Přeskočit na obsah

Šalomounovy ostrovy

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek pojednává o suverénním státě Šalomounovy ostrovy. Možná hledáte: souostroví Šalomounovy ostrovy (geografická jednotka).
Možná hledáte: Šalomounův atol v Indickém oceánu.
Šalomounovy ostrovy
Solomon Islands
Solomon Aelan
vlajka Šalomounových ostrovů
Vlajka		 znak Šalomounových ostrovů
Znak
Hymna
God Save Our Solomon Islands
Geografie

Poloha Šalomounových ostrovů
Poloha Šalomounových ostrovů

Hlavní městoHoniara
Rozloha28 896 km² (139. na světě)
z toho 3,2 % vodní plochy
Nejvyšší bodMount Popomanaseu (2 335 m n. m.)
Časové pásmo+11
Poloha9°28′ j. š., 159°49′ v. d.
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel828 857[1] (167. na světě, 2025)
Hustota zalidnění24,2 obyv./km² (192. na světě)
HDI▲ 0,584 (střední) (156. na světě, 2023)
Jazykangličtina, pidžin
Národnostní
složení		95 % Melanésané
3 % Polynésané, 1 % Mikronésané
Náboženství97 % křesťané, 1 % lidová náboženství
Státní útvar
Státní zřízeníunitární konstituční monarchie
Vznik7. července 1978 (nezávislost na Velké Británii)
Král (s)Karel III.
Generální guvernér (s)David Tiva Kapu
Předseda vlády (s)Matthew Wale
Měnadolar Šalomounových ostrovů (SBD)
HDP/obyv. (PPP)2 205[2] USD
Giniho koeficient37,1 (2013)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1090 SLB SB
MPZSOL
Telefonní předvolba+677
Národní TLD.sb
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šalomounovy ostrovy či Šalamounovy ostrovy[pozn. 1] jsou ostrovní stát tvořený šesti hlavními ostrovy a více než 1 000 menšími ostrovy v Melanésii v Oceánii, severovýchodně od Austrálie. Na západě sousedí s Papuou Novou Guineou, na jihovýchodě s Novou Kaledonií a Vanuatu, na východě s Fidži, Tuvalu a Wallis a Futunou a na severu s Federativními státy Mikronésie a Nauru. Drtivou většinu území Šalomounových ostrovů tvoří řada hornatých sopečných ostrovů ze souostroví Šalomounových ostrovů.[pozn. 2] Panuje zde tropické rovníkové podnebí, po celý rok mimořádně vlhké. Dělí se do 10 administrativních oblastí, na ploše 29 000 km² žije 829 000 obyvatel,[1] což z nich činí čtvrtý nejrozlehlejší stát Oceánie. Hlavním a největším městem je Honiara, která se nachází na největším ostrově Guadalcanal. Drtivá většina obyvatel jsou Melanésané, největší menšinou jsou s 3 % Polynésané. Oficiálním jazykem je sice angličtina, ale v běžném hovoru se užívá pidžin, drtivá většina se hlásí ke křesťanství.

Ostrovy byly osídleny nejméně v období mezi 30 000 a 28 800 př. n. l., přičemž pozdější vlny migrantů, zejména lapitská kultura, se smísily a vytvořily moderní domorodé obyvatelstvo Šalomounových ostrovů. V roce 1568 je jako první Evropan navštívil španělský mořeplavec Álvaro de Mendaña de Neira.[3] Ačkoli je Mendaña tyto ostrovy nejmenoval, má se za to, že je „Šalomounovými ostrovy“ pojmenovali ti, kteří se později dozvěděli o jeho plavbě a zaznamenali jeho objev na mapách.[4] Mendaña se vrátil o několik desetiletí později, v roce 1595, a další španělská výprava pod vedením portugalského mořeplavce Pedra Fernandese de Queiróse navštívila Šalomounovy ostrovy v roce 1606.

V červnu 1893 prohlásil britský kapitán Herbert Gibson jižní Šalomounovy ostrovy za britský protektorát.[5][6] Během druhé světové války došlo v rámci tažení na Šalomounových ostrovech (1942–1945) k těžkým bojům mezi Spojenými státy americkými, britskými imperiálními silami a Japonským císařstvím, včetně bitvy o Guadalcanal. Oficiální název tehdejší britské správy byl v roce 1975 změněn z „Britský protektorát Šalomounových ostrovů“ na „Šalomounovy ostrovy“ a v následujícím roce bylo dosaženo samosprávy a v roce 1978 země získána úplnou nezávislost.

Šalomounovy ostrovy jsou unitární parlamentní konstituční monarchie, v níž je hlavou státu král Šalomounových ostrovů, jímž je britský monarcha. Ten je zastoupen generálním guvernérem s reprezentativní funkcí. Hlavou vlády je předseda vlády, zákonodárnou moc má vláda a jednokomorový parlament. Patří mezi nejméně rozvinuté země, jednu ze tří v Oceánii, a více než 75 % její pracovní síly se živí samozásobitelským zemědělstvím a rybolovem. Nejvýznamnější exportní položkami je dřevo, ryby a drahé kovy.[7][8] V indexu lidského rozvoje zaujímají 156. místo.Přes tři čtvrtiny území jsou pokryté lesem a hostí řadu endemitů, především ptačích a savčích.[9] Šalomounovy ostrovy jsou členem Organizace spojených národů, Společenství národů, Fóra tichomořských ostrovů, Tichomořského společenství, Mezinárodního měnového fondu a Organizace afrických, karibských a tichomořských států.

