Sierra Leone

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Republika Sierra Leone
Republic of Sierra Leone
Vlajka Sierry Leone
Vlajka
Znak Sierry Leone
Znak
Hymna: Hymna Sierry Leone
Geografie

LocationSierraLeone.svg Poloha Sierry Leone

Hlavní město: Freetown
Rozloha: 71 740 km² (119. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod: Bintumani (1948 m n. m.)
Časové pásmo: -1
Poloha: 8°30′ s. š., 11°55′ z. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 6 017 643 (102. na světě, odhad 2005)
Hustota zalidnění: 84 ob. / km² (112. na světě)
HDI: 0,329 (nízký) (179. na světě, 2007)
Jazyk: angličtina (úřední, regulerně používaný vzdělanou menšinou), mende, temne, krio (kreolština)
Náboženství: muslimové 60%, domorodé náboženství 30%, křesťané 10%
Státní útvar
Státní zřízení: prezidentská republika
Vznik: 27. dubna 1961 (nezávislost na Velké Británii)
Hlava státu: Ernest Bai Koroma (APC)
Hlava vlády: Ernest Bai Koroma (APC)
Měna: sierraleonský leone, nedělí se na menší jednotku (SLL)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 694 SLE SL
MPZ: WAL
Telefonní předvolba: +232
Národní TLD: .sl
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Sierra Leone je přímořský stát v západní Africe, ležící při pobřeží Atlantského oceánu na západě a jihu. Pevninskou hranici má na jihovýchodě s Libérií (306 km) a na východě a severu s Guineou (652 km).[1] Sierra Leona v překladu znamená "lví hory".

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Sierry Leone.

Původní osídlení[editovat | editovat zdroj]

Nepřetržité osídlení na území Sierry Leone je doložené již z období před 2 500 lety. Od 9. století používaly zdejší kmeny železo a okolo roku 1000 se část z nich začala živit zemědělstvím. Hustý prales chránil místní obyvatele před expanzí mocných státních útvarů severozápadní Afriky, Ghanskou říší a později také jejími nástupci, říší Mali a Songhaj. Těžko sem tak pronikaly islámské vlivy ze severní Afriky. Při migraci velkého množství kmenů na počátku 15. století se na území Sierra Leone usadili dodnes dominantní kmeny Mendeů a Temneů.[2]

Tato země byla jednou z prvních, kterou v západní Africe kontaktovali Evropané. Portugalský objevitel Pedro de Sintra, který k místnímu pobřeží připlul v roce 1462, pojmenoval zdejší pohoří Serra de Leao (italsky Sierra Leone) tedy Lví hory. Prý to bylo z důvodu, že mu zdejší pohoří připomínalo spící lvici. Dle jiných pramenů prý Portugalcům ozvěny hromů v místních skalách připomínaly řev lvů.[3] Portugalci zde v roce 1495 založili přístav. Brzy je následovali Francouzi a Holanďané. Záhy se na pobřeží rozvinul obchod s otroky. Kromě otroků získávali evropští obchodníci od domorodých obyvatelů výměnou za kovové zboží a látky také slonovinu a tropické dřevo.[4] V roce 1526 zakoupil Angličan John Hawkins 500 místních otroků, načež je odvezl do kolonií v Novém světě.

V éře kolonialismu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1787 založili britští abolicionisté v Sieře Leone přístav Freetown, svobodné město, kde byli usazeni osvobození černí otroci z Anglie, kolonií Spojeného království v severní Americe a jiných částí Afriky.[5] Tito osvobození černoši byli známí jako Krio. O pět let později v roce 1792 se Sierra Leone stala jednou z prvních britských kolonií v západní Africe.[6]

Po všeobecném zákazu otrokářství v roce 1807 začali na území Sierry Leone proudit další osvobození otroci a význam této britské kolonie v západní Africe dál vzrůstal. Významně Freetown rozšířili otroci, kteří sem byli převezení v roce 1800 z Jamajky. Po roce 1840 již v zemi sídlilo na 40 000 osvobozených otroků.[7] Britové využívali Freetown jako námořní základnu pro protiotrokářské hlídky a v roce 1808 učinili ze Sierry Leone svou královskou kolonii. Mezi lety 1821 až 1874 zde sídlil britský guvernér, který kromě Sierry Leone spravoval také britské osady v Ghaně a Gambii.[6]

