Mariánský sloup (Staroměstské náměstí)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mariánský sloup
na Staroměstském náměstí
Mariánský sloup na fotografii Jindřicha Eckerta z přelomu 19. a 20. století
Mariánský sloup na fotografii Jindřicha Eckerta z přelomu 19. a 20. století
Základní údaje
Umělecký směr baroko
Umístění
Umístění Staroměstské náměstí
Zeměpisné souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze byl pískovcový raně barokní mariánský sloup se sochou Neposkvrněné Panny Marie (latinsky Immaculaty) a sochami andělů bojujícími se symboly zla na podstavci kolem sloupu.

Byl postaven v roce 1650 jako poděkování za obhájení Prahy před švédskými vojsky v roce 1648. Za hlavního tvůrce jeho sochařské výzdoby je považován Jan Jiří Bendl. V poledne stín sloupu ukazoval pražský poledník, který sloužil k určení přesného slunečního času. Sloup byl stržen 3. listopadu 1918 rozvášněným davem, který ve sloupu spatřoval symbol svržené habsburské monarchie. Jeho pozůstatky jsou uloženy v Lapidáriu Národního muzea.

Iniciativy pro obnovení mariánského sloupu započaly bezprostředně po jeho zničení, ale až po sametové revoluci se díky finančním darům a práci dobrovolníků podařilo zhotovit repliku původního sloupu a vrcholové sochy. Historická symbolika pobělohorské památky a úsilí o její obnovení na Staroměstském náměstí vyvolává kontroverze, obnova má své zastánce i odpůrce jak mezi odbornou i laickou veřejností, tak i u zástupců vedení města. O umístění repliky sloupu na původní místo přes již vydané stavební povolení ještě nebylo definitivně rozhodnuto.

Výstavba[editovat | editovat zdroj]

Staroměstské náměstí s Mariánským sloupem

Sloup byl vztyčen jako projev díků Panně Marii za úspěšnou obranu pražského souměstí před Švédy na podzim roku 1648.[1][2] Základní kámen byl položen 23. května 1650 Bernardem Ignácem z Martinic za účasti velkého množství Pražanů.[3][4] Ještě tentýž den se začalo s kopáním a vybíráním základů.[5] Šestimetrový dřík byl vztyčen už 26. září a socha Panny Marie byla na vrchol umístěna 30. září.[3][6] Autorem sochařské výzdoby sloupu byli Jan Jiří Bendl, Arnošt Jan Heidelberger, Stanislav Goldschneck a Abraham Melbera.[7][2] Stavební dozor prováděl Diviš Miseron, jméno architekta se nedochovalo.[6][2] Výstavba sloupu se hradila z dlužných kontribucí a příspěvků na císařskou korunovaci.[8][9] Posvěcení sloupu se konalo až 13. července 1652 pražským arcibiskupem kardinálem z Harrachu za přítomnosti císaře Ferdinanda III. a jeho syna Ferdinanda IV.[6][4] Na podstavci byl v kartuši vytesán latinský nápis: „VIrgInI genItrICI sIne orIgInIs Labe ConCeptæ propVgnatæ et LIberatæ VrbIs ergo Cæsar pIVs et IVstVs hanC statVaM ponIt" (součet zvýrazněných římských číslic dává rok 1650).[2] Česky:[10]

Panně Rodičce bez poskvrny prvotní počaté za obhájení a osvobození města zbožný a spravedlivý císař tuto sochu postavil.

Sloup byl postaven na místě, kde nechal v březnu 1632 po vpádu Sasů do Prahy za třicetileté války jeden z velitelů saského vojska přibít na pranýř nedaleko nové šibenice staroboleslavské Palladium.[11][9] Na tomto místě navrhoval vztyčení sloupu strahovský převor již v roce 1647.[12] Sloup byl vysoký téměř 16 metrů a nesl dvoumetrovou pozlacenou sochu Panny Marie, která měla dvanáct hvězd kolem hlavy a stála na přemoženém drakovi. Ikonografický typ immaculaty vznikl v protireformačním prostředí jako nový způsob zobrazení abstraktního teologického učení, že při početí Panny Marie na ni nebyl přenesen dědičný prvotní hřích. Podoba immaculaty vycházela z motivu apokalyptické ženy oděné sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy,[13] který byl i dříve rozšířen a často spojován s Pannou Marií.[14] Přišlápnutý drak symbolizuje přemožení zla.[15]

V nárožích soklu stály čtyři sochy andělů symbolizující čtyři kardinální ctnosti bojující se silami zla. První anděl srážel kopím ďábla a představoval moudrost, druhý přemáhal obouručním mečem lvíče a znázorňoval spravedlnost, třetí bojoval s drakem a projevoval statečnost a čtvrtý anděl přemáhal křížem ďábla a vyjadřoval mírnost.[16] V podnoží sloupu byl dutý prostor, který sloužil jako kaplička. Byl v ní umístěn gotický deskový ochranný obraz Panny Marie Rynecké, pocházející z počátku 15. století.[17] Původně visel na domě U zlatého jednorožce (čp. 20) na Staroměstském náměstí, který vlastnila rodina Miseronů.[18][19] Pražané před ním prosili za ubránění města během švédského obléhání.[19] Vzorem pražského sloupu byl mariánský sloup v Mnichově postavený roku 1638 kurfiřtem Maxmiliánem I. jako díkůvzdání za zachování města během švédské okupace za třicetileté války.[4]

Byl opatřen imitací červeného mramoru a socha Panny Marie byla pozlacena.[8] Během pruského obléhání v roce 1757 bylo při ostřelování Prahy poškozeno dělovou koulí jihozápadní nárožní sousoší. Místo zůstalo sto let prázdné. Až v roce 1858 ho nahradila volná kopie od pražského sochaře Josefa Böhma. Části sloupu byly v 19. století několikrát opravovány, materiál trpěl zejména počasím. V roce 1884 bylo konstatováno zvětrání hlavice sloupu, nárožních soch i soklu. Socha anděla směřující k Celetné ulici měla utrženou ruku, rozpadlé roucho, zvětralý podstavec a hlavu vytlučenou deštěm. Podobně byly poškozeny i ostatní nárožní sochy, takže bylo navrženo je odstranit a nahradit novými.[2] V zimě 18911892 se vlivem mrazu jednomu z andělů roztrhla hlava, jejíž náhradu provedl sochař Bernard Seeling. 27. července 1898 se zase v důsledku prudkého deště jinému z andělů ulomila ruka. V roce 1904 proběhla oprava sloupu. Při stavbě lešení spadl tesařům trám přímo na jihozápadní sousoší a potloukl jej. Sochař František Hnátek během oprav nahradil původní silně zvětralou hlavici z žehrovického pískovce kopií z tvrdého hořického pískovce, sochy andělů byly opatřeny cementovým nátěrem a Jan Janatka pozlatil sochu Panny Marie.[8][4][20]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Staroměstské náměstí s mariánským sloupem, asi 1894
Rytina zachycující část Staroměstského náměstí s Týnským chrámem a sloupem v popředí. Vytvořeno kolem roku 1841.

