Florbal

Florbal
Nadřazené odvětví
	Halové sporty
Disciplíny
	mezinárodně dle pravidel IFF, kleinfeld (3+1, Švýcarsko)
Vrcholné soutěže
Mistrovství světa	1991
Mezinárodní federace
Název:	Mezinárodní florbalová federace (IFF)
Založena:	1986
Web:	www.floorball.org
Národní svaz
Název:	Česká florbalová unie
Web:	www.ceskyflorbal.cz

Florbal je kolektivní halový sport. Hraje se na hřišti o rozměrech 40×20 metrů s lehkým dutým plastovým míčkem. Při standardní herní situaci je z každého týmu na hřišti v jeden moment pět hráčů v poli a jeden brankář. Hráči při hře používají speciální florbalové hole (tzv. florbalky) a snaží se vstřelit protivníkovi gól. Brankáři žádnou hůl nepoužívají, chytají pouze svým vlastním tělem, zejména rukama a nohama. Florbal začíná být čím dál populárnější. Snad pro svou nenáročnost a zároveň atraktivitu se florbal v Česku brzy zabydlel. V Praze se koná několik největších mezinárodních turnajů, např.: Czech Open, Prague Games.V Brně Hummel Cup Open Game.

Historie florbalu[editovat | editovat zdroj]

Za kolébku florbalu je všeobecně považována Skandinávie. Málokdo však ví, že původně florbal vznikl ve Spojených státech amerických v továrně na plasty Cosom, ve státě Minneapolis. Zdejší dělníci si vyrobili plastikové hokejky, kterými ovládali míček již v roce 1958. Tehdy nově zrozená hra dostala název floorhockey. Velkého rozkvětu, se ale dočkal až ve Švédsku, kam byly přivezeny plastové hole.Na počátku 70. let objevovali kouzlo hry, kterou pojmenovali innebandy, kterou hráli převážně švédští hokejisté v letním období. Ke sjednocení pravidel došlo v roce 1986 v souvislosti se založením Mezinárodní florbalové federace. V roce 1994 se konalo první Mistrovství Evropy mužů ve Finsku, o rok později první Mistrovství Evropy žen. Rok 1996 byl znamením prvního oficiálního Mistrovství světa, jehož severské finále sledovalo 15 000 diváku ve stockholmské Globen aréně. Od té doby se Ms koná každoročně, ale v lichém roce bojují ženy a v sudém muži. Prvnímu českému kontaktu s florbalem napomohl výměnný pobyt studentů z univerzity KY z Helsinek. Českým vysokoškolákům se hra ve Finsku zalíbila. Posléze, při pobytu v Praze Finové v roce 1984 zanechali darem dvanáct florbalek s míčky a studenti VŠE s nimi hráli v malé tělocvičně téměž rok. Florbalky se začaly lámat a i přes snahu opravit je, toho dočasně zanechali.

Švédsko udává směr ve vývoji dnešního florbalu a má nejvíce registrovaných florbalistů na světě. Česká florbalová unie je z hlediska počtu členů na třetím místě za druhými Finy a před čtvrtými Švýcary.

Florbalový míček v dnešní podobě paradoxně nevyvinuli florbalisté, ale baseballisté. Plastový děrovaný míček podobných rozměrů totiž slouží k tréninku baseballových pálkařů v zimním období, kdy trénují v hale..^[zdroj?]

Švýcarský florbal[editovat | editovat zdroj]

Ve Švýcarsku šli svou cestou. Hlavním rozdílem bylo to, že brankář měl hokejku, jako má brankář v hokeji. Ve Švýcarsku hrají „velký florbal“ (Grossfeld) pouze v nejvyšších soutěžích. V nižších soutěžích se hraje tzv. Kleinfeld – malý florbal, kde v poli hrají pouze 3 hráči (plus brankář). Kleinfeld hraje převážná většina florbalistů v nižších soutěžích. Švýcaři k tomuto rozdělení přistoupili asi také proto, že ve Švýcarsku není dostatek velkých hal (40x20 m).

Švédský florbal[editovat | editovat zdroj]

Právě Švédsko je kolébkou tohoto sportu. Florbal zde byl popularizován již v 70. letech 20. století pod názvem innebandy. V této zemi se odehrálo také první mistrovství světa v roce 1996, které ovládli domácí hráči. Od té doby je tato země vůbec nejúspěšnější v počtu titulů. Je to také díky tomu, že je zde široká hráčská základna. Registrovaných je necelých 120 tisíc hráček a hráčů a toto číslo stále roste.

Současný světový florbal[editovat | editovat zdroj]

Florbalový míček

Dnes už ani ve Švýcarsku brankáři hokejku nemají, protože existují mezinárodní pravidla florbalu stanovená Mezinárodní florbalovou federací IFF (International Floorball Federation). IFF vznikla v roce 1986, mezi zakládající země patřilo Švédsko, Finsko a Švýcarsko. V současnosti tvoří IFF 65 zemí, mezi které patří například i Čína. Česko, respektive ČFbU, se stalo členem v roce 1993, kdy měla IFF osm členů.

