Interrupce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Interrupce za pomocí vakuového vysávání v osmém týdnu těhotenství.
1: Amniový vak
2: Embryo
3: Děložní výstelka
4: Speculum
5: Vakureta
6: Napojení na sací pumpu

Interrupce, umělé přerušení (ukončení) těhotenství, umělý potrat nebo abortus arteficialis (lat.) je záměrné ukončení těhotenství prostřednictvím chemické látky nebo chirurgického zákroku. Bývá též nazývána prostě potrat, toto slovo ovšem v původním významu znamená samovolné (nezamýšlené) předčasné vypuzení plodu neschopného života, přesná definice potratu je dána legislativou.

Interrupce představují velký etický problém, na který se vyskytují ve společnosti přinejmenším dva vyhraněné názory. Z technicko-chirurgického hlediska je miniinterrupce (interrupce v rané fázi těhotenství) běžný lékařský zákrok, se stářím plodu roste i riziko pro zdraví matky, např. riziko neplodnosti. Kromě fyzických komplikací existuje i riziko psychických komplikací v podobě postinterrupčního syndromu.

Způsoby provedení interrupce[editovat | editovat zdroj]

Chemická interrupce[editovat | editovat zdroj]

V závislosti na stádiu těhotenství je interrupce prováděna rozličnými metodami. Chemická interrupce je obvyklá metoda do devátého týdne těhotenství. Plod, kterému již několik týdnů tluče srdce, po užití této pilulky umírá po dobu několika dní. [1] Procedura sestává z podání buď methotrexatu nebo mifepristonu (RU-486) následovaným podáním misoprostolu. Asi 8 % z těchto interrupcí vyžaduje následný chirurgický zákrok, obvykle podtlakové odsání. V roce 2005 po požití pilulky RU-486 zemřelo minimálně pět žen.[2]

9-10 týdnů starý lidský plod. Interrupce je v Česku na žádost matky legální do 12. týdnů od početí plodu, v případě handicapu plodu, například diagnostikovaného Downova syndromu, do 24. týdne.

Chirurgická interrupce[editovat | editovat zdroj]

V prvních patnácti týdnech je interrupce podtlakovým odsáním jednou z nejběžnějších metod chirurgické interrupce, která nahrazuje riskantnější kyretáž. Ruční odsátí odstraní embryo pomocí ruční stříkačky, zatímco pro elektrické odsátí se využívá sání elektrické pumpy. Od patnáctého až asi do osmnáctého týdne se roztažení děložního hrdla provádí chirurgicky a chirurgie asistuje i při následném odsávání.

Při roztažení děložního hrdla a následné kyretáži se děloha vyprazdňuje vysátím pomocí zvláštního přístroje. Kyretáž je čištění stěn dělohy kyretou. Roztažení a kyretáž je standardní gynekologický postup, který se vykonává z mnoha důvodů, například vyšetření. Podle britské studie z roku 2003 cítí embryo již v šestém týdnu od početí při umělém potratu bolest. [3] V amerických státech Arkansas, Oklahoma, Minnesota a Louisiana má lékař povinnost sdělit ženě, která žádá o provedení umělého potratu plodu staršího než dvacet týdnů, že cítí bolest a nabídnout ženě uspání plodu (anestezii).

Pozdní interrupce[editovat | editovat zdroj]

Jak se plod ve třetím trimestru zvětšuje, musejí se používat jiné techniky. Předčasné vypuzení plodu může nastat po podání prostaglandinu. Tato metoda může být doplněna vstříknutím roztoku soli nebo močoviny do plodové vody. Solí, která funguje jako žíravina, je plod pomalu otráven a celou dobu sebou škube. Smrt trvá něco přes hodinu. [4] Tento typ potratu přežila například Gianna Jessen, kterou její matka chtěla nechat zabít.

Deset týdnů starý lidský plod.

Velmi pozdní interrupce neboli potrat částečným porodem se provádí kontroverzním roztažením děložního hrdla a vypuzením celého plodu nebo rozříznutím dělohy a vyjmutím plodu. Druhý popisovaný způsob je podobný císařskému řezu. Metody vyžadují chirurgické rozdrcení hlavy plodu před jeho vyjmutím nebo vysátí mozku plodu zaživa. [4] Interrupce ve třetím trimestru na žádost matky jsou legální až do okamžiku porodu v Kanadě, některých státech USA a v komunistických zemích - Čínská lidová republika, Korejská lidově demokratická republika a Vietnam. [5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mapa zobrazující, kdy byly interrupce na žádost matky legalizovány v jednotlivých evropských, severoafrických a blízkovýchodních státech a ve kterých jsou v současné době nelegální.

Ve starověkém Římě mohl otec legálně zabít své dítě před narozením i po narození, to se však změnilo s nástupem křesťanství. Během křesťanské historie Evropy byly interrupce nezákonné. První zemí, která je v moderní době legalizovala, bylo sovětské Rusko v roce 1920. Druhou zemí, která legalizovala potraty v případě plodů s genetickou poruchou, bylo nacistické Německo.[6] V roce 1936 legalizovalo interrupce na žádost republikánské Španělsko, po Francově vítězství ve španělské občanské válce však byla obnovena ochrana života od početí. V Československu interrupce legalizovali roku 1957 komunisti.[7] Během nadvlády komunistů byly interrupce legalizovány ve všech zemích východního bloku s výjimkou Albánie. Velká Británie legalizovala potraty v roce 1967. V Británii jsou potraty legální na žádost matky až do 24. týdne, kdy se již děti rodí živé a přežijí. Prvním státem Spojených států Amerických, který legalizoval interrupce na žádost matky, byla Havaj v roce 1970. V roce 1973 precedent Roe vs Wade legalizoval interrupce na celém území Spojených států Amerických a povolil i interrupce v druhém a třetím trimestru.

Spor o oprávněnost interrupce[editovat | editovat zdroj]

Umělé potraty byly v moderní době poprvé legalizovány v sovětském Rusku pod nadvládou bolševiků v čele s Vladimirem Leninem.

Interrupce v současnosti představují etický problém, který má přesah do politiky a vede k vytváření vlivových sdružení obou táborů.