Sloup Panny Marie sloužil měšťanům po společenské i duchovní stránce. Lidé po celá staletí odpočívali na jeho schodech, kladli k němu květiny a zapalovali svíce, nebo si u něj dávali sraz česači chmele. Každou sobotu se k němu za zpěvu loretánských litanií konalo procesí z Týnského chrámu. O svátku Nanebevzetí Panny Marie byly pořádány slavnostní průvody z Klementina, ve kterých studenti nesli rukavice a přilbu jezuity Jiřího Plachého, který v roce 1648 shromáždil několik set studentů a dobrovolníků k obraně Karlova mostu. Procesí se konala se vší tehdejší okázalostí; nosily se v nich stříbrné korouhve s kříži a velká stříbrná sousoší znázorňující Pannu Marii. Pážata nosila španělské kroje bohatě zdobené zlatem. V roce 1658 se ho účastnil arcivévoda Leopold a roku 1679 byl průvod obzvláště slavnostní, protože byl přítomen císař Leopold I. s císařovnou. Jen z latinské Mariánské družiny, která soustředila všechnu tehdejší inteligenci a zástupce nejvyšších úřadů, bylo v průvodu 500 párů sodálů. Jeden z císařských vyslanců poznamenal, že co do počtu, lesku a pořádku nikde v Evropě nic podobného nespatřil.[6]

Průvody k mariánskému sloupu se konaly v posledních dnech masopustu i z kostela Nejsvětějšího Salvátora. Během moru, kterému v roce 1713 během 5 měsíců podlehlo 20 tisíc Pražanů, se lid každý den shromažďoval na pobožnosti u mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. 24. března 1855 se u něj konala velká oslava vyhlášení dogmatuneposkvrněném početí Panny Marie, která byla velkolepě osvětlena plynovými lampami. Dolní část sloupu byla upravena na oltář, který byl zdobený červenými draperiemi. Nad ním byl umístěn nasvícený symbol Božího oka. Na balustrádě byly různobarevné skleněné koule se světly, sloup byl ovinut květinovou girlandou a sochu osvětlovaly plynové kahany. Tuto událost zachytil Adolf Kosárek na své kresbě.[6][21][22]

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí udával také místní pražský čas. Ačkoliv se mechanické hodiny objevují už ve 14. století a staroměstský orloj pochází ze začátku 15. století, jejich seřizování bylo závislé na slunečním času. Každá obec měla svůj vlastní čas daný poledníkem, který tou obcí procházel. Čára, která určovala pražský poledník, byla vyznačena třemi pruhy dlažebních kostek a mířila od středu sloupu na sever. Když se v 90. letech náměstí předlažďovalo, nebyl v tu dobu poledník ještě přesně geodeticky zaměřen. To provedli až Rostislav Weber a Cyril Ron z Astronomického ústavu AV ČR těsně před tím, než bagry vyoraly dlažbu celého náměstí. Díky tomu se mohl poledník po předláždění opět obnovit.[23]

Stržení[editovat | editovat zdroj]

Stržený sloup v roce 1918

Krátce po vyhlášení samostatného Československa byl sloup 3. listopadu 1918 stržen asi stočlennou skupinou Žižkováků, kteří v něm spatřovali symbol svržené habsburské monarchie. Jako hlavní původce činu je uváděn pražský bohém Franta Sauer, který stržení sloupu připravil a zaštiťoval se přitom údajnou podporou vedení České strany národně sociální a Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické. O události později zveřejnil písemné svědectví.[24][25]

Sauer podle svého vyjádření navštívil o den dříve správce žižkovského obecního dvora Josefa Hodana, kterému řekl, co chystá, a odvolával se na revoluční národní výbor a na Václava Klofáče a Karla Kramáře. Správce Hodan mu vyšel vstříc a uložil hasičům, aby se stržením sloupu pomohli. Ti pak 3. listopadu odpoledne na Staroměstské náměstí přivezli žebřík a omotali kolem sloupu lano.[26] Podle dobového vyprávění byl ten, kdo hodil provaz na sloup se sochou Bohorodičky, Jan Šoupal.[6][27]

3. listopadu se na Bílé Hoře konalo při příležitosti výročí bělohorské bitvy shromáždění, které pořádali národní socialisté a čs. sociální demokraté. Stržení sloupu bylo načasováno tak, aby k němu došlo v okamžiku, kdy se účastníci tábora lidu budou vracet průvodem z tohoto shromáždění. Nejprve byla za zpěvu písní a za vztyčení rudého praporu stržena socha anděla na západním nároží. Na místo také přijeli automobilem tři členové Národního výboru, kteří stržení sloupu chtěli zabránit. Byli mezi nimi Cyril Dušek a historik Václav V. Štech. Když ale viděli, že je odpor marný, zachránili alespoň vzácný obraz Panny Marie Rynecké. Po delším, více než půlhodinovém úsilí se nakonec podařilo sloup rozkývat a strhnout. Poté, co sloup padl k zemi a roztříštil se, pronesli proslovy Antonín Chmelík, podle Sauera v sokolském stejnokroji, a redaktor Práva lidu Jan Skála. Večer se dav ještě vydal ke Karlovu mostu, kde chtěl na něm stojící sochy naházet do Vltavy. Tomuto už však zabránili vojáci poté, co poslanec František Soukup telefonicky požádal policejního ředitele o vyslání policejní i vojenské stráže k mostu.[28][29][30]

K organizaci činu se vzápětí přihlásil pražský bohém Franta Sauer. Státní zastupitelství v Praze zahájilo vyšetřování trestní věci stržení mariánského sloupu již 7. listopadu, ale čin nebyl klasifikován jako zlomyslné poškození cizího majetku s odvoláním na to, že se udál jen několik dní po převratu, tedy v době revoluční. Nakonec byl čin klasifikován jako přečin podle § 305 tr. zák. a ten byl již během vyšetřování 3. února 1919 promlčen.[30]

Stržení sloupu se stalo kontroverzní záležitostí, protože katolíci viděli ve zboření sloupu urážku svého náboženství.[31][6][32] Zavdalo také první podnět k nespokojenosti Sudetských Němců s vyhlášenou republikou.[6] Ihned po stržení se zvedly vlny protestů v Česku, na Slovensku i v Evropě. Následující den se v rozvalinách sloupu objevil zelený věnec s protestním nápisem.[6][26][33] Vandalský čin odsoudil i Národní výbor československý, který celou věc označil za historický omyl, konstatoval, že se bolestně dotkl náboženských citů a vydal příkaz, aby bylo upuštěno od jakéhokoliv ničení pomníků.[6][34] Žádná z významných politických osobností první republiky, i těch z liberálního tábora, tento vandalský čin veřejně nepodpořila, ale naopak proti němu odborné kapacity hlasitě protestovaly.[35][12]

