Přeskočit na obsah

Falklandy

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Falklandy
Falkland Islands
Falklandy – znak
Znak
Geografie
Hlavní městoStanley
Souřadnice51°43′48″ j. š., 59°13′12″ z. d.
Rozloha12 173 km²
Nejvyšší bodMount Usborne (705 m n. m.)
Časové pásmoUTC−03:00
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel3 662 (2021)
Hustota zalidněníParametr "hustota" (nyní s hodnotou "0,30") šablony "Infobox - region" je zastaralý. Více informací po kliknutí.0,30 obyv./km²
Jazykangličtina
Národnostní složení52 % Falklanďané
37 % Britové
11 % Svatohelenčané
6 % Filipínci
Náboženství57 % křesťané
35 % bez vyznání
Správa regionu
StátSpojené královstvíSpojené království Spojené království
Druh celkubritské zámořské území
Vznik3. ledna 1833
KrálKarel III.
GuvernérColin Martin-Reynolds (od 2025)
Měnafalklandská libra
Mezinárodní identifikace
Telefonní předvolba+500
Označení vozidelFX
Internetová doménafk
Oficiální webwww.gov.fk
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Falklandy, též Malvíny (anglicky Falkland Islands, španělsky Islas Malvinas), jsou souostroví v jižním Atlantském oceánu na patagonském šelfu a britské zámořské území. Hlavní ostrovy leží asi 500 km východně od jižního pobřeží Patagonie v Jižní Americe a 1 210 km od mysu Dubouzet na severním cípu Antarktického poloostrova. Souostroví zahrnuje Východní Falkland, Západní Falkland a 776 menších ostrovů. Ostrovy jsou převážně hornaté a kopcovité, s výjimkou nížinatých plání Lafonie tvořící jih Východních Falkland. Území leží na hranici subantarktické oceánské a tundrové klimatické zóny. Na ploše 12 000 km² žije 3 700 obyvatel. Hlavním a největším sídlem je Stanley, kde žije dvě třetiny obyvatel ostrovů. Přes 50 % obyvatel jsou Falklanďané, 37 % Britové, 11 % Svatohelenčané a 6 % Filipínci. Úředním jazykem je angličtina, 57 % obyvatel se hlásí ke křesťanství, 35 % je bez vyznání.

Předpokládá se, že ostrovy byly před objevením Evropany v 17. století neobydlené. Objev Falklandských ostrovů a jejich následná kolonizace Evropany jsou předmětem sporů. V různých obdobích byly na ostrovech francouzské, britské, španělské a argentinské osady. Británie znovu potvrdila svou vládu v roce 1833, ale Argentina si nadále činí nárok na ostrovy. V dubnu 1982 argentinské vojenské síly ostrovy napadly. Britská správa byla obnovena o dva měsíce později na konci války o Falklandy. V referendu o suverenitě v roce 2013 se téměř všechny odevzdané hlasy vyslovily pro setrvání v rámci zámořského území Spojeného království. Status suverenity území je předmětem pokračujícího sporu mezi Argentinou a Spojeným královstvím.

Jako britské zámořské území mají Falklandy vnitřní samosprávu, zatímco Spojené království nese odpovědnost za jejich obranu a zahraniční záležitosti. Britského monarchu zastupuje guvernér, regionální zákonodárný orgán je jednokomorové zákonodárné shromáždění. Podle zákona o Falklandách jsou obyvatelé Falkland britskými občany. Mezi hlavní ekonomické aktivity patří rybolov, cestovní ruch a chov ovcí s důrazem na export vysoce kvalitní vlny. Těžba ropy, na kterou vydává licence vláda Falklandských ostrovů, zůstává kontroverzní v důsledku námořních sporů s Argentinou. Ostrovy jsou domovem velkých populací ptáků, i když mnoho z nich se již na hlavních ostrovech nerozmnožuje kvůli predátorům z introdukovaných druhů.