Významnou událostí bylo založení univerzity Fourah Bay College v roce 1827, která jako jediná vysoká škola v oblasti přitahovala mnoho anglicky hovořících studentů. Stejně jako v sousední Libérii došlo i zde k jisté separaci a vymezování osvobozených "probritských" Kriů proti zbytku domorodého obyvatelstva. Ozbrojený odpor kmenů Mende a Temne proti britské nadvládě vyvolalo vyhlášení protektorátu v roce 1896 a následná snaha vládních orgánů o zavedení "daně z chýše".[8] Nejvýznamnější vzpourou proti britské nadvládě bylo povstání Hut Tax z roku 1898, v jehož čele stál Bai Bureh. Povstání bylo Brity po čtyřech měsících potlačeno, Bai Bureh byl odeslán do vyhnanství a 96 jeho lidí bylo pověšeno.[9]

Dekolonizaci Sierry Leone zahájili Britové v roce 1951, kdy zavedli v zemi ústavu. O dva roky později byla vytvoření ministerská správa v čele se sirem Miltonem Margaiem. Margai se v roce 1960 stal ministerským předsedou.

Období nezávislosti[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce následovala Sierra Leone další bývalé britské kolonie a 27. dubna 1961 získala nezávislost a statut člena Britského společenství národů. Byl zaveden parlamentní systém a prvním ministerským předsedou se stal Milton Margai, který stanul v čele dominantní Sierraleonské lidové strany (Sierra Leone Peoples Party – SLPP).[10]

Již první roky nezávislosti však přinesly politickou nestabilitu a násilné převraty poté, když v roce 1964 zemřel zakladatel samostatného státu Sierry Leone, Milton Margai. Jeho bratr Albert Margai zemi jako ministerský předseda spravoval do roku 1967, kdy se konaly parlamentní volby, v nichž zvítězil Všelidový kongres (All People's Congress – APC) Siaka Stevense. Margai i Stevens však byli uvězněni brigádním generálem Davidem Lansanou, kterého ovšem vzápětí odstranili jeho armádní nadřízení z Národní reformační rady (NRC). I ty ovšem potkal podobný osud. Siaka Probyn Stevens se mohl v dubnu 1968 vrátit do úřadu předsedy vlády. V letech 1971 a 1974 se konaly další pokusy o puč. Stevens byl od roku 1971 prezidentem Sierry Leone a od roku 1977 se těšil plné podpoře parlamentu poté, co se konkurenční Lidová strana Sierry Leone připojila k APC. Rok 1977 provázely studentské demonstrace proti zkorumpované vládě a zpronevěřování fondů. V roce 1978 došlo ke změně ústavy, přičemž byly zakázány všechny strany kromě vládní APC. Jednobarevné volby se pak konaly v roce 1981.[11]

Občanská válka[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Občanská válka v Sieře Leone.

V roce 1985 Siaka Stevens odstoupil a na jeho místo byl z vůle samotného Stevense dosazen jeho generálmajor Joseph Saidu Momoh. Momoh se poté pokusil o některé ústavní reformy, které by vedly k větší demokratičnosti a pluralitě systému. Nová ústava byla přijata v červenci 1991. Již na jaře téhož roku ovšem vypuklo ve východní části země při hranicích s Libérií, ozbrojené povstání Jednotné revoluční fronty (RUF) kapitána Fodaye Sankoha. RUF složená původně z bývalých členů ozbrojené skupiny Charlese Taylora či bojůvek z Burkina Faso byla podporovaná ze sousední Libérie a brzy se jí podařilo ovládnout strategicky významné diamantové doly v okresu Kono.[12]

Armáda se nejprve snažila bránit ústřední vládu, ale poté se sama obrátila proti ní. 29. dubna 1992 proběhl úspěšný ozbrojený převrat a prezident Momoh byl donucen uniknout do Guineje. Kapitán Valentine Strasser, vůdčí osobnost puče, poté ovládl Prozatímní národní vládnoucí radu (National Provisional Ruling Council – NPRC), avšak v boji s povstalci RUF prokázal stejnou neschopnost jako Momohova vláda. RUF se do roku 1995 zmocňuje většiny země a oblehne hlavní město Freetown. Vláda tehdy v kritické chvíli najmula několik stovek zahraničních žoldnéřů, kteří situaci opět otočili ve prospěch NPRC. Ta byla pod domácím i mezinárodním tlakem donucena uspořádat všeobecné volby v roce 1996, které do prezidentského úřadu vynesly diplomata Ahmada T. Kabbaha.