Pozůstatky[editovat | editovat zdroj]

Jeden z andělů s ďáblem, pozůstatek sloupu před Lapidáriem

Některé české listy vyzývaly, aby pozůstatky mariánského sloupu zůstaly na svém místě a připomínaly potupu katolíků. Protože ale měli krátce po stržení přijet do Prahy Tomáš G. Masaryk a někteří zahraniční politici, kteří měli mít pódium na Staroměstském náměstí, vedení města rozhodlo, že se trosky odklidí, aby nebyl pohoršen zahraniční doprovod. Zbylé části sloupu proto byly ve velkém spěchu odstraněny v noci z 18. na 19. prosince 1918 a odvezeny na nádvoří kláštera u kostela sv. Anny na Anenském náměstí, kde se prodával použitý stavební materiál získaný při asanaci Starého Města. Trosky sloupu byly ještě zachyceny ve filmu natočeném pražskými Němci, který byl později uložen do archivu ÚV KSČ.[6][4]

Fragmenty sochy Panny Marie, hlavice, nepoškozená tři nárožní sousoší, části zničeného sousoší, kamenné zábradlí a stupně byly uskladněny v lapidáriu na pražském Výstavišti. Zbytky sloupu odvezla firma Ludvíka Šaldy, podstavec sloupu odstranila firma Jana Gabriela.[20] Socha, která před lapidáriem stojí jako poutač, je jednou ze čtyř soch umístěných na nároží podstavce. Je nejspíše dílem Jana Jiřího Bendla a chybí jí jen zápěstí pravé ruky. Druhá socha je nejvíce poškozena, protože byla shozena ze soklu, aby na něj mohli hasiči postavit žebřík. Třetí socha je poškozena jen málo. Ze čtvrté sochy rozbité dělovou koulí se zachovalo jen torzo přikrčené sochy ďábla. To bylo objeveno až na začátku 20. století v hasičské zbrojnici na Staroměstské radnici.[4][36]

Ulomená hlava Panny Marie byla nalezena v roce 1957 ve starožitnictví na Národní třídě. Odtud ji vykoupilo Národní muzeum a umístilo ji do lapidária, kde je vystavena spolu s torzy čtyř sousoší andělů s ďábly, korintskou hlavicí sloupu a částmi kuželkové balustrády s koulí.[37] Jeden fragment sochy se ztratil až v roce 1925 po výstavě v Olomouci. Jde o levou stranu trupu těla od ramene až k pasu, kde jsou i sepjaté ruce. V katalogu výstavy je tato část velmi dobře vyfotografována. Gotický obraz Panny Marie Rynecké se nachází v depozitáři Týnského chrámu.[38] Korintská hlavice sloupu byla 14 let před stržením vyměněna a tím zachráněna.[4] V depozitáři Národního muzea v Terezíně byly objeveny všechny čtyři původní otvíravé kované mříže, které uzavíraly dutinu soklu, a kovaná branka v balustrádě. Kovové křídlo jednoho z andělů u sebe uchovával sochař Josef Vítek.[39] Malé úlomky monumentu si rozebrali přihlížející lidé jako suvenýry bezprostředně po stržení. Jeden z nich byl například zasazen do žerdě praporu orelské jednoty na Praze 1.[6][35] Další je v duté korunce, kterou drží dva andělé nad obrazem Matky Unie od Emanuela Dítěte na Velehradě.[6][40]

Jan Jiří Bendl vytvořil zrcadlově otočenou kopii sochy Panny Marie z mariánského sloupu, jejíž hlava nevzhlíží nahoru, ale shlíží dolů. Je umístěna v průčelí kostela Nejsvětějšího Salvátora. Další Bendlova téměř totožná socha z roku 1673 se nachází na mariánském sloupu v Lounech. Kolem roku 1700 vytvořil pravděpodobně malíř Kristián Luna podle sochy Panny Marie z mariánského sloupu i sloupek s dřevěnou plastikou Immaculaty na svém domě U kamenného sloupu (čp. 160) v Praze na Hradčanech. Dříve, než byla ztracena levá část těla z rozbitého originálu, vymodeloval sochař Břetislav Benda podle sesazených zachovalých částí třetinový model sochy. Podle tohoto modelu potom řezbář Bohumil Bek sochu opět zvětšil do původního rozměru a vyřezal do dřeva. Socha je nyní umístěna na oltáři kostela Panny Marie Královny míru na Lhotce, ve kterém je uložena i jedna ze tří dochovaných hvězd z glorioly.[4]

Snahy o obnovu[editovat | editovat zdroj]

Socha Immaculaty určená pro obnovení památníku (umístěná u kostela Panny Marie před Týnem)

Během první republiky[editovat | editovat zdroj]

Snahy o obnovu sloupu byly zpočátku spontánní a nejednotné. Již 14. listopadu 1918 se v novinách Čech objevila myšlenka na nové postavení sloupu. K místu, na kterém stál mariánský sloup, se 10. července 1921 konal třítisícový průvod katolických studentů.[6] V říjnu 1922 byla v Klementinu uspořádána první výstava kreseb a fotografií mariánského sloupu.[4][31] Básník Jaroslav Durych uspořádal veřejnou sbírku pro obnovu sloupu. Nový sloup měl být darem celého národa. Sbírka vynesla sto tisíc korun, město ale obnovu nepovolilo.[41]

Vydání brožury Franty Sauera o stržení sloupu vyvolalo velkou a bouřlivou reakci. V Plodinové burze se 19. listopadu 1923 za účasti pěti tisíc Pražanů odehrála demonstrace za znovupostavení mariánského sloupu, na níž promluvili poslanec František Nosek, děkan Alois Tylínek a spisovatelé Vilém Bitnar a Antonín Šorm.[35] Týž den byl zřízen Odbor pro rekonstrukci mariánského sloupu jako součást Lidové akademie při Lidové straně. Odbor soustředil doposavad spontánní a rozptýlené sbírky na obnovu sloupu.[4][35]

