Žlutá zimnice
| žlutá zimnice | |
|---|---|
 | |
| Minimální inkubační doba | 3 d |
| Maximální inkubační doba | 6 d |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Žlutá zimnice (yellow fever) je nebezpečné virové krvácivé horečnaté onemocnění přenášené komáry, které způsobuje rozsáhlé epidemie a četná úmrtí zejména v oblastech Afriky a Jižní Ameriky,[1] objevuje se však i v Severní Americe, Karibiku a z minulosti jsou známy i případy epidemií z Evropy. Jméno je odvozeno podle žloutenkového symptomu, který se objevuje u části nemocných. Onemocnění způsobuje arbovirus čeledi Flaviviridae. Od roku 1937 proti němu existuje vakcína, která poskytuje od asi 10 dnů po naočkování imunitu přetrvávající doživotně.[2]
Existují 2 typy infekce, první je tzv. městská. Zpravidla právě tato forma způsobuje epidemie, přenáší se z nemocného člověka na zdravého prostřednictvím komára. Druhý typ, tzv. džunglová forma se přenáší z opice na člověka pomocí komára.
Klinické projevy[editovat | editovat zdroj]
Žlutá zimnice má inkubační dobu asi 3–6 dní. Jejími projevy jsou bolesti hlavy, zad a svalů, nevolnost a zvracení. V důsledku podobnosti symptomů může být žlutá zimnice zaměněna i za jiné tropické nemoci. Postupem dochází k rozvoji žloutenky a krvácení ze zažívacího traktu, kůže, očí, uší, nosu či pohlavních orgánů. Z cizinců, kteří jsou žlutou zimnicí nakaženi, asi polovina umírá, u domorodého obyvatelstva je mortalita v důsledku nemoci asi 5 %. Typickým symptomem jsou černé zvratky, tuto barvu získávají z mrtvých červených krvinek.
Prevence[editovat | editovat zdroj]
Účinnou prevencí je očkování. Aplikuje se pod kůži a jeho účinky jsou patrné již po 10 dnech a přetrvávají doživotně.[2] Všem cestovatelům, kteří se vydávají do oblastí, kde se zimnice vyskytuje, je doporučeno, aby se nechali očkovat.
Očkování[editovat | editovat zdroj]
Očkování proti žluté zimnici je povinné pro cizince přijíždějící do následujících zemí: Angola, Benin, Burkina Faso, Francouzská Guyana, Gabun, Gambie, Ghana,Kamerun, Kongo, Libérie, Mali, Mauretánie, Niger, Pobřeží slonoviny, Rwanda, Středoafrická republika, Togo. V dalších zemích Afriky, ale i Asie, Austrálie, Oceánie a Ameriky může být vyžadováno pro cizince přijíždějící z „rizikových oblastí“.
Stále používanou vakcínu 17D vyvinul v roce 1937 držitel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu (1951) Max Theiler, který se tak stal prvním laureátem Nobelovy ceny narozeným v Africe.
Situace[editovat | editovat zdroj]
Žlutá zimnice je v současné době[kdy?] na ústupu, objevila se však horečka dengue. Ročně na žlutou zimnici zemře okolo 30 tisíc lidí.[3]
V Česku byla žlutá zimnice poprvé diagnostikována v roce 2018.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Žlutá zimnice: výskyt, příznaky a očkování [online]. 2021-01-28 [cit. 2022-11-24]. Dostupné online.
- ↑ a b Platnost očkování proti žluté zimnici, SZÚ. www.szu.cz [online]. [cit. 2022-11-24]. Dostupné online.
- ↑ Ročně zabije žlutá zimnice na 30 tisíc lidí. Díky práci vědců v Dakaru je to jen zlomek z nakažených. Radiožurnál [online]. 2019-06-10 [cit. 2022-11-24]. Dostupné online.
- ↑ V Česku poprvé v historii diagnostikovali žlutou zimnici. Novinky.cz [online]. 2018-08-02 [cit. 2018-08-02]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu žlutá zimnice na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo žlutá zimnice ve Wikislovníku
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
