Mariánský sloup (Staroměstské náměstí)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mariánský sloup na Staroměstském náměstí
Mariánský sloup na fotografii Jindřicha Eckerta z přelomu 19. a 20. století
Mariánský sloup na fotografii Jindřicha Eckerta z přelomu 19. a 20. století
Základní údaje
Umělecký směr baroko
Umístění
Umístění Staroměstské náměstí
Zeměpisné souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Staroměstské náměstí s Mariánským sloupem
Rytina zachycující část Staromestského náměstí s Týnským chrámem a sloupem v popředí. Vytvořeno kolem roku 1841

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze byl pískovcový raně barokní mariánský sloup se sochou Neposkvrněné Panny Marie (latinsky Immaculaty) a dalšími sochami na podstavci kolem sloupu.

Byl postaven roku 1652, jeho sochařská výzdoba pocházela od Jana Jiřího Bendla. Stržen byl 3. listopadu 1918 rozvášněným davem, který ve sloupu spatřoval symbol svrženého habsburského režimu. Jeho pozůstatky jsou uloženy v Lapidáriu Národního muzea. Po sametové revoluci začaly snahy o obnovení této památky.

Výstavba[editovat | editovat zdroj]

Sloup byl vztyčen jako projev díků Panně Marii za úspěšnou obranu pražského souměstí před Švédy na podzim roku 1648.[1] Základní kámen byl položen 26. dubna 1650, hotový sloup vysvětil pražský arcibiskup kardinál z Harrachu 13. července 1652 za přítomnosti císaře Ferdinanda III. a jeho syna Ferdinanda IV.[1] Autorem sochařské výzdoby sloupu byl Jan Jiří Bendl a jeho dílna, jméno architekta se nedochovalo.[1]

Sloup byl postaven na místě, kde bylo po vpádu Sasů zneuctěno Palladium země české.[2] Byl vysoký téměř 14 metrů a nesl dvoumetrovou pozlacenou sochu Panny Marie stojící na přemoženém drakovi. Panna Marie zde byla zneužita, aby zahalila dosavadní krveprolití spáchané na katolickou církví na křesťanech - protestantech.[zdroj?] V poledne stín sloupu ukazoval tzv. pražský poledník, který sloužil k určení přesného slunečního času.[1] V nárožích soklu stály figury andělů přemáhajících ďábly znázorňující válku (lev), mor (bazilišek), hlad (drak) a herezi (had). Podstavec sloužil jako svatyňka pro ochranný obraz Panny Marie Rynecké, který při obléhání Prahy visel na domě čp. 20 na Staroměstském náměstí. Vzorem pražského sloupu (stejně jako například vídeňského z roku 1648) byl mariánský sloup postavený roku 1638 v Mnichově kurfiřtem Maxmiliánem I. jako tzv. díkůvzdání za zachování města během švédské okupace za třicetileté války.[3] Z mnoha zdrojů lze však vypozorovat, že se Švédy mělo naději se do vlasti navrátit mnoho pronásledovaných křesťanů (heretiků).[zdroj?] Následující nástup totalitní doby temna (rekatolizace) to potvrzuje.[zdroj?] Proto je sloup s náboženskou netolerancí a potupou českého národa spojován. Mezi vyhnanci se nacházel i Jan Amos Komenský.

Stržení a pozůstatky sloupu[editovat | editovat zdroj]

Stržený sloup v roce 1918

Tři roky stál sloup na náměstí společně s pomníkem Jana Husa z roku 1915. Po vzniku samostatného Československa dne 3. listopadu 1918 byl stržen davem Žižkováků, kteří ve sloupu spatřovali symbol svrženého habsburského režimu.[4] Jako hlavní původce činu se uvádí pražský bohém Franta Sauer, který o události po promlčení činu také uveřejnil písemné svědectví.