Odbor uspořádal v roce 1924 rozsáhlou výstavu o mariánském sloupu. K ní byl vydán katalog, který se později stal zdrojem cenných informací. Na výstavě byla hlava Panny Marie od Leonarda Rottera. Vystaven byl i sádrový model sloupu od Jaroslava Majora, na který Čeněk Vosmík vymodeloval sochy v malém měřítku. Po roce 1925 byla výstava převezena do Olomouce.[4] Po posouzení zachovalých částí mariánského sloupu bylo zřejmé, že jeho kvalitní zrestaurování není reálné. Tehdejší teorie památkové péče ani dostupné metody restaurování neumožňovaly zachovalé části sestavit a restaurovat. Části, které byly lepené v té době, jsou sestaveny nekvalitně.[8] Z těchto důvodů bylo navrženo, aby byl současnými umělci vytvořen sloup nový. Shromážděné prostředky ale byly se souhlasem pražského arcibiskupa Františka Kordače i jeho nástupce Karla Kašpara v následujících letech využity na podporu výstavby nebo úpravy církevních objektů v okrajových částech Prahy. Na této iniciativě se podílel také k tomu účelu založený spolek Dílo blahoslavené Anežky Přemyslovny.[42][43]

3. listopadu 1938 u příležitosti 20. výročí stržení sloupu podala Česká liga akademická na pražský magistrát žádost o jeho obnovu.[4]

Poválečné období[editovat | editovat zdroj]

Již v roce 1945 se snah o obnovu ujal Orel, který začal organizovat sbírky na obnovu. Během orelské pouti na Hostýně 26. srpna 1947 bylo rozhodnuto pokusit se sloup postavit do 30. září 1950, ke třístému výročí jeho vztyčení. Tato iniciativa však byla zmařena komunistickým převratem a mnozí lidé byli za tuto činnost později perzekuováni.[4][41] Archiv více než 1 000 položek Odboru pro rekonstrukci sloupu byl v rámci likvidace Lidové akademie ztracen. Zachoval se po něm jen protokol o zrušení a zákazu této instituce jako protistátní.[4][44] Na místě, kde sloup stál, se pravidelně objevovaly květiny, které vždy státní bezpečnost ihned odstranila.[45]

1. exilový sjezd Lidové strany v německém Ludwigsburgu v roce 1949 přijal usnesení o obnově mariánského sloupu a zhotovení sochy Panny Marie.[4] Čeští emigranti ve Spojených státech začali vnímat odpor proti obnovení mariánského sloupu jako symbol útisku, před kterým utekli. Jedním z nich byl i benediktin Lev Ondrák, který ve svém proslovu v New Yorku navrhl, aby byla vybudována kopie sloupu jako pomník náboženského pronásledování v komunistických státech.[41]Severní Americe se uspořádala další sbírka. Čeští exulanti z ní nechali zhotovit sochu Panny Marie z bílého kararského mramoru od italského sochaře Alessandra Monteleone. Po jejím posvěcení papežským nunciem Clemente Micarou ji přepravil do zámoří ekonom Nepomucena Jozef Tomko. V roce 1955 byla slavnostně instalována v zahradě benediktinského kláštera sv. Prokopa v Lisle ve státě IllinoisUSA. Uvítání vedl významný čínský exulant, pekingský arcibiskup a kardinál Thomas Tien Ken-sin. Lidé, kteří kvůli tehdejšímu komunistickému režimu opustili své domovy, se u sochy modlili za návrat demokracie do Československa i za svůj návrat domů. Od roku 1993 se nachází v zahradě Strahovského kláštera, kde byla posvěcena pražským arcibiskupem Miloslavem Vlkem. Díky svému původu dostala označení socha Panny Marie z exilu.[4][32]

Po sametové revoluci[editovat | editovat zdroj]

Nový sloup určený pro obnovení památníku

Petice přimlouvající se za obnovení sloupu byla sepsána již v roce 1988 a podepsalo ji několik stovek lidí.[46] Po sametové revoluci v roce 1990 vznikla Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, která usiluje o obnovení sloupu v jeho původní podobě, ze stejného materiálu a na původním místě.[47][48][49] 2. listopadu 1993 zasadila do dlažby na Staroměstském náměstí základní kámen obnovovaného sloupu, který posvětil opat Michael Pojezdný.[4] Žádost o povolení umístění základního kamene podal Pavel Nauman na magistrát šest měsíců předem. Ta se však krátce před termínem osazení ztratila a proto byla podána žádost nová, která byla vyřízena teprve 40 minut před osazením.[46][50] V kameni byl v češtině, němčině, latině a angličtině nápis Zde stál a opět bude stát Mariánský sloup. Úředníci magistrátu kvůli němu hrozili žalobou a během krátké doby nechal magistrát část nápisu a opět bude stát odsekat.[46][51] To vzbudilo pozornost tuzemských i zahraničních médií, ve kterých se objevil kámen s poškozeným nápisem.[4]

V roce 1996 vydala společnost brožuru s informací o svém záměru vyhlásit celonárodní sbírku.[52][46] V roce 1998 se konala v pořadí již třetí výstava o mariánském sloupu v klášteře premonstrátů na Strahově. Mezi vystavovanými předměty byl i sádrový model sloupu v měřítku 1:10 vytvořený akademickými sochaři Miroslavem Krátkým a Karlem Kronychem.[4]

V roce 2008 jmenoval primátor Pavel Bém dvanáctičlennou expertní komisi, která posuzovala celkovou revitalizaci Staroměstského náměstí.[53][54] Ve stejném roce se konala výstava o historickém, urbanistickém a architektonickém vývoji náměstí, na které byl i model mariánského sloupu.[55] Další rok se konala mezinárodní konference, které se zúčastnilo asi 100 lidí. Debatovali nejen o případné dostavbě strženého křídla Staroměstské radnice, ale i o řešení prostoru celého náměstí.[56] Na konferenci zazněl i příspěvek o rekonstrukci mariánského sloupu.[57] Expertní komise se po pěti letech práce shodla na konečné podobě náměstí.[58][59][nenalezeno v uvedeném zdroji] V prosinci 2013 se v Městské knihovně uskutečnilo veřejné promítání dokumentárního filmu o rekonstrukci sloupu.[60] Rada hlavního města v roce 2013 schválila návrh organizačních opatření, harmonogramu prací a finančních nákladů k zajištění revitalizace Staroměstského náměstí, která zahrnovala i obnovu sloupu.[61][62] Magistrát následně udělil souhlas s realizací stavby a mezi Společností pro obnovu Mariánského sloupu a Hlavním městem Prahou byla uzavřena dohoda o provedení stavby.[63] V dubnu 2014 proběhlo jednání sboru expertů odboru památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy.[64] V říjnu vydal odbor památkové péče závazné stanovisko, ve kterém provedení prací na rekonstrukci sloupu v podobě navrhované Společností připustil.[65] O rok později proběhl archeologický průzkum, který ověřil stav základových kamenů.[66][67] V červnu 2017 vydal stavební úřad Praha 1 územní rozhodnutí o umístění stavby, ve kterém konstatoval, že záměr obnovy sloupu je z hlediska územního plánování a stavebního zákona v souladu s příslušnými veřejnými zájmy.[68][69][12] Stavební úřad obdržel několik odvolání vůči územnímu rozhodnutí, která však označil jako nepřípustná.[70] 7. září 2017 se v kostele sv. Václava na Zderaze konala tisková konference odpůrců obnovy sloupu.[71]

14. září 2017 projednávalo zastupitelstvo města petici pro obnovení sloupu s 3 048 podpisy i petici proti obnovení sloupu s 1 048 podpisy.[72] Po tříhodinové rozpravě obou názorových stran uložilo městské radě do konce roku 2017 odejmout Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu souhlas s povolením stavby.[73][74][75] V té době však už bylo stavební povolení v právní moci a platila uzavřená dohoda o vyhotovení stavby mezi městem a Společností i smlouva o smlouvě budoucí darovací.[76] Pražský primátor Zdeněk Hřib k tomu později v červnu 2019 uvedl, že i když tímto způsobem nebylo možné smlouvu vypovědět, samospráva musí být suverénem v tom, co se má či nemá na náměstí umístit.[77] Matěj Stropnický, exnáměstek předchozí primátorky Andriany Krnáčové, také upřesnil, že Praha sice souhlasila s pronájmem pozemku pro postavený sloup, ale následně nesouhlasila se záborem pozemku pro jeho výstavbu.[78]

Na základě usnesení ČBK vrátila týnská farnost v únoru 2018 po 395 letech na průčelí Týnského chrámu kalich s hostií jako gesto ekumenického smíření. Je dílem architekta Petra Malinského a symbolizuje eucharistii i husitství.[79][80][81] V květnu 2018 se konal výtvarný happening. Asi 250 lidí ručně přitáhlo na základní kámen sloupu třiapůltunový kamenný blok určený pro sousoší anděla. Další dny se každé ráno na kameni objevovaly čerstvé květiny.[82][83] 3. listopadu 2018 byla na místě strženého sloupu v rámci jubilejní pietní připomínky rozložena polystyrenová maketa tak, jak rozlámaný sloup vypadal bezprostředně po stržení. Smírnou bohoslužbu na závěr pietního dne sloužil v Týnském chrámu biskup Zdenek Wasserbauer.[84][85]

V lednu 2019 zaslal předseda České biskupské konference kardinál Duka Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu dopis, v němž potvrdil podporu obnovení sloupu ze strany ČBK.[86] Během doby platnosti stavebního povolení ale nevydala TSK zhotoviteli souhlas k záboru pozemku potřebný pro příjezd stavební techniky. Těsně před jejím vypršením se zhotovitel 29. května 2019 pokusil stavbu zahájit odkrytím základů původního sloupu.[87] Nad základním kamenem se 15. června 2019 konala ekumenická modlitba a výstava kamenné balustrády, místo však zatarasil dodávkový vůz městské policie.[88] Několik dní poté byl Ústavem dějin umění AV ČR zveřejněn dopis, adresovaný primátorovi a členům Rady hl. města Prahy a podepsaný 26 českými odborníky z oblasti dějin umění, historie i teologie, obsahující výzvu, aby příslušné orgány města nepřipustily obnovu sloupu v podobě navrhované Společností pro obnovu mariánského sloupu.[89][90]

O dalších krocích zatím vedení hlavního města nerozhodlo.

Rekonstrukce[editovat | editovat zdroj]

Odlitek rekonstruované sochy Panny Marie v Bražné

Účelem rekonstrukce bylo zhotovit co nejvěrnější kopii sochy Panny Marie. Ze zachovaného torza originálu byla vytvořena kopie. Chybějící levá část trupu se sepjatýma rukama se rekonstruovala podle sádrového odlitku soch, které stojí na náměstí v Lounech a na průčelí kostela Nejsvětějšího Salvátora, podle velmi čitelné fotografie chybějící části a podle deseti fotografií celé sochy. Kopii do kamene nešlo převádět přímo z originálu, proto byla socha odformována a byly zhotoveny dva sádrové odlitky a jeden výdusek. Na obou byl hledán způsob techniky nanášení a modelování chybějící části.[91]

První rekonstrukci chybějící části prováděl na výdusku akademický sochař Jan Bradna. Nanášenou rekonstrukci prováděli v roce 1998 akademický sochař Karel Kronych, žák profesora Karla Pokorného, a sochař Miroslav Krátký. Po studiu sádrového modelu ještě akademický sochař Petr Váňa na některých místech modelačně napravil některé chyby a nedostatky rekonstrukce. V roce 2002 byli písemně pozváni na konzultaci pracovníci památkových úřadů a dalších institucí, aby se seznámili s vývojem práce a mohli poskytnout své názory a doporučení. Zájem o návštěvu tehdy projevili pouze Ivo HlobilAkademie věd a Kateřina AdamcováPamátkového ústavu. Rekonstrukce se prováděla v ateliéru, který si postavil sochař Čeněk Vosmík. Byl to první sochař, který se po stržení sloupu angažoval za jeho obnovu.[91]

Po rekonstrukci byl zhotoven sádrový model s rekonstruovanou částí. Pro sekání kopie musí být volen kámen stejné nebo velmi podobné struktury i charakteru jako je kámen originálu. Protože se původně použitý pískovec v Kamenných Žehrovicích již desítky let netěží, byl pro kopii zvolen pískovec zvaný božanovský z Teplic nad Metují, kterým je žehrovický kámen již řadu let nahrazován. Díky tomu, že kopii v kameni vytvářel jiný sochař, než který prováděl rekonstrukci, mohly být chyby v rekonstrukci na připraveném modelu rozpoznány a napraveny. Kopie byla dokončena za přítomnosti originálu, aby se vizuálním kontaktem a vnímáním celého ducha díla mohl kopii sochy vtisknut konečný umělecký vzhled i duchovní obsah. K soše patří neoddělitelně i gloriola dvanácti hvězd okolo hlavy patrná na několika fotografiích sloupu. Ze zapůjčeného originálu hvězdy byl odformován a odlit sádrový model, podle kterého byly zhotoveny jejich kovové kopie, které byly následně pozlaceny plátkovým zlatem.[91]

Na základě výběrového řízení tvořil kopii původní architektury i se sochou Panny Marie v letech 19972017 akademický sochař Petr VáňaKarlíku bez nároku na honorář s pěti dalšími kameníky, kteří společně vytvořili Mariánskou kamenickou huť.[19][92] Socha byla vytesaná z božanovského pískovce z východních Čech, stejně jako čtyři podstavce soch andělů, balustrády, schody, dlažba i základní kameny.[93][94] Kámen na sochu daroval Martin Peroutka. Dřík s korintskou hlavicí byly vyrobeny z růžového pískovce pocházejícího z Indie, který darovala kamenická huť.[95] Podstavec je z pískovce Pietra Dorata ze Sieny a věnovalo ho italské městečko Vitorchiano.[37][96] Sanktuář je zhotoven z mrákotínské žuly, kámen daroval Jindřich Zedníček.[97][98] Čtyři podstavce pro sochy andělů věnovaly čtyři rytířské řády: maltézských rytířů, německých rytířů, křižovníků s červenou hvězdou a svatého Lazara Jeruzalémského.[99] 16 základních kamenů darovalo 15 českých měst a jedna česká misie. Na darovaných základních kamenech jsou vytesána jména: Chicago – Česká misie, Dobřichovice, Dolní Bojanovice, Jaroměř-Josefov, Hořice v Podkrkonoší, Hustopeče nad Bečvou, Mníšek pod Brdy, Moutnice, Olomouc, Prostějov, Soutice u Vlašimi, Třeboň, Třebotov, Zábřeh, Záhornice u Opočna a Žďár nad Sázavou.

