Niger
| Nigerská republika République du Niger | |||
|---|---|---|---|
| |||
| Hymna La Nigerienne | |||
| Geografie | |||
| |||
| Hlavní město | Niamey | ||
| Rozloha | 1 267 000 km² (21. na světě) z toho 0,02 % vodní plochy | ||
| Nejvyšší bod | Mont Idoukal-n-Taghès (2022 m n. m.) | ||
| Časové pásmo | +1 | ||
| Poloha | 17° s. š., 10° v. d. | ||
| Geodata (OSM) | OSM, WMF | ||
| Obyvatelstvo | |||
| Počet obyvatel | 24 206 644 [1] (56. na světě, 2020) | ||
| Hustota zalidnění | 19 ob. / km² (217. na světě) | ||
| HDI | ▲ 0,394 (nízký) (188/poslední. na světě, 2019) | ||
| Jazyk | francouzština (oficiální), hausa, djerma, fulani, tamašek, arabština a další jazyky | ||
| Náboženství | islám (95 %), zbytek animismus, křesťanství | ||
| Státní útvar | |||
| Státní zřízení | prezidentská republika | ||
| Vznik | 3. srpen 1960 (nezávislost na Francii) | ||
| Prezident | Mohamed Bazoum | ||
| Předseda vlády | Ouhoumoudou Mahamadou | ||
| Měna | CFA frank (XOF) | ||
| HDP/obyv. (PPP) | 955[2] USD (183. na světě, 2015) | ||
| Mezinárodní identifikace | |||
| ISO 3166-1 | 562 NER NE | ||
| MPZ | rn | ||
| Telefonní předvolba | +227 | ||
| Národní TLD | .ne | ||
 multimediální obsah na Commons | |||
.svg)
Niger, plným názvem Nigerská republika, je prezidentská republika nacházející se téměř uprostřed saharské Afriky mezi státy Mali, Alžírsko, Libye, Čad, Nigérie, Benin a Burkina Faso. Na území o rozloze 1,2 mil. km² žilo v roce 2020 okolo 24 milionů obyvatel.[1] Země nemá přístup k moři, ale protéká jí řeka Niger, podle které se také jmenuje. Většinu území tvoří poušť nebo polopoušť (Sahel), přičemž podnebí je celoročně velice horké. V roce 2020 vyhodnotila OSN Niger jako nejméně rozvinutou zemi na světě.[3] a registruje nejvyšší porodnost na světě (přes 7 dětí na jednu ženu).
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ukazuje se, že lidé sídlili na území Nigeru už v prehistorických dobách. Ve 3. tisíciletí př. n. l., kdy do severních oblastí začala zasahovat poušť, pastevci odešli a na jejich bývalých územích se začali usazovat kočovní Tuaregové.
Ve středověku byl Niger postupně součástí několika mocných říší, kterými byly Songhaj, Kánem-Born, Mali a městský stát Hausů. Od 11. století se zde začal šířit islám, který si u místních obyvatel našel značnou oblibu.
V roce 1900 byl Niger obsazen Francouzi a připojen k Francouzské západní Africe. V roce 1922 získal status samostatné kolonie poté, co povstali Tuaregové. V roce 1958 byla vyhlášena autonomní republika Niger. Vazby s Francií ale zůstaly silné.
První svobodné volby se konaly až v roce 1993. O tři roky později se pomocí státního převratu do čela státu dostal plukovník Ibrahim Baré Maïnassaru. V dubnu 1999 byl svržen a byla zahájena demokratizace země. Vojenským pučem skončila v únoru 2010 snaha prezidenta Mamadou Tandja změnit ústavu, aby se mohl potřetí za sebou ucházet o prezidentský úřad. [4]
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Niger se nachází na jihu Sahary a ve střední části Sahelu. Většina území Nigeru se nachází na náhorních plošinách. V centrální části republiky se tyčí vulkanické pohoří Aïr (čti aír). Zde se nachází kužely vyhaslých sopek a rozrušené masivy. V masivu Tarazit se nachází nejvyšší hora státu Mont Gréboun, vysoká 2012 m n. m. Směrem na východ od Aïru se rozléhá pouštní pánev Ténéré, západním směrem pánev Talak. Na severu země se nachází náhorní plošina Djado. Jedinou stálou řekou na území státu je Niger, která mu dala jméno.