Sauer stržení sloupu připravil a zaštiťoval se podporou vedení České strany národně sociální a Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické.[5] V ranních hodinách 3. listopadu navštívil velitele hasičů socialistu Josefa Hodana, kterému vzkázal od bratra Václava Klofáče a bratra Karla Kramáře, že hasiči mají strhnout mariánský sloup. Téhož dne se na Bílé Hoře konal při příležitosti výročí bitvy na Bílé Hoře tábor lidu, který pořádali národní socialisté a čs. sociální demokraté. Stržení sloupu bylo načasováno tak, aby k němu došlo v okamžiku, kdy se účastníci tábora lidu budou vracet průvodem z tohoto shromáždění. Franta Sauer omotal lanem sloup, a když se průvod přiblížil, sociální demokrat Josef Stivín, který stál v čele průvodu, začal křičet: „Jen ho sejmi.“[5] Někdy se objevují informace o tom, že smyčku kolem sloupu vázala Milada Horáková, ty se však nezakládají na pravdě.[6] Kolem sloupu a Sauera se začali shromažďovat lidé a snažili se Sauerovi pomoct. V tom přišel dav tvořený převážně z Pražanů, který se pokusil svržení sloupu zabránit. Došlo k bitce mezi odpůrci a příznivci kácení. Přišli i příslušníci četnictva, těm se však už svržení zabránit nepodařilo. Poté, co sloup padl k zemi, se dav vydal ke Karlovu mostu, kde chtěl sochy na něm stojící naházet do Vltavy. Tomuto však už zabránili vojáci. Den na to odsoudil tento vandalský čin Národní výbor československý, který vydal příkaz, aby bylo upuštěno od jakéhokoliv ničení pomníků.[5] Stržení sloupu se stalo kontroverzní záležitostí a bylo projevem začínajícího kulturního boje.[7]

Vedení města Prahy začalo brzy uvažovat o navrácení sloupu. Krátce poté však měli do Prahy přijet někteří zahraniční politici. Vedení města proto rozhodlo, že poničená a chybějcí dlažba bude doplněna a sloup se prozatím nevrátí. Ti zahraniční politici měli totiž mít pódium na Staroměstském náměstí a případná rekonstrukce pomníku by proto rušila.

Prezident Masaryk svůj postoj vyjádřil takto: „Když Pražané tu sochu odstranili, jsem vlastně rád, protože ta socha byla politickou potupou pro nás.“[8][9] Později vzpomíná ve své knize Světová revoluce z roku 1925 na první zprávy o stržení sloupu takto: „Také se mi naskytla první charakteristická diplomatická zápletka: povalení mariánské sochy v Praze zavdalo Vatikánu podnět, aby na událost upozornil v Londýně. Nevím, v jaké formě se to stalo, neboť mi to nebylo notifikováno oficiálně. Neznal jsem podrobností, ale byl jsem si jist, že čin vznikl především z rozčilení politického, nikoliv náboženského, a tak jsem věc vyložil. Věděl jsem přece, jak odstranění této sochy často bylo požadováno, protože platila za pomník naší porážky na Bílé Hoře.“[10]

Profesor na arcibiskupském gymnasiu v Praze Blažej Ráček T. J. ve své knize Československé dějiny o stržení sloupu napsal: „Vzdělaný člověk vůbec žasne nad tím, kolik hrubosti hlasatelé pokroku do části národa za krátkou dobu vpravili. Novodobá socialistická Praha se horšila nad Mariánským sloupem na Staroměstském náměstí. Byl to pomník na největší vítězství, jehož národ v 17. století dobyl. Ale poněvadž to bylo vítězství katolické Prahy nad luteránskými Švédy, stal se kamenem úrazu.“[7]

Současník stržení sloupu, spisovatel a publicista Ferdinand Peroutka, ve svém Budování státu již v roce 1933 okomentoval celou událost takto: „Lid upřímně pokládal stržení Mariánského sloupu za nezbytný výkon národní hrdosti. Mýlil se přitom poněkud v historických faktech, domnívaje se, že sloup byl postaven na oslavu vítězství nad Čechy na Bílé hoře. Sloup byl vztyčen teprve o třicet let později, na paměť uhájení Prahy před Švédy. Ale je pravděpodobno, že, i kdyby to byl věděl, lid by se sotva zarazil před tak jemným rozdílem: ať tomu bylo před třemi sty lety tak či onak, sloup byl pokládán za znamení hanby a za symbol Rakouska a násilné církve. V jistém smyslu měl lid pravdu i historicky: obhájení Prahy před Švédy znamenalo dokonání a zabezpečení protireformace a zajištění kořisti v Čechách.“[11]

Kardinál František Tomášek se ke stržení sloupu vyjádřil slovy: „Dokud nebude sloup na svém místě, dokud lidé neuznají, že tehdy udělali chybu a nebudou toho litovat, nemůžeme doufat, že překonali naši nedávnou minulost a že nás tento starý hřích nestáhne zase dolů. Rozumíme tomu tak, že sloup je nejen symbolem našeho návratu ke slušnosti a tradicím křesťanské Evropy, ale především, že vyrovnání tohoto dluhu může naší zemi dát teprve naději, že opět neupadneme do područí, ať už tupého násilí a bídy z východu nebo konzumního ateismu ze západu.“[12]

Jeden z andělů s ďáblem, pozůstatek sloupu před Lapidáriem

Ulomenou hlavu Panny Marie zachránil jeden z účastníků shromáždění a v 50. letech 20. století ji prodal do Lapidária Národního muzea na pražském Výstavišti. Tam je vystavena stejně jako torza čtyř sousoší archandělů s ďábly, korintská hlavice sloupu a část kuželkové balustrády.[13] Mariánský obrázek se dostal do sbírek Národní galerie v Praze.

3. listopadu 2018 byla na místě strženého sloupu v rámci jubilejní pietní připomínky rozložena polystyrenová maketa tak, jak rozlámaný sloup vypadal bezprostředně po stržení. Smírnou bohoslužbu na závěr pietního dne sloužil v Týnském chrámu biskup Zdeněk Wasserbauer.[14] [15]

Snahy o obnovu sloupu[editovat | editovat zdroj]

Jako reakce katolické veřejnosti na stržení staroměstského sloupu byla pořádána sbírka na jeho obnovení. Vybrané prostředky ale byly použity na spolufinancování výstavby kostelů a kaplí v okrajových částech Prahy.[16] Mezi vystavěné kostely patří:

Nový sloup určený pro obnovení památníku
Socha Immaculaty určená pro obnovení památníku (umístěná u kostela Panny Marie před Týnem)

Další snahu k obnovení sloupu vyvinuli čeští krajané v Severní Americe v roce 1955, kdy pro něj nechali zhotovit mramorovou napodobeninu sochy Panny Marie od italského sochaře Alexandra Monteleoneho. Díky svému původu dostala označení socha Panny Marie z Exilu a od roku 1993 se nachází v zahradě Strahovského kláštera.[17]

V roce 1990 byla založena Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.[18], která usiluje o znovuvztyčení sloupu na původním místě.[4] Snahou společnosti byla obnova sloupu do října 2018, kdy uplyne sto let od stržení originálu.[19] Jejím prvním předsedou byl od roku 1990 arch. Pavel Nauman, od roku 1997 akademický sochař Jan Bradna a současným předsedou je Václav Dajbych.[20]

V roce 1993 byl do dlažby na Staroměstském náměstí bez řádného povolení zasazen Pavlem Naumanem a Vojtěchem Pokorným základní kámen s nápisem ve čtyřech jazycích Zde stál a bude stát Mariánský sloup, který je zde dodnes. Kámen byl nakonec akceptován s tím, že Magistát hl. města Prahy z něj nechal odstranit nápis "bude stát".[21][22][23]

Kopii původní Immaculaty tvořil v letech 19972017 na základě výběrového řízení bez nároku na honorář akademický sochař Petr VáňaKarlíku s pěti dalšími kameníky, kteří společně tvoří Mariánskou kamenickou huť.[24] [25] Socha byla vytesaná z českého pískovce,[26] který daroval český podnikatel.[27] Dřík byl vyroben z růžového pískovce pocházejícího z Indie, kámen pro podstavec věnovalo italské městečko Vitorchiana.[13] [28] Dokončený podstavec s kónickým sloupem je umístěn v zahradě kostela svatého Karla Boromejského pod Petřínem, kopie sochy Panny Marie u Týnského chrámu. Sanktuář je zhotoven z mrákotínské žuly. Čtyři podstavce soch andělů, balustrády, schody a dlažba jsou z českého pískovce pocházejícího z lomu u Božanova ve východních Čechách.[29] Zbylá architektura byla do června 2019 uložena na paletách v depozitáři v Jaroměři.[27]

Pro obnovení sloupu se předložilo několik petic. Jáchymovský vězeň a třeboňský děkan Hugo Josef Pitel nasbíral ve své farnosti po dobu více než desetiletého působení (20022014) v chrámu Sv. Jiljí a Panny Marie Královny okolo deseti tisíc podpisů ve prospěch obnovy sousoší.[zdroj?] Další petice organizoval petiční výbor společnosti pro obnovu sloupu. Online petici pro obnovení sloupu podepsalo k září 2009 2 063 lidí.[30] Petici Prosba o povolení postavení Mariánského sloupu podepsalo k srpnu 2017 14 000 lidí.[31]

V roce 2008 byla jmenována dvanáctičlenná expertní komise, která posuzovala celkovou revitalizaci Staroměstského náměstí.[32] Odborníci se shodli na obnově mariánského sloupu.[33] Rada hlavního města Prahy v roce 2013 schválila projekt celkové rekonstrukce, která zahrnovala i obnovu mariánského sloupu.[29] V říjnu 2015 byl získán souhlas se záborem pozemku a proběhl archeologický průzkum, který měl ověřit stav základových kamenů sloupu.[34] V červnu 2017 vydal za zvláštních okolností[zdroj?] stavební úřad Praha 1 územní rozhodnutí o umístění stavby.[29] Posouzení od Národního památkového úřadu, ani organizace UNESCO dosud nebylo zveřejněno.[zdroj?]

V únoru 2019 podpořila ČBK obnovu sloupu jako domnělý[zdroj?] důkaz ekumenické spolupráce křesťanských církví v Česku. Církev československá husitská vytrvale stavbu odmítá.[zdroj?] 29. května 2019 se pokusil hlavní zhotovitel Mariánská kamenická huť zahájit stavbu svévolným[zdroj?] odkrytím základů původního sloupu. Jejich činnost přerušila policie a nařídila jim místo vrátit do původního stavu.[35] 11. června 2019 dorazila do Prahy loď s nákladem 200 kusů kamenů na zbudování základu Mariánského sloupu o hmotnosti 60 tun. Spolu se sochaři tvořícími sloup zakotvila poblíž Karlova mostu, aby sloužila jako náhradní staveniště. To mělo být původně přímo na Staroměstském náměstí, ale zhotovitel nedisponoval[zdroj?] od TSK potřebným záborem pozemku. Transport stavebního materiálu na místo stavby se proto i přes zamítavé rozhodnutí[zdroj?] Zastupitelstva prováděl ručně.[36] Nezákonné[zdroj?] zahájení stavby se konalo krátce před vypršením stavebního povolení 15. června 2019 umístěním balustrády a katolickou[zdroj?] modlitbou. Místo však zatarasil policejní anton.[37] Od počátku doprovázely snahy o obnovení sloupu protiprávní jednání, kontroverze a intriky.[zdroj?] V červnu roku 2019 potvrdilo Zastupitelstvo své zamítavé stanovisko k jeho obnově.[zdroj?]

Svou podporu pro obnovení mariánského sloupu vyjádřilo mnoho osobností[38][39][40], např. prezident republiky Miloš Zeman[41], europoslanec Alexandr Vondra[42], nebo bývalý premiér Mirek Topolánek[43]

Iniciativy proti obnovení sloupu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1993 nechal magistrát odstranit nápis ze základního kamene obnovovaného mariánského sloupu.[22][44]

V roce 2013 vznikly dvě petice proti obnovení mariánského sloupu.[45][46] Podle názoru Martina Vaňáče mohl být úřad údajně oklamán dodáním vyjádření, která jsou pouze kladná.[47] Stavební úřad Prahy 1 obdržel několik odvolání vůči územnímu rozhodnutí, které označil jako nepřípustné.[48]

V červenci 2017 vznikla online Petice proti obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí z evangelických a husitských kruhů, iniciovaná Davidem Loulou. Tu podpořilo asi 1 700 petentů.[49] V září 2017 byl zastupitelstvu zaslán otevřený dopis proti vztyčení napodobeniny Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Dopis podepsala řada veřejně činných osobností, např. Milena Bartlová, Pavel Barša, Martin C. Putna, Ivan Štampach, Jakub Patočka a mnoho dalších.[50] Ekumenická rada církví však nepřijala společné stanovisko.[51]