Etymologie

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1568 byl španělský mořeplavec Álvaro de Mendaña de Neira prvním Evropanem, který navštívil souostroví Šalomounových ostrovů. Pojmenoval je Islas Salomón („Šalomounovy ostrovy“) po bohatém biblickém králi Šalomounovi.[10][11] Domníval se, že se jedná o onu bájnou zemi, odkud Šalomoun vozil poklady a zlato, které mělo být použito na stavbu chrámu v Jeruzalémě.[12][13]

Během většiny období britské nadvlády bylo území oficiálně pojmenováno „Britský protektorát Šalomounových ostrovů“. Dne 22. června 1975 bylo území přejmenováno na „Šalomounovy ostrovy“. Když se Šalomounovy ostrovy staly nezávislými v roce 1978, zachovaly si tento název.

V českých textech se název ostrovů vyskytuje ve dvou variantách: Šalomounovy i Šalamounovy ostrovy. Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR uvádí ve Slovníku spisovné češtiny jako spisovné obě tyto varianty.[14] V Internetové jazykové příručce je obsažena poznámka s odkazem na Standardizační příručku Jména států a jejich územních částí. Název „Šalomounovy ostrovy“ je podle ní závazný pro některé státní instituce. V neoficiální komunikaci nepovažují za chybnou ani frekventovanější podobu „Šalamounovy ostrovy“.[15] Český úřad zeměměřický a katastrální uvádí v příručce Jména států a jejich územních částí a v Indexu českých exonym jen název „Šalomounovy ostrovy“.[16]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Předkoloniální dějiny

[editovat | editovat zdroj]

Ostrovy byly poprvé osídleny kolem 30 000 let př. n. l. Papuánci. Austrálci kolonizovali souostroví okolo roku 4000 př. n. l. V rozmezí 1200–800 př. n. l. přijeli na ostrovy Polynésané. Pro Evropu ostrovy objevil roku 1568 španělský mořeplavec Álvaro Mendaña de Neyra, který plul z Peru.

Koloniální období

[editovat | editovat zdroj]

V 18. a 19. století ostrovy kolonizovaly Velká Británie a Německé císařství, tehdy zde začala i misionářská činnost. Kolonizace byla spojena s rozvojem zemědělství. Velice časté bylo nelidské zacházení s otroky, masakry a represe vůči místnímu obyvatelstvu. Roku 1885 byl nad severními ostrovy vyhlášen německý protektorát Německá Nová Guinea, v roce 1893 vyhlásili Britové nad jižní částí souostroví Britský protektorát Šalomounovy ostrovy. K protektorátu byly postupně připojeny okolní vzdálenější ostrovy. V roce 1900 přešly pod britskou správu některé z německých severních Šalomounových ostrovů, ostrovy Buka a Bougainville však zůstaly pod kontrolu Německa. Britský protektorát tak dostal zhruba hranice dnešního státu.

Druhá světová válka

[editovat | editovat zdroj]
Japonský postup v jihozápadním Pacifiku, včetně obsazení Šalomounových ostrovů
Významné bitvy šalomounské kampaně 1942 - 1943

Po vypuknutí druhé světové války byla většina obyvatel evakuována do Austrálie. Zemi obsadili Japonci a začali odtud letecky útočit na zásobovací lodě plující z USA do Austrálie a Nového Zélandu. Spojenci znepokojeni tímto vývojem se rozhodli toto strategické místo vrátit pod svou kontrolu. Ráno 7. srpna 1942 se Spojenci vylodili na ostrově Guadalcanal a tím začala jedna z nejdůležitějších a nejkrvavějších bitev mezi japonskými a spojeneckými silami v Tichomoří. Po krvavých bojích byli Japonci 7. února 1943 z ostrova vytlačeni. Byla to první pozemní bitva, ve které Spojenci porazili Japonce. Spojenci poté zahájili postup na západ přes Šalomounovo souostroví směrem k Rabaulu. Na některých ostrovech zůstaly japonské posádky izolované až do konce války.

Nezávislost

[editovat | editovat zdroj]

Po válce se na ostrovy vrátili Britové. Od roku 1948 začíná na Šalomounových ostrovech působit organizace Maasina Ruhu. Tato skupina organizovala stávky a občanské nepokoje po celých ostrovech. Během 50. let však důležitost organizace začala klesat. V roce 1960 byl ustaven první politický systém na ostrovech a v roce 1974 byly přijaty všechny základní svobody a země byla nasměrována k parlamentní demokracii. Autonomie byla udělena v roce 1976 a v roce 1978 Šalomounovy ostrovy vyhlásily nezávislost. V roce 1980 se konaly první svobodné volby. Země se stala členem Commonwealthu.

Od vyhlášení nezávislosti

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1998 začalo panovat napětí mezi dvěma hlavními etniky na ostrovech, které vyvrcholilo v násilné střety. Vláda ztratila kontrolu nad většinou území a země se ocitla v chaosu. Mezinárodní síly vedené Austrálií ukončily nepokoje v roce 2003. Napětí však v zemi trvá dál. V roce 2006 se konaly nové volby.

Dne 2. dubna 2007 zasáhlo Šalomounovy ostrovy zemětřesení, které zapříčinilo následnou vlnu tsunami. Ostrovy byly zcela odříznuty od světa. Místní obyvatelé utekli před tsunami do hor. Celkové ztráty na životech činily přes 50 lidí.

Státní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Vlajka

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Vlajka Šalomounových ostrovů.

Vlajka Šalomounových ostrovů je tvořena listem o poměru stran 1:2, rozděleným šikmým žlutým (zezdola nahoru) pruhem na horní modré a dolní tmavě zelené trojúhelníkové pole. V modrém poli je u žerdi umístěno pět bílých pěticípých hvězd (2+1+2).[17][18]

Znak

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Státní znak Šalomounových ostrovů.