Falklandy jsou jedním ze 17 území na seznamu Organizace spojených národů jako neautonomní území[1] pod dohledem Dekolonizačního výboru OSN, jehož úkolem je posuzovat situaci ohledně uplatňování Deklarace o poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a národům,[2] a proto je situace souostroví každoročně od roku 1965 přezkoumávána Dekolonizačním výborem. Z právního hlediska jej Organizace spojených národů považuje za území, jehož svrchovanost dosud nebyla vymezena mezi Spojeným královstvím, které jej spravuje, a Argentinou, která požaduje jeho navrácení.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Anglický název pro Falklandy je Falkland Islands, který je odvozen od Falkland Sound, anglického názvu pro průliv oddělující dva hlavní ostrovy, úžinu San Carlos. Ta byla pojmenována v roce 1690 Johnem Strongem na počest anglického politika Anthonyho Caryho, 5. vikomta Falkland.[3]

Španělský název souostroví, „islas Malvinas“, pochází z francouzského názvu Îles Malouines. Ostrovy byly kolonizovány v roce 1764 francouzskými mořeplavci a obchodníky ze Saint Malo, odkud pochází název Malouines, na památku tohoto města.[4]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Ostrovy byly objeveny člověkem patrně před více než 1000 lety.[5] Neobydlené ostrovy byly objeveny anglickým mořeplavcem Johnem Davisem roku 1592. První kolonie, avšak francouzská, byla založena až v roce 1764. Roku 1766 zde vznikla i britská osada Port Egmont. Ostrovy byly poté krátce ve španělském držení do doby, než je roku 1820 na 13 let ovládly Spojené provincie Río de la Plata. Roku 1833 ostrovy obsadili Britové, kteří zde vládnou a žijí dosud.

20. století

[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 1914 došlo u ostrovů k námořní bitvě mezi britskou a německou eskadrou.

Památník v Port Stanley připomíná válku o Falklandy z roku 1982

Argentina, která britskou „okupaci“ nikdy neuznala, po letech jednání (od 1966) ostrovy 2. dubna 1982 vojensky obsadila. Po krátké argentinsko-britské válce o Falklandy, probíhající od dubna do června 1982, vypudila britská vojska argentinské složky z ostrovů. Vztahy mezi Spojeným královstvím a Argentinou byly plně normalizovány až roku 1990, aniž by se však Argentina vzdala svých mocenských nároků na Falklandy, jak uvádí i nová argentinská ústava z roku 1994.

V roce 1962 získaly dosavadní falklandské dependence (závislá území) Grahamova země, Jižní Orkneje a Jižní Shetlandy zvláštní status jako Britské antarktické území. V roce 1985 pak zvláštní status dostaly i Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy.

21. století

[editovat | editovat zdroj]

V únoru 2010 Argentina protestovala proti těžebnímu průzkumu v oblasti souostroví, nedávné průzkumy ukazují, že se v oblasti nachází až 60 miliard barelů ropy.[6] Stanovisko Argentiny podpořily i další jihoamerické státy.[7]

Ve dnech 10.–11. března 2013 proběhlo na Falklandách referendum s účastí 92 %. Většina 99,8 % hlasujících se vyslovila pro setrvání Falkland jako britského zámořského území.[8]

Symboly

[editovat | editovat zdroj]

Falklandy, závislé území Spojeného království, užívá vedle britských symbolů i své vlastní.

Vlajka

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Falklandská vlajka.

Falklandská vlajka je tvořena britskou modrou služební vlajkou (Blue Ensign) s falklandským vlajkovým emblémem (anglicky badge), který je umístěný ve vlající části.

Znak

[editovat | editovat zdroj]

Falklandský znak je tvořen děleným štítem – v horní části na modrém poli vyobrazený bezrohý beran stojící na zelené trávě, v dolní části je na modrých a bílých vlnách plachetnice Desire, jejíž posádka ostrovy objevila. Pod štítem je stuha s mottem „DESIRE THE RIGHT” (česky Přej si to správné).

Geografie

[editovat | editovat zdroj]
Topografická mapa Falkland
Topografická mapa Falkland

Falklandské ostrovy jsou souostroví v jižním Atlantském oceánu na patagonském šelfu. Hlavní ostrovy leží asi 480 km východně od jižního pobřeží Patagonie v jižní Argentině v Jižní Americe[9] a 1 210 km od mysu Dubouzet na severním cípu Antarktického poloostrova. Přibližná poloha je 51°40′ – 53°00′ jižní šířky a 57°40′ – 62°00′ západní délky.[10] Souostroví má rozlohu 12 000 km² a délku pobřeží odhadovanou na 1 300 km.[10] Skládá se skládá ze dvou hlavních ostrovů, Západního Falklandu a Východního Falklandu, a k tomu 776 menších ostrovů.[11] Ostrovy jsou převážně hornaté a kopcovité,[12] s výjimkou nížinaté oblasti Lafonia (poloostrov tvořící jižní část Východního Falklandu).[13] Falklandy se skládají z fragmentů kontinentální kůry, které vznikly rozpadnutím Gondwany a otevřením Jižního Atlantiku před 130 miliony lety.