Hotová kopie sochy Panny Marie je umístěna před bočním vchodem do Týnského chrámu. Dokončený podstavec s kónickým sloupem je umístěn v zahradě kostela svatého Karla Boromejského pod Petřínem.[61] Zbylá architektura byla do června 2019 uložena na paletách v depozitáři v Jaroměři.[94] 11. června 2019 dorazila do Prahy loď s nákladem 200 kusů kamenů na zbudování základu mariánského sloupu o hmotnosti 60 tun.[61]

Související umělecká díla[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1883. 479 s. Dostupné online. S. 328. 
  2. a b c d e TEIGE, Josef; HERAIN, Jan. Staroměstský rynk v Praze. Praha: Společnost přátel starožitností českých, 1908. 430 s. Dostupné online. S. 241–249. 
  3. a b HAMMERSCHMIDT, Jan Florián. Prodromus Gloriæ Pragenæ. Pragæ: Wickhart, 1723. 816 s. Dostupné online. S. 570. (latinsky) 
  4. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s BRADNA, Jan; KAVIČKA, Karel. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad, 2008. 60 s. ISBN 978-80-86157-23-8. 
  5. RYBAŘÍK, Václav. Zde stával (a bude stát?) mariánský sloup. Zprávy památkové péče LXII, 2002, roč. 62, čís. 1. S. 19–21.
  6. a b c d e f g h i j k l m n ŠORM, Antonín; KRAJČA, Antonín. Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě. Praha: Antonín Daněk, 1939. 302 s. Dostupné online. S. 7–70. 
  7. ZAPP, Karel Vladislav. Týnský chrám, hlavní farní kostel starého města Pražského. Svazek Památky archaeologické místopisné 1, 1855. S. 52–68.
  8. a b c d BRADNA, Jan. Obnona mariánského sloupu. Za starou Prahu. Čís. 2/94, s. 16–21. Dostupné online. 
  9. a b ROYT, Jan. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Dějiny a současnost. 1994, roč. 16, čís. 5, s. 25–28. 
  10. STAŠEK, Bohumil. Pod ochranu Tvou, svatá Boží Rodičko, utíká se český národ. I. vyd. Praha: Vyšehrad, 1939. 62 s. 
  11. RÁČEK, Blažej. Československé dějiny. Praha: Ladislav Kuncíř, 1929. 688 s. S. 490, 516. 
  12. a b c KOTALÍK, Jiří. Stanovisko k obnově Mariánského sloupu [online]. 31. 7. 2019 [cit. 2019-10-17]. Dostupné online. 
  13. Zj 12, 1 (Kral, ČEP)
  14. HALL, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha: Mladá fronta, 1991. 517 s. ISBN 80-204-0205-5. S. 326-327. 
  15. Hall (1991), s. 123
  16. HNÁTEK, Jaroslav. Symbolika Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Světlo. 2. 9. 2018, roč. 26, čís. 35, s. 8–11. Dostupné online. 
  17. ČERNÝ, Jiří. Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě. Te Deum. Roč. 2010, čís. 2, s. 70–74. Dostupné online. 
  18. PETRÁŇOVÁ, Lydia. Domovní znamení staré Prahy. 3. dopl. aktualiz. vyd. Praha: Academia, 2008. 341 s. s. ISBN 9788020015853. S. 267. 
  19. a b c Historie [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  20. a b RYBAŘÍK, Václav. Pražské mariánské, svatotrojiční a ostatní světecké sloupy. Staletá Praha. 2012, roč. XXVIII, čís. 1, s. 142–151. Dostupné online. 
  21. PODLAHA, Antonín. Oslava prohlášení dogmatu o Neposkvrněném Početí P. Marie před Mariánským sloupem na náměstí Staroměstském v Praze 24. března 1855. ČKD. Roč. 1924, čís. 2, s. 126–128. Dostupné online. 
  22. SEDLÁK, Jan. Dějiny pobožností u Marianského sloupu na staroměstském náměstí v Praze. ČKD. Roč. 1924, čís. 4, s. 270–275. Dostupné online. 
  23. ŠÍMA, Zdislav. MS jako gnómon [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. 
  24. SAUER, Franta. Naše luza jesuité a diplomaté. Praha: nákladem vlastním, 1923. 23 s. Dostupné online. 
  25. SAUER, Franta. Franta Habán ze Žižkova. Praha: Městská knihovna v Praze, 2019. 409 s. Dostupné online. S. 86–131. 
  26. a b BOBLÍKOVÁ, Lenka. Když se v Praze kácel mariánský sloup. Právo [online]. 26. 10. 2013 [cit. 2013-10-29]. Dostupné online. 
  27. SOA Zámrsk, Matrika narozených v Havlíčkově Brodě, 1896–1907 (1903), matriční kniha – římskokatolická farnost Havlíčkův Brod, i. č. 5890, s. 324.
  28. SCHEUFLER, Pavel. Praha za císaře pána. Praha: Slovart, 2018. 164 s. ISBN 978-80-7529-481-4. 
  29. DVOŘÁK, Jan. Sauer proti sloupu. Radniční noviny: listy městské části Praha 3. Roč. 27, čís. 11/2018, s. 22–23. Dostupné online. 
  30. a b GOTTFRIED, Libor. Kterak socha Mariánská byla stržena. Dějiny a současnost. Roč. 15, čís. 5, s. 29–30. 
  31. a b Násilný, protikatolický čin. Čech. Praha: Roč. 43, čís. 302, s. 2. 
  32. a b KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Panna Marie z exilu – dar českých krajanů – shlíží na Prahu už 25 let. Radio Praha [online]. 7. 5. 2019 [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. 
  33. HRUBÝ, Dan. Mariánský sloup: Rozkurážení hasiči a anarchisté za zpěvu národních písní strhávají symbol habsburské moci. Reflex.cz [online]. 2017-08-24. Dostupné online. 
  34. GALANDAUER, Jan. Pomník Mistra Jana Husa. Praha: Havran, 2008. 162 s. ISBN 978-80-86515-81-6. S. 157. 
  35. a b c d ROYT, Jan. Druhý život staroměstského mariánského sloupu. Reunion. Roč. 38, čís. 3/2013, s. 4–7. Dostupné online. 
  36. BRADNA, Jan. Obnova zaniklých památek [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 2017 [cit. 2019-07-14]. Dostupné online. 
  37. a b Vrátí se na Staroměstské náměstí Mariánský sloup?. Z metropole [online]. Česká televize, 31. 10. 2009. Dostupné online. 
  38. Knihovna textů – Mariánský sloup: Madona Rynecká [online]. [cit. 2019-11-22]. Dostupné online. (česky) 
  39. Nalezen další originální díl sloupu [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 6. 2. 2013 [cit. 2019-07-14]. Dostupné online. 
  40. PAVLÍK, Jan. Jak vznikl obraz Matky Unie na Velehradě. Katolický týdeník. 27. 6. 2006, čís. 2006/26. Dostupné online. 