Státní znak Šalomounových ostrovů je tvořen žlutým štítem, rozděleným zeleným ondřejským křížem na čtyři pole. V levém i pravém poli je v přirozených barvách mořská želva. Přes kříž je položen hnědý, melanéský štít na dvou zkřížených harpunách a luku se dvěma šípy. V modré hlavě štítu je zlatý orel na větvi mezi dvěma černými, letícími fregatkami. Štítonoši jsou zelený aligátor (z pohledu seshora) a modro-stříbrný žralok (z pohledu zespoda). Nad štítem je přilba s modro-stříbrnými přikryvadly a točenicí, v klenotu je průřez domorodého člunu a zlato-oranžové, stylizované slunce. Pod štítem je stylizovaná, černá silueta dvouhlavé fregatky, pod ní červeně podšitá stuha s černým mottem TO LEAD IS TO SERVE v angličtině (česky Vést znamená sloužit).[18]

Geografie

[editovat | editovat zdroj]
Politická mapa Šalomounových ostrovů
Letecký pohled na Šalomounovy ostrovy
Ostrov Malaita

Šalomounovy ostrovy jsou ostrovní země v Tichém oceánu ležící východně od Papuy Nové Guineje, která se skládá ze šesti hlavních ostrovů a více než 1 000 menších ostrovů[19] v Melanésii v Oceánii, severovýchodně od Austrálie. Na západě sousedí s ostrovem Bougainville (součást Papuy Nové Guineje), na jihovýchodě s Novou Kaledonií a Vanuatu, na východě s Fidži, Tuvalu a francouzským územím Wallis a Futunou a na severu s Federativními státy Mikronésie a Nauru. S celkovou rozlohou 28 896 km² jsou Šalomounovy ostrovy čtvrtým nejrozlehlejším (po Austrálii, Papui Nové Guineji a Novém Zélandu) stát Oceánie. Země leží mezi 5° a 13° jižní šířky a 155° a 169° východní délky. Vzdálenost mezi nejzápadnějším a nejvýchodnějším ostrovem je 1 450 km.[19] Ostrovy Santa Cruz (k nimž patří i Tikopia) leží severně od Vanuatu a jsou obzvláště izolované, protože jsou vzdáleny více než 200 km od ostatních ostrovů.

Hlavní souostroví se skládá ze dvou řad hornatých sopečných ostrovů. Horské hřebeny, dosahující výšek 1 500 až 2 000 m, procházejí hlavními ostrovy s jihovýchodním směru. Hlavní ostrovy jsou Guadalcanal (hora Mount Popomanaseu je s 2 235 m nejvyšším vrcholem státu), Malaita, Santa Isabel, Makira, Choiseul a New Georgia, které tvoří dohromady necelé tři čtvrtiny plochy státu. Další horské sopečné ostrovy jsou Kolombangara, Shortlandovy ostrovy, Russellovy ostrovy, Nggela, Tulagi, Maramasike, Ulawa, Owaraha (Santa Ana), Makira (San Cristobal). Šalomounovy ostrovy zahrnují také menší, izolované nízké atoly a sopečné ostrovy, jako jsou Sikaiana, ostrov Rennell, ostrov Bellona, ostrovy Santa Cruz a malé odlehlé ostrovy, jako jsou Tikopia, Anuta a Fatutaka. U pobřeží bývají korálové útesy. Drtivou většinu území Šalomounových ostrovů patří do stejnojmennného souostroví Šalomounových ostrovů. Pouze na severozápadě leží největší ostrov souostroví, Bougainville, který je částí státu Papua Nová Guinea. Naopak ostrovy Santa Cruz již do souostroví nepatří. Panuje zde tropické rovníkové podnebí, po celý rok mimořádně vlhké. Převážná část plochy ostrovů je porostlá bujným tropickým rostlinstvem, především hustými deštnými lesy.

Geologie

[editovat | editovat zdroj]

Souostroví Šalomounových ostrovů vzniklo v důsledku tektonických procesů a hlavních fází sopečné činnosti, k nimž došlo mezi eocénem a středním miocénem, avšak jeho geologické složení je poměrně rozmanité.[20] K obnovení sopečné činnosti došlo nejdříve před zhruba 8 miliony let[20] a aktivita přetrvává dodnes, a to na několika sopkách, včetně Kavachi a ostrova Savo.[21]

Podnebí

[editovat | editovat zdroj]

Tropické rovníkové podnebí (Af podle Köppenovy klasifikace podnebí) je po celý rok extrémně vlhké, s průměrnou teplotou 26,5 °C a s jen málo teplotními či povětrnostními extrémy. Chladnější období trvá od června do srpna. Ačkoli roční období nejsou výrazně vymezená, severozápadní větry od listopadu do dubna přinášejí častější srážky a občasné bouře či cyklóny. Průměrné roční srážky činí přibližně 3 000 mm. Podle zprávy WorldRiskReport 2021 se tento ostrovní stát řadí na druhé místo mezi zeměmi s nejvyšším rizikem katastrof na světě.[22] Země je také jednou z nejvíce ohrožených globálním vzestupem hladiny moře v důsledku klimatických změn způsobených člověkem.[23]


V roce 2023 vlády Šalamounových ostrovů a dalších ostrovních států ohrožených klimatickými změnami (Fidži, Niue, Tuvalu, Tonga a Vanuatu) vyhlásily „Výzvu z Port Vily k spravedlivému přechodu k Pacifiku bez fosilních paliv“, v níž vyzvaly k postupnému ukončení využívání fosilních paliv a k „rychlému a spravedlivému přechodu“ k obnovitelným zdrojům energie a k posílení environmentálního práva, včetně zavedení trestného činu ekocidy.[24][25][26]

Politika

[editovat | editovat zdroj]
Karel III.šalomounský král
Karel III.
šalomounský král
Matthew Walepředseda vlády
Matthew Wale
předseda vlády

Šalomounovy ostrovy jsou unitární parlamentní konstituční monarchie s parlamentním systémem vlády, v níž je hlavou státu král Šalamounových ostrovů, kterým je britský král. Krále zastupuje generální guvernér s reprezentativní funkcí, kterého navrhuje parlament na pětileté funkční období. Hlavou vlády je předseda vlády, zákonodárnou moc má vláda a jednokomorový parlament. Parlament má 50 členů, kteří jsou voleni na čtyřleté funkční období. Parlament však může být před uplynutím svého funkčního období rozpuštěn na základě většinového hlasování svých členů.[27]

Zastoupení v parlamentu je založeno na jednomandátových volebních obvodech. Volební právo je všeobecné pro občany starší 21 let.[28] V čele vlády stojí předseda vlády, kterého volí parlament a který sestavuje kabinet. Každé ministerstvo vede člen kabinetu, jemuž pomáhá stálý tajemník, kariérní státní úředník, který řídí zaměstnance ministerstva.