Dva hlavní ostrovy souostroví jsou odděleny Falklandským průlivem[14] a jejich hluboké pobřežní zálivy tvoří přírodní přístavy.[12] Na Východním Falklandu se nachází Stanley, hlavní město a největší obec,[10] britská vojenská základna RAF Mount Pleasant a nejvyšší bod souostroví: hora Mount Usborne (španělsky cerro Alberdi), vysoká 705 m.[14] Mimo tyto významné osady se nachází oblast známá pod hovorovým názvem „Camp“, který je odvozen od španělského výrazu pro venkov (Campo).[15]

Falkland. Území leží na hranici subantarktické oceánské a tundrové klimatické zóny. Podnebí ostrovů je chladné, větrné a vlhké mořské.[9] Proměnlivost denního počasí je typická pro celé souostroví.[16] Srážky jsou běžné po více než polovinu roku, v průměru 610 mm ve Stanley, a sporadické slabé sněžení se vyskytuje téměř po celý rok.[12] Teplota se v Stanley historicky pohybovala mezi 21,1 a −11,1 °C, přičemž průměrné měsíční teploty se pohybovaly od 9 °C v lednu a únoru (léto) do −1 °C v červenci (zima).[16] Časté jsou silné západní větry a oblačná obloha.[105] Ačkoli je každý měsíc zaznamenáno mnoho bouří, podmínky jsou obvykle klidné.[16]

Biodiverzita

[editovat | editovat zdroj]
Large group of short, squat penguins on barren shore
Kolonie tučňáků skalních na ostrově Saunders

Falklandské ostrovy jsou z biogeografického hlediska součástí antarktické zóny[17] a mají silné vazby na flóru a faunu Patagonie na jihoamerickém kontinentu.[18] Většinu ptačí fauny Falklandských ostrovů tvoří suchozemští ptáci. Jedinými endemickými druhy ptáků na Falklandských ostrovech jsou nelétavá kachyně krátkokřídlá (Tachyeres brachypterus) a střízlík falklandský (Troglodytes cobbi).[19][20][21] Na ostrovech hnízdí 63 druhů, včetně 14 endemických poddruhů.[22]

Na ostrovech se také vyskytuje bohatá rozmanitost členovců.[22] Flóra Falklandských ostrovů se skládá ze 163 původních cévnatých druhů.[22] Bylo zaznamenáno více než 400 druhů lišejníků a hub žijících na lišejnících.[23] Jediný původní suchozemský savec ostrovů, pes bojovný, byl evropskými osadníky vyhuben.[24]

Ostrovy navštěvují mořští savci, jako je rypouš sloní a lachtan jihoamerický, a různé druhy kytovců; na pobřežních ostrovech žije vzácný čimango falklandský (Daptrius australis). Žije zde také pět různých druhů tučňáků a několik největších kolonií albatrosů na planetě.[25] Endemické ryby v okolí ostrovů patří především do rodu galaxie.[26] Falklandy jsou bezlesé a mají větrům odolnou vegetaci složenou převážně z různých zakrslých keřů.[17]

Prakticky celá plocha ostrovů je využívána jako pastviny pro ovce.[12] Mezi introdukované druhy patří sobi, zajíci, králíci, psi argentinští, potkani a kočky.[27] Některé z těchto druhů poškodily původní flóru a faunu, proto se vláda pokusila lišky, králíky a krysy izolovat, odstranit nebo vyhubit. Endemická suchozemská zvířata byla introdukovanými druhy zasažena nejvíce a několik druhů ptáků bylo z větších ostrovů vyhubeno.[27] Rozsah lidského vlivu na Falklandy není jasný, protože existuje jen málo dlouhodobých údajů o změnách životního prostředí.[18]

Ekonomika

[editovat | editovat zdroj]

K roku 2023 se ekonomika Falklandských ostrovů řadila na 221. místo z 229 zemí světa podle hrubého domácího produktu (PPP),[28] ale podle hrubého domácího produktu (PPP) na obyvatele zaujímá 10. místo na světě.[28] Míra nezaměstnanosti v roce 2016 činila 1 % a inflace byla v roce 2014 vypočítána na 1,4 %.[12] Na základě údajů z roku 2010 mají ostrovy vysoký index lidského rozvoje 0,874[29] a nízký Giniho koeficient pro příjmovou nerovnost 34.[29] Místní měnou je falklandská libra, která je vázána na britskou libru šterlinků.[30]

Hospodářský rozvoj byl podpořen zásobováním lodí a chovem ovcí pro získávání vysoce kvalitní vlny.[31] Hlavními plemeny ovcí na Falklandských ostrovech jsou Polwarth a Corriedale.[32] Mezi hlavní vývozní komodity ostrovů patří vlna, kůže, zvěřina, ryby a chobotnice; mezi hlavní dovozní komodity patří paliva, stavební materiály a oděvy.[12]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Katedrála Christ Church
Katedrála Christ Church, místní farní kostel anglikánské církve. Většina obyvatel Falklandských ostrovů se hlásí ke křesťanství.
Osídlení Campu, tj. mimo hlavní sídla

Populace se skládá z přibližně 40 % rodilých obyvatel Falkland, zbytek populace tvoří přistěhovalci,[33] především ze Spojeného království, ostrova Svatá Helena v jižním Atlantiku, Chile a Filipín. Přibližně 30 % populace tvoří dočasní obyvatelé, kteří mají krátkodobá pracovní víza nebo pracují na vojenské základně RAF Mount Pleasant.

Obyvatelstvo Falkland je homogenní, většinou pochází ze skotských a velšských přistěhovalců, kteří se na území usadili po roce 1833.[34] Obyvatelstvo narozené na Falklandech také pochází z Angličanů a Francouzů, Gibraltarčanů, Skandinávců a Jihoameričanů. Sčítání lidu z roku 2016 ukázalo, že 43 % obyvatel se narodilo na souostroví, přičemž obyvatelé narození v zahraničí se asimilovali do místní kultury. Právní termín pro právo na pobyt je „patřící k ostrovům“.[35] V roce 1983 bylo obyvatelům Falklandských ostrovů uděleno plné britské občanství podle zákona o britském občanství (Falklandské ostrovy) z roku 1983.[34]

V 20. století došlo na souostroví k výraznému poklesu počtu obyvatel, protože mnoho mladých ostrovanů se přestěhovalo do zahraničí za vzděláním, moderním životním stylem a lepšími pracovními příležitostmi,[34] zejména do britského města Southampton, které se na ostrovech stalo známé jako „Stanley North“.[28] V posledních letech se pokles počtu obyvatel ostrovů snížil díky přistěhovalcům ze Spojeného království, Svaté Heleny a Chile.[36] Ve sčítání lidu z roku 2012 uvedla většina obyvatel jako svou národnost Falklandský ostrovan (59 %), následovali Britové (29 %), obyvatelé Svaté Heleny (9,8 %) a Chilani (5,4 %).[37] Na ostrovech žije také malý počet Argentinců.[38]

Falklandy mají nízkou hustotu obyvatelstva. Podle sčítání lidu z roku 2016 činil průměrný denní počet obyvatel Falkland 3198, bez vojenského personálu sloužícího na souostroví a jejich rodinných příslušníků.[37] Zpráva z roku 2012 uvádí 1 300 uniformovaných příslušníků a 50 civilních zaměstnanců britského ministerstva obrany přítomných na Falklandách.[39] Stanley je s 2 460 obyvateli nejlidnatějším místem, kde žije dvě třetiny všech obyvatel souostroví. Následuje Mount Pleasant (369 obyvatel, převážně dodavatelé letecké základny) a Camp (351 obyvatel).[37] Věková struktura obyvatelstva ostrovů je vychýlena směrem k produktivnímu věku (20–60 let). Muži převyšují ženy (53 % ku 47 %) a tento rozdíl je nejvýraznější ve věkové skupině 20–60 let.