Současný prezident Sierry Leone, Ernest Bai Koroma v roce 2008

Dohodou z Abidžanu z listopadu 1996 vznikl křehký smír mezi vládou a RUF. Kabbaha ovšem již v květnu 1997 svrhla Revoluční rada ozbrojených sil (Armed Forces Revolutionary Council – AFRC) pod vedením podplukovníka Johnnyho Paula Koromy. Nová vláda s RUF spolupracovala a dohodla jisté sdílení pravomocí. Sesazený prezident Kabbah byl znovudosazen po úspěšné intervenci nigerijských sil ECOMOG (zkratka pro ECOWAS Monitoring Group) v roce 1998. Intervenci předcházelo embargo Rady bezpečnosti OSN na dovoz pohonných hmot a zbraní a jednání mezi vůdci junty a zástupci ECOWASu, které ovšem nevedlo k žádaným výsledkům.[13]

V lednu 1999 se uskutečnil další, tentokrát neúspěšný pokus RUF svrhnout prezidenta Kabbaha, při kterém povstalci Foday Sankoha dočasně obsadili část hlavního města, kde se dopouštěli masových vražd a mrzačení obyvatel. Mezi Kabbahem a Sankohovými povstalci se 7. července 1999 podařilo vyjednat mír – mírovou dohodu z Lomé. Ta umožnila zapojení ozbrojenců do státní správy; například Foday Sankoh tak získal významný vládní post, umožňující kontrolu nad těžbou diamantů. Zejména RUF ovšem dohodu z Lomé porušovala. Její čelní představitelé byli zatčeni a zbaveni správních funkcí po událostech z května 2000, kdy bylo ozbrojenci RUF zastřeleno několik účastníků demonstrace proti porušování smlouvy z Lomé. Četným útokům byly vystaveny rovněž jednotky OSN, které od listopady 1999 měly dohlížet na plnění závazků z Lomé. Bylo tedy třeba sjednat další smlouvu, k čemuž došlo v listopadu 2000 v Abuje. Navíc bylo třeba znovu nastartovat projekt Odzbrojení, demobilizace a znovuzačlenění povstaleckých vojáků do společnosti (Disarmament, Demobilization and Reintegration, DDRR), který byl začleněn již do dohody z Lomé. Útoky RUF nicméně pokračovaly, povstalci se blížili k hlavnímu městu a situace se dále komplikovala, když do Sierry Leone vstoupila vojska Guineje, aby zničila základny RUF, které byly využívány i pro aktivity RUF na území Guinejské republiky. Velká Británie do země vyslala své jednotky za účelem evakuace osob pod konzulární ochranou Spojeného království. Teprve druhá dohoda z Abuji z května 2001 situaci uklidnila. Oficiálně ohlásil ukončení občanské války v zemi prezident Kabbah až v lednu 2002.[14]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V květnu 2002 dosáhla strana SLPP v prezidentských i parlamentních volbách drtivého vítězství, načež je Kabbah jmenován prezidentem na dalších pět let. Téhož roku se ze země stahuje většina britských vojáků i pracovníků UNAMSILu a je zřízen Zvláštní soud pro Sierru Leone (Special Court for Sierra Leone – SCSL), který dostal za úkol prošetřit a potrestat válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, které se v průběhu občanské války v zemi odehrály.[15]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Topografická mapa Sierry Leone

Sierra Leone se nachází na západním pobřeží Afriky mezi sedmou a desátou severní rovnoběžkou. Na severu a severovýchodě tento stát o rozloze 71,740 km2 sousedí s Guineou a na východě a jihovýchodě s Libérií. Zvlněný povrch země se zvedá směrem k severní hranici. Podél pobřeží se táhne nížinný pás bažin s lagunami a mangrovovým pralesem, za nímž se rozprostírá široká a úrodná aluviální nížina. Ve vnitrozemí převládají savany a tropické deštné lesy. Severovýchod země patří do Guinejské vysočiny a zde také leží nejvyšší bod země Loma Mansa měřící 1948 m n. m.

Říční síť v zemi je hustá. Většina řek protékající zemí pramení v Guinei. Mezi největší toky patří řeky Jong, Mano, Rokel, Kaba, Sewa Kolenté či Moa. Řeka Mano tvoří část hranice s Libérií a řeka Kolenté odděluje na severozápadě Sierru Leone od Guinei.

Podnebí v zemi je tropické, vlhké s vysokými teplotami. V hlavním městě Freetownu je průměrná teplota nejteplejšího měsíce dubna 28 °C a nejchladnějšího července 25 °C . Nejvíce srážek spadne na západě při pobřeží a to 5500 mm. Ve vnitrozemí naprší v průměru 2000–2500 mm srážek. Období dešťů trvá v zemi od května do října.[1]

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam představitelů Sierry Leone.