Vlastnictví půdy je vyhrazeno obyvatelům Šalamounových ostrovů. Zákon stanoví, že cizinci s trvalým pobytem, jako jsou Číňané a Kiribatci, mohou získat občanství naturalizací.[29] Půda je obecně stále v držení rodiny nebo vesnice a může být podle místních zvyků děděna po matce nebo otci. Ostrované se zdráhají poskytovat půdu pro netradiční ekonomické podniky, což vede k neustálým sporům o vlastnictví půdy.

Mezinárodní vztahy

[editovat | editovat zdroj]

Šalomounovy ostrovy jsou členy Organizace spojených národů, Commonwealthu, Tichomořského společenství, Mezinárodního měnového fondu a Organizace afrických, karibských a tichomořských států a dalších významných organizací.

Administrativní členění

[editovat | editovat zdroj]

Pro místní správu je země rozdělena do deseti administrativních oblastí, z nichž devět jsou provincie spravované zvolenými provinčními shromážděními a desátou je hlavní město Honiara, spravované městskou radou Honiara.

#ProvincieHlavní městoRozloha
[km²]		Počet obyvatel
sčítání lidu 1999		Počet obyvatel
sčítání lidu 2009		 Počet obyvatel
sčítání lidu 2019
1 Centrální provincieTulagi61521 57726 051 30 318
2 ChoiseulTaro Island3 83720 00826 372 30 775
3 GuadalcanalHoniara5 33660 27593 613 154 022
4 IsabelBuala4 13620 42126 158 31 420
5 Makira-UlawaKirakira3 18831 00640 419 51 587
6 MalaitaAuki4 225122 620137 596 172 740
7 Rennell a BellonaTigoa6712 3773 041 4 100
8 TemotuLata89518 91221 362 22 319
9 Západní provincieGizo5 47562 73976 649 94 106
– Teritorium hlavního městaHoniara2249 10764 609 129 569
 Šalomounovy ostrovyHoniara29 785409 042515 870720 956

Lidská práva

[editovat | editovat zdroj]

V oblasti vzdělávání, zásobování vodou a jejího zabezpečení, hygieny, rovnosti pohlaví a domácího násilí, ale i v dalších oblastech existují problémy a otázky týkající se lidských práv. Šalamounovy ostrovy nemají národní instituci pro lidská práva, která by byla v souladu s Pařížskými zásadami.[30] Homosexualita je na Šalamounových ostrovech nezákonná; hrozí za ni trest odnětí svobody až na 14 let.[31]

Ekonomika

[editovat | editovat zdroj]





Struktura exportu (dle financí, rok 2024)

     dřevo (43 %)
     zpracované ryby (13 %)
     zlato (13 %)
     rudy drahých kovů (11 %)
     niklový ruda (6 %)
     palmový olej (6 %)
     ostatní (8 %)
Plantáže palmy olejné poblíž Tetere na Guadalcanalu

Šalomounovy ostrovy jsou rozvojový zemědělský stát, patří mezi nejméně rozvinuté země (spolu s Kiribati a Tuvalu jsou jedinými státy z Oceánie v této skupině zemí). Více než 75 % pracovní síly se živí samozásobitelským zemědělstvím a rybolovem. Většinu průmyslových výrobků a ropných produktů je nutné dovážet. Pouze 3,9 % rozlohy ostrovů je využíváno pro zemědělství a 78,1 % pokrývají lesy, což Šalamounovy ostrovy řadí na 7. místo na světě z hlediska procentuálního lesního pokryvu (stav k roku 2022).[32]

Z nerostných surovin se těží zlato, rudy drahých kovů a nikl. Pěstuje palma olejná, kokosové ořechy, batáty, taro, jamy, dále ovoce, zelenina či kakaové boby.[33] Chovají se prasata, skot a kuřata,[33] loví ryby. Nejvýznamnější exportní položkami je dřevo, která zajišťuje přes dvě pětiny finančního objemu exportu, dále zpracované ryby, zlato a rudy drahých kovů.[7][8]

Ostrov Guadalcanal

Nejvíce se pěstuje palma olejná (220 tisíc tun), kokosové ořechy (120 tisíc tun), batáty (110 000 tun), taro (46 000 tun), jamy (45 tisíc tun), dále ovoce, další luštěniny, zelenina a kakaové boby (čísla za rok 2024).[33] Chovají se prasata, skot a kuřata,[33] loví ryby. Z hlediska exportu neživočišných zemědělských výrobků tvoří největší finanční objem palmový olej (24 mil. USD), kakaové boby (12 mil. USD), kokosový olej (6 mil. USD), kopra (3 mil. USD), olej z palmových jader (3 mil. USD) (čísla za rok 2024).[34]

V roce 2024 patřily z hlediska financí mezi hlavní vývozní komodity Šalomounových ostrovů surové dřevo (291 mil. USD, 43 % jeho vývozu), zpracované ryby (88,2 mil. USD, 13 %), zlato (86,4 mil. USD, 13 %), rudy drahých kovů (75,7 mil. USD, 11 %) a niklová ruda (39 mil. USD).[7] Hlavními vývozními destinacemi byly Čína, Austrálie, Itálie, Nizozemsko a Španělsko.[7][8]

Turismus

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2024 navštívilo 25 000 turistů, což je podobní číslo jako v roce 2017, patří tak k nejméně navštěvovaným zemím na světě.[35] Příjmy z cestovního ruchu v roce 2024 činily přibližně 90 milionu USD. Cestovní ruch je potenciálně významným odvětvím služeb, ale jeho růst brzdí nedostatečná infrastruktura, omezené dopravní možnosti a obavy o bezpečnost. Potápění a historie druhé světové války jsou dvěma hlavními turistickými atrakcemi.