Ve sčítání lidu z roku 2016 se většina ostrovanů hlásila ke křesťanství (57 %), následovali ti bez náboženského vyznání (35 %). Celkem 1 % se hlásilo k jiným náboženstvím: buddhismu, svědkům Jehovovým, bahá'í víře a islámu. Hlavními křesťanskými denominacemi jsou anglikánství a další protestantské církve a římskokatolická církev.[40][28]

Vzdělávání

[editovat | editovat zdroj]

Vzdělávání na Falklandách se řídí anglickým systémem a je bezplatné a povinné pro obyvatele ve věku od 5 do 16 let. Základní vzdělání je k dispozici ve Stanley, RAF Mount Pleasant (pro děti vojenského personálu) a v řadě venkovských osad. Středoškolské vzdělání je k dispozici pouze ve Stanley, kde jsou k dispozici internátní zařízení a 12 předmětů na úrovni General Certificate of Secondary Education. Studenti ve věku 16 let a starší mohou studovat na vysokých školách v Anglii, kde mohou získat A-level (ekvivalent maturity) nebo odborné kvalifikace. Vláda Falklandských ostrovů hradí starším studentům studium na vysokých školách, obvykle ve Velké Británii.[41]

Kultura

[editovat | editovat zdroj]
Dva muži před krbem si předávají čaj
Gaučové z jihoamerické pevniny, jako například tito dva muži popíjející maté v Hope Place na Východním Falklandu, ovlivnili místní dialekt (malba William Pownell Dale, kolem 1850).

Kultura Falkland vychází z kulturních tradic britských osadníků, ale byla ovlivněna také hispánskou Jižní Amerikou.[42] Obyvatelé Falklandských ostrovů stále používají některé výrazy a názvy míst od bývalých obyvatel gaučů.[43] Převažujícím a úředním jazykem Falklandských ostrovů je angličtina, přičemž nejrozšířenějším dialektem je britská angličtina; někteří obyvatelé však hovoří také španělsky.[42] Podle přírodovědce Willa Wagstaffa „jsou Falklandské ostrovy velmi společenským místem a zastavit se na kus řeči je zde způsobem života“.[43]

Na ostrovech vychází jeden týdeník, The Penguin News,[43] a televizní a rozhlasové vysílání obecně nabízí programy ze Spojeného království.[42] Wagstaff popisuje místní kuchyni jako „velmi britskou, s častým používáním domácí zeleniny, místního jehněčího, skopového, hovězího masa a ryb“. Mezi jídly jsou běžné „domácí koláče a sušenky s čajem nebo kávou“. Společenské aktivity jsou podle Wagstaffa „typické pro malé britské městečko s řadou klubů a organizací pokrývajících mnoho aspektů společenského života“.[43]

