Evangelikalismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Budova čínského evangelikálního sboru ve Španělsku

Evangelikalismus označuje konzervativní větev protestantismu, která se vyznačuje důrazem na fakt, že Bible je pro ně jediným zdrojem víry a Božího zjevení; mimoto je pro evangelikály velmi podstatný důraz na evangelizaci, pokání a duchovní znovuzrození člověka. Evangelikalismus má silnou pozici zejména v anglicky mluvících zemích (v USA se k němu hlásí asi čtvrtina obyvatel[1]) a obecně je ve světě na vzestupu. V České republice se k evangelikálním církvím hlásí jen asi 0,3 % obyvatel; evangelikální společenství jsou zde obvykle malá a roztříštěná, ale na druhé straně poměrně živá a rychle rostoucí. To, co se dnes označuje slovem evangelikalismus, bylo dříve v českém prostředí nazýváno probuzenectví.

Vývoj a charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Ve své nejpřísnější podobě je evangelictví původně protestanským hnutím, jež klade důraz na reformační učení, že spása přichází s vírou v Ježíše Krista. Důraz je kladen na bibli, s evangeliem jako jediným základem víry. Zdůrazňují se osobní zkušenosti konverze (tzv. svědectví) a aktivní domácí i zámořská misijní činnost spíše než bohoslužby či církevní tradice. Předpokládaný fyzický návrat Krista, tvrzení o hluboké hříšnosti lidstva a následném usmíření s Bohem jsou evangelickými pravdami.

Náboženská obroda 18. a 19. století zahrnuje pietismus v Evropě, metodistickou obnovu v Británii a Velké probuzení v USA, jež obecně hlásalo, že je obnovou evangelismu, a mělo hluboký účinek na protestanty na obou stranách Atlantiku. Od počátku století se projevovalo rozštěpení mezi liberálním a fundamentalistickým křídlem, ale v 70. letech a později se stal evangelikanismus silně fundamentalistickým, biblicky (a často i politicky) konzervativním a antiekumenickým. V poslední době se však někteří neoevangelíci přiblížili k ekumenismu. Dnes kazatel Billy Graham (nar. 1918), jenž pochází z tradiční americké baptistické rodiny, vede početnou americkou protestantskou skupinu. Jeho vyslanci celosvětového šíření evangelia měli značný vliv a inspirovali mnoho následovníků. Evangelické hnutí je celosvětově organizováno Světovým evangelickým společenstvím a Lausannským výborem pro světové šíření evangelia.

Bebbingtonovo vymezení evangelikalismu[editovat | editovat zdroj]

K nejrozšířenějším vymezením evangelikalismu patří vymezení britského historika Davida W. Bebbingtona, které uveřejnil ve studii Evangelicalism in Modern Britain (1989); evangelikalismus je charakterizován čtyřmi prvky:

  1. konverzionismus (důraz na potřebu obrácení každého člověka);
  2. aktivismus (vyjádření víry činy);
  3. biblicismus (zvláštní vztah k Bibli, která je nejvyšší normou ve věcech víry a mravů);
  4. krucicentrismus (zdůraznění významu Kristovy oběti na kříži).

Evangelikalismus v České republice[editovat | editovat zdroj]

Podle ČEA vykazovaly evangelikální církve v roce 2000 v ČR dle svých vlastních statistik 17 272 členů, v roce 2001 se k nim při sčítání lidu přihlásilo asi 31 300 (asi 0,3 %) obyvatel ČR.[2] Největší českou evangelikální církví je Církev bratrská, k níž se v roce 2001 přihlásilo 9 931 (asi 0,1 %) obyvatel ČR a která zároveň vychází ze srovnání dvou posledních sčítání lidu (1991 a 2001) jako nejrychleji rostoucí církev v ČR (přírůstek 260 % věřících).[3]

Seznam českých evangelikálních církví[editovat | editovat zdroj]

Evangelikální organizace v České republice[editovat | editovat zdroj]

Klíčové dokumenty evangelikálního hnutí[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.uakron.edu/bliss/docs/Religious_Landscape_2004.pdf
  2. http://www.ea.cz/Rozvoj_cirkve/statistika Analýza dat o evangelikálních křesťanech v ČR (projekt ČEA)
  3. ČSÚ: Obyvatelstvo podle náboženského vyznání v letech 1991 a 2001

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]