Podnebí[editovat | editovat zdroj]
V severních oblastech Nigeru převládá extrémně suché tropické podnebí; za rok zde spadne pouze téměř 50 mm srážek, proto zde převládají pouště. Centrální a jižní oblasti republiky mají podnebí o něco vlhčí, avšak ani zde nespadne za rok více než 800 mm srážek. Oblaka pouštního prachu a písku sem přináší suchý saharský vítr nazývaný harmattan. V lednu se průměrné teploty pohybují od 16–24 °C. Nejteplejší období trvá od května do června, teploty překonávají hranici 30 °C.
Flóra a fauna[editovat | editovat zdroj]
V nižších oblastech rostou pouze akácie a suchomilné traviny. Ve vysokohorských oblastech flóru zastupují divoké palmy a olivovníky. Žijí zde gazely, oryxové, paovce hřivnaté, gepardi a pštrosi. U řeky Niger svůj domov nacházejí sloni, žirafy, hroši, antilopy a buvoli.
Ekonomika a hospodářství[editovat | editovat zdroj]
Ekonomika[editovat | editovat zdroj]
Kvůli nestabilní politické situaci (vojenské puče a revolty) dosahuje HDP v zemi méně než 200 USD na obyvatele. Významným zdrojem vývozu je uranová ruda pro Francii. Dováží se veškeré spotřební zboží, a to hlavně z Francie a Pobřeží slonoviny. Velká část populace je zaměstnána v zemědělství, ačkoliv je obděláváno jen 3 % rozlohy státu, především břehy řeky Niger. V zemi se platí CFA frankem.
Zemědělství[editovat | editovat zdroj]
Základ hospodářství tvoří samozásobitelské zemědělství, přičemž obdělávat lze pouze 15 % území. Úroda je navíc závislá na srážkách a ohrožují ji škůdci (kobylky a sarančata). I přesto se zemědělským činnostem věnuje 90 % obyvatel. Pěstuje se proso (dochan), čirok, zelenina, luštěniny, rýže, podzemnice olejná, cukrová třtina, pšenice, bavlna a tabák. Chovají se ovce, skot, kozy a osli. Nejdůležitějším zvířetem je velbloud.
Průmysl a nerostné suroviny[editovat | editovat zdroj]
Nejdůležitější nerostnou surovinou je uran, těží se v pohoří Aïr. Dále se těží zlato, kamenné uhlí, fosfáty, měděné a železné rudy a soli. Těžbou uranu byla původně monopolem Francie, nyní však na jednom z ložisek těží i Číňané.[5] Průmyslová výroba a obchod se soustřeďuje v Niamey. Nejdůležitějším průmyslovým oborem je potravinářský průmysl. Produkuje hlavně arašídy, olej a pivo. V menších městech fungují mlýny, čistírny bavlny a koželužny.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
| Populace Nigeru[6] | |||
|---|---|---|---|
| Rok | Miliony | ||
| 1950 | 2,5 | ||
| 2000 | 10,8 | ||
| 2015 | 18,5 | ||
Obyvatelé se dělí do několika kmenů, nejvíce zastoupeni jsou Hausové, Songhaj-Djermové a Tuaregové. Ostatních je méně než 1 milion osob. Tři čtvrtiny obyvatel jsou negramotné. Úředním jazykem v zemi je francouzština. Téměř 80 % Nigeřanů žije ve venkovských osadách. Střední délka života mužů je průměrně 42,5 let, u žen asi 41,8 let. Ke konci roku 2005 Niger měl nejnižší poměr počtu obyvatel připadajícího na jednoho lékaře; celkem to bylo 56 278 obyvatel na jednoho lékaře.[7] Podle starších statistik byli Nigeřané z 80 % muslimové, dále byly zaznamenány animistické a křesťanské menšiny. Statistika ze sčítání lidu v roce 2012 uvádí následující náboženskou příslušnost: muslimové 99,3%, křesťané 0,3%, tradiční náboženství 0,2%, bez vyznání 0,1%, ostatní 0,1%.[8] Podle afrikanisty O. Havelky velká množina muslimů v Nigeru vyznává zároveň nigerské tradiční náboženství bori[9] (vícečetná náboženská identita), případně synkretismus islámu a bori (tzv. Black Islam).[10] Náboženství bori je hluboce zakořeněné zejména mezi etnikem Hausů.[11] Většina muslimů jsou sunnité, 20% je ovšem tzv. nekonfesních.[12]
Etnické složení obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]
Největší města[editovat | editovat zdroj]
- Niamey – 774 000 obyvatel
- Zinder – 191 000 obyvatel
- Maradi – 163 000 obyvatel
- Agadez – 89 000 obyvatel
- Arlit – 83 000 obyvatel
- Tahoua – 80 000 obyvatel
- Dosso – 50 000 obyvatel
- Birni N´Konni – 48 000 obyvatel
- Tessaaoua – 36 000 obyvatel
- Gaya – 33 000 obyvatel
- Dogondoudchi – 32 000 obyvatel
Politika[editovat | editovat zdroj]
Prezidenti země[editovat | editovat zdroj]
10.11.1960 – 15.4.1974 – Hamani Diori – prezident – PPN
15.4.1974 – 17.4.1974 – Seyni Kountché – náčelník štábu – voj.