  41. a b c PACES, Cynthia. The Fall and Rise of Prague's Marian Column. Radical History Review. Duke University Press. Roč. 2001, čís. 79, s. 141–155. Dostupné online. (anglicky) 
  42. Dvanáct kostelů kolem Prahy [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 4. 3. 2014 [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  43. Kostely kolem Prahy – Úvod [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 11. 3. 2015 [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  44. Zákon č. 198/1993 Sb, o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.
  45. GIORDANO, J. M. Resurrecting Mary: A Controversial Historical Landmark May Soon Rise Again. The Prague Post. Roč. 1998, čís. July 22–28, s. 12–13. (anglicky) 
  46. a b c d NAUMAN, Pavel. Příliš živá památka. Věstník Klubu Za starou Prahu. Roč. 2005, čís. 2. Dostupné online. 
  47. Praha mariánský sloup na Staroměstském náměstí – Kontakty [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  48. KLAPALOVÁ, Martina. Vrátí se mariánský sloup?. Lidovky.cz [online]. 29. 11. 2007 [cit. 2008-10-25]. Dostupné online. 
  49. Veřejný rejstřík a Sbírka listin - Ministerstvo spravedlnosti České republiky. or.justice.cz [online]. [cit. 2019-07-13]. Dostupné online. 
  50. Mariánský sloup připlul do Prahy: Některé jeho části čekají ve městě už 19 let. Blesk.cz [online]. 11. 6. 2019 [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. 
  51. Seznam textů – Dny Evropského dědictví [online]. MČ Praha 1, 2006 [cit. 2019-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-20. 
  52. Columna B.M.Virginis: Mariánský sloup v Praze. Příprava vydání Pavel Nauman, vysadil František Šorm, vytiskl Jaroslav Janďourek. Praha: Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 1996. 
  53. Staroměstské náměstí může dostat novou tvář [online]. ČT24, 15. 4. 2008. Dostupné online. 
  54. EXNER, Oskar. Dostaví město radnici, nebo ne? [online]. Magistrát Hlavního města Prahy, 16. 4. 2008 [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. 
  55. Srdce města [online]. IPR Praha [cit. 2019-10-21]. Dostupné online. 
  56. V březnu se rozhodne, jak dále s dostavbou Staroměstského náměstí [online]. Týden.cz, 8. 12. 2009 [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. 
  57. Mezinárodní odborná konference v Praze [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 23. 9. 2009 [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. 
  58. Projekty dostavby Staroměstského náměstí. Z metropole [online]. Česká televize, 17. 3. 2012. Dostupné online. 
  59. ŠVEC, Pavel. Na Staroměstské náměstí v Praze se vrátí mariánský sloup, možná i kašna. iDNES.cz [online]. 14. 5. 2012 [cit. 2012-12-22]. Dostupné online. 
  60. Výroční schůze Společnosti [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 19. 11. 2013 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. 
  61. a b c Panna Maria se vrací do Prahy na přídi nákladní lodi. www.novinykraje.cz [online]. Dostupné online. 
  62. Zápis z 12. jednání Rady hlavního města Prahy [online]. Magistrát hlavního města Prahy, 26. 3. 2013 [cit. 2019-07-13]. Usnesení č. 434. Dostupné online. 
  63. Souhlas s realizací stavby. Magistrát hlavního města Prahy, 15. 7. 2013, č.j. SVM/VP/269762/13/su.
  64. Zápis ze 138. jednání Sboru expertů [online]. Praha: Magistrát hlavního města Prahy, odbor památkové péče, 3. 4. 2014 [cit. 2019-07-13]. Bod č. 2. Dostupné online. 
  65. Závazné stanovisko [online]. Praha: Magistrát hlavního města Prahy, odbor památkové péče, 20. 10. 2014 [cit. 2019-10-18]. Čj. S-MHMP 336107/2014. Dostupné online. 
  66. Archeologický průzkum začal [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  67. PODLISKA, Jaroslav. Nálezová zpráva – Zjišťovací archeologický výzkum NPÚ ú.o.p. v Praze č. 2015/31, Praha 1 – Staré Město, Staroměstské náměstí ppč. 1090 (zaniklý mariánský sloup). Praha: Národní památkový ústav, 2016. Dostupné online. 
  68. Rozhodnutí o umístění stavby [online]. Úřad městské části Praha 1, odbor výstavby, 21. 6. 2017. UMCP 107895/2017. Dostupné online Archivováno 18. 7. 2019 na Wayback Machine.
  69. VYROUBALOVÁ, Martina. Mariánský sloup se může vrátit na Staroměstské náměstí. Sto let po zboření. iDNES.cz [online]. 28. 6. 2017 [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. 
  70. Mariánský sloup. Z metropole [online]. Česká televize, 2.9.2017. Dostupné online. 
  71. Tisková konference k stavbě tzv. mariánského sloupu [online]. Veritas, 3. 9. 2017. Dostupné online. 
  72. Protestovali by lidé proti návratu soch na Karlův most? Brání Mariánský sloup radní Jan Wolf [online]. Magistrát hlavního města Prahy, 20. 10. 2017 [cit. 2019-10-13]. Dostupné online. 
  73. Zastupitelé odmítli Mariánský sloup. Rozděluje Pražany, místo aby je smiřoval. Pražský deník [online]. 2017-09-14 [cit. 2017-09-14]. Dostupné online. 
  74. Praha zamítla obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Novinky.cz [online]. [cit. 2017-09-14]. Dostupné online. 
  75. Mariánský sloup se na Staroměstské náměstí nevrátí, zastupitelé byli proti. iDNES.cz [online]. 2017-09-15 [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. 
  76. NOVÁ, Eliška. Bitva o mariánský sloup: Obhájci mají stavební povolení [online]. Česká pozice, 30. 3. 2018 [cit. 2019-10-21]. Dostupné online. 
  77. Nelze zpochybnit pravomoc samosprávy určovat, co má nebo nemá stát na náměstí, míní Zdeněk Hřib [online]. iROZHLAS.cz, 18. 6. 2019 [cit. 2019-06-19]. Dostupné online. 