Infrastruktura, doprava

[editovat | editovat zdroj]

Letecká společnost Solomon Airlines zajišťuje spojení z mezinárodního letiště Honiara do Nadi na Fidži, Port Vila na Vanuatu a Brisbane v Austrálii, stejně jako na více než 20 vnitrostátních letišť ve všech provinciích země. V rámci podpory cestovního ruchu zavedla společnost Solomon Airlines v roce 2019 týdenní přímé letecké spojení mezi Brisbane a Mundou.[36] Společnost Qantas zajišťuje spojení z Honiara do Brisbane čtyřikrát týdně. Většina vnitrostátních letišť je přístupná pouze pro malá letadla, protože mají krátké travnaté přistávací dráhy.

Silniční síť na Šalomounových ostrovech je nedostatečná a neexistují zde žádné železnice. Nejdůležitější silnice spojují Honiaru s Lambi (58 km) v západní části Guadalcanalu a s Aolou (75 km) ve východní části.[37] Autobusů je málo a nejezdí podle pevného jízdního řádu. V Honiara není žádné autobusové nádraží.

Na většinu ostrovů se lze dostat trajektem z Honiara. Z Honiara do Auki přes Tulagi jezdí denně vysokorychlostní katamarán.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Historie počtu obyvatel
RokObyv.±% p.a.
193194 000—    
1959124 000+0,99 %
1970161 000+2,4 %
1986285 176+3,64 %
1999409 042+2,81 %
2009558 457+3,16 %
2019720 956+2,59 %
2025828 857+2,35 %
Zdroj: Solomon Islands National Statistics Office[38][1][pozn. 3]

Podle vládních odhadů žilo v roce 2025 na Šalomounových ostrovech 828 857 obyvatel,[1] což z nich činí pátý nejvíce zalidněný samostatný stát v Oceánii (po Austrálii, Papui Nové Guineji, Novém Zélandu a Fidži). Poslední sčítání lidu na Šalomounových ostrovech z roku 2019 zaznamenalo 720 956 obyvatel,[38] což představuje přibližně šestinásobný nárůst oproti roku 1959 (o 60 let dříve) s průměrným ročním přírůstkem 3,0 %. Hustota zalidnění je relativně nízká a činí kolem 24,2 obyvatel na km2. Ženy tvoří 49 % celkové populace a muži 51 %. Střední délka života je 77,2 let (muži 74,6, ženy 80), medián věku je 25,2 let (k roku 2024). Podíl obyvatel mladších 15 let činil 31 %, 64 % je ve věku 15 až 64 let a 5 % obyvatel je starších 65 let (k roku 2024). K roku 2023 žilo 26 % obyvatel ve městských oblastech, s ročním nárůstem 3,6 %.[39] Populace Šalomounových ostrovů je tudíž mladá a málo urbanizovaná.

Etnické skupiny

[editovat | editovat zdroj]
Etické skupiny na Šalomounových ostrovech
Melanésané
 
 95,5 %
Polynésané
 
 2,8 %
Mikronésané
 
 1,2 %
Ćíňané
 
 0,2 %
Evropané
 
 0,0 %
ostatní
 
 0,2 %

Většinu obyvatel Šalomounových ostrovů tvoří etničtí Melanésané (95,5 %). Dalšími dvěma významnými skupinami jsou Polynésané (2,8 %) a Mikronésané (1,2 %). Žije zde i něco přes tisíc Číňanů (1351) a několik set Evropanů.[38]

Jazyky

[editovat | editovat zdroj]
Chlapci ze Šalomounových ostrovů z Honiary. Lidé s hnědými nebo blond vlasy jsou mezi obyvateli Šalamounových ostrovů bez evropského původu poměrně běžní, zejména mezi dětmi.

Ačkoli je angličtina úředním jazykem, pouze 1–2 % obyvatel je v ní schopno plynule komunikovat. De facto lingua franca země je kreolský jazyk na bázi angličtiny, šalomonský pidžiin, kterým hovoří většina obyvatel, spolu s místními domorodými jazyky. Pidžin je úzce spjat s jazykem tok pisin, kterým se hovoří v Papui Nové Guineji.

Ethnologue, Languages of the World udává pro Šalomounovy ostrovy 74 místních jazyků, z nichž 70 jsou živé jazyky a 4 jsou zaniklé.[40] Na centrálních ostrovech se mluví západními oceánskými jazyky (převážně ze skupiny jihovýchodních šalomounských jazyků). Polynéskými jazyky se mluví na ostrovech Rennell a Bellona na jihu; Tikopia, Anuta a Fatutaka na úplném východě; Sikaiana na severovýchodě; a Luaniua (atol Ontong Java) na severu. Imigranti z Kiribati se domlouvají kiribatštinou.