Navzdory své malé velikosti se Falklandy účastní Her Commonwealthu a Ostrovních her.[44] Národní kriketový tým Falklandských ostrovů je členem Mezinárodní kriketové rady.[45]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Falkland Islands na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Non-Self-Governing Territories | The United Nations and Decolonization. www.un.org [online]. [cit. 2025-12-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ Islas Malvinas, su historia, la guerra y la economía, y los aspectos jurídicos su vinculación con el derecho humanitario. Biblioteca virtual de derecho, economía, ciencias sociales y tesis doctorales.. Dostupné online [cit. 2025-12-16]. (španělsky) 
  3. ↑ FREEDMAN, Lawrence. The official history of the Falklands campaign. London: Routledge ISBN 978-0-7146-5206-1, ISBN 978-0-7146-5207-8. S. 3. (anglicky) 
  4. ↑ Caillet-Bois, Ricardo (1982). Una tierra argentina. Las Islas Malvinas. Ensayo basado sobre una documentación nueva y desconocida. Peuser. str. 85
  5. ↑ https://sciencemag.cz/falklandy-navstevovali-lide-uz-pred-evropany/ - Falklandy navštěvovali lidé už před Evropany
  6. ↑ ŠLAJCHRTOVÁ, Leona. Další spor o Falklandy? Argentina zablokovala britskou loď. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2010-02-12 [cit. 2011-10-15]. Dostupné online. 
  7. ↑ ŠLAJCHRTOVÁ, Leona. Vraťte Falklandy argentinskému lidu, vzkazují Británii jihoameričtí lídři. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2010-02-23 [cit. 2011-10-15]. Dostupné online. 
  8. ↑ Falkland Islanders vote overwhelmingly to keep British rule. Reuters [online]. Thomson Reuters, 2013-03-12 [cit. 2013-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-03. 
  9. ↑ a b GILLESPIE, Rosemary G.; CLAGUE, David Alan. Encyclopedia of islands. Berkeley: University of California Press, 2009. (Encyclopedias of the natural world). Dostupné online. ISBN 978-0-520-25649-1. S. 66. 
  10. ↑ a b c GUO, Rongxing. Territorial disputes and resource management: a global handbook. New York: Nova Science Publ 299 s. ISBN 978-1-60021-445-5. S. 112. 
  11. ↑ Crime and punishment around the world. Santa Barbara, Calif: ABC-CLIO 1 s. ISBN 978-0-313-35133-4, ISBN 979-8-4006-3363-8. S. 157. 
  12. ↑ a b c d e f Falkland Islands (Islas Malvinas) [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2013-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 January 2021. 
  13. ↑ Antarctica: an encyclopedia from Abbott Ice Shelf to zooplankton. Příprava vydání Mary Trewby. Buffalo, N.Y: Firefly Books 208 s. ISBN 978-1-55297-590-9. S. 79. 
  14. ↑ a b Encyclopedia of world geography. Příprava vydání R. W. McColl. New York: Checkmark Books/Facts On File (Facts on File library of world geography). ISBN 978-0-8160-5786-3. S. 318. 
  15. ↑ HINCE, Bernadette. The Antarctic dictionary: a complete guide to Antarctic English. Repr. vyd. Collingwood, Australia: Cisro Publ 394 s. ISBN 978-0-9577471-1-1. 
  16. ↑ a b c GIBRAN, Daniel K. The Falklands War: Britain versus the past in the South Atlantic. Jefferson, NC: McFarland, 1998. 208 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7864-0406-3. S. 16. 
  17. ↑ a b Antarctic Peninsula & Tierra del Fuego: 100 years of Swedish-Argentine scientific cooperation at the end of the world: proceedings of "Otto Nordenskjöld's Antarctic Expedition of 1901-1903 and Swedish scientists in Patagonia: a symposium", held in Buenos Aires, La Plata and Ushuaia, Argentina, March 2-7, 2003. Příprava vydání Jorge Rabassa, María Laura Borla. London New York: Taylor & Francis ISBN 978-0-415-41379-4, ISBN 978-0-203-94569-8. S. 84–86, 85. 
  18. ↑ a b OTLEY, Helen; MUNRO, Grant; CLAUSEN, Andrea; INGHAM, Becky. Falkland Islands State of the Environment Report 2008. www.epd.gov.fk [online]. Environmental Planning Department Falkland Islands Government, May 2008 [cit. 25 March 2011]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 July 2011. 
  19. ↑ KRAMER, Gary. Exploring The Falkland Islands [online]. 15 July 2020 [cit. 2023-05-22]. Dostupné online. 
  20. ↑ Falkland Islands State of the Environment Report 2008 [online]. gov.fk, May 2008 [cit. 2011-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 July 2011. 
  21. ↑ Falkland Islands (Malvinas) [online]. 2023 [cit. 2023-05-22]. Dostupné online. 
  22. ↑ a b c CLARK, Malcolm R. Conservation of islands in the Southern Ocean : a review of the protected areas of Insulantarctica. [s.l.]: Gland, Switzerland : IUCN 208 s. Dostupné online. ISBN 978-2-88032-503-9. S. 131, 132, 129. 
  23. ↑ FRYDAY, lan M.; ORANGE, Alan; AHTI, Teuvo; ØVSTEDAL, Dag O.; CRABTREE, Dafydd E. An annotated checklist of lichen-forming and lichenicolous fungi reported from the Falkland Islands (Islas Malvinas). Glalia. 2019, s. 1–100. Dostupné online. 
  24. ↑ HINCE, Bernadette. The Antarctic dictionary: a complete guide to Antarctic English. Repr. vyd. Collingwood, Australia: Cisro Publ 394 s. ISBN 978-0-9577471-1-1. S. 370. 
  25. ↑ Pan-American Scientific Delegation Visit to the Falkland Islands. Science & Diplomacy. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-07-07. (anglicky) 
  26. ↑ CHURA, Lindsay R. Pan-American Scientific Delegation Visit to the Falkland Islands. Science and Diplomacy. 30 June 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 July 2015. 
  27. ↑ a b RIFFENBURGH, Beau. Encyclopedia of the Antarctic. New York: Routledge ISBN 978-0-415-97024-2. S. 544, 542–545. 
  28. ↑ a b c d Real GDP (purchasing power parity) [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  29. ↑ a b Quality of life, balance of power and nuclear weapons: a statistical yearbook for statesmen and citizens, 2013. Volume 6. Příprava vydání Aleksandr V. Avakov. New York: Algora Pub 182 s. (Quality of life, balance of power and nuclear weapons : a statistical yearbook for statesmen and citizens). ISBN 978-0-87586-963-6, ISBN 978-0-87586-965-0. S. 47, 54. 
  30. ↑ Regions and territories: Falkland Islands. news.bbc.co.uk. 2012-06-12. Dostupné online [cit. 2025-12-17]. (anglicky) 
  31. ↑ CALVERT, Peter. A Political and Economic Dictionary of Latin America. 1st ed. vyd. London: Routledge ISBN 978-0-203-40378-5. S. 134. 
  32. ↑ Falkland Islands Department of Agriculture. www.falklands.gov.fk [online]. [cit. 2025-12-17]. Dostupné online. 
  33. ↑ 2021 Census Report [online]. Policy and Economic Development Unit, Falkland Islands Government, 2022. Dostupné online. 
  34. ↑ a b c LAVER, Roberto C. The Falklands/Malvinas Case: Breaking the Deadlock in the Anglo-Argentine Sovereignty Dispute. 1st ed. vyd. Boston: BRILL 1 s. (Developments in International Law Series). ISBN 978-90-411-1534-8, ISBN 978-90-04-47844-2. S. 9, 173. 
  35. ↑ Falkland Islands Government. Falkland Islands Census 2016 [online]. [cit. 2018-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 March 2018. 
  36. ↑ MINAHAN, James. Ethnic groups of the Americas: an encyclopedia. Santa Barbara, Calif: ABC-CLIO 1 s. (Ethnic groups of the world). ISBN 978-1-61069-163-5, ISBN 978-1-61069-164-2. S. 139. 
  37. ↑ a b c Falkland Islands Census 2012: Headline results [online]. Falkland Islands Government, 10 September 2012 [cit. 2012-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 May 2013. 
  38. ↑ Falklands Referendum: Voters from many countries around the world voted Yes. MercoPress. 28 June 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 October 2013. 
  39. ↑ ROGERS, Simon. The Falkland Islands: everything you ever wanted to know in data and charts. The Guardian. 2013-01-03. Dostupné online [cit. 2025-12-17]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  40. ↑ 2016 Census Report p.viii Table 6: Population by religion, sex and location [online]. [cit. 2022-10-13]. Dostupné online. 
  41. ↑ Education [online]. Falkland Islands Government [cit. 2014-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 October 2018. 
  42. ↑ a b c MINAHAN, James. Ethnic groups of the Americas: an encyclopedia. Santa Barbara, California: ABC-CLIO 411 s. (Ethnic groups of the world). ISBN 978-1-61069-163-5. S. 139. 
  43. ↑ a b c d WAGSTAFF, William. Falkland Islands: the Bradt travel guide. Chalfont St. Peter, England : Guilford, Conn: Bradt Travel Guides ; Globe Pequot Press, 2001. 182 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84162-037-4. S. 21, 63-64, 65, 66. 
  44. ↑ Falkland Islands [online]. 7 October 2021 [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  45. ↑ Falkland Islands [online]. 18 January 2024 [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Spojené království Velké Británie a Severního Irska – United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland – (UK)
Země
Korunní závislá území
Zámořská území
Commonwealth (Společenství národů)
Řádné členské země
Bývalí členové
Závislá území
Spojené království
Austrálie
Nový Zéland
Státy a území v Jižní Americe
Nezávislé státy
Součásti suverénních států
Teritoria, kolonie a
závislá území
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Falklandy&oldid=25579753“