Severní polokoule
Severní polokoule (také severní hemisféra) je polovina povrchu planety Země nacházející se na sever od rovníku (tj. mezi 0° a +90° zeměpisné šířky). Tato polokoule zahrnuje veškeré oblasti od rovníku až k severnímu pólu, který tvoří střed této hemisféry. Na severní polokouli leží většina zemských pevnin – odhadem 67–68 % světové souše.[1] Povrch severní polokoule je přibližně z 39–40 % tvořen pevninou (a z 60–61 % oceány), zatímco jižní polokoule je pokryta pevninou jen asi z 19–20 %.[1] S tím souvisí, že většina lidstva žije na severní polokouli – podle odhadů přibližně 87–90 % veškeré světové populace.[2]
Pevniny a oceány
[editovat | editovat zdroj]Na severní polokouli se nachází celé kontinenty Evropa a Severní Amerika a také prakticky celá pevninská část Asie (s výjimkou jihovýchodní části Indonésie). Afrika má zhruba dvě třetiny své rozlohy ležící severně od rovníku[1] a do severní hemisféry spadá i severní okraj Jižní Ameriky – přibližně 10 % rozlohy tohoto kontinentu (severně od ústí Amazonky).[1]
Z oceánů pokrývá severní polokoule celý Severní ledový oceán, přibližně severní polovinu Atlantského a Tichého oceánu a také severní část Indického oceánu. Klimaticky i geograficky významným rysem severní polokoule je převaha pevnin: rozsáhlé pevninské masy způsobují větší sezónní výkyvy teplot a umožňují existenci rozmanitých suchozemských ekosystémů. Povrchové vody severního Atlantiku a Pacifiku navíc vytvářejí díky Coriolisově síle rozsáhlé cirkulace (gyry) s prouděním ve směru hodinových ručiček (na jižní polokouli opačně).[3]
Meteorologie
[editovat | editovat zdroj]Roční období jsou na severní a jižní polokouli opačná – kdykoliv je na severní polokouli léto, na jižní je zima, a naopak. Na severní polokouli začíná léto letním slunovratem okolo 21. června a trvá do podzimní rovnodennosti kolem 22. září; zima začíná zimním slunovratem okolo 21.–22. prosince a končí jarní rovnodenností kolem 20.–21. března.[4] V průběhu roku se výrazně mění délka dne a noci v závislosti na zeměpisné šířce. Za polárním kruhem (≈ 66,5° s. š.) nastává v létě období polárního dne (Slunce alespoň jeden den nezapadá) a v zimě polární noc (Slunce nevychází). Příkladem je město Utqiagvik (Barrow) na Aljašce, kde Slunce nezapadá od poloviny května do počátku srpna a v zimě panuje několik týdnů trvalá tma.[4]
Coriolisova síla na severní polokouli odklání volně se pohybující masy (vzduch i vodu) vpravo, na jižní vlevo. V atmosféře se to projevuje tak, že oblasti vysokého tlaku (anticyklóny) na severní polokouli rotují ve směru hodinových ručiček, zatímco tlakové níže (cyklony, např. tropické hurikány) rotují proti směru hodinových ručiček (na jižní polokouli opačně). Na velmi malých škálách je ale Coriolisův efekt zanedbatelný – často opakované tvrzení, že voda ve výlevce či toaletě na severní polokouli „víří jedním směrem“ a na jižní opačně, je mýtus.[5]
V polárních oblastech se na severní polokouli vyskytuje úkaz polární záře typu aurora borealis („severní světla“), zatímco na jižní polokouli vzniká obdobný jev aurora australis („jižní polární záře“).[6] Severně od obratníku Raka stojí Slunce v poledne vždy k jihu a stín svislých objektů míří k severu (na jižní polokouli zrcadlově naopak). Měsíc se jeví pozorovatelům na severní a jižní polokouli „opačně orientovaný“ (tzv. zdánlivě vzhůru nohama).[7]
Geologický a klimatický vývoj
[editovat | editovat zdroj]V pleistocénu (posledních ~2,5 milionu let) docházelo na severní polokouli k opakovaným střídáním dob ledových a meziledových. V chladných glaciálech pokrývaly rozsáhlé pevninské ledovce severní Ameriku i Evropu a hladina oceánu byla o desítky metrů nižší. Poslední velká ledová doba skončila přibližně před 11–12 tisíci lety; následovalo současné teplejší období holocénu (interglaciál).[8] Klima severní polokoule je od té doby ovlivňováno i menšími výkyvy (např. mladší dryas či malá doba ledová) a významnými oceánskými proudy a periodickými jevy jako El Niño / La Niña.
Osídlení
[editovat | editovat zdroj]Drtivá většina lidí žije na severní polokouli – zhruba 6,4 miliardy obyvatel, tedy asi 87–90 % veškeré populace Země.[9] To souvisí s převahou souše a s historickým vývojem civilizací. Všechny nejlidnatější státy světa (včetně Číny, Indie, USA, velké části Indonésie či Pákistánu) mají převážnou část území a populace na sever od rovníku. Tzv. obyvatelská hemisféra (polokoule, ve které žije nejvíce lidí) se téměř kryje se severní polokoulí a zahrnuje přibližně 85 % pevniny a kolem 90 % lidstva.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 4 WorldAtlas: Which Hemisphere Has The Largest Area Covered By Land? (2018) [cit. 2025-11-06].
- 1 2 LUTZ, Ashley. MAP OF THE DAY: Pretty Much Everyone Lives In The Northern Hemisphere. Business Insider [online]. [cit. 2025-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MARSH, Robert; VAN SEBILLE, Erik. The restless ocean. [s.l.]: Elsevier Dostupné online. ISBN 978-0-12-816059-6. S. 1–24.
- 1 2 National Geographic Society – Seasons (akt. 2025) [cit. 2025-11-06].
- ↑ National Geographic Society – Coriolis Effect (akt. 2023) [cit. 2025-11-06].
- ↑ Auroras: The Northern and Southern Lights | Center for Science Education. scied.ucar.edu [online]. [cit. 2025-11-06]. Dostupné online.
- ↑ Does the Moon look ‘upside down’ in the southern hemisphere?. BBC Science Focus Magazine [online]. 2020-02-02 [cit. 2025-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NOAA/WDS Paleoclimatology - Subtropical North Atlantic Radiocarbon Data during the Last Glaciation. [s.l.]: NOAA National Centers for Environmental Information (Point of Contact); NOAA World Data Service for Paleoclimatology (Point of Contact) Dostupné online. (anglicky) Type: dataset.
- ↑ Business Insider: Pretty Much Everyone Lives In The Northern Hemisphere (2012) [cit. 2025-11-06].
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Severní polokoule na Wikimedia Commons - National Geographic – Seasons
- WorldAtlas – Land distribution by hemisphere