Většina domorodých jazyků patří do austronéské jazykové rodiny. Středošalomonské jazyky, jako jsou bilua, lavukaleve, savosavo a touo, tvoří samostatnou skupinu v rámci papuánských jazyků.[41]

Náboženství

[editovat | editovat zdroj]

Na Šalomounových ostrovech se 92 % obyvatel hlásí ke křesťanství. Mezi hlavní křesťanské denominace patří: anglikáni (Anglikánská církev v Melanésii, 32 %), katolíci (20 %), Evangelická církev jižních moří (17 %), adventisté sedmého dne (12 %) a Sjednocená církev (9 %). Mezi další náboženství patří Svědkové Jehovovi, Novoapoštolská církev (80 sborů) a Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů.[38]

Dalších 5 % vyznává domorodé víry. Méně než procento osob vyznává islám (1100 osob) nebo bahá'í (3100).[38]

Zdraví

[editovat | editovat zdroj]

Výdaje státu na zdravotnictví činí 4,8 % hrubého domácího produktu Šalomounových ostrovů (k roku 2022).[42] Úmrtnost dětí do 5 let činila v roce 2023 celkem 21 na 1 000 živě narozených dětí. Průměrná délka života obyvatel při narození činila v roce 2024 celkem 77,2 let (muži 74,6, ženy 80).[39] Podle Světové zdravotnické organizace je hlavní příčinou úmrtí ischemická choroba srdeční, následovaná cévní mozkovou příhodou, diabetes mellitus a infekcí dolních cest dýchacích (poslední známá čísla k roku 2021).[43] Horečka dengue byla v zemi poprvé zaznamenána v roce 1982 v Honiara. Následná epidemie v roce 2013 vedla k prvním hlášeným úmrtím. Později zaznamenaly Šalamounovy ostrovy v roce 2015 první epidemii viru Zika.[44] V roce 2025 bylo zaznamenáno 105 000 potvrzených případů malárie,[45] tedy malárií onemocněl každý osmý obyvatel ostrovů.

Vzdělávání

[editovat | editovat zdroj]
Děti ve škole ve vesnici Tuo, Fenualoa
Škola v Tanagai na Guadalcanalu

Vzdělávání na Šalomounových ostrovech není povinné a pouze 60 procent dětí školního věku má přístup k základnímu vzdělání.[46][47] Mateřské školy se nacházejí na různých místech, včetně hlavního města, ale nejsou bezplatné. Jiho-pacifická univerzita, která má pobočky ve 12 tichomořských ostrovních státech, má pobočku v hlavním městě Honiara na ostrově Guadalcanal.[48]

V letech 1990 až 1994 vzrostla hrubá míra zápisu do základních škol z 84,5 procenta na 96,6 procenta.[46] Údaje o docházce do základních škol na Šolamounových ostrovech z roku 2001 nebyly k dispozici.[46] Ministerstvo školství a rozvoje lidských zdrojů plánovalo rozšířit vzdělávací zařízení a zvýšit míru zápisu. Tyto kroky však brzdil nedostatek vládních finančních prostředků a špatná koordinace programů. Podíl vládního rozpočtu vyčleněný na vzdělávání činil v roce 1998 9,7 %, což představuje pokles z 13,2 % v roce 1990.[46] Vzdělání mužů bývá obecně na vyšší úrovni než vzdělání žen.[47] Míra gramotnosti dospělé populace činila v roce 2015 84,1 % (muži 88,9 %, ženy 79,23 %).[49]

Novozélandská organizace Human Rights Measurement Initiative (Iniciativa pro měření lidských práv, HRMI) zjistila, že Šalmounovy ostrovy plní pouze 71 % toho, co by měly plnit v oblasti práva na vzdělání s ohledem na úroveň příjmů země. HRMI rozčleňuje právo na vzdělání na právo na základní a střední vzdělání. S přihlédnutím k úrovni příjmů Šalomounových ostrovů dosahuje tato země 94,9 % toho, co by mělo být možné na základě jejích zdrojů (příjmů) v oblasti základního vzdělání, ale pouze 45,4 % v oblasti středního vzdělání.[50]

Kultura

[editovat | editovat zdroj]

Kultura Šalomounových ostrovů je rozmanitá v rámci jednotlivých skupin obývajících souostroví Šalamounových ostrov, přičemž jednotlivé národy se odlišují podle ostrova, jazyka, reliéfu a geografické polohy. Tato kulturní oblast zahrnuje vlastní národní stát Šalamounovy ostrovy a ostrov Bougainville, který je součástí Papuy Nové Guineje.[51] Na Šalamounových ostrovech se částečně projevují rysy kulturně polynéské společnosti, ač leží mimo hlavní oblast polynéského vlivu, známou jako polynéský trojúhelník. Ze Šalamounových ostrovů se sedm považuje za polynéské: Anuta, Bellona, Ontong Java, Rennell, Sikaiana, Tikopia a Vaeakau-Taumako.

Existují převládající kulturní koncepty, jako je koncept Wantok, který označuje lidi se společným jazykem, kteří jsou pokrevními příbuznými, jsou součástí rozšířené rodiny a od nichž se očekává, že si budou navzájem pomáhat, a termín Pijin Kastom, který označuje jak tradiční víru, tak tradiční koncepty vlastnictví půdy.[52]

Malaitanské mušlové peníze, vyráběné v laguně Langa Langa, jsou tradiční měnou používanou na ostrově Malaita a na celých Šalamounových ostrovech. Tyto peníze tvoří malé vyleštěné mušlové disky, které jsou provrtány a navlečeny na šňůrky.[53] Na Šalamounových ostrovech se loví plž Tectus niloticus, z něhož se tradičně vyráběly předměty jako perleťové knoflíky a šperky.[54][55]

Panova flétna z 19. století

Tradiční melanéská hudba na Šalomounových ostrovech zahrnuje jak sborový, tak sólový zpěv, soubory hrající na štěrbinové bubny a soubory hrající na panovy flétny. Bambusové hudební nástroje si získaly oblibu ve 20. letech 20. století. V 50. letech složil Edwin Nanau Sitori píseň „Walkabout long Chinatown“, kterou vláda označila za neoficiální „národní píseň“ Šalamounových ostrovů.[56] Moderní populární hudba Šalamounových ostrovů zahrnuje různé druhy rocku a reggae, stejně jako ostrovní hudbu.