  78. BIDRMANOVÁ, Markéta. Staromák je příliš symbolické místo, aby ho okupovala jen část veřejnosti, říká k Mariánskému sloupu Matěj Stropnický [online]. Seznam Zprávy, 20. 6. 2018 [cit. 2019-07-18]. Dostupné online. 
  79. Kalich na průčelí Týnského chrámu. www.tyn.cz [online]. 14. 2. 2018. Dostupné online. 
  80. Gesto smíření. Týnský chrám opět zdobí kalich. Týden.cz [online]. 2018-02-22. Dostupné online. 
  81. Týnský chrám zdobí po 400 letech zlatý kalich, symbol husitství. Regina [online]. 2018-03-04. Dostupné online. 
  82. VÁŇA, Lukáš. Kámen pro Mariánský sloup – Mariánský sloup [online]. Mariánská kamenická huť, 15. 5. 2018 [cit. 2019-07-04]. Dostupné online. 
  83. VÁŇA, Lukáš. 27 dní na Staroměstském náměstí – Mariánský sloup [online]. Mariánská kamenická huť, 8. 6. 2018 [cit. 2019-07-04]. Dostupné online. 
  84. Mariánský sloup. Z metropole [online]. Česká televize, 15. 12. 2018. Dostupné online. 
  85. PRINZ, Jiří. Připomněli si svržený mariánský sloup. Katolický týdeník [online]. 6. 11. 2018 [cit. 2019-06-19]. Roč. 2018, čís. 45. Dostupné online. 
  86. ČBK podporuje obnovu Mariánského sloupu [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  87. Sochař Váňa začal s obnovou Mariánského sloupu v Praze, jeho práci přerušila policie. zprávy-aktuálně.cz [online]. 2019-05-29 [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  88. Zpráva z modlitebního setkání s Mariánským sloupem v Praze [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  89. Memorandum k obnově Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze [online]. Ústav dějin umění Akademie věd České republiky, 28. 6. 2019 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. 
  90. VÁŇA, Lukáš. Vyjádření sochaře Jana Bradny ke kritice obnovy mariánského sloupu historiky umění [online]. Mariánská kamenická huť, 24. 7. 2019 [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. 
  91. a b c BRADNA, Jan. Obnova mariánského sloupu v Praze na Staroměstském náměstí – Restaurátorská zpráva [online]. Společnost pro obnovu mariánského sloupu [cit. 2019-07-07]. Dostupné online. 
  92. Praha mariánský sloup na Staroměstském náměstí – Mariánský sloup je dokončen [online]. Společnost pro obnovu mariánského sloupu v Praze [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  93. Socha Panny Marie. Mariánská kamenická huť [online]. Dostupné online. 
  94. a b ŠVEC, Pavel. Mariánský sloup je už téměř obnoven, město jej vrátí na „Staromák“. iDNES.cz [online]. 22. 5. 2012 [cit. 2012-12-22]. Dostupné online. 
  95. ŠVEC, Pavel. Kvůli obnově pražského mariánského sloupu musel sochař prodat dům. iDNES.cz [online]. 13. 7. 2012 [cit. 2012-12-22]. Dostupné online. 
  96. VÁŇA, Petr. Cesta kamene: Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze. II. dopl. a roz. vyd. Praha: Virgo Press, 2009. 31 s. 
  97. Významný krok ve výrobě sloupu [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 21. 3. 2009 [cit. 2019-06-18]. Dostupné online. 
  98. Hotové díly Mariánského sloupu 4. díl [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 14. 8. 2015 [cit. 2019-07-18]. Dostupné online. 
  99. KAVIČKA, Karel. Současná etapa Obnovy mariánského sloupu [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 13. 10. 2011 [cit. 2019-07-18]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HERAIN, Jan; TEIGE, Josef. Staroměstský rynk v Praze. Praha: Společnost přátel starožitností českých, 1908. Dostupné online. S. 242-251. Osudy Staroměstského náměstí a jeho význam pro pražskou obec a její obyvatele v obsáhlé monografii pražských archivářů s bohatým obrazovým doprovodem. 
  • ŠORM, Antonín. Ve jménu demokracie. Praha: Československá akciová tiskárna, 1922. Dostupné online. Soubor publicistických článků popisujících ničení symbolů rakousko-uherské monarchie a katolické církve vletech 1918–1922, které doprovázelo vznik Československé republiky. 
  • ŠORM, Antonín; ŠORM, Krajča. Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě. Praha: Antonín Daněk, 1939. 302 s. Dostupné online. 
  • HOJDA, Zdeněk; POKORNÝ, Jiří. Pomníky a zapomníky. Praha: Paseka, 1996. 280 s. ISBN 80-7185-050-0. Historie nejvýznamnějších českých pomníků, jejich symbolika a idea odrážející historické vědomí a politickou vůli národa. 
  • MOLT, Štěpán. Bílá hora a stržení mariánského sloupu v roce 1918. Praha, 2008. 144 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Jiří Pokorný. Dostupné online.
  • BRADNA, Jan; KAVIČKA, Karel. Praha – Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad, 2008. 60 s. ISBN 978-80-86157-23-8. 
  • VÁŇA, Petr. Cesta kamene. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze. 2. dopl. vyd. Praha: Virgo Press, 2009. 31 s. 
  • VLNAS, Vít. Mariánský sloup a jeho náměstí (poznámky o smyslu a místě). Zprávy památkové péče. 2015, roč. 75, čís. 3, s. 219-226. Dostupné online. 
  • NEJEDLÝ, Vratislav. Sloupy zbořené a znovu postavené. Ikonoklasmus jako pomyslný, ale věčný soupeř památkové péče. Zprávy památkové péče. 2015, roč. 75, čís. 3, s. 227–235. Dostupné online. 
  • SRŠEŇ, Lubomír. Rizika obnovy mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Zprávy památkové péče. 2015, roč. 75, čís. 3, s. 254–260. Dostupné online. 
  • KALINA, Pavel. Memorandum k obnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Zprávy památkové péče. 2015, roč. 75, čís. 3, s. 261–264. Dostupné online. 
  • POJŘIMOVSKÝ, Josef. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze: památník vítězné bitvy. Velehrad: Bário, 2018. 36 s. ISBN 978-80-270-5191-5. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]