Sierra Leone je prezidentskou republikou, v jejímž čele v současnosti stojí prezident Ernest Bai Koroma. Výkonná moc leží v rukou přímo voleného prezidenta a jeho kabinetu. Prezident je hlavou státu a vlády a vrchním velitelem ozbrojených sil a policie. Parlament má legislativní funkci. Tento systém byl zaveden změnou ústavy v roce 1991.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 žije v Sieře Leone přibližně 6 190 000 obyvatel. Populace je mladá a přes 40 % lidí v zemi je mladších 15 let. Téměř dvě třetiny obyvatel žijí na venkově.

Hlavními etniky v Sieře Leone jsou zástupci kmenů Mende, Temne, Bulomo, Limbo a další.[16]

71 % obyvatel Sierry Leone jsou muslimové, 27 % křesťané a 2 % příslušníci tradičních afrických náboženství.[17]

Největší města[editovat | editovat zdroj]

Mapa Sierry Leone
Hlavní ulice v městě Koidu
  1. Freetown – 853 000 obyvatel
  2. Bo – 233 000 obyvatel
  3. Kenema – 182 000 obyvatel
  4. Makeni – 109 000 obyvatel
  5. Koidu – 92 000 obyvatel

Administrativní rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Země se dělí na 3 provincieEastern Province, Northern Province a Southern Province a jedno území Western Area. Tyto provincie jsou dále rozděleny na 12 distriktů – Bombali District, Koinadugu District, Tonkolili District, Port Loko District, Kambia District, Kenema District, Kono District, Kailahun District, Bo District, Bonthe District, Moyamba District a Pujehun District a Western Area na 2 distrikty – Western Area Urban District a Western Area Rural District.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Sierra Leone je rozvojový stát s významným těžebním průmyslem. Těží se rutil, diamanty, bauxit, zlato a ilmenit. Význam má těžba dřeva. Pěstují se rýže, maniok, batáty, palmová jádra a olej, podzemnice olejná, káva, kakao a ovoce. Z živočišné výroby má význam rybolov, chov skotu, ovcí a drůbeže. V zemi je prakticky jen silniční doprava, železniční je velmi řídká.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Graham Bateman, Eganová Victoria. Encyklopedie Zeměpis světa Praha: 1999. [dále jen Bateman, Eganová (1999)]. Str. 160.
  2. BEAH, Ismael. Došel jsem daleko. Brno : Jota, 2007. ISBN 978-80-7217-530-7. S. 275. [Dále jen: Beah (2007)]. 
  3. LANGE, Harald. Sierra Leone. Praha : Panorama, 1986. S. 19. [Dále jen: Lange (1986)]. 
  4. Baeh (2007), Str. 275.
  5. ILIFFE, John. Afrika a Afričané. Dějiny kontinentu. Praha : Vyšehrad, 2001. ISBN 80-7021-468-6. S. 190. [Dále jen: Iliffe (2001)]. 
  6. a b Baeh (2007), Str. 276.
  7. KLÍMA, Jan. Dějiny Afriky. Vývoj kontinentu´, regionů a států. Praha : Lidové noviny, 2012. ISBN 978-80-7422-189-7. S. 143. [Dále jen: Klíma (2012)]. 
  8. Baeh (2007), Str. 277.
  9. Klíma (2012), Str. 188.
  10. Baeh (2007), Str. 277–278.
  11. Baeh (2007), Str. 278–279.
  12. Baeh (2007), Str. 279.
  13. Baeh (2007), Str. 280.
  14. Baeh (2007), Str. 280–282.
  15. Baeh (2007), Str. 282.
  16. Klíma (2012), Str. 35.
  17. United Nations High Commissioner for Refugees. 2010 Report on International Religious Freedom – Sierra Leone [online]. UNHCR.org, [cit. 2012-05-20]. [1]. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Sierra Leone ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo Sierra Leone ve Wikislovníku
  • Politický vývoj země [2]
  • Sierra Leone - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Sierra Leone (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Sierra Leone Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009, [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bureau of. Background Note: Sierra Leone [online]. U.S. Department of State, 2011-08-01, [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - Sierra Leone [online]. REV. 2011-08-16, [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Library of Congress. Country Profile: [online]. 2008-10-06, [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Zastupitelský úřad ČR v. Souhrnná teritoriální informace: [online]. Businessinfo.cz, 2008-10-06, [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (česky) 
  • FYFE, Christopher, a kol. Sierra Leone [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky)