Nová Kaledonie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nová Kaledonie
Nouvelle-Calédonie
Vlajka Nové Kaledonie
Vlajka
Znak Nové Kaledonie
Znak
Geografie

France on the globe (New Caledonia special) (small islands magnified) (Polynesia centered).svg Poloha Nové Kaledonie

Hlavní město: Nouméa
Rozloha: 18 580 km²
Nejvyšší bod: Mont Panié (1628 m n. m.)
Časové pásmo: +11
Poloha: 21°15′ j. š., 165°18′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 252 000
Hustota zalidnění: 13 ob. / km²
Jazyk: francouzština (úřední)
Státní útvar
Státní zřízení: zámořské území Francie
Vysoký komisař: Jean-Jacques Brot
Měna: CFP frank (XPF)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 540 NCL NC
MPZ: F
Telefonní předvolba: +687
Národní TLD: .nc

Nová Kaledonie (francouzsky: Nouvelle-Calédonie) je zámořská správní korporace sui generis FrancieTichém oceánu. Má rozlohu 19 103 km² (z toho stejnojmenný hlavní ostrov 16 747 km²) a 230 789 obyvatel (k 2004). Správní středisko je Nouméa. Oficiálním jazykem je francouzština, ale široce se využívá melanéština a některá polynéská nářečí. Na ostrově probíhá těžba niklu.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

La Baie des Tortues

Nová Kaledonie zaujímá skupinu ostrovů v jihovýchodní Melanésii, z nichž dominantní je ostrov Nová Kaledonie, nazývaný též Grande Terre. Mezi další ostrovy a souostroví patří:

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Podnebí je tropické s ročním úhrnem srážek cca 2000 mm v nižších polohách, na horách 2000 až 4000 mm. Hojnější srážky jsou od prosince do dubna. Průměrné teploty se pohybují mezi 18 a 23 °C.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Katedrála Sv. Josefa v Nouméa

Původní obyvatelstvo ostrovů tvořili Melanésané. Ostrov Nová Kaledonie objevil v roce 1774 při své druhé plavbě James Cook. Ostrov pojmenoval podle starého latinského označení severní části Velké Británie, tj. Kaledonie. V roce 1853 ostrov na přímý rozkaz císaře Napoleona III anektovala francouzská armáda a rok později bylo založeno pozdější hlavní město Port-de-France (dnešní Nouméa). Francouzi začali využívat území jako trestaneckou kolonii a do roku 1897 sem bylo posláno na 22 000 trestanců. Mnozí z nich byli bývalý komunardi, kteří byli zatčeni po porážce Pařížské komuny (mezi nejznámější vězně patřili Victor Henri Rochefort či Louise Michelová). V roce 1864 byl na ostrově objeven nikl a to zapříčinilo příliv pracovní síly z okolních francouzských kolonií. Přistěhovalci přinesli s sebou i nemoci jako spalničky či neštovice, které zapříčily úmrtí téměř poloviny původního obyvatelstva ostrova.

Po porážce Francie nacistickým Německem v roce 1940 se místní úřady přihlásily ke Svobodným Francouzům a od roku 1942 sloužil ostrov jako významná základna Spojenců. Od roku 1946 se stala Nová Kaledonie francouzským zámořským územím a v roce 1953 bylo všem místním obyvatelům nehledě na původ přiděleno francouzské občanství. Rostoucí produkce niklu lákala na ostrov stále více Evropanů a Polynésanů, takže se původní Melanésané stali menšinou. V září 1987 proběhlo na ostrově referendum o případné nezávislosti Nové Kaledonie, na referendum byl ale odmítnut přístup pozorovatelům OSN. Hlavní politické strany bojující za nezávislost proto referendum bojkotovaly, a tak skončilo výsledkem 98,3% pro setrvání pod francouzskou správou. V dubnu 1988 napětí kumulovalo únosem 34 místních francouzských policistů a vojáků. Únosci požadovali dialog s francouzskou vládou o nezávislosti ostrova. Francie označila únosce za teroristy a poslala speciální jednotky osvobodit unesené. Výsledkem bylo 19 mrtvých únosců a 2 mrtví na straně zásahových jednotek.

Situace se uklidnila až po podepsání Matignonské smlouvy v červnu 1988, která byla kompromisem mezi francouzskými loajalisty a separatisty a odložila otázku nezávislosti na přesně 10 let. Ostrov získal značnou autonomii. V roce 1998 byla oběmi stranami podepsána Nouméaská smlouva, která určila přechodné období vedoucí k nezávislosti na 20 let. Smlouva byla schválena místním obyvatelstvem v referendu téhož roku (71,9% oprávněných voličů volilo pro schválení smlouvy). Druhé referendum o nezávislosti je tak plánováno mezi lety 2014 - 2018. Zajímavostí je, že vláda Nová Kaledonie v roce 2010 schválila tzv. kanackou vlajku jako oficiální vlajku země. Ostrov je tak jedním z mála území na světě, které má dvě oficiální vlajky (více ve Vlajka Nové Kaledonie).

Související články[editovat | editovat zdroj]