Singapur

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Singapurská republika
新加坡共和国 (Xīnjiāpō gònghéguó)
Republic of Singapore
Republik Singapura
சிங்கப்பூர் குடியரசு
vlajka Singapuru
vlajka
znak Singapuru
znak
Hymna: Majulah Singapura (Singapure, vpřed!)
Geografie

Singapore on the globe (Southeast Asia centered).svg Poloha Singapuru

Hlavní město: Singapur
Rozloha: 710,2 km² (187. na světě)
z toho 1 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Bukit Timah (163,63 m n. m.)
Časové pásmo: +8
Poloha: 1°18′ s. š., 103°48′ v. d.
Geodata (OSM): OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 5 399 200 (116. na světě, 2013)
Hustota zalidnění: 7 540 ob. / km² (3. na světě)
HDI: 0,895 (velmi vysoký) (19. na světě, 2013)
Jazyk: čínština, malajština, tamilština angličtina (úřední)
Náboženství: buddhismus, islám,
Menšiny:
křesťanství, hinduismus, sikhismus, taoismus, konfucianismus
Státní útvar
Státní zřízení: parlamentní republika
Vznik: 9. srpna 1965 (nezávislost na Malajsii)
Prezidentka: Halimah Yacob
Předseda vlády: Lee Hsien Loong
Měna: singapurský dolar (SGD)
HDP/obyv. (PPP): 85 382[1] USD (3. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 702 SGP SG
MPZ: SGP
Telefonní předvolba: +65
Národní TLD: .sg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Singapur je městský stát v jihovýchodní Asii na stejnojmenném ostrově a přilehlých 54 ostrůvcích při jižní výspě Malajského poloostrova. Žije zde přibližně 5,889 milionu[2][3] obyvatel. Úředními jazyky jsou angličtina, čínština, malajština a tamilština. Jeho název je odvozen ze sanskrtu a v překladu znamená Lví město.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Singapuru.

Malajské literární dílo Sejarah Melayu líčí, jak ostrov přišel ke svému jménu. Vypráví legendu o šrívidžajském princi jménem Sang Nila Utama, který přistál na ostrově někdy ve 13. století. Uviděl prý lva a ostrovu dal jméno Singapura, což v sanskrtu znamená „lví město“.[4] Za první historicky hodnověný pramen ovšem odborníci považují až zprávu čínského (jüanského) cestovatele Wang Ta-jüana z roku 1330. Ten přistál pravděpodobně v dnešním kanálu Keppel Harbour oddělujícím ostrov Singapur od ostrovů Pulau Brani a Sentosa. Cestovatel si zapsal, že v malém přístavu na ostrově žijí Číňané i Malajci. Toto etnické složení bylo tedy pro Singpaur typické od starověku (časem převážili Číňané).

Na počátku 15. století přístav zřejmě ovládali Siamci. Roku 1414 našel v Singapuru útočiště poslední princ zhrouceného království Šrívidžaja a udělal načas z místa prosperující přístav. Nakonec se ale usadil v Malacce, kde jeho syn posléze založil Malacký sultanát, který poté osvládl i oblast Singapuru. Ten pak byl nejvýznamnějším přístavem celého sultanátu.[5] V roce 1511 obsadili Malakku Portugalci. Jeden z malackých admirálů před nimi prchl do Singapuru a opevnil se zde. Pevnost nazval Johor Lama. V roce 1587 však tuto pevnost dobyli a zcela zničili portugalští lupiči. Zpráva o zničení Johor Lamy je poslední zmínkou o Singapuru v historických pramenech na dlouhých 200 let. Podle všeho byla po portugalském vpádu oblast zcela nevýznamná a na místě kdysi prosperujícího přístavu byla jen malá rybářská osada.

V roce 1818 byl Thomas Stamford Raffles z Britské východoindické společnosti jmenován guvernérem Bengkulu (na Sumatře, v dnešní Indonésii). Povšiml si, že ostrov Singapur leží na obchodní trase, kterou Britové z Číny vozili čaj a do Číny opium. Doposavad využívali Britové v oblasti nizozemské přístavy, kde platili značné poplatky. Raffles roku 1819 vytipoval Singapur jako ideální místo pro vlastní britský přístav v oblasti. Smlouva o odkupu přístavu (formálně náležejícímu Johorskému sultanátu, který ho ovšem nevyužíval), byla podepsána 16. února 1819, toto datum je obvykle považováno za datum vzniku moderního Singapuru.

Následoval rychlý růst. V roce 1819 měl Singapur 1000 obyvatel, za tři roky to bylo již pětkrát tolik. V roce 1825 byla populace odhadnuta už na 10 000 osob a v tomto roce Singapur také objemem obchodu a počtem přijatých lodí překonal tradiční malajský přístav Penang. Britové brzy odkoupili celý ostrov a učinili ho součástí správní jednotky Průlivové osady. V roce 1867 se Průlivové osady staly majetkem britské koruny jako tzv. korunní kolonie. Britové nechali přístav otevřeným, zatímco Nizozemci v Batávii (Jakartě) i Španělé v Manile stále archaickým způsobem vybírali přístavní poplatky. Do Singapuru se tak hrnuli čínští, ale i indičtí či malajští obchodníci. V roce 1880 Singapurem prošlo rekordních 1,5 milionu tun zboží. Daní za to byl rozvoj hazardu, prostituce a zločineckých bratrstev.

Mezi světovými válkami Britové začali s obavami sledovat růst japonského nacionalismu a militarismu. Ze Singapuru se rozhodli udělat základnu pro případný konflikt s Japonci. Winston Churchill přístav označil za „Gibraltar východu“. Ten byl však Japonci po vypuknutí války nečekaně snadno dobyt.[6] Kapitulace Singapuru učinila válečnými zajatci 130 000 vojáků - singapurských Číňanů a Malajců, ale i Indů, Australanů a Britů. Mnoho z nich prožilo peklo v japonských zajateckých a pracovních táborech. Okupovaný Singapur Japonci přejmenovali na Syonan-to. Okupace trvala až do roku 1945. Protože většina obyvatel byli etničtí Číňané, patřil singapurský okupační režim k nejtvrdším. Na konci války získali přístav opět Britové, jejich autorita však již byla mezi místním obyvatelstvem otřesená a politické elity počaly usilovat o vysokou míru autonomie.

V roce 1955 se v Singapuru uskutečnily první volby, které měly skutečně demokratické parametry. Premiérem se stal rodilý Singapurec David Marshall. Čelil ovšem mnoha problémům. Mimořádně silné odborové hnutí paralyzovalo zemi četnými stávkami a nepokoji. Roku 1956 Marshall v Londýně vedl jednání s britskou vládou. Očekávalo se, že výsledkem bude nezávislost, ale místo toho od Britů čelil kritice - rozvrácené zemi nezávislost neudělí, doslechl se. Vzápětí rezignoval. Nahradil ho Lim Yew Hock. Ten proti odborům a jiným levicovým skupinám tvrdě zasáhl. To Britové ocenili a roku 1957 skutečně přislíbili plnou samosprávu, žádali jen kontrolu nad obranou a zahraniční politikou. V roce 1958 zákon samostatnost udělující prošel britským parlamentem. Měla být vyhlášena roku 1959.

Ve volbách toho roku ovšem zvítězila Lidová akční strana a premiérem se stal mladý právník Lee Kuan Yew. Ten se na rozdíl od svých předchůdců domníval, že samostatnost není pro Singapur ideálním řešením. Snil spíše o zapojení země do rodící se nezávislé Malajské federace. Svou vůli prosadil. 16. září 1963 byla nezávislá Malajsie vyhlášena a Singapur se stal její součástí. V Malajsii samotné zisk perspektivního Singapuru však nevyvolával žádné nadšení. Malajsie totiž čelila obrovskému etnickému problému, který spočíval ve velmi silné čínské menšině, která tvořila takřka polovinu obyvatelstva. Singapur byl přitom etnicky čínský, což čínský etnický prvek v Malajsii ještě zesilovalo. Malajská vláda přijala řadu opatření, která měla zajistit malajský charakter státu - v praxi to znamenalo diskriminaci etnických Číňanů. Lee Kuan Yew se stal hlavním mluvčím nespokojených Číňanů v celé zemi. V Malajsii napětí rostlo a přerostlo i v pogromy čínského obyvatelstva. Malajský premiér Tunku Abdul Rahman v ten moment učinil překvapivý krok - vyloučil Singapur z Malajské federace. Sliboval si od toho zlepšení etnického poměru Malajců a Číňanů v celém státě i zbavení se nejhlasitějšího kritika vlády. Singapur tak byl de facto dotlačen k nezávislosti. Ač to Lee Kuan Yew původně nezamýšlel, vyhlásil roku 1965 nezávislou republiku.

Lee Kuan Yew váhal s tímto krokem i proto, že se obával invaze Indonésie. Ta podle všeho reálně hrozila. Lee se nejprve dohodl na garanci bezpečnosti s Brity. Nicméně je nenásledoval v jejich bojích studené války a zapojil se roku 1970 do hnutí nezúčastněných zemí, které se snažily zůstat mimo dva znepřátelené bloky studené války, což Brity rozlítilo a roku 1971 všechny své vojenské síly ze Singapuru stáhly. Lee Kuan Yew našel řešení v tajné spolupráci s Izraelem. Za pomoci izraelského vojenského průmyslu Singapur vybudoval velice efektivní armádu, která odstrašuje velké státy v oblasti od apetitu na malý bohatý Singapur dodnes.[7]

Bohatství se znásobilo zejména v 70. a 80. letech. Metody vyzkoušené Lee Kuan Yewem již na začátku 60. let v experimentální průmyslové zóně v Jurongu byly tehdy aplikovány na celou zemi. Také prosazování angličtiny jako hovorového jazyka podnítilo rozvoj obchodu. Singapuru vyšla i sázka na tištěné spoje jako perspektivní průmyslové odvětví. Singapur se tak stal nejdynamičtějším z tzv. asijských ekonomických tygrů. Politický režim si Lee ponechal neliberální a autoritářský, jakkoli od poloviny 80. let svůj režim pod tlakem mezinárodní kritiky uvolňoval. Změny byly posíleny po příchodu jeho nástupce Goh Chok Tonga na počátku 90. let. Role opozice v politickém systému je však dosud marginální, drtivou většinu moci stále drží strana založená otcem zakladatelem Singapuru, Lee Kuan Yewem.[8]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Mapa Singapuru

Singapur leží na ostrově, který je oddělen od malajského poloostrova úzkým Johorským průlivem. Ostrov je mírně zvlněný a má uprostřed kopec Bukit Timah, dosahující výšky 163,63 m n. m. Ostrovy jsou rozšiřovány tím, že je okolní moře zasypáváno pískem. Od roku 1965 do roku 2015 se zvětšila rozloha Singapuru z 580 km² na 710 km², do roku 2030 je plánováno zvětšení o dalších 55 km².[9]

Klima je po celý rok velmi teplé a ve spojení s vysokou vlhkostí nepříjemné. Monzuny přinášejí velké množství srážek. Toto podnebí je vhodné pro pěstování některých druhů rostliny durian. Tato rostlina se nesmí v Singapuru kvůli pověstnému zápachu vnášet do vládních budov a metra.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Singapur je jedním z vůbec nejhustěji zalidněných států na planetě, a i přesto si uchovává rychlý růst populace, především díky vysoké imigraci. V roce 2000 činil počet obyvatel 4 117 700, roku 2012 již 5 312 400, což je srovnatelné s mnoha rozlohou většími státy, jako např. Slovensko, Finsko a Turkmenistán. Úhrnná plodnost je ale nízká, populační růst je způsoben imigrací.

Náboženské složení oficiálních rezidentů v městě je velice pestré. Obyvatelé jsou z 55 % buddhisté, z 15,5 % muslimové, z 12,5 % křesťané a z 3,5 % hinduisté.

Data o náboženském, stejně jako etnickém, složení ale nezahrnují obyvatele, kteří nejsou oficiálně dlouhodobými rezidenty (občany Singapuru, nebo osobami s povolením k dlouhodobému pobytu), ale na populaci Singapuru a jejím růstu mají zásadní podíl.

Etnikum 1970 1980 1990 2000 2009
Číňané 77.0 78.3 77.7 76.8 74.2
Malajci 14.8 14.4 14.1 13.9 13.4
Indové 7.0 6.3 7.1 7.9 9.2
Ostatní 1.2 1.0 1.1 1.4 3.2
1970 1980 1990 2000 2009
Podíl nerezidentů 2.9 % 5.5 % 10.2 % 18.7 % 25.3 %

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Singapore Central Business District viewed from UOB Plaza 2.jpgAerial view of Marina Bay Financial Centre, Singapore, at night - 20121010.jpg
Singapore skyline at sunset viewed from Gardens by the Bay East - 20120426.jpg
Singapurský přístav, jeden z nejvytíženějších na světě

Singapur patří mezi nejvyspělejší ekonomiky světa, je finančním, obchodním a dopravním centrem světového významu. Společně s Hong Kongem, Taiwanem a Jižní Koreou tvoří čtveřici takzvaných Asijských Tygrů. Zdejší přístav je druhým největším přístavem kontejnerové námořní dopravy na světě. Ekonomika země je vysoce závislá na vývozu a zároveň je v ní uplatňována vysoká úloha státu, který vlastní zásadní podíly ve firmách tvořících asi až 60 % HDP, stát ale většinou není ve firmách zastoupen jako vlastník přímo, nýbrž prostřednictvím jiných entit, především investičních fondů.

Země se vyznačuje nízkou mírou nezaměstnanosti (kolem 2-3 %, v roce 2009 potom asi 2,2 %) a výjimečnou kvalitou života (výzkum od The Economist Inteligence Unit dokonce označil Singapur jako zemi s vůbec nejvyšší kvalitou života na planetě).

Singapur, i přes svoji vysokou ekonomickou vyspělost, vykazuje nebývale rychlé tempo růstu ekonomiky, které v roce 2006 činilo 7,9 % a v roce 2010 dokonce 14,7 %.[10]

Singapur náleží mezi nejdůležitější dopravní uzly na planetě. Je druhým největším přístavem na světě. Letiště Changi potom slouží jako letecký uzel mezi Evropou, Asií a Austrálií. V Singapuru existuje také systém podzemní rychlodráhy. První linka byla otevřena v roce 1987, čímž se systém stal druhým nejstarším v jihovýchodní Asii. Síť se rychle rozrůstala, což byl výsledek snahy Singapuru o vybudování rozvinuté železniční sítě jako nosného systému městské hromadné dopravy. V roce 2005 systém přepravil denně 1,338 milionu cestujících. Metro má 64 stanic a délka sítě je 109,4 km se standardním rozchodem. MRT doplňuje síť regionální lehké železnice, anglicky Light Rapid Transit nebo LRT, která se napojuje na stanice metra.

Armáda[editovat | editovat zdroj]

Singapurská F-15SG Strike Eagle na základně Mountain Home

Singapur má armádu čítající přes 50 000 vojáků. Náklady na ozbrojené síly činí 3,7 % státního rozpočtu a v přepočtu na hlavu jsou 4. nejvyšší na světě. Singapur investuje do zbrojení více než jeho mnohem lidnatější sousedé Malajsie a Indonésie. Když se Singapur v roce 1965 oddělil od Malajsie, požádal o spolupráci Izrael, se kterým sdílel v té době podobnou situaci jako neuznaný stát obklopený státy s převážně muslimským obyvatelstvem. Izrael Singapuru poskytl vojenskou pomoc. Vzhledem ke své relativně malé rozloze spoléhá ve své bezpečnostní koncepci především na odstrašení a případný preventivní úder na území protivníka s cílem vyhnout se boji přímo v Singapuru, kde by byly možnosti obrany velmi omezené.

Mýtný systém[editovat | editovat zdroj]

Mýtný systém (congestion charge) zavedl Singapur pravděpodobně jako první na světě, a to již od roku 1975 formou vydávání licencí za vjezd do centra.[11]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Umění[editovat | editovat zdroj]

Nejslavnější umělkyní narozenou v Singapuru je bezpochyby houslistka Vanessa-Mae, která pronikla do pop music a prodala po celém světě již milion svých alb. Věnovala se i lyžování, reprezentovala ale Thajsko, zemi svého otce. Známým zpěvákem je JJ Lin, zpěvačkou Stefanie Sun, herečkou Kung Li (narozená v Číně) či Fann Wong. Od roku 2009 je singapurským občanem i známý mistr bojových umění a herec akčních filmů Jet Li, rodák z Číny. V Singapuru se naopak narodil americký herec Jackson Rathbone, stejně jako televizní hvězdička Tila Tequila, nebo herec Sing Chen. Nejznámějším spisovatelem a „zlobivým dítětem“ singapurské společnosti je Alfian Sa'at.

Singapur se může pochlubit i několika výjimečnými moderními stavbami. Pozoruhodnou stavbou je ArtScience Museum otevřené v roce 2011, které navrhl izraelský architekt Moše Safdie, a připomíná tvar lotosu. Unikátní je i koncertní sál Esplanade z dílny anglického architekta Michaela Wilforda dostavěný roku 2002. Také budova casina Marina Bay Sands je od roku 2010, kdy byla otevřena, jednou z nejfotografovanějších budov světa.

Kuchyně[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Singapurská kuchyně.
Rýže hainanese s kuřecím masem

Singapurská kuchyně byla ovlivněna malajskou, čínskou, indickou, srílanskou, thajskou, blízkovýchodní a indonéskou kuchyní.[12] Krab s chilli a krab s černým pepřem jsou dva charakteristické pokrmy, které dominují singapurské kuchyni a jsou doporučovány turistům. Dalším oblíbeným pokrmem je sambal stingray. V kategorii masa je nejoblíbenější rýže hainanese s kuřecím masem.[13]- rýže vařená v kuřecím tuku, podávaná s vařeným kuřetem a s chilli omáčkou. V Singapurské kuchyni jsou populární tyto tři pokrmy z kategorie nudlí: hokkien mee jsou smažené vaječné nudle s krevetami a plátky vepřového masa a s omáčkou, nonya laksa jsou rýžové nudle podávané v kokosovém krevetovém vývaru a char kuey teow – smažené rýžové nudle s krevetami a s klobásou.[14] V kategorii dezertů a svačin je známý kaya toast především kvůli použití kaya (džemu z kokosového ořechu).[15][16]

Sport[editovat | editovat zdroj]

Singapur soutěží od roku 1948 na olympijských hrách. Na hrách v Riu roku 2016 se dočkal své první zlaté medaile, kterou ze závodu v motýlku na 100 metrů přivezl plavec Joseph Schooling.[17] Singapur je známý i svou školou stolního tenisu. Na olympijských hrách v Londýně 2012 dvě bronzové medaile (ženský tým a Feng Tianwei) a v Pekingu 2008 jednu stříbrnou (ženský tým). Úplně první cenný kov pro Singapur na OH vybojoval v Římě 1960 vzpěrač Tan Howe Liang, když skončil druhý v kategorii do 67,5 kilogramu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  2. Central Intelligence Agency: The World Factbook.
  3. Dostupné online.
  4. Singapore - History. countrystudies.us [online]. [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  5. Singapore: History. Asian Studies - University of Texas at Austin (Web.Archive) [online]. [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  6. Podrobněji viz MYSLIVEČEK, Zdeněk. Singapur 1942 - pád nedobytné pevnosti. Historický obzor, 2002, 13 (3/4), s. 64-76. ISSN 1210-6097.
  7. An odd couple: Why does Singapore stand beside Israel? | ASEAN Today. www.aseantoday.com [online]. [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  8. Dějiny Singapuru. Cestovní kancelář Chinatours [online]. [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. (česky) 
  9. VOKÁČ, Luděk. Singapur: Diktatura, kde by chtěl žít každý. Česká pozice [online]. 2015-08-29 [cit. 2015-09-10]. Dostupné online. 
  10. {title}. www.google.com [online]. [cit. 05-01-2011]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 05-01-2011. 
  11. Miroslav Šuta, Miroslav Patrik: Aby se ve městě dalo dýchat, (Ekologický institut Veronica, Brno 2010 ISBN 978-80-87308-02-8)
  12. Singapore Food History. www.singaporefoodhistory.com [online]. 2011-07-05 [cit. 2018-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  13. Chicken Rice. www.visitsingapore.com. Dostupné online [cit. 2018-11-19]. (anglicky) 
  14. Dobrá, ale těžká, vystavil vysvědčení české kuchyni singapurský šéfkuchař | Dobrá chuť | Lidovky.cz. Lidovky.cz [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. (česky) 
  15. HRDINOVÁ, Radka. Singapurská kuchyně je rozmanitá, hada by si už ale šéfkuchař Král nedal. Hospodářské noviny. 2014-12-10. Dostupné online [cit. 2018-11-20]. (česky) 
  16. Singapur: kde se do kina chodí s dekou.... iDNES.cz [online]. 2004-12-09 [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. 
  17. Schooling se před osmi lety s Phelpsem vyfotil, v Riu svůj idol senzačně porazil. ČT sport [online]. [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZBOŘIL, Zdeněk. Dějiny Malajsie, Singapuru a Bruneje. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-501-2. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]