Kaše z poi

Kuchyně Šalomounových ostrovů vychází z místní domorodé kuchyně a z vlivů ze španělské kuchyně, asijské kuchyně (především čínské, thajské a indické), ale i z britské kuchyně.[57] Základní potravinou jsou ryby, ale i různé druhy tropického ovoce, batáty (sladké brambory), rýže, taro (kolokázie jedlá) nebo maniok. Příklady pokrmů a nápojů ze Šalomounových ostrovů:[57][58] Poi, pokrm jehož základem jsou fermentované kořeny taro; maniokový pudink; kari z kokosového mléka a zelené papáji; kava, nápoj z pepřovníku opojného s psychadelickými účinky.

Sport je důležitou součástí kultury Šalamounových ostrovů, jejíž kořeny sahají až do raného koloniálního období. Prostřednictvím různých sportovních akcí formoval národní identitu. Mezi nejstarší organizované sporty na Šalamounových ostrovech patří kriket, australský fotbal, ragby (ragby union) a dostihy. Populární je i plážový fotbal, florbal a futsal. Šalamounovy ostrovy hostily v roce 2023 Pacifické hry v Honiara.[59] Na počátku roku 2026 se Šalamounovy ostrovy poprvé zúčastnily kvalifikačního turnaje na mistrovství světa ve florbalu mužů, který se konal ve Wellingtonu na Novém Zélandu.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ anglicky zvuk Solomon Islands, v pidžinu Solomon Aelan
  2. ↑ Na severozápad souostroví leží největší ostrov souostroví, Bougainville, který je částí státu Papua Nová Guinea. Naopak ostrovy Santa Cruz již do souostroví nepatří.
  3. ↑ Počet obyvatel za rok 2009 je upravený údaj, úpravu provedl Solomon Islands National Statistics Office; neupravený údaj činil 515 870