14. září 2017 po tříhodinové debatě za účasti občanů z obou názorových táborů zastupitelstvo projednávalo petice občanů pro a proti umístění sloupu. K červnu 2017 podepsalo petici pro umístění sloupu 20 000 lidí písemně a 2 500 elektronicky; petici proti obnovení sloupu podepsalo 1 700 lidí elektronicky.[52] [53] Zastupitelstvo hlavního města Prahy uložilo radě do konce roku 2017 odejmout souhlas s povolením stavby sloupu.[54][55] [56] Pražský primátor Zdeněk Hřib uvedl, že tímto způsobem není možné vypovědět smlouvy se společností pro obnovu sloupu.[57]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Mariánský sloup na Staroměstském náměstí [online]. [cit. 2008-10-25]. Dostupné online. 
  2. RÁČEK, Blažej. Československé dějiny. [s.l.]: Knihtiskárny V. Horáka v Prostějově, 1929. S. 490. 
  3. Jiří Černý: Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě, Katolická kultura, 15. 8. 2012
  4. a b Vrátí se mariánský sloup? [online]. [cit. 2008-10-25]. Dostupné online. 
  5. a b c Lenka Bobíková, Když se kácel mariánský sloup, Právo 26. 10. 2013
  6. Mariánský sloup – umělecké dílo i dějinný strašák
  7. a b RÁČEK, Blažej. Československé dějiny. [s.l.]: Knihtiskárny V. Horáka v Prostějově, 1929. S. 679. 
  8. Postavit či položit Mariánský sloup na Staroměstském náměstí? | 19. 4. 2013 | Britské listy. Britské listy. 2013-04-19. Dostupné online [cit. 2017-09-13]. (anglicky) 
  9. MASARYK, Tomáš Garrigue; VAŠEK, Richard. Cesta demokracie. I. Projevy - články - rozhovory 1918-1920. 5.. vyd. Praha: Masarykův ústav AV ČR, 2003, 2003. 439 s. ISBN 80-86495-14-0. S. 405. 
  10. 1850-1937., Masaryk, T. G. (Tomáš Garrigue),. Světová revoluce za války a ve válce 1914-1918. Praha: Orbis Dostupné online. 
  11. SORTOF. Adam Votruba: Mariánský sloup na Staroměstském náměstí je na spadnutí - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2017-09-13]. Dostupné online. (česky) 
  12. BRADNA, Jan; KAVIČKA, Karel. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. [s.l.]: Velehrad, 2008. ISBN 978-80-86157-23-8. 
  13. a b Vrátí se na Staroměstské náměstí Mariánský sloup?. Z metropole [online]. Česká televize, 31. 10. 2009. Dostupné online. 
  14. Mariánský sloup. Z metropole [online]. Česká televize, 15. 12. 2018. Dostupné online. 
  15. PRINZ, Jiří. Připomněli si svržený mariánský sloup. Katolický týdeník [online]. 6.11.2018. Roč. 2018, čís. 45. Dostupné online. 
  16. Dvanáct kostelů kolem Prahy. www.marianskysloup.cz [online]. Dostupné online. 
  17. http://www.turistika.cz/mista/socha-neposkvrnene-panny-marie-a-socha-panny-marie-z-exilu
  18. Praha mariánský sloup na Staroměstském náměstí - Kontakty. www.marianskysloup.cz [online]. [cit. 2019-03-17]. Dostupné online. 
  19. web idnes.cz : Mariánský sloup se vrátí na Staroměstské náměstí. V Praze bude zase poledne. 28. června 2017, dostupné online zde
  20. Praha mariánský sloup na Staroměstském náměstí - Aktuality - Vzpomínka na Pavla Naumanna. www.marianskysloup.cz [online]. [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. 
  21. PŘÍLIŠ ŽIVÁ PAMÁTKA. stary-web.zastarouprahu.cz [online]. [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. 
  22. a b Seznam textů – Dny Evropského dědictví [online]. MČ Praha 1, 2006. Dostupné online. 
  23. Mariánský sloup připlul do Prahy: Některé jeho části čekají ve městě už 19 let. Blesk.cz [online]. [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. 
  24. Historie. www.marianskysloup.cz [online]. Dostupné online. 
  25. Praha mariánský sloup na Staroměstském náměstí - Mariánský sloup je dokončen. www.marianskysloup.cz [online]. [cit. 2019-03-17]. Dostupné online. 
  26. Socha Panny Marie. marianskysloup.info [online]. Dostupné online. 
  27. a b Pavel Švec: Mariánský sloup je už téměř obnoven, město jej vrátí na „Staromák“, iDnes.cz, 22. 5. 2012
  28. Pavel Švec: Kvůli obnově pražského mariánského sloupu musel sochař prodat dům, iDnes.cz, 13. 7. 2012
  29. a b c Panna Maria se vrací do Prahy na přídi nákladní lodi. www.novinykraje.cz [online]. Dostupné online. 
  30. Informace o podpisových akcích. www.marianskysloup.cz [online]. Dostupné online. 
  31. Zpráva pro tisk. www.marianskysloup.cz [online]. Dostupné online. 
  32. Staroměstské náměstí může dostat novou tvář [online]. ČT24, 15. 4. 2008. Dostupné online. 
  33. Projekty dostavby Staroměstského náměstí. Z metropole [online]. Česká televize, 17. 3. 2012. Dostupné online. 
