Orel (spolek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Orel
První slet Orla, Brno 1922
První slet Orla, Brno 1922
MottoV mysli Boha – v srdci vlast – v paži sílu!
Pod ochranou svatého Václava! Zdař Bůh!
ZakladatelJan Šrámek
Vznik1909
Právní formaspolek
SídloPellicova 20/2c, Brno, 602 00, Česko
Souřadnice
PředsedaStanislav Juránek
Oficiální webwww.orel.cz
Datová schránkafh6sxim
IČO00544833 (VR)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orel je katolická sportovní organizace, která byla založena na počátku 20. století katolickými sportovci. Určit přesné datum jeho vzniku je problematické, neboť vznikal postupně zakládáním a slučováním lokálních katolických spolků na přelomu 19. a 20. století, samotná organizace považuje za rok svého založení rok 1909, kdy se sjednotil název a vzniklo řádné jednotné vedení organizace na Moravě a provizorní v Čechách.[1][2][3] V době první republiky byl Orel se zhruba 35 000 členy v roce 1931[4] po daleko početnější Československé obci sokolské druhou největší sportovní organizací v tehdejším Československu. Orel staví svoji činnost na křesťanských základech a věnuje se především sportu pro všechny a práci s mládeží. 1. Všeorelský slet se konal v Písku a to ve dnech 15 a 16. srpna 1936.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Začátky[editovat | editovat zdroj]

V roce 1896 byl při jednotě katolických tovaryšů v Praze založen tělocvičný odbor a obdobné jednoty pak začaly vznikat i v jiných místech při křesťansko - vzdělávacích spolcích. Roku 1904 se konal na Velehradě sjezd křesťansko-sociální strany, který přijal směrnice k zakládání tělocvičných odborů při katolických organizacích. Formálně byl Orel založen z podnětu katolické církve v roce 1909. Nejrychleji se nová sportovní organizace rozrůstala na Moravě, kde ve svém působení na mládež zdatně soupeřila se Svazem dělnických tělocvičných jednot (SDTJ) i Sokolem.

V Čechách se organizace uchytila zprvu jen na východě. Název Orel byl převzat od slovinských katolických tělocvičných organizací. Téhož roku 1909 se ve Vyškově konal první zemský slet. O dva roky později byla zvolena první Ústřední rada orelská v čele s Janem Šrámkem. Před zahájením 1. světové války měl Orel 249 odborů s 12 068 členy.[5]

Vztahy Sokol a Orla[editovat | editovat zdroj]

Ve dvacátých a třicátých letech byla velká rivalita mezi tělovýchovnými spolky Sokol, Orel a DTJ. Sokolové zpívali písničku: "Sedí Orel na vršku, Sokol mu dá na držku", Orlové to zpívali naopak a nejoblíbenější píseň u DTJ se jmenovala Klerikální děvče. O napětí po rozštěpení Sokola a Orla na základě vztahů k církvi svědčí anonymní fejeton v katolickém týdeníku Čech z roku 1910, kde se mezi jiným praví:[6]

Svobodomyslné sokolstvo uvítalo „Orel” — když je dříve z tábora svého náboženskou nesnášenlivostí vypudili — tak hnusným způsobem, že zůstane to v kulturních dějinách Sokolů navždy k věčné jejich hanbě zachováno. Jeden z nejslavenějších bratrů Sokolů, předáků, profesor zemské reálky v Příboře, učitel dětí katolických rodičů, napsal k uvítám „Orla“ báseň, která nalezla nadšené pochvaly a přijetí v řadách sokolských. Stůjž zde na věčnou hanbu Sokola a spisovatele, profesora Judy tato „báseň na pochod Orlů”.
— Úryvek z článku Z letopisů sokolských, (Čech, 21. 12. 1910)

Ve fejetonu je uvedena „sokolská“ parafráze původní Básně na pochod Orlů (viz níže), proti které se autor fejetonu ohrazuje (kopie výtisku dostupná v systému Kramerius je částečně nečitelná):[6]

Hej, „Orli“ s měšcem naditým / poleťte k stanům rozbitým / tož k farám, jak se patří / ... Jsme „Orli“, spíše chrobáci / a známí brouci, vrtáci / co šťárají se v lejně, / ať našich schůzí jeden duch, / ať našich novin jeden puch, / pořád to smrdí stejně.

Vývoj v Československu[editovat | editovat zdroj]

Orlu byla v nové republice vyčítána ostatními českými organizacemi (Sokol, SDTJ) podpora Rakousko-Uherska a negativní postoj k husitství.[5] Orel však s podporou katolické církve rychle mohutněl. V roce 1922 měl spolek přes 130 000 členů v 1 064 jednotách.[7]

Na Slovensku začaly první orelské jednoty vznikat až po roku 1918. V únoru 1919 vznikla první jednota v Malackách a v roce 1920 měla orelská základna na Slovensku více členů, než v Čechách dominantní Sokol. V témže roce 1920 bylo v Orlu evidováno 346 jednot s téměř 40 000 členy. V srpnu 1922 se v Brně konal první slet Orla.[8] Roku 1929 se v rámci oslav svatováclavovského milénia v Praze konaly Svatováclavské dny Orelstva, které navštívil i prezident T. G. Masaryk. Bylo mu to vyčítáno i Sokolem. Po roce 1925 bylo v Orlu přes 140 000 členů.

Tělovýchovná činnost byla rozmanitá. Mimo cvičení v tělocvičnách se věnovala pozornost branné výchově, atletice, košíkové, odbíjené, tenisu, házené a lyžování.[9] Na Slovensku sílily snahy po osamostatnění a tyto tendence se přenesly i do Orla. V roce 1935 se slovenský Orel osamostatnil a podřídil Hlinkově slovenské ludové straně. Třetí sjezd slovenského Orla byl konán 13.–15. srpna 1938 a byl ve znamení protičeských, protikomunistických a protižidovských postojů. Po vzniku Slovenského státu byly všechny tělovýchovné organizace, tedy i Orel, zrušeny.[9]

Po obsazení českého pohraničí se Orel s řadou dalších organizací spojil 14. října 1938 v Svazu občanské pohotovosti. Ministerský předseda Rudolf Beran vyvíjel tlak, aby se sjednotily úplně všechny sportovní organizace a vznikla jednotná tělovýchova. Po Mnichově byla řada českých organizací zakázána, okupační správa prosazovala činnost Kuratoria pro výchovu mládeže. Orel se postupně zapojil do odboje a čelil zatýkání svých příslušníků. Dne 30. listopadu 1941 vydalo policejní ředitelství v Brně zákaz činnosti Orla na Moravě a v Čechách byl úředně rozpuštěn 30. září 1942. Během 2. světové války padlo 332 členů Orla. Členy Orla byli i parašutisté Josef Bublík a Jan Kubiš, kteří se podíleli na atentátu na Heydricha.[10]

Orelské dobrovolnické setniny na Slovensku[editovat | editovat zdroj]

Do bojů v roce 1919 proti maďarským bolševikům na Slovensku se kromě armády zapojily i dobrovolnické formace různých spolků a organizací. Mezi nimi vytvořili svoji jednotku i členové Jednoty čs. Orla.[11] V Brně byly vytvořeny dvě orelské setniny: první tvořilo 110 mužů a druhou 88 mužů. Muži byli vystrojeni a vyzbrojeni. Původně rakouskouherské uniformy byly upraveny, odlišením od armády byl orelský odznak s pérem na čepici. Na Slovensku konali Orlové převážně strážní službu v týlu. Orlové se sice nezapojili přímo do bojů, ale díky jejich službě mohli být uvolněny jednotky pravidelné armády, které by jinak museli zabezpečovat týl. Po skončení bojů byla jednotka rozpuštěna a muži se vrátili ke svým rodinám.

Po roce 1945[editovat | editovat zdroj]

Orel byl v roce 1945 obnoven, v listopadu 1946 byl začleněn (spolu se Sokolem a DTJ) do Československého tělovýchovného svazu.[12] VIII. sjezd Orla se konal v roce 1947, zde Orel odmítl snahy o jednotnou tělovýchovu v Československu. V roce 1948 byla organizace rozpuštěna znovu, tělovýchovné organizace byly státem začleněny do socialistického výchovného systému, zprvu pod názvem Sokol, jednotné tělovýchovné organizace.[13] Během krátkého období roku 1968 se podařilo ustavit přípravný výbor Orla a dalších rozpuštěných organizací. Normalizační proces po srpnu 1968 tyto snahy rázně umlčel, v tělovýchově se konference ČSTV v červnu 1969 plně postavila za KSČ a jednotnou tělovýchovu.[14] Znovu byl Orel obnoven v roce 1990.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Počet členů[editovat | editovat zdroj]

Orel má v současné době 19 000 členů, kteří jsou členy téměř 250 jednot. Orel působí na celém území České republiky, které je rozděleno celkem do 23 žup.

Činnost Orla[editovat | editovat zdroj]

Nejrozšířenější sporty: florbal, malá kopaná, stolní tenis a gymnastická cvičení.

Orel je členem mezinárodní organizace katolických sportovních spolků FICEP. Ústředí Orla je v Brně. Současným starostou je Stanislav Juránek, bývalý poslanec a hejtman Jihomoravského kraje za KDU-ČSL.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Historie Orla
  2. http://www.christnet.eu/magazin/zprava.asp?zprava=17747
  3. Archivovaná kopie. www.letovice.eu [online]. [cit. 2009-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-06. 
  4. http://www.eamos.cz/amos/kat_tv/modules/low/kurz_text.php?id_kap=29&kod_kurzu=kat_tv_9025[nedostupný zdroj]
  5. a b KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Vznik katolické tělovýchovné organizace, s. 81. 
  6. a b SPECTATOR (ANONYM). Z letopisů sokolských. S. 1–2. Čech [online]. 1910-12-21 [cit. 2020-11-06]. S. 1–2. Dostupné online. 
  7. Slavnost čs. sdružení Orla. S. 4. Salon [online]. 1922-06-01 [cit. 2020-11-06]. S. 4. Dostupné online. 
  8. První slet československého orelstva. S. 606–607. Světozor [online]. 1922-08-31 [cit. 2020-11-06]. S. 606–607. Dostupné online. 
  9. a b Dějiny tělesné výchovy II., str. 137
  10. Dějiny tělesné výchovy II., str. 178
  11. Pořad slavností 25 letého trvání ČS Orla v Třebíči, 1933
  12. Československý tělovýchovný svaz. S. 545. Sokolský věstník [online]. 1946-11-18 [cit. 2020-11-06]. S. 545. Dostupné online. 
  13. Dějiny tělesné výchovy II., str. 189
  14. Dějiny tělesné výchovy II., str. 244

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • STEINIGER, Bohumil. Tělocvičné spolky a skauting v období Rakouska-Uherska. Historický obzor, 2003, 14 (1/2), s. 34-39. ISSN 1210-6097.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]