Z průzkumu veřejného mínění z roku 2008 vyplývá, že většina Čechů je nakloněna jejich liberalizaci. Celkem 23 % respondentů souhlasí s tvrzením "potrat je vždy vražda dítěte" a 71 % souhlasí s tvrzením "jsem proti jakémukoli omezení potratů".[8]

Pro-choice[editovat | editovat zdroj]

Mezi zastánci práva na interrupce, kteří jsou označování jako „pro volbu“ (pro-choice), existuje široké spektrum názorů, počínaje právem na interrupci za jakýchkoli okolností, přes právo na interrupci jen v určitých případech (např. po znásilnění nebo incestu) nebo povolením interrupce jen do určité doby od početí (např. do třetího trimestru, který je obecně považován za dobu, po které je plod schopen přežít mimo tělo matky). Většina zastánců práva na interrupce argumentuje tím, že embryo nelze považovat za jedince schopného samostatného života mimo tělo matky a dokud mozek neexistuje nebo funguje příliš jednoduše, jedná se o část těla matky, ne o novou individuální lidskou bytost.

Pro-choice protest ve Velké Británii. Účastníci drží plakáty volající po zachování legality umělých potratů až do 24. týdne vývoje plodu.

Někteří zastánci práva na interrupce výslovně nepopírají, že zárodek nebo plod je počínající lidskou bytostí, ale považují za eticky přijatelné a v souladu s pomyslným zájmem této bytosti, aby se nenarodila do nepříznivých podmínek – toto rozhodnutí považují za odpovědnost matky, případně obou rodičů. Tento postoj lze přirovnat k praxi některých přírodních národů, kde bylo běžnou praxí zbavovat se nadpočetných novorozenců, které by rodina (matka, kmen) neuživila. Proto také odpůrci interrupcí argumentují, že tolerance interrupcí vede i ke snížení úcty k již narozeným dětem, které rovněž nejsou jedinci schopnými samostatného života a nemají rozvinutou lidskou osobnost.

V mezinárodní rovině zastává pohled pro-choice například IPPF (International Planned Parenthood Federation). V USA patří k hlavním skupinám zastávající pro-choice názor Planned Parenthood, NARAL Pro-Choice America, National Organization for Women a American Civil Liberties Union. V ČR jsou tyto skupiny zastupuje například Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu[9].

Pro příznivce feministického hnutí a levicových či liberálních filosofií je často pro-choice politika nedílnou součást jejich politického názoru. Obvykle považují právo na interrupci za svobodné právo ženy a snaží se o jeho prosazení v zákonech všech zemí. Někteří aktivisté podnikají akce, které mají přinést ženám ze zemí se zakázanou interrupcí osvětu o ní a možnost jejího provedení. Nejznámějším případem z poslední doby je případ lodi Langenort u polských břehů. Na její palubě jsou v mezinárodních vodách prováděny interrupce pomocí prostředku RU 486.

Někteří australští pro-choice vědci usilují o legalizaci vraždy novorozence tzv.„ potrat po porodu“. [10]

Pro-life[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Hnutí pro-life.

Odpůrci interrupce nejčastěji argumentují tím, že člověk je člověkem od početí a že již zygota je reálně existující lidský jedinec s právem na život a statusem člověka bez ohledu na to, že například nejsou diferencovány žádné orgány a jedinec není samostatný. Člověka definuje od počátku úplný soubor genů, nikoliv tvar a velikost těla, či schopnost nebo neschopnost samostatné existence. Umělý potrat (jakékoliv přímo či nepřímo smrtící ovlivnění zárodku či plodu – počínaje například hormonální antikoncepcí navozenými změnami děložní sliznice, znemožňujícími uhnízdění zárodku, konče potratem při porodu) je tedy podle zastánců zpravidla vraždou – úmyslným, chladnokrevně uváženým a neoprávněným zabitím člověka.[11] Někteří odpůrci potratů[kdo?] požadují zákonné omezení interrupcí pouze na zákroky lékařsky opodstatněné. Jiní[kdo?] nepovažují státní regulaci za řešení a apelují přímo na lidskou odpovědnost. K rozrůznění názorů dochází ohledně oprávněnosti interrupcí v případě vážného poškození plodu nebo stavu ohrožujícího život matky, znásilnění a podobných krajních případech.

Protestu proti legalizaci umělých potratů na žádost matky se ve Španělsku v roce 2009 zúčastnil více než milion lidí. [12]

V Česku je hlavním reprezentantem pro-life názoru Hnutí Pro život ČR. Ve Spojených státech Amerických tento postoj zastává zejména strana Republikáni, včetně současného amerického prezidenta Donalda Trumpa, který se též osobně zúčastnil pochodu pro život.[13] Naopak Obama byl též za právo na zabití dítěte, které přežilo potrat[14]. Odpůrci potratů též poukazují na případné zdravotní a zejména psychické potíže, které mohou u osob podstoupivších potrat nastat (tzv. postinterrupční syndrom).

Skupina pro-life (pro-život) má své stoupence zejména v řadách pravicových a středových konzervativců a stoupenců různých církví a náboženských vyznání.[zdroj?] Významné církve a náboženské směry (zejména judaismus, katolická církev a evangelikální církve) interrupce principiálně odmítají. S názorem skupiny pro-life na interrupce se ale shodují i někteří lidé[kdo?], kteří jsou obecně názorově zaměřeni opačně, tedy ti liberálové, kteří kladou důraz i na svobodu lidské bytosti po narození i před narozením a neupřednostňují právo matky před právy dětí či otců.[zdroj?]

Členy hnutí pro-life jsou též někteří bývalí příznivci i vykonavatelé umělých potratů. Například Bernard Nathanson nejprve usiloval o legalizaci interrupcí a později je sám vykonával. Vykonal 15 000 umělých potratů. Po objevu ultrazvuku, když viděl, jak potrat probíhá,[15] potraty přestal vykonávat a stal se pro-life aktivistou a natočil dokumentární film Němý výkřik. Bývalá brazilská pro-choice aktivistka Sara Fernanda Girominiová z hnutí FEMEN se stala pro-life aktivistkou a omluvila se křesťanům.[16]

Příslušnicí hnutí pro-life je například Gianna Jessen, jejíž matka ji před jejím narozením nechala zabít potratem pomocí solného roztoku, ona však potrat přežila (v některých státech USA je potrat legální po celou dobu těhotenství). O svém osudu se dozvěděla ve svých dvanácti letech v adoptivní rodině. V důsledku pokusu o potrat trpí mozkovou obrnou.[17]

Feministky první vlny (například Elizabeth Cady Stantonová, Matilda Joslyn Gage nebo Victoria Woodhullová) považovaly potrat za vraždu a zlo, které bylo ženám vnucováno muži.[18][19] Pro-life je také feministická organizace Feminists for Life, jejíž členkou je například republikánská politička Sarah Palinová. Ve Spojených státech funguje též Pro-Life aliance gayů a leseb. [20]

Protipotratový terorismus[editovat | editovat zdroj]

Některé okrajové skupiny odpůrců potratů volí násilnou metodu boje proti interrupcím, včetně zavraždění. Mezi lety 1973 a 2003 je evidováno 300 případů protipotratového násilí nebo terorismu.[21] Jedná se o křesťanské skupiny vzešlé z tzv. Rekonstrukcionistické teologie a Hnutí křesťanské identity. Útoky se odehrály v USA, Kanadě i Austrálii a Novém Zélandu. Jednalo se o únosy, bombové útoky na zdravotnická zařízení a vraždy lékařů, i o taktiku zastrašování např. formou vylepování plakátů na typu „hledá se živý nebo mrtvý…“ nebo dehonestační kampaně vedené za použití masových médií (např. americký doktor George Tiller byl zavražděn protipotratovým extrémistou Scottem Roederem po dlouhé kampani Billa O'Reillyho, jenž ho otevřeně nazýval zabijákem dětí, Tiller vykonával potraty ve třetím trimestru)[22][23]. Možnost vzniku potratového násilí v ČR je hodnocena jako nepravděpodobná.[24]

Nucené potraty a propotratové násilí a žhářství[editovat | editovat zdroj]

Nuceným potratem se myslí potrat proti vůli těhotné ženy. Zprávy o nucených potratech pocházejí zejména z Čínské lidové republiky [25] v souvislosti s politikou jednoho dítěte, která již byla zrušena. Za nucený potrat se čínská vláda později omluvila.[26] V roce 2019 soud v Británii nařídil nucený potrat mentálně handicapované katoličce z Nigérie ve 22. týdnu těhotenství, i přes odpor ze strany dotyčné ženy i její matky. Odvolací soud rozsudek zrušil.[27]

V roce 2009 byl odpůrce potratů Jim Pouillon během pokojného protestu proti umělým potratům zavražděn.[28] V Kanadě, kde jsou potraty legální i v průběhu porodu, byla opakovaně uvězněna odpůrkyně potratů Mary Wagnerová, která se snažila pokojně ženy na potratových klinikách odradit od potratu. [29]

V roce 2020 na mezinárodní den žen hodily feministky zapálenou lahev Molotovova koktejlu do paláce mexického prezidenta a jedním z jejich motivů byla snaha o legalizaci umělých potratů. Nakonec se nechtěně popálily samy pachatelky.[30]

V noci ze 16. na 17. září 2018 stoupenci potratů zapálily ve Varšavě nákladní automobil s obrazy ukazujícími, jak umělý potrat vypadá, který byl zaparkován ulici Konopczyňského, čímž způsobili škodu na cizím majetku 10 000 zlotých (přibližně 60 000 korun českých. [31]

Profesor Miroslav Mitlöhner navrhl nucené potraty handicapovaných dětí [32]a legalizovat vraždu handicapovaného novorozence.[33]

Eugenika[editovat | editovat zdroj]

Dívka s Downovým syndromem. 92% plodů, u nichž je v Evropě diagnostikován Downův syndrom, je v Evropě uměle potraceno. V České republice jsou tyto umělé potraty legální do 24. týdne.

Regulace počtu narozených určitým jedinců či jejich prenatální selekce (zabití plodů s určitým handicapem) je i jedním z nástrojů eugeniky. Negativní eugenika si klade za cíl eliminaci nevhodných částí populace, přičemž snížení porodnosti v tzv. rozvojových zemích, u chudších vrstev obyvatelstva, některých etnických skupin či geneticky postižených jedinců je jedním z jejích nástrojů. Může se jednat o podporu pro-choice postoje u jednotlivých skupin či v celé společnosti, ale též interrupce nařízené. Tuto praxi jako první na světě zavedlo nacistické Německo[34], po druhé světové válce jí přebíraly demokratické země. Nacisté též povolili potraty na dobytých územích, včetně Protektorátu Čechy a Morava, aby snížili populaci pro nacisty podřadného národa. [35]

K další vlně eugenickému zabíjení plodů s Downovým syndromem přispěl objev francouzského vědce Jérôme Lejeuna v roce 1958, který umožnil prenatální diagnostiku Downova syndromu, čehož jiní lékaři užili v úmyslu handicapované plody potrácet. Jérôme Lejeune se následně stal významným pro-life aktivistou. Později řekl: „Byl jsem lékař, který je měl uzdravovat. A když teď odcházím, mám pocit, že jsem přispěl k jejich zavržení.“ [36] Island usiluje o postupné kompletní vyhlazení lidí s Downovým syndrom formou umělých potratů.[37] 92% nenarozených dětí, u nichž je diagnostikován Downův syndrom, je v Evropě usmrceno umělým potratem. [38] Papež František tuto praxi přirovnal k nacismu. [39] Pro-choice mají na tuto problematiku opačná názor, například levicový poslanec Gaspar Llamazares řekl o návrhu na omezení potratů ve Španělsku „Jde o protireformní, inkviziční a brutální útok na ženy." [40]

Dilematické přístupy[editovat | editovat zdroj]

Kromě ideologicky krajních pozic existují i různé přístupy, které rozhodování o interrupci považují za dilema mezi různými hodnotami, které jsou v kolizi (sporu). Lidé, kteří zastávají některý z takových přístupů, zpravidla nepovažují zárodek nebo plod ani za zcela hotovou osobu, ale ani za pouhou část těla ženy. Vznik života mohou chápat jako postupný proces, který nelze redukovat na okamžik početí či narození. Interrupci mohou považovat ne za vraždu, ale neutrálněji a obecněji za zabití, které za určitých okolností může být eticky přijatelné. Relevantními dilematy může být například volba mezi životem ženy a životem dítěte (hrozí-li vyšší riziko smrti ženy při porodu), otázka správnosti přijmout dítě počaté znásilněním apod. V případě interrupce z důvodu rizika nebo jistoty závažného zdravotního postižení dítěte nebo tíživých sociálních podmínek bývá řešeno dilema mezi předpokládanými skutečnými zájmy dítěte a mezi abstraktní ideologickou hodnotou života. Právo na život je v takovém přístupu poměřováno s právem na kvalitu života, přičemž zabití není chápáno výlučně jen jako čin proti zájmu dítěte.