  34. Archeologický průzkum začal. www.marianskysloup.cz [online]. Dostupné online. 
  35. Sochař Váňa začal s obnovou Mariánského sloupu v Praze, jeho práci přerušila policie. zprávy-aktuálně.cz [online]. 2019-05-29 [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  36. Přes 200 kusů pískovce vážících 60 tun. Mariánský sloup připlul do Prahy. irozhlas.cz [online]. 2019-06-11 [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  37. Zpráva z modlitebního setkání s Mariánským sloupem v Praze. www.marianskysloup.cz [online]. Dostupné online. 
  38. Lidé vyjadřují nesouhlas s rozhodnutím pražského zastupitelstva. www.marianskysloup.cz [online]. Dostupné online. 
  39. ŠAFR, Pavel. Rychlokurz dějepisu pro pražského primátora Zdeňka Hřiba [online]. Forum24, 17.6.2019. Dostupné online. 
  40. KROUPA, Daniel. Mariánský sloup jako součást české národní tradice [online]. Český rozhlas Plus, 29.6.2019. Dostupné online. 
  41. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/prvni-cast-marianskeho-sloupu-uz-je-zpatky-na-staromestskem-namesti-74214
  42. https://www.irozhlas.cz/kultura/petr-vana-mariansky-sloup-staromestske-namesti-stavba_1906151707_lac
  43. https://echo24.cz/a/SXPJz/mariansky-sloup-jako-tikajici-bomba-jeho-obnova-rozdeluje-take-prazskou-koalici
  44. Mariánský sloup připlul do Prahy: Některé jeho části čekají ve městě už 19 let. Blesk.cz [online]. [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. 
  45. Tzv. mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze [online]. [cit. 2011-05-31]. Dostupné online. 
  46. http://www.czechfreepress.cz/cfp-doporucuje/petice-proti-obnoveni-marianskeho-sloupu-na-staromestskem-namesti-a-prednaska-lenky-prochazkove-o-tom-proc-obnovu-tohoto-symbolu-poroby-nedovolit.html - Petice proti obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí a přednáška Lenky Procházkové o tom, proč obnovu tohoto symbolu poroby nedovolit
  47. VAŇÁČ, Martin. Podvodem ke smíření? / Christnet.eu. www.christnet.eu [online]. [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. 
  48. Mariánský sloup. Z metropole [online]. Česká televize, 2.9.2017. Dostupné online. 
  49. Petice proti obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Petice24.com [online]. [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. 
  50. Proč by napodobenina Mariánského sloupu neměla zanášet veřejný prostor?. Deník Referendum [online]. 13. 9. 2017 [cit. 14.9.2017]. Dostupné online. 
  51. Prohlášení Ekumenické rady církví k obnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze - Křesťan Dnes. Křesťan Dnes. 2017-02-02. Dostupné online [cit. 2017-09-15]. (česky) 
  52. Zastupitelé odmítli Mariánský sloup. Rozděluje Pražany, místo aby je smiřoval. Pražský deník. 2017-09-14. Dostupné online [cit. 2017-09-15]. (česky) 
  53. web petice24.com, Petice proti obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, datum založení petice 29.7.2017 (pozn. reference pro doložení doby vzniku petice) dostupné online zde
  54. Zastupitelé odmítli Mariánský sloup. Rozděluje Pražany, místo aby je smiřoval. Pražský deník [online]. 2017-09-14 [cit. 2017-09-14]. Dostupné online. 
  55. Praha zamítla obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Novinky.cz [online]. [cit. 2017-09-14]. Dostupné online. 
  56. Mariánský sloup se na Staroměstské náměstí nevrátí, zastupitelé byli proti. iDNES.cz [online]. 2017-09-15 [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. 
  57. Nelze zpochybnit pravomoc samosprávy určovat, co má nebo nemá stát na náměstí, míní Zdeněk Hřib [online]. iROZHLAS.cz, 18.6.2019. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ve jménu demokracie : za přispění několika přátel sebral A. Š. Praha: Československá akciová tiskárna, 1922. Dostupné online. Soubor článků popisujících ničení symbolů R-U monarchie a katolické církve v letech 1918–22, které doprovázelo vznik ČSR. Autoři se z katolického hlediska zaměřili na zničené sochy světců, kříže, mariánské a trojiční sloupy, i některé pomníky habsburských panovníků a státních činitelů. 
  • HERAIN, Jan; TEIGE, Josef. Staroměstský rynk v Praze. Praha: Společnost přátel starožitností českých, 1908. Dostupné online. S. 242-251. [nedostupný zdroj]
  • HOJDA, Zdeněk; POKORNÝ, Jiří. Pomníky a zapomníky. Praha: Paseka, 1996. 280 s. ISBN 80-7185-050-0. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]