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Solomon Islands na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 3 4 Solomon Islands | Statistics for Development Division [online]. Dostupné online.
  2. ↑ World Economic Outlook database (Solomon Islands) [online]. International Monetary Fund, April 2024 [cit. 2024-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 April 2024.
  3. ↑ Alvaro de Mendaña de Neira, 1542?–1595 [online]. Princeton University Library [cit. 2013-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 April 2019.
  4. ↑ Alvaro de Mendan~a de Neira and Pedro Fernandes de Queirós [online]. [cit. 2022-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 August 2022.
  5. ↑ LAWRENCE, David Russell. The Naturalist and his "Beautiful Islands": Charles Morris Woodford in the Western Pacific. [s.l.]: ANU Press, October 2014. ISBN 978-1-925022-03-2. Kapitola Chapter 6 The British Solomon Islands Protectorate: Colonialism without capital.
  6. ↑ Commonwealth and Colonial Law by Kenneth Roberts-Wray London, Stevens, 1966. P. 897
  7. 1 2 3 4 The Observatory of Economic Complexity. oec.world [online]. [cit. 2026-03-26]. Dostupné online. (anglicky)
  8. 1 2 3 What does Solomon Islands export? (2024). The Observatory of Economic Complexity [online]. [cit. 2026-03-26]. Dostupné online. (anglicky)
  9. ↑ Solomon Islands - E.O. Wilson Biodiversity Foundation [online]. 2023-05-02 [cit. 2026-03-26]. Dostupné online. (anglicky)
  10. ↑ Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona (Podle ekumenického vydání z r. 1985). Biblická společnost v ČSR 1990. Kapitola Přísloví. S. 586.
  11. ↑ Bible, 2. kniha Paralipomenon. (Český ekumenický překlad.) Česká biblická společnost, .
  12. ↑ Encyklopedie Zeměpis světa (původním názvem: Encyclopedia of World Geography). Příprava vydání Graham Bateman et al.; překlad Marta Bušková, Václav Cílek, Otakar Hulec, Libuše Chocholová, Vladimír Klíma, Josef Lysoněk, Jan Marek, Petra Müllerová, Svetozár Pantůček, Ruben Pellar, Alžběta Rejchrtová, Jakub Souček, Jan Sýkora, Jiří Tomeš, Petr Valenta. 1. vyd. Praha: Columbus, 1999. 512 s. ISBN 8090172768, ISBN 9788090172760. OCLC 47950830 Kapitola Šalamounovy ostrovy, s. 487.
  13. ↑ FOSTER, Sophie; LARACY, Hugh Michael. Solomon Islands [online]. ENCYCLOPÆDIA BRITANNICA, rev. 2018 [cit. 2018-09-11]. Dostupné online. (anglicky)
  14. ↑ Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: S Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. 3., opravené vyd. Praha: Academia, 2006. ISBN 80-200-1080-7. S. 638.
  15. ↑ Šalomounovy ostrovy [online]. Jazyková poradna ÚJČ AV ČR [cit. 2020-07-28]. Dostupné online.
  16. ↑ Index českých exonym: Standardizované podoby, varianty. 3. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2020. 212 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-88197-20-1.
  17. ↑ Vlajka Šalomounových ostrovů na Flags of the World
  18. 1 2 Zpravodaj Vexilolog č. 4, duben 2002
  19. 1 2 About Solomon Islands: Location [online]. Solomon Islands: Solomon Islands Government [cit. 2024-10-12]. Dostupné online.
  20. 1 2 TAYLOR, B.; BENYSHEK, E. K. Oceanic Plateau and Spreading Ridge Subduction Accompanying Arc Reversal in the Solomon Islands. Geochemistry, Geophysics, Geosystems. January 2024. ISSN 1525-2027. doi:10.1029/2023GC011270. Bibcode 2024GGG....2511270T. (anglicky)
  21. ↑ Solomon Islands Volcanoes [online]. Washington DC: Smithsonian Institution Global Volcanism Program [cit. 2025-12-15]. Dostupné online.
  22. ↑ The WorldRiskReport 2021 [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 September 2022.
  23. ↑ What countries and cities will disappear due to rising sea levels? [online]. 27 March 2022. Dostupné online.
  24. ↑ Six Island Nations Commit to 'Fossil Fuel-Free Pacific,' Demand Global Just Transition [online]. [cit. 2023-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 June 2023. (anglicky)
  25. ↑ Port Vila call to phase out fossil fuels [online]. 2023-03-22 [cit. 2023-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 July 2023. (anglicky)
  26. ↑ LIGAIULA, Pita. Port Vila call for a just transition to a fossil fuel free Pacific | PINA [online]. 2023-03-17 [cit. 2023-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 July 2023. (anglicky)
  27. ↑ About the Solomon Islands Government [online]. Solomon Islands: Solomon Islands Government [cit. 2024-10-12]. Dostupné online.
  28. ↑ CIA – The World Factbook – Solomon Islands [online]. [cit. 2014-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 October 2021.
  29. ↑ Solomon Islands Citizenship Application Information. Ministry of Home Affairs. Dostupné online.
  30. ↑ Solomon Islands: Weak human rights infrastructure, discrimination and violence against women, and restricted access to water and sanitation. Amnesty International. May 2011. Dostupné online.
  31. ↑ CURTIS, John; DICKSON, Anna; GADD, Eleanor; ROBINSON, Tim. LGBT+ rights and issues in Pacific islands. House of Commons Library. 21 March 2022, s. Solomon Islands, Legislative context. Dostupné online.
  32. ↑ FAOSTAT [online]. Dostupné online.
  33. 1 2 3 4 FAOSTAT. www.fao.org [online]. [cit. 2026-03-24]. Dostupné online.
  34. ↑ FAOSTAT. www.fao.org [online]. [cit. 2026-02-22]. Dostupné online.
  35. ↑ Keine Lust auf Massentourismus? Studie: Die Länder mit den wenigsten Urlaubern der Welt [online]. 10 September 2018 [cit. 2019-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 June 2022. (německy)
  36. ↑ Samisoni Pareti: Solomons, issue 80, S. 10. Honiara 2019.
  37. ↑ Südsee, p. 41. Nelles Verlag, München 2011
  38. 1 2 3 4 5 2019 National Population and Housing Census National Report (Volume 1) [online]. Commonwealth Bureau of Census & Statistics. Dostupné online.
  39. 1 2 Solomon Islands - The World Factbook. www.cia.gov [online]. [cit. 2026-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2026-01-16. (anglicky)
  40. ↑ Ethnologue report for Solomon Islands Archivováno 4. 10. 2012 na Wayback Machine.. Ethnologue.com. Retrieved 24 September 2010.
  41. ↑ OBATA, Kazuko. A Grammar of Bilua: a Papuan language of the Solomon Islands. Canberra: Pacific Linguistics. Research School of Pacific and Asian Studies. The Australian National University, 2003. (Pacific Linguistics 540). Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 April 2023. ISBN 0-85883-531-2. doi:10.15144/PL-540. S. 1.
  42. ↑ World Bank Open Data. World Bank Open Data [online]. [cit. 2026-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-10-19.
  43. ↑ Solomon Islands. datadot [online]. [cit. 2026-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
  44. ↑ RUSSELL, Tanya L.; HORWOOD, Paul F.; HARRINGTON, Humpress; APAIRAMO, Allan; KAMA, Nathan J.; BOBOGARE, Albino; MACLAREN, David. Seroprevalence of dengue, Zika, chikungunya and Ross River viruses across the Solomon Islands. PLOS Neglected Tropical Diseases. 2022-02-10. doi:10.1371/journal.pntd.0009848. PMID 35143495. (anglicky)
  45. ↑ Malaria 2025 Solomon Islands country profile. www.who.int [online]. [cit. 2026-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
  46. 1 2 3 4 "Solomon Islands" Archivováno 30. 8. 2010 na Wayback Machine.. 2001 Findings on the Worst Forms of Child Labor. Bureau of International Labor Affairs, United States Department of Labor (2002). This article incorporates text from this source, which is in the public domain.
  47. 1 2 Solomon Islands Population Characteristics [online]. [cit. 2011-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 June 2011.
  48. ↑ Home – USP Solomon Islands Campus [online]. 8 May 2025. Dostupné online.
  49. ↑ The World Factbook – Central Intelligence Agency [online]. [cit. 2018-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 November 2016. (anglicky)
  50. ↑ Solomon Islands. Human Rights Tracker [online]. [cit. 2026-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-03-19. (anglicky)
  51. ↑ Solomon Islands country profile. BBC News. 31 July 2017. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 September 2017.
  52. ↑ About Solomon Islands: Culture [online]. Solomon Islands: Solomon Islands Government [cit. 2024-10-12]. Dostupné online.
  53. ↑ Pei-yi Guo. "Making Money": Objects, Productions, and Performances of Shell Money Manufacture in Langalanga, Solomon Island. The Frontiers of Southeast Asia and Pacific Studies. 1 January 2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 November 2021.
  54. ↑ SULU, Reuben; HAY, C.; RAMOHIA, P.; LAM, M. The status of Solomon Islands coral reefs [online]. Centre IRD de Nouméa, 2003 [cit. 2021-03-31]. Dostupné online.
  55. ↑ Kile N. Solomon Islands marine resources overview. Pacific Economic Bulletin. 2000, s. 1–61. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 July 2022. doi:10.5479/si.00775630.589.1.
  56. ↑ "Wakabauti long Chinatown": The song, the composers, the storyline" Archivováno 18. 2. 2011 na Wayback Machine., Office of the Prime Minister of Solomon Islands
  57. 1 2 World Travel Guide [online]. [cit. 2020-07-25]. Dostupné online. (anglicky)
  58. ↑ About the food of the Solomon Islands | Global Table Adventure [online]. [cit. 2020-07-25]. Dostupné online. (anglicky)
  59. ↑ Venues | Sol2023 Pacific Games. SOL2023 Pacific Games. 2022-10-25. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-11-17. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Šalomounovy_ostrovy&oldid=26199512“