Zastánci dilematických přístupů netvoří monolitní ideologicky semknutý šik, a proto v některých názorech mohou mít blíže k ideologii pro-choice, v jiných k ideologii pro-life.

Lékaři[editovat | editovat zdroj]

Lékaři, podobně jako lidé jiných odborností, mají na interrupce různé názory dle země působení, svého odborného a pracovního zařazení, osobních zkušeností a názorů nebo náboženského vyznání.

Podle zákonů mnoha zemí (včetně ČR) nesmějí být lékaři nuceni tyto zákroky vykonávat, je-li to v rozporu s jejich svědomím (výhrada svědomí). Gynekolog vázaný pracovní smlouvou se však může dostat do obtížně řešitelné situace, protože požadavky jeho zaměstnavatele obvykle provádění potratů požadují.

Lékaři na jedné straně přicházejí bezprostředně do styku s odstraňovaným plodem a s jeho projevy počínajícího života, na druhé straně vidí následky nelegálních potratů, případně i nechtěného narození, a snaží se jim zabránit. Původní podoba Hippokratovy přísahy umělé potraty lékařům provádět zakazuje, v současné variantě lékařského slibu používaného v Česku již žádný takový zákaz není.[41]

Bernard Nathanson provedl 15 000 potratů. Poté, co díky objevu ultrazvuku viděl průběh umělého potratu, otočil a stal se pro-life aktivistou.

Gynekolog Bernard Nathanson, bývalý ředitel tehdy největší interrupční kliniky v USA, spoluzakladatel NARAL (National Abortion and Reproductive Rights Action League) později tvůrce dokumentu „Němý výkřik“ a zastánce pro-life názoru se ve své knize vyjádřil o vzniku jedince takto: „Jako vědec nikoliv pouze věřím, ale vím, že lidský život začíná v okamžiku početí.“[42][43]

Náboženský pohled na interrupce[editovat | editovat zdroj]

V katolické církvi se jak na osobu podstupující potrat, tak na osobu potrat vykonávající vztahuje automatická exkomunikace.[44][45][46] U protestantských společenství existují různé postoje, některé z nich (typicky ty evangelikální) se k tématu staví stejně jako katolická církev, jiné interrupce za určitých podmínek či do určitého věku plodu tolerují. Judaismus nahlíží na plod jako na člověka až v 40. dnu od početí po početí a islám dokonce až po uplynutí 120 dnů těhotenství.

Politika a právo[editovat | editovat zdroj]

Právní pojetí interrupcí na mapě světa
     na požádání
     legální při znásilnění, ohrožení života matky, zdraví či psychického zdraví, defektu plodu, socioekonomických důvodech
     nelegální s výjimkou znásilnění, ohrožení života matky, zdraví či psychického zdraví, defektu plodu
     nelegální s výjimkou znásilnění, ohrožení života matky, zdraví či psychického zdraví
     nelegální s výjimkou ohrožení života matky, zdraví či psychického zdraví
     nelegální s výjimkou ohrožení života matky
     nelegální bez výjimky
     nejsou informace

Spor o interrupce hraje velikou roli v politice těch států, kde má významný vliv náboženství, např. Polsko, Irsko a USA. Ve státech, kde mají obě skupiny přibližně vyrovnanou sílu, se snaží druhá strana převrátit interrupční zákony pokaždé, když ve volbách získá převahu. Tyto země jsou též často místem hledání „kompromisů“ ohledně doby, do kdy je potrat povolen. Jde o to, že zde existuje nevyhraněná skupina voličů, která rozdílně vnímá např. miniinterrupce a použití pilulky RU-486 oproti například potratu při porodu. Dané kompromisy jsou ale zpravidla vedeny pouze snahou dosáhnout maxima. Pro většinu aktivistů hnutí pro-life je přijatelný pouze zákaz všech typů potratů včetně Postinoru a RU-486, aktivisté hnutí pro-choice zase ve velké většině požadují právo na potrat až po okamžik, kdy začne novému jedinci fungovat mozek na patřičné úrovni. Obě strany mají své extremisty, u odpůrců potratů to jsou ti, kteří jsou ochotni pro ochranu nenarozeného života sáhnout i k použití nelegálního násilí proti personálu klinik provádějících interrupce, u zastánců práva na interrupce ti, co požadují právo na potrat až do prvního nadechnutí novorozence (potrat při porodu).

Jak mezinárodní, tak český právní řád reflektují, že o pojetí života před narozením není obecná shoda, a proto se v mnoha formulacích vyhýbají explicitnímu vyjádření, jaký status lidský zárodek nebo plod má, popřípadě nejsou zcela konzistentní.

Česko[editovat | editovat zdroj]

Česká Listina základních práv a svobod konstatuje v čl. 6, že lidský život je hoden ochrany již před narozením a že nikdo nesmí být zbaven života. Zároveň uvádí, že porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.

Ačkoli podle § 7 občanského zákoníku 40/1964 Sb, vzniká způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti narozením, přiznává se právní subjektivita i již počatému dítěti, ovšem pouze za podmínky, narodí-li se živé. Ve většině definic dítěte v dalších zákonech nebo mezinárodních smlouvách se neuvádí dolní věková hranice a tedy není explicitně vyjádřeno, zda se ustanovení vztahují i na nenarozené dítě. Nový občanský zákoník 89/2012 Sb. již řeší situaci obdobně: člověk má právní osobnost od narození do smrti (§ 23) Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. Má se za to, že se dítě narodilo živé. Nenarodí-li se však živé, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo(§ 25).

Umělé potraty byly na území Česka krátce legalizovány za okupace nacistickým Německem, později je legalizoval vláda Klementa Gottwalda.

Interrupce povolil nejprve zákon č. 68/1957 Sb., později podmínky uvolnil zákon č. 66/1986 Sb. V červnu 2003 navrhli poslanci Jiří Karas (KDU-ČSL), Jan Kasal (KDU-ČSL), a Petr Pleva (ODS) zrušení zákona a podstatně přísnější regulaci a ochranu lidského života i před narozením, návrh byl zamítnut v prvním čtení poměrem hlasů 134:23.

Nesouhlas s liberálním přístupem k interrupcím vyjadřují nejvýrazněji voliči křesťansky orientované KDU-ČSL, většina poslanců strany si však je vědoma marnosti snahy o prosazení zákazu interrupcí. Téma je však používáno při bojích jednotlivých skupin uvnitř této politické strany.

V současné době se jako hranice pro ukončení rozlišuje podle důvodu. Při ukončení těhotenství na žádost matky je nejzazším termínem 12. týden těhotenství, při indikaci genetické lze těhotenství ukončit až do 24. týdne.

Přerušení těhotenství však bylo vyňato ze seznamu lékařských zákroků hrazených z veřejného zdravotního pojištění a žadatelky si je musí zaplatit, s výjimkou případů, kdy jde o nutný lékařský zákrok v zájmu zdraví těhotné ženy. To samozřejmě může být pro některé ženy překážkou. V současné době se cena potratu v ČR pohybuje od 3 000 Kč výše, závisí na stáří plodu a způsobu provedení.

Mapa zobrazuje, v jakém týdnu od početí plodu jsou v jednotlivých evropských, severoafrických a blízkovýchodních státech umělé potraty legální.


Německo[editovat | editovat zdroj]

V Německu je interrupce ilegální, ovšem do třetího měsíce není trestána, pokud jí předcházelo „interrupční poradenství“. Poradenství provádějí poradny autorizované ministerstvem zdravotnictví jednotlivé spolkové země, které musejí být organizačně odděleny od lékařského zařízení, jež interrupci vykonává. Poradna nemá žádné rozhodovací pravomoci a je povinna vydat potvrzení, že k poradenství došlo.

Na půdě katolické církve docházelo ke sporům, jestli má tyto poradny provozovat. Jedni tvrdili, že provozováním poraden asistuje při potratech, jiní argumentovali, že je to jediný způsob, jak ovlivňovat zájemkyně o potrat. Spor byl rozhodnut ve Vatikánu tak, že poradny provozovat může, ale nesmí vydávat potvrzení, což však v praxi znamená, že služeb jejích poraden se přestalo využívat.

Zákon dovoluje přerušení těhotenství v případě tzv. lékařské indikace, pokud existuje nebezpečí pro život nebo závažné zdravotní důsledky pro matku a není možné tomu jinak zabránit. Zákon nestanoví, kdo to posuzuje, v praxi to činí ošetřující lékař.

Do 12. týdne je přerušení těhotenství legální, pokud existuje tzv. kriminologická indikace, tzn. k otěhotnění došlo v důsledku znásilnění, partnerka nebyla schopna udělit souhlas atd. V případě přerušení těhotenství mezi 12. a 22. týdnem po poradenství není pacientka trestná, trestný je však lékař. V judikatuře existují značné, zčásti regionální, rozdíly ve stíhání deliktů.

Interrupce plodů s genetickou poruchou je v České republice legální do 24. týdnů gestačního věku. Ve Velké Británii a Nizozemsku je do tohoto termíny interrupce legální na žádost matky. Na obrázku je vyobrazen plod starý 20 týdnů.

Gestační limit[editovat | editovat zdroj]

Většina států, kde jsou interrupce legální, má stanoven věkový limit od početí plodu, do kdy lze plod legálně zabít. V České republice je tento limit 12 týdnů na žádost matky, avšak v případě plodů majících genetický handicap, například Downův syndrom nebo rozštěp, je umělý potrat legální do 24. týdne.[47] Interrupce na žádost je ve většině evropských zemích legální, stejně jako v České republice, do 12. týdne gestačního věku plodu, s výjimkou Rumunska a Španělska (14 týdnů), Švédska (18 týdnů) a Islandu (22 týdnů). V některých zemích bývalého Sovětského svazu je stále interrupce legální i ve druhém a začátkem třetího trimestru (například v Bělorusku) z důvodu těžké situace matky[48], v Rusku byly pozdní interrupce z ekonomických důvodů po pádu komunismu zakázány. Nejvyšší gestační limit v Evropě je ve Velké Británii a Nizozemsku a to 24. týdnů. Nejmladší narozené a následně přeživší dítě se narodilo ve 21. týdnu gestačního věku (věku od početí).[49] Naopak nižší gestační limit pro interrupce na žádost mají Slovinsko, Chorvatsko, Portugalsko a Turecko (10 týdnů). V Kanadě, některých státech USA, hlavním městě Austrálie (Canberra), Číně, Severní Korei a Vietnamu je interrupce legální až do okamžiku narození dítěte.

Latinská Amerika a Afrika[editovat | editovat zdroj]

Dle Americké úmluvy o lidských právech je lidský život základním lidským právem od okamžiku početí.

Lidský život před narozením je chráněn zejména v zemích Latinské Ameriky, Afriky, jihozápadní a jihovýchodní Asie a v Oceánii. Kromě Kuby, Uruguaye a dvou ze 31 mexických provincií (Ciudad de México a Oaxaca), Guyany a území patřící evropským státům nebo Spojeným státům Americkým, jsou v Latinské Americe umělé potraty na žádost matky nezákonné. Například v Brazílii je umělý potrat legální v případě ohrožení života matky a je-li dítě počato při znásilnění. V Peru v případě ohrožení života nebo zdraví matky. Plná právní ochrana lidského života před narozením s výjimkou zákroků za účelem záchrany života matky platí v Latinské Americe v Paraguayi, Venezuele, Surinamu, Hondurasu, Guatemale a na některých Karibských ostrovech. Zcela zakázané jsou interrupce v Nikarugui, Salvadoru, v Dominikánské republice a ve Vatikánu. [50] V Argentině za potrat spáchaný z jiného důvodu, než je ohrožení života nebo zdraví matky nebo v případě početí ze znásilnění, hrozí až čtyři roky odnětí svobody.[51] Lidský život před narozením chrání Americká úmluva o lidských právech podepsaná v Kostarice roku 1969, kterou podepsaly převážně státy Latinské Ameriky.[52] Žádná latinskoamerická země též nepraktikuje trest smrti.

Interrupce na žádost jsou nelegální též ve většině afrických zemích, s výjimkou Jihoafrické republiky, Mosambiku, Kapverd a Tuniska, kde byly interrupce legalizovány za nadvlády diktátora Habíba Burgiba v roce 1973. Mnoho afrických zemí, například převážně islámský Egypt či katolický Madagaskar, interrupce zakazují s výjimkou případů ohrožení života matky.