17.4.1974 – 10.11.1987 – Seyni Kountché – prezident – voj.
10.11.1987 – 14.11.1987 – Ali Seїbou – prozatímní prezident – voj.
14.11.1987 – 17.5.1989 – Ali Seїbou – prezident – voj.
17.5.1989 – 18.12.1989 – Ali Seїbou – předseda Nejvyšší rady národní orientace – MNSD
18.12.1989 – 16.4.1993 – Ali Seїbou – prezident – MNSD
16.4.1993 – 27.1.1996 – Mahamane Ousmane – prezident – CDS
27.1.1996 – 7.8.1996 – Ibrahim Baré Maїnassara – předseda Rady národní záchrany – voj.
7.8.1996 – 9.4.1999 – Ibrahim Baré Maїnassara – prezident – UNRID
9.4.1999 – 11.4.1999 – Djibrilla Hima Hamidou – předseda vojenské vlády – voj.
11.4.1999 – 22.12.1999 – Daouda Malam Wanké – předseda Rady národního smíření – voj.
22.12.1999 – 18.2.2010 – Mamadou Tandja – prezident – MNSD
18.2.2010 – 6.4.2011 - Salou Djibo – předseda Nejvyšší rady pro obnovu demokracie – voj.
7.4.2011 – 2.4.2021 Mahamadou Issoufou – prezident
2.4.2021 – současnost Mohamed Bazoum – prezident
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- Otroctví bylo zrušeno zákonem v roce 2003, ale podle některých odhadů je v Nigeru stále až 800 000 otroků.[13]
- Stát se jmenuje podle stejnojmenné řeky.
- První důl na těžbu zlata se jmenuje Samira Hill a začal pracovat v říjnu 2004.
- První železnice v zemi se teprve buduje.
- Je povolena polygamie.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Niger Population [online]. Worldometers.info [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.
- ↑ Least Developed Countries 2020. worldpopulationreview.com [online]. [cit. 2020-04-23]. Dostupné online.
- ↑ Vojenská junta v Nigeru unesla prezidenta a ohlásila převrat. iHNed.cz [online]. 2010-02-19 [cit. 2010-02-19]. Dostupné online.
- ↑ Čína zahájila těžbu uranu v Nigeru
- ↑ "Table 2. Total population by country, 1950, 2000, 2015, 2025 and 2050 (medium-variant)". (PDF). United Nations Department of Economic and Social Affairs/Population Division. s.29.
- ↑ Pocket World in Figures 2008. Londýn: The Economist, 2007. 254 s. Dostupné online. ISBN 978-1-86197-844-8. S. 86. (anglicky)
- ↑ Niger. [s.l.]: Central Intelligence Agency Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HAVELKA, Ondřej. Méně známá africká náboženství 2/4: střední Afrika [online]. Dingir [cit. 2022-09-27]. Dostupné online.
- ↑ HAVELKA, Ondřej. Náboženství na řece Niger – kult hada, západoafrický vodun, fascinující synkreze i temná strana 3/4 [online]. Dingir [cit. 2022-09-27]. Dostupné online.
- ↑ O´BRIEN, Susan. Spirit Possession as Historical Source: Gender, Islam, and Healing in Hausa Bori. 1. vyd. Madison: University of Wisconsin, 1993. 33-35 s.
- ↑ Religious Affiliation [online]. 2012-08-09 [cit. 2022-09-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Naomi Conrad. Modern day slavery still rampant in Niger. Deutsche Welle [online]. 2014-08-22 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Niger na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Niger ve Wikislovníku- Niger - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-04. (anglicky)
- Niger (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-23. (anglicky)
- Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Niger Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky)
- Bureau of African Affairs. Background Note: Niger [online]. U.S. Department of State, 2011-06-20 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-24. (anglicky)
- CIA. The World Factbook - Niger [online]. Rev. 2011-08-16 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-08. (anglicky)
- Zastupitelský úřad ČR v Abuji. Souhrnná teritoriální informace: Niger [online]. Businessinfo.cz, 2011-06-13 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
- FUGLESTAD, Finn; LAYA, Diouldé, a kol. Niger [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky)
.svg)
