Petrolej

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na modro obarvený petrolej

Petrolej (kerosin či kerosen)[1] je směs uhlovodíků C9–C16, která se získává destilací ropy. Podle způsobu využití se dělí na petrolej letecký, petrolej ke svícení a petrolej k technickým účelům a jako rozpouštědlo.[2] Původ slova je z řeckého slova "petros" (kámen, skála), neboli skalní olej.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Petrolej je produkt získaný frakční destilací ropy, s teplotou varu 150 až 275 °C (uhlíkové řetězce od C12 do C15). Petrolej byl poprvé připraven roku 1846 Abrahamem Gesnerem.

Použití[editovat | editovat zdroj]

V současnosti je nejvíce používán jako palivo v letadlech s tryskovým pohonem, nejčastěji v souladu se specifikací s označením JET A-1. Druh petroleje známý jako RP-1 spalovaný s kapalným kyslíkem se používá jako raketové palivo.

Je stále používán v petrolejových lampách. Dále je používán jako palivo do přenosných vařičů. Existují také přenosná kamínka na petrolej používaná při kempování nebo také jako nouzový zdroj tepla při výpadku napájení z elektrorozvodné sítě. Pevná kamna na petrolej jsou oblíbená hlavně v Japonsku, jelikož zde není rozšířené ústřední vytápění.[3] Použití nalézá také jako rozpouštědlo.

Byl také použit roku 1905 v New Orleans pro úpravu velkých ploch stojaté vody k prevenci rozmnožování komárů přenášejících žlutou zimnici.

Při artistické produkci („tanec s ohněm“) se používá také petrolej, avšak smí se používat jen venku, jelikož vznikají spaliny, které mohou být ve větší koncentraci nebezpečné. Může být použit také na odstranění vší z vlasů, to je ale bolestivé a nebezpečné.

Také se pod hladinou petroleje uchovávají alkalické kovy, např. sodík, draslík, ...

V umění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jitka Lněničková: Svítidla na kapalné uhlovodíky
  2. ROSOVÁ, Alexandra. Terminologická pojmenování triviálních názvů vybraných chemických sloučenin v historickém kontextu. Brno, 2016. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Jiří Šibor. s. 36. Dostupné online.
  3. Ashley. A guide to heaters in Japan [online]. survivingnjapan.com, listopad 2010. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]