O legalitu umělých potratů usiluje například Evropská unie a vyzývá všechny členské státy k legalizaci potratů. [53]

Evropa[editovat | editovat zdroj]

V Evropě je lidský život před narozením, s výjimkou zákroků nutných k záchraně života matky, chráněn na Maltě, v Andoře, na Gibraltaru a v San Marinu. Zcela jsou interrupce zakázány ve Vatikánu. V Lichtenštejnsku jsou interrupce legální z důvodu ohrožení života a zdraví matky. V Monaku v případě ohrožení života matky, plodu počatého při znásilnění nebo plodu s vývojovou poruchou.

V Polsku byly zavedeny umělé potraty nejprve za nacistické a poté za komunistické nadvlády, avšak v roce 1993 byla zavedena právní ochrana lidského života od početí, s výjimkou plodů počatých při trestném činu (znásilnění, incest, pohlavní zneužití, v Polsku je věková hranice pro pohlavní styk 15 let), plodů s genetickou poruchou a případů ohrožení života a zdraví matky. [54] Dle oficiálních polských statistik proběhlo v roce 2012 v Polsku 42 nelegálních umělých potratů.[55] V roce 2008 v Polsku proběhlo 499 legálních umělých potratů.[56] Za nezákonné interrupce jsou v Polsku trestně odpovědní vykonavatelé a pomocníci, nikoliv však matky. Určitá omezení pro potraty jsou též na Faerských ostrovech. Teoretické omezení podmínek pro umělý potrat je ve Finsku a Velké Británii, avšak v praxi tam nejsou potraty nijak omezené podmínkami (jen časem od početí). V ostatních evropských zemích je život plodu právně chráněn jen od určitého věku plodu, před nímž nemá lidský život plodu nebo embrya žádnou právní ochranu.

Příznivcem legálních umělých potratů je například bývalý prezident Spojených států Amerických Barack Obama, stejně tak jako většina členů Demokratické strany.

Spojené státy Americké[editovat | editovat zdroj]

První stát Spojených států, který povolil interrupce, bylo Colorado roku 1967 v případě plodu počatého ze znásilnění nebo incestu. V roce 1970 byly umělé potraty na žádost (tudíž plod do určitého věku nemá žádnou právní ochranu, pokud se matka rozhodne pro potrat) legalizovány na Havaji a v New Yorku (až do 24 týdnů věku plodu). V roce 1970 americký soud rozhodl, že pojmem zdraví se myslí nejen fyzický, ale také duševní blahobyt. Roku 1973 precedent Roe vs. Wade vnutil všem státům USA legalizovat umělé potraty až do dvanáctého týdne a umožnil legalizaci umělých potratů po celou dobu těhotenství, tedy legalizoval usmrcení plodu až do porodu. Norma McCorvey, jejíž žádosti o potrat v Texasu se precedent týkal, později otočila a přidala se k pro-life hnutí. [57] Dcera, kterou chtěla potratit, dodnes žije, jelikož soudní porota rozhodla až po jejím narození.d

Dnes několik amerických států nemá, stejně jako sousední Kanada, žádné omezení pro potraty, tudíž tam je potrat legální po celou dobu prenatálního vývoje až do porodu. Jedná se o státy Aljaška, Colorado, New Hampshire, Nové Mexiko, Oregon a Vermont. V New Yorku je potrat legální do 24. týdne, později z důvodu tzv. ohrožení duševního zdraví matky. Stává se také, že dítě pokus o potrat přežije a narodí se živé. Podle zákona z roku 2001 takové dítě podléhá právní ochraně svého života.

2. dubna 2019 guvernérka Alabamy Kay Lveyová schválila zákon zavádějící právní ochranu lidského života od okamžiku početí s výjimkou zákroků z důvodu ohrožení života matky. Dle zákona nemá být trestána matka, trest se týká pouze vykonavatele a pomocníka potratu. [58]

Asie a Oceánie[editovat | editovat zdroj]

V zemích bývalého Sovětského svazu jsou potraty na žádost matky legální a velice běžné. Bývalé komunistické země mají problémy s úbytkem obyvatelstva. Výjimkou je Abcházie, kde jsou potraty, s výjimkou zákroků s cílem zachránit život matky, nezákonné.[59] Naopak všechny muslimské země v Asii, s výjimkou Turecka, Bahrajnu, Singapuru a zemí bývalého Sovětského svazu, interrupce zakazují.[60] Zakázanou jsou buďto s výjimkou pro případy ohrožení života matky - Írán, Irák, Sýrie, Libanon, Jemen, Afghánistán a Bangladéš nebo s více výjimkami, jako většina zemí na Arabském poloostrově. Interrupce jsou též zakázány, krom ohrožení života matky, též v převážně buddhistické Barmě, v převážně katolických Filipínách a Papue Nové Guinei a nábožensky různorodé Srí Lance. Interrupce též, krom zákroků z důvodu ohrožení života matky, zakazují mnohé ostrovy v Oceánii, například Šalamounovy ostrovy.

Mapa zobrazující poměr počtu narozených chlapců ku počtu narozených dívek v roce 2012. Červená barva zobrazuje největší rozdíl počtu narozených chlapců nad počtem narozených dívek. Naopak v zemích se silně zelenou barvou je tento rozdíl nejnižší.

Pohlavně selektivní umělé potraty[editovat | editovat zdroj]

Pohlavně selektivním potratem se myslí umělý potrat plodu na základě jeho pohlaví. Míra 103 až 107 narozených chlapců na 100 narozených dívek je považována za přirozenou (neovlivněnou umělými potraty). [61] Míra počtu narozených chlapců na počet narozených dívek je však výrazně vyšší v silně patriarchálních společnostech, kde jsou zároveň legální umělé potraty. Například v Čínské lidové republice činil tento poměr v roce 119 chlapců na 100 dívek. [62] V provincii Jiangxi byl dle průzkumu v roce 2005 tento poměr dokonce 143 narozených chlapců ku 100 narozeným dívkám. [63] Pohlavně selektivní potraty byly způsobeny jednak patriarchální společností v Číně, druhak legalizací potratů čínskými komunisty a také politikou jednoho dítěte, která byla v roce 2015 zrušena. Pohlavně selektivní potraty byly poprvé zaznamenány v roce 1975.[64]

Pohlavně selektivní potraty se dále vyskytují v Indii a na Kavkazu. Naopak v silně patriarchálních společnostech, v nichž jsou umělé potraty zakázané nebo silně omezené (například Alžírsko, Egypt či Súdán) je poměr narozených chlapců ku počtu narozených dívek nižší, než ve většině evropských zemí (viz. mapa).

Souvislost s antikoncepcí[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku antikoncepce.
Potratové účinky má též hormonální antikoncepce.

Paralelně k tomuto sporu probíhá podobný spor o oprávněnost antikoncepce. Antikoncepce má však daleko méně odpůrců, neboť nezabíjí zygotu, ale buď brání samotnému oplození, nebo pouze znemožňuje usazení oplozeného vajíčka v děloze, což se děje často i bez ní. Jediný způsob kontroly početí eticky přijatelný z pohledu oficiálního učení katolické církve je přirozené plánování rodičovství (metody založené na pozorování příznaků plodnosti v průběhu menstruačního cyklu a sexuální abstinence).

Problematické jsou zejména interrupce, které mají nahrazovat neexistující, nedostupnou nebo nepoužitou antikoncepci. Odpůrců interrupcí z tohoto důvodu je zřetelně více než odpůrců interrupcí obecně. S tímto problémem je spojený i problém selhání antikoncepce. Interrupce v důsledku selhání antikoncepce je většinou přijímána s menší nechutí než interrupce v důsledku nepoužití antikoncepce.[zdroj?]

Hormonální antikoncepce má však také potratové účinky tehdy, kdy nezabrání početí embrya. [65]

Jevy spojené se zákonnými omezeními interrupcí[editovat | editovat zdroj]

Nelegální potraty[editovat | editovat zdroj]

Logo nizozemské organizace Ženy na vlnách, která umožňuje matkám ze zemí, kde jsou interrupce nezákonné, obcházet zákony tím, že jim provádí umělé potraty v mezinárodních vodách.

Zákaz interrupcí vede k jejich ilegálnímu provádění. Zákrok provádějí často ne zcela kvalifikované osoby (hovorově nazývané jako „andělíčkářky“ nebo „andělíčkáři“), často v naprosto nevyhovujících podmínkách. To vážně ohrožuje zdraví a život žen. V minulosti se používaly manuální techniky jako pokusy propíchnout vak blan a vyvolat tak odtok plodové vody s následným potratem, např. pletacím drátem nebo jehlicí do klobouku; škrtnuté drátěné ramínko se dokonce stalo symbolem amerických organizací bojujících za právo na bezpečnou a legální interrupci. Tyto neodborné postupy vedly k rozsáhlým poraněním ženy často s následným vykrvácením nebo těžké smíšené aerobně-anaerobní infekci při neošetřeném potratu (tyto infekce jsou těžko zvládnutelné i při použití moderních antibiotik – v podstatě šlo o horečku omladnic). Stejně závažné následky měly pokusy vypudit plod chemicky – např. vstřikováním petroleje nebo mýdlové vody do dělohy, což při proniknutí do krevního oběhu ženy způsobilo hemolýzu a smrt. Docházelo také k otravám, např. nechvalně proslulá klášterní chvojka. V zemích se zakázanou interrupcí, nedostupnou antikoncepcí a nedostatečnou osvětou se tyto jevy vyskytují dodnes.

Potratová turistika[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že přístupnost potratů v jednotlivých státech se velmi liší, putují často ženy, požadující potrat, ze států s přísnými pravidly do zemí s liberálnějším postojem. Tomuto jevu se říká potratová turistika.

Potrat v mezinárodních vodách[editovat | editovat zdroj]

Zvláštním případem potratové turistiky je využití služeb Žen na vlnách — pokud loď této neziskové organizace vypluje do mezinárodních vod, platí na ní liberální nizozemské zákony umožňující interrupci.

Interrupce v Česku[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Interrupce v České republice.
Vývoj počtu interrupcí v Česku                      Absolutní počet interrupcí                     Podíl interrupcí vůči všem těhotenstvím

Vývoj potratovosti v Československu a v Česku byl ovlivňován vývojem počtu obyvatelstva, legislativními úpravami a rozšiřováním moderních antikoncepčních metod. Na území Česka byly potraty poprvé legalizovány nacisty za okupace, což bylo po osvobození zrušeno. [35] Umělé přerušení těhotenství se na základě zákona č. 68/1957 Sb. stalo běžným zákrokem, jako regulátor zde fungovaly interrupční komise, které posuzovaly oprávněnost jednotlivých žádostí, avšak činnost komisí byla poměrně formální a povolovaly naprostou většinu žádostí.

