Prostituce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Legální je prostituce v Amsterdamu

Prostituce (z lat. prostituere) je poskytování sexuálních služeb (obvykle manuální stimulace, orální sex, pohlavní styk nebo anální sex) za úplatu nebo jakoukoli jinou protihodnotu.[1][2] České označení pro muže takovou službu poskytující je prostitut (srovnej s termínem gigolo), pro ženu prostitutka nebo archaicky nevěstka (srovnej s termínem eskort). Prostituci může organizovat kuplíř, slangově "pasák".

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Většinu prostituujících tvoří ženy. To je dáno poptávkou. I většina prostitutů má mužskou klientelu. Služby nabízejí různými způsoby, například přímo na ulici, ve specializovaných podnicích – nevěstincích, či v barech a nočních podnicích. Rozšířené jsou také služby označované jako escort servis, kdy tzv. callgirl, resp. callboy (dívky, chlapci na zavolání), přijíždějí přímo za zákazníkem a poskytují mu sexuální služby v jeho prostorách.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prostituce je často označována jako „nejstarší řemeslo“. Je známa z většiny rozvinutých kultur. V některých kulturách, například již v Babyloně, existovala i její posvátná forma.

Starověký Řím prostituci strpěl mimo jiné s ohledem na situaci ženy, jejíž význam pro reprodukci byl díky adopci nižší a o to větší důraz byl kladen na její sexuální schopnosti - neuměla-li svého muže uspokojit, musel mít možnost hledat jinde. V Evropě 15. a 16. století se nevěstince vyskytovaly jako povolená a kontrolovaná součást městského života, využívaná muži všech sociálních vrstev. Prostituce byla vnímána jako jakási ochrana manželek, prostředek k omezování cizoložství. Od 17. st. však byly nevěstince zakazovány, částečně z obav před šířením chorob. Kinsey ve svých výzkumech v USA poloviny 20. st. zjistil, že 70 % mužů mělo zkušenosti s prostitutkou.[3]

Americký historik Thaddeus Russell v jedné ze svých knih[4] postuluje, že v období 2. poloviny 19. a 1. poloviny 20. století bylo prostitutkami prolomeno mnoho dobových tabu, které měly dohru v právech žen ve zbytku společnosti, např. být mimo domácnost sama, nošení barevného oblečení (viktoriánské období diktovalo ženám černou), apod. Též dodává například, že kosmetický průmysl byl postaven kolem prostitutek, nebo že povolání provozované ženami, kdy poprvé v historii vydělávaly stejně nebo více než muži, bylo právě „nejstarší řemeslo“.[5]

Obdoba prostituce se objevuje i u člověku nejbližšího živočišného druhu, šimpanze bonobo, u kterého se běžně vyměňuje poskytnutí sexu samcům za kvalitní potravu.[6]

Přístup státu k prostituci[editovat | editovat zdroj]

     Prostituce legální a regulovaná      Prostituce (směna sexu za peníze) legální, ale organizované aktivity jako nevěstince, kuplířství a pasáctví ilegální; prostituce není regulována      Prostituce ilegální      neznámo

Prostituce bývá označována za nejstarší řemeslo lidstva. Politici se s ní odedávna snaží vypořádat. Existují tři přístupy:

  • reglementace – stát se v oficiální snaze o „kontrolu“ situace stává spoluorganizátorem prostituce. Relativním a sporným přínosem této varianty je menší prostor pro kuplířské mafie, případně možnost zdanění prostituce. Podle kritiků reglementace stát de facto legalizuje kuplířství a pasáctví a stává se největším pasákem[7]. Tím se však dostává stát do rozporu s mezinárodní Úmluvou o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob.
  • abolice – státní instituce se zaměřují na průvodní jevy prostituce, jako je obchod se ženami či kuplířství, problém prostituce jako takové zůstává neřešen.
  • represe – prostituce je považována za společensky nežádoucí, trestnou činnost a pokud existuje, tak jen ilegálně.

Situace v Česku[editovat | editovat zdroj]

Země patří mezi oblíbené cíle sexuálních turistů. Nejrozšířenější je prostituce při státní hranici s Německem (Dubí, Hora Sv. Šebestiána, Dolní Dvořiště, Cheb, Domažlice, Železná Ruda), Rakouskem, na mezinárodních silničních tazích do Polska (Náchod, Karviná) a v Praze.[8]

Platná právní úprava prostituce: Podle § 15 zákona č. 241/1922 Sb. z. a n., o potírání pohlavních nemocí, jsou orgány státní správy oprávněny zřizovat ústavy, ve kterých by se dostalo řemeslným prostitutkám dočasného útulku a příležitosti k nápravě.

Trestní zákoník potírá prostituci ustanovením o trestnosti kuplířství (§ 189) a obchodování s lidmi (§ 168). Česká republika je od 14.3. 1958 rovněž vázána Mezinárodní úmluvou o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a vykořisťování prostituce jiného (úmluva nebyla nikdy publikována ve Sbírce zákonů).

Podle § 6 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí se sociálně-právní ochrana zaměřuje mj. na děti, které se živí prostitucí.

Mnohé obce regulují nabízení sexuálních služeb na veřejných prostranstvích obecními vyhláškami v rámci ochrany veřejného pořádku. Ústavní soud ČR se zpočátku držel výkladu, že takové omezení může obec vyhlásit jen pro přesně vymezená prostranství, později ve svých nálezech připustil i vymezení obecnou charakteristikou (zastavěné části obce) či zákaz týkající se všech veřejných prostranství na celém území obce.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Kurva je ženská, která z ouplaty, ze mzdy nebo zisku se propůjčuje buď jednomu, od něhož se živí, nebo každému krásu svou za peníze prodává, každému svolí.
— Daniel Adam z Veleslavína, 1598
Prostituce nejsou jen padlé ženy, nýbrž i stejně padlí mužové.
— T. G. Masaryk, 1899

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. text připravovaného trestního zákona dochází § 413 k definici prostituce
  2. Stanovisko OBP MV ČR k otázce výkladu ustanovení § 232a zákona č. 140/1961 Sb., Trestního zákona (dále jen TZ)
  3. KALOUSKOVÁ, Martina. Mládež a nevěra. Brno : FSS MU, 2006. Dostupné online. Kapitola 2. (česky)  
  4. A Renegade History of the United States by Thaddeus Russell, (London: Bookmarks, 2009)
  5. How Drunkards, Whores & 'The Immoral' Shaped the Nation (w/ Thaddeus Russell)
  6. http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2003102106
  7. Josef Vít, Legalizace prostituce a její následky, Britské Listy, 26.7.2005
  8. mapa Výskytu pouliční a silniční prostituce, rok 2000, Ministerstvo vnitra České republiky

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]