikaly i další světecké sloupy. Důvod záměny mariánské tématiky s trojiční snad souvisí s tureckým nebezpečím – investor se vymezil vůči muslimským Osmanům, kteří trojiční koncept neznali. Byly zjíštěno, že v období 1680–1713 v západních Čechách vzniklo dokonce více trojičních sloupů, než mariánských, v poměru 3:2. V této době také vznikaly trojiční sloupy s Pannou Marií umístěnou na čestné místo, někdy přímo scéna Korunování Panny Marie s převýšenou Nejsvětější Trojicí (např. v Brně, v Olomouci).

Vrchol vztyčování mariánských sloupů proběhl v 17. a 18. století, nicméně vztyčování pokračovalo i v 19. století, kdy bylo novým impulsem pro stavbu oficiální uznání Neposkvrněného početí Panny Marie jako dogmatu (Immaculaty jakožto ikonografický typ odkazující k Nposkrvrněnému početí vznikaly již dříve).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠORM, Antonín. Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě: Příspěvky k studiu barokní kultury. Praha: Antonín Daněk, 1939.

Soupisy[editovat | editovat zdroj]

  • Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v [díly podle krajů]. Vyčerpávající soupisová akce monumentálních sloupů v Česku.
    • Maxová, Ivana, Nejedlý, Vratislav a Zahradník, Pavel. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Jihočeském kraji: (okresy České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor). Praha: Národní památkový ústav, 2009. 406 s. ISBN 978-80-87104-33-0.
    • Adamcová, Kateřina et al. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Karlovarském kraji: (okresy Cheb, Karlovy Vary a Sokolov). Praha: Jalna, 2004. 216 s. ISBN 80-86234-53-3.
    • Maxová, Ivana, Nejedlý, Vratislav a Zahradník, Pavel. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v kraji Vysočina: (okresy Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč a Žďár nad Sázavou). Praha: Národní památkový ústav, 2006. 342 s. Edice Vysočiny. ISBN 80-86234-87-8.
    • Nejedlý, Vratislav a Zahradník, Pavel. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Libereckém kraji: (okresy Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily). Praha: Národní památkový ústav, 2003. 352 s. ISBN 80-86234-31-2.
    • Maxová, Ivana, Nejedlý, Vratislav a Zahradník, Pavel. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Hradec Králové. Praha: Jalna, 2000. 116 s. ISBN 80-86234-12-6.
    • Maxová, Ivana, Zahradník, Pavel a Nejedlý, Vratislav. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Náchod. Praha: Státní ústav památkové péče, 2002. 220 s. ISBN 80-86234-24-X.
    • Maxová, Ivana, Nejedlý, Vratislav a Zahradník, Pavel. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Rychnov nad Kněžnou. Praha: Státní ústav památkové péče, 1999. 139 s. Zprávy památkové péče, roč. 59. ISBN 80-86234-04-5.
    • Maxová, Ivana et al. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Svitavy. Praha: Státní ústav památkové péče, 1997. 104, iv s. ISBN 80-902305-5-5.
    • Maxová, Ivana et al. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Ústí nad Orlicí. Praha: Státní ústav památkové péče, 1998. 195 s. ISBN 80-86234-00-2.
    • Maxová, Ivana, Nejedlý, Vratislav a Zahradník, Pavel. Mariánské trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okresech Chrudim a Pardubice. V Pardubicích: Východočeské muzeum, 2002. 161 s. Zprávy památkové péče; příl. roč. 62. ISBN 80-86046-42-7.
    • Nejedlý, Vratislav a Zahradník, Pavel. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Pardubickém kraji. Vyd. 1. Praha: Argo, 2008. 617 s., [8] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-257-0058-7.
    • Adamcová, Kateřina et al. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Plzeňském kraji: (okresy Domažlice, Klatovy, Plzeň-jih, Plzeň-město, Plzeň-sever, Rokycany a Tachov). Praha: Národní památkový ústav, generální ředitelství, 2015. 878 stran. ISBN 978-80-7480-046-7.
    • Adamcová, Kateřina et al. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Ústeckém kraji: (okresy Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem). Praha: Národní památkový ústav, 2012. 1141 s. ISBN 978-80-87104-89-7.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]