Celkový počet potratů v Československu či v Česku nikdy nepřesáhl počet porodů. Prudký nárůst umělých potratů byl zaznamenán v polovině osmdesátých let, kdy byla miniinterrupce povolena a prováděna ženám zdarma za pokračující nedostupnosti jiné antikoncepce. Byla proto využívána jako antikoncepční metoda. Maxima bylo dosaženo mezi lety 1988 a 1990 (97,1; 98,2 a 96,2 potratů na sto porodů). V porovnání s evropským průměrem byl počet potratů i interrupcí v Česku vysoký. K úbytku nastalo po roce 1990, tento trend pokračoval až do roku 2007. V roce 2005 bylo zaznamenáno 31 000 ukončených těhotenství ku 93 000 živě narozených, z toho cca 21 000 interrupcí a zbytek spontánních potratů. V roce 2008 došlo oproti roku 2007 k mírnému vzrůstu počtu potratů (při pokračování poklesu relativního podílu potratů na všech těhotenstvích).[66]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Přehled jednotlivých metod umělých potratů [online]. [cit. 2020-03-28]. Dostupné online. 
  2. Zavedeme potratovou samoobsluhu? [online]. [cit. 2020-03-28]. Dostupné online. 
  3. Fetal Pain Legislation: Women Deserve to Know [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Přehled jednotlivých metod umělých potratů [online]. [cit. 2020-03-28]. Dostupné online. 
  5. Why Don't Women Rule the World?. [s.l.]: [s.n.] 
  6. The Origins of Nazi Genocide. [s.l.]: [s.n.] 
  7. Smutné prvenství - Sovětský svaz a potraty [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  8. Názory veřejnosti na umělé přerušení těhotenství, tisková zpráva GfK, 1.4.2008
  9. Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, O Společnosti
  10. Australští vědci tvrdí, že matky by měly mít právo na "potrat po porodu" [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  11. Archivovaná kopie. prolife.cz [online]. [cit. 2010-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-11. 
  12. V Madridu proti potratům demonstrovalo přes milion lidí [online]. [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. 
  13. „Dítě je dar Boží.“ Trump se jako první prezident USA objevil na akci odpůrců potratů [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  14. Obama: bez slitování s bezbrannými? [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  15. Bernard Nathanson Dead v 84 [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  16. Sara Winter se kdysi obnažovala pro FEMEN. Nyní bojuje za nenarozené děti. [online]. [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. 
  17. Who’s afraid of Gianna Jessen? Answer: Barack Obama Updated: Watch the Obama attack ad; Gianna responds [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  18. Abortion and the early feminists. BBC [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. O'BEIRNE, Kate. Pro-Life Women Fight for Feminism. National Review [online]. 2006-01-23. Dostupné online. (anglicky) 
  20. THE PRO-LIFE ALLIANCE OF GAYS AND LESBIANS [online]. [cit. 2020-03-29]. Dostupné online. 
  21. http://bigthink.com/dollars-and-sex/terror-attacks-on-abortion-clinics-do-little-to-reduce-abortion-rates
  22. LEBLANC, Aileen. Abortion Services Return To Town Where George Tiller Was Murdered [online]. NPR, 2014-05-31, rev. 2014-06-01 [cit. 2016-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. HOLAN, Angie Drobnic. Bill O'Reilly called George Tiller [online]. Politifact, 2009-06-05, rev. 2014-06-01 [cit. 2016-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Ondřej Jež: Protipotratový terorismus. Rexter 2/2003, 1. 11. 2003.. www.rexter.cz [online]. [cit. 22-03-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 27-03-2010. 
  25. V Číně nutí k potratu ženy v sedmém měsíci. V Sýrii je zakazují i znásilněným [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  26. Čínská vláda se ženě omluvila za nucený potrat [online]. [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. 
  27. Británie prozatím řekla ne, nuceným potratům [online]. krestandnes.cz [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  28. POSPÍŠIL, Ignác. Zavražděn Jim Pouillon [online]. Idnes.cz [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  29. Mary Wagnerová odsouzena na 7,5 měsíců [online]. duseahvezdy.cz [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  30. Ohnivý den žen. Feministky protestovaly za svá práva a proti násilí, popálily se vlastním molotovem [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  31. Zvěrstva. Katolíkům věrným Desateru a zjevené pravdě nehrozí teror a násilí pouze od radikálních muslimů, ale také od liberálů a neomarxistů. To je konkrétní realita [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  32. Profesor pobouřil veřejnost, navrhl povinné potraty postižených dětí [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  33. Profesor pobouřil veřejnost, navrhl povinné potraty postižených dětí [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  34. Shaping Abortion Discourse: Democracy and the Public Sphere in Germany and the United states. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  35. a b TOTALITNÍ DĚDICTVÍ KRÁTKÝ PŘEHLED LEGALIZACE POTRATŮ Oskar Růžička [online]. [cit. 2020-03-29]. Dostupné online. 
  36. Dnes je den Downova syndromu [online]. [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. 
  37. Bude už brzy Evropa Down-free? [online]. radiovaticana.cz [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  38. Proč (ne)přivést na svět dítě s Downovým syndromem? [online]. hatefree.cz [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  39. Dobrovolné interrupce jsou stejné jako nacistické zločiny, řekl papež František [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  40. Nechceme rodit postižené děti, protestují Španělky proti novému zákonu [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  41. Mirek Pavlíček: Hippokratova přísaha
  42. Bernard N. Nathanson, The Hand of God: A Journey from Death to Life by the Abortion Doctor Who Changed His Mind, Regnery Publishing, 2001, ISBN 0-89526-174-X
  43. Dr. Bernard Nathanson, rozhovor pro Friday Five. www.citizenlink.org [online]. [cit. 25-08-2008]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25-08-2008. 
  44. Qui abortum procurat, effectu secuto, in excommunicationem latae sententiae incurrit./Kdo provedl a nechal si provést dokonaný potrat, upadl do exkomunikace nastupující bez rozhodnutí představeného. - kánon 1398, CIC 1983
  45. Katechismus katolické církve, § 2272
  46. Evangelium vitae
  47. Proč (ne)přivést na svět dítě s Downovým syndromem? [online]. hatefree.cz [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  48. Belarus: Abortion Law [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  49. Dítě narozené ve 21. týdnu těhotenství má už tři roky. A daří se mu skvěle! Jiří Černý 14. listopadu 2017 Více na: https://vtm.zive.cz/clanky/dite-narozene-ve-21-tydnu-tehotenstvi-ma-uz-tri-roky-a-dari-se-mu-skvele/sc-870-a-190425/default.aspx [online]. vtm.zive.cz [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  50. Stop genocidě [online]. stop-genocide.cz [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  51. CODIGO PENAL DE LA NACION ARGENTINA [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  52. Americká úmluva o lidských právech - American Convention on Human Rights [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  53. Evropský parlament: Prosím zaručte přístup k bezpečnému a legálnímu potratu pro každou ženu v EÚ [online]. [cit. 2020-03-29]. Dostupné online. 
  54. Dz.U. 1993 nr 17 poz. 78 [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  55. Odpowiedź na interpelację nr 8508 [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  56. 500 aborcji w ciągu roku [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  57. Roe v. McCorvey [online]. [cit. 2020-03-29]. Dostupné online. 
  58. Alabama zakázala prakticky všechny potraty, včetně těch po znásilnění a incestu [online]. [cit. 2020-03-29]. Dostupné online. 
  59. Abkhazia: a year without abortions [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  60. Alabama, Iran, or Saudi Arabia? We Checked Where Abortion Laws Are Better for Women [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  61. Report of the International Workshop on Skewed Sex Ratios at Birth: Addressing the Issue and the Way Forward [online]. [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. China to end one-child policy and allow two [online]. [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. China’s excess males, sex selective abortion, and one child policy: analysis of data from 2005 national intercensus survey [online]. [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. 
  64. China's New Birth Rule Can't Restore Missing Women and Fix a Population [online]. [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. Hormonální antikoncepce [online]. [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. 
  66. {title}. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 15-04-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 09-04-2009. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ROB, Lukáš; MARTAN, Alois; CITTERBART, Karel a kolektiv. Gynekologie. 2. vyd. Praha: Galen, 2008. 319 s. ISBN 978-80-7262-501-7. 
  • ČERNÝ A KOL., David. Lidské embryo v perspektivě bioetiky. Praha: Wolters Kluwer, 2011. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Neutrální
Pro-choice
Pro-life
Star of life2.svg
Wikipedie neručí za správnost žádných informací v žádném článku. V případě potřeby vyhledejte odpovídajícího odborníka!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.