Mistrovství světa ve florbale[editovat | editovat zdroj]

Konalo se již devět ročníků mužského mistrovství světa, přičemž sedmkrát vybojovalo vítězství Švédsko a dvakrát Finsko, při mistrovství v roce 2008 v České republice je sesadilo z trůnu Finsko. To titul obhájilo na vlastní půdě v roce 2010. Češi na domácí půdě obsadili čtvrté místo, ve Finsku v roce 2010 získali bronz, když porazili tým Švýcarska jasným rozdílem 9:3. Pro mužský tým Česka to byla druhá medaile. Poslední třetí bronzovou medaili Češi získali v roce 2014.

Mistrovství světa žen proběhlo již devět ročníků, zlato vybojovaly Švédky šestkrát, Finky dvakrát a jedenkrát Švýcarky. Češky na domácí půdě obsadily též čtvrté místo jako muži, když je porazily Švýcarky v prodloužení 4:3. Ve Švýcarsku 2011 vybojovaly bronz, když porazily tým Švýcarska 3:2. Pro ženský tým to byla 1 medaile z MS a pro český florbal už 3.

Olympijské hry[editovat | editovat zdroj]

Florbal obdržel v prosinci 2008 uznání Mezinárodního olympijského výboru. Od této chvíle může začít usilovat o zařazení na program olympijských her, jenž může být na návrh programové komise MOV upravován pro každé jednotlivé olympijské hry. Naposledy byl program upraven pro hry 2020 v Tokiu. Pro zařazení na program Olympijských her nejsou stanoveny konkrétní podmínky, ale pro úspěšnou snahu musí florbal ještě výrazně rozšířit počet členských zemí v asociaci IFF.

Statistiky podle zemí[editovat | editovat zdroj]

Země	Rok založení florbalové federace	Počet klubů	Počet hráčů
Švédsko	1981	1030	118 756
Česko	1992	463	74 039
Finsko	1985	881	51 876
Švýcarsko	1985	431	30 153
Norsko	1992	298	7 496
Slovensko	1998	58	4 123
Lotyšsko	1993	59	3 002
Rusko	1992	30	3 000
Polsko	1995	43	1 617
Jižní Korea	2004	92	1 500
Maďarsko	1989	30	1 400
Austrálie	1996	27	1 568
Japonsko	1983	85	2 561
Kanada	2001	35	1 210
Německo	1992	182	10 642
Dánsko	1989	115	6 500

Jak se hraje[editovat | editovat zdroj]

Na hřišti 40×20 metrů, které je ohraničeno 50 cm vysokými mantinely, proti sobě nastupují dvě družstva s pěti hráči v poli a brankářem. Většinou se hraje na tři útočníky a dva obránce. Branky jsou 160 cm široké, 115 cm vysoké, hluboké 65 cm v dolní části a 40 cm v horní části, mají měkkou obvodovou a chytací síť. Hraje se na 3×20 minut (tento limit platí u elitních soutěží, u mládeže a v nižších soutěží se časy liší), přestávky mezi třetinami jsou 10 minut (v elitních soutěžích). Juniorky hrají třikrát 15 minut čistého času s přestávkou 5 minut.

Hráči v poli mohou míček odehrát pouze florbalovou holí, zároveň však není přípustné hrát holí nad úrovní kolen. Míček lze odehrát nebo zpracovat i nohou, ale vstřelení gólu kopnutím je porušením pravidel. Kontakt mezi hráči už není zakázán jako v počátcích hry – hra tělem se toleruje. Hra hlavou nebo rukou je zakázaná, stejně jako výskok. Brankář hokejku nepoužívá a může míček odrazit kteroukoliv částí těla nebo chytat do rukou, pokud se jakoukoliv částí těla nebo výstroje dotýká velkého brankoviště. Dále brankář nesmí dostat nahrávku od spoluhráče, tzv. "malou domů" a při výhozu nesmí přehodit půlící čáru.

Výstroj[editovat | editovat zdroj]

Dělí se na výstroj brankáře a výstroj hráče v poli:

Výstroj hráče:

Florbalová hůl: délka 70–105 cm (podle výšky hráče), tvrdost 21,5–42 mm (21,5 mm nejtvrdší, 42 mm nejměkčí), musí mít certifikát IFF (v ligových soutěžích).
Obuv: nejlepší je určená přímo pro florbal
Míčky: registrovány IFF, také v různých barvách, v ČR povolen jen bílý a od MS 2008 i „vanilkový“
Doplňky: nátepníky, čelenky, potítka atd.
Dres: všichni hráči v poli mimo brankáře, musí mít stejnou soupravu

Výstroj brankáře: