Blahočet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Blahočet

Blahočet Bidwillův (Araucaria bidwillii)
Blahočet Bidwillův (Araucaria bidwillii)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: nahosemenné (Pinophyta)
Třída: jehličnany (Pinopsida)
Řád: borovicotvaré (Pinales)
Čeleď: blahočetovité (Araucariaceae)
Rod: blahočet (Araucaria)
Juss., 1789
Blahočet různolistý (Araucaria heterophylla)
Šišky blahočetu Bidwillova

Blahočet (Araucaria), také araukárie, je rod stále zelených jehličnanů z čeledi blahočetovitých

Historie a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Blahočet je rostlina pocházející ze „středověku Země“, předchůdce dnešního blahočetu již rostl v geologických období jura a křída, kdy byl rozšířen po severní i jižní polokouli. Se vznikem krytosemenných rostlin a změnou klimatu ustoupil blahočet převážně do tropického pásma a až na výjimky se vyskytuje jen na jižní polokouli.

Roste na východě Austrálie, severu Nového Zélandu, na Nové Kaledonii (nejvíce druhů), na Norfolku, Papui-Nové Guineji, v Indonésii a dále na severní polokouli v Malajsii a na Filipínách. Další skupina blahočetů se vyskytuje na dvou místech Jižní Ameriky, první – druh (Araucaria angustifolia) v deštných pralesích poblíž pobřeží na jihovýchodě Brazílie a severovýchodě Argentiny a druhé – ohrožený druh blahočet chilský (Araucaria araucana) v poměrně suché oblasti And na pomezí Chile a Argentiny.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jsou to nahosemenné, většinou dvoudomé stromy, někdy lze ale nalézt samčí i samičí rozmnožovací orgány na jednom stromě, tato vlastnost se může v průběhu let změnit. Mají statným kmen, dorůstající do výše 30 až 80 m. Větve vyrůstají v pravidelných nebo skoro pravidelných přeslenech. Mladé stromky jsou větvené až k zemi, kdežto staré mají dlouhý, štíhlý kmen a většinou pravidelnou zploštělou korunu. Kožovité listy jsou spirálovitě uspořádané, tvar mají od jehlicovitých až po široké, vejčité. Dokonce někteří jedinci mají listy s rozdílnými tvary.

Samčí šištice jsou terminální nebo úžlabní, tvaru cylindrického nebo vejčitého, opylování se uskutečňuje větrem, pylová zrna však nemají vzduchové vaky. Samičí šištice rostou vzpřímeně na vrcholku stromu, mají tvar elipsoidní až kulovitý, v průměru mívají 7 až 25 cm. Plodové šupiny obsahují po jednom vajíčku. Po dozrání semen, za dva až tři roky, se šišky rozpadnou, některá semena mají postranní křidélka. Semen je v šišce 80 až 200 a jsou jedlá, podobají se piniovým „oříškům“, ale jsou větší.[1][2]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy se cíleně vysazují pro produkci dřeva a pro jedlá semena. Jiné zase pro svůj neobvyklý růst se pěstují v zahradách a parcích. U nás je známý blahočet různolistý (lidově pokojová jedle), který lze jako jediný druh pěstovat v místnosti. V domovině dorůstá až do výše 50 metrů, u nás to nehrozí.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod blahočet se skládá z 19 druhů, které se podle příbuzností dělí do čtyř sekcí.

Poznámka. Někdy jsou sekce Bunya a Intermedia slučovány se sekcí Eutacta

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 362928933 en.wikipedia.org
  2. development.dendrologie.cz
  3. www.conifers.org

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu