Severní pól

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Severní polokoule - pól
(1) Severní pól
(2) Severní magnetický pól
(3) Severní geomagnetický pól
(4) Severní pól nedostupnosti
Pohyb úhlu zemské rotace vůči povrchu Země v závislosti na čase v MJD.
Topografie severního pólu

Severní pól, též severní točna, je místo na Zemi, kde zemská osa přibližně protíná zemský povrch. Severní pól se nachází přibližně uprostřed Severního ledového oceánu, přičemž oceánské dno se nachází asi 4,3 km hluboko. Území je trvale pokryté vrstvou mořského ledu o mocnosti kolem dvou až tří metrů.[1] Tato tloušťka je značně proměnlivá vlivem posuvu ledových ker, jejich zdvihu a poklesu, případně rozlomení a odkrytí vodní hladiny. Studie prokázaly, že průměrná tloušťka ledu se v posledních letech snížila.[2] Mnozí to připisují vlivu globálního oteplování. Některé odhady uvádějí, že během několika desítek let bude Severní ledový oceán v letních měsících úplně bez ledu.[3]

Geografický severní pól je situován na 90° zemské šířky a není totožný se severním pólem magnetickým. Geografický severní pól podle ECEF se ale mírně odlišuje od osy rotace Země, která se kolem něj spirálovitě pohybuje.

Historie dobývání[editovat | editovat zdroj]

První výprava na dobytí a prozkoumání severního pólu podniknutá roku 1871 byla vedena Charlesem Francisem Hallem pod patronací Američanů. Výprava nesla označení Polaris expedition (Polární expedice) a skončila katastrofou. Halle v důsledku otravy arsenikem zemřel a výprava se vrátila zpět, aniž by pólu dosáhla. Další expedice byla vedena Fridtjofem Nansenem a pokusila se k pólu dostat driftem na k tomu zkonstruované lodi Fram. Nansen se společníkem na saních v dubnu 1895 dosáhl 86° 14' severní šířky.

K severnímu pólu se na saních po ledu vypravili Frederick Cook (1908) a Robert Peary (1909). Renomované instituce Cookovy doklady dosažení pólu neshledaly za průkazné a tak byl pokládán za prvního pokořitele severního pólu Peary. Cook se vrátil o rok později než Peary, protože se vracel přes Kanadské arktické souostroví a přezimoval na ostrově Devon. Výzkumy v 80. a 90. letech 20. století ovšem Pearyho úspěch zpochybnily na základě jeho vlastního deníku, který uvolnila jeho rodina k prozkoumání.

Další cesty do oblasti severního pólu jsou spojeny s rozvojem letectví. V roce 1926 uskutečnil přelet přes pól v letounu Fokker F.VII Američan Richard Byrd, jeho dosažení pólu je však také zpochybňováno. První prokazatelné dosažení severního pólu tak je až přelet vzducholodi Norge o tři dny později, dne 12. května 1926. Expedici vedl norský polárník Roald Amundsen, italský konstruktér vzducholodí Umberto Nobile a americký průzkumník a sponzor výpravy Lincoln Ellsworth.

Přes pól přelétla roku 1928 i vzducholoď Italia, na jejíž palubě byl i český vědec František Běhounek. Kvůli silnému větru se však nepodařilo zamýšlené vysazení pasažérů na led za účelem provedení vědeckých měření. Na zpádteční cestě vzducholoď ztroskotala, část posádky se zachránila na ledové kře, ostatní, kteří nestihli včas opustit vzducholoď, se už nepodařilo najít. Příběh popsal František Běhounek v knize Trosečníci polárního moře.

První věrohodně doložené pozemní dosažení severního pólu byla až výprava amerického dobrodruha Ralpha Plaisteda na sněžných skútrech v roce 1968. V roce 1969 dosáhl severního pólu Wally Herbert klasickým způsobem se saněmi taženými psy, byl však podporován leteckými dodávkami. V roce 1986 dosáhli pólu Will Steger a Paul Schurke, poprvé bez letecké podpory. Všechny tři výpravy byly jednosměrné - zahrnovaly pouze cestu k pólu. Teprve v roce 1995 uskutečnili Richard Weber a Michail Malachov výpravu k pólu a zpět bez podpory, tj. způsobem, který nárokoval Peary. [4]

V roce 1958 pod ledem severního pólu proplula první jaderná ponorka USS Nautilus amerického námořnictva a v roce 1977 k němu doplul sovětský ledoborec Arktika.

V srpnu 2007 ruská ponorka umístila na dno severního pólu titanovou schránku s ruskou vlajkou.[5][6]

Klima[editovat | editovat zdroj]

Animace zalednění severního pólu v letech 1990-1999
Zalednění v roce 1990
Zalednění v roce 1999

Severní pól je výrazně teplejší než jižní pól, protože se nachází na úrovni hladiny moře uprostřed severního oceánu (velké množství vody vytváří velkou tepelnou setrvačnost), než v případě, že by se povrch nacházel ve velké nadmořské výšce na kontinentu.

Zimní (lednové) teploty na severním pólu se pohybují v rozmezí od asi -43 °C (-45 °F) do -26 °C (-15 °F), v průměru -34 °C (-30 °F). Letní teploty (v červnu, červenci a srpnu), se pohybují kolem bodu mrazu (0 °C, 32 °F).[7]

Den, noc a soumrak na pólu[editovat | editovat zdroj]

Vlivem naklonění osy Země k rovině oběžné dráhy (asi 23,5°) existuje v oblasti omezené polárním kruhem období roku, kdy je slunce celodenně nad obzorem, které nazýváme polární den, a období, kdy je slunce pod obzorem, nazývané polární noc. Doba jejich trvání závisí na vzdálenosti od pólu; na polárním kruhu nastává polární den a polární noc pouze při slunovratech, na pólu trvají zhruba půl roku. Na pólu není (úhlová) výška Slunce nad obzorem ovlivněna rotací Země, ale pouze úhlovou vzdáleností Slunce od rovníku, která se mění v rámci oběhu Země kolem Slunce.

Východ slunce na severním pólu začíná přibližně dva dny před jarní rovnodenností (v roce 2022 to bylo 18. března)[8], slunce pak během tří měsíců stoupá, až v době letního slunovratu (kolem 21. června) dosáhne nejvyššího bodu nad obzorem (23,5° elevace), následně slunce klesá k obzoru, až nakonec zapadne přibližně dva dny po podzimní rovnodennosti (v roce 2022 to bylo 25. září).

Vzhledem k vysoké zeměpisné šířce je soumrak výrazně delší oproti tomu, jak je znám ze zeměpisných šířek střední Evropy. Občanský soumrak začíná přibližně dva týdny před východem slunce, respektive končí dva týdny po západu slunce, námořní soumrak začíná přibližně pět týdnů před východem slunce, resp. končí pět týdnů po západu slunce a astronomický soumrak začíná přibližně sedm týdnů před východem slunce, resp. končí sedm týdnů po západu slunce.

V roce 2022 trvala astronomická noc do 28 ledna, kdy začal astronomický soumrak, námořní soumrak začal 17. února a občanský soumrak 5. března. Východ slunce nastal 18 března, čímž začal polární den, který skončil západem slunce 25. září. Následoval občanský soumrak, který skončil 8 října, námořní soumrak skončil 24. října a astronomický soumrak skončil 13. listopadu, čímž začala astronomická noc.[9] Den tedy na pólu trvá o něco déle než půl roku, astronomická noc naproti tomu asi dva a půl měsíce.

Čas[editovat | editovat zdroj]

Na většině míst na Zemi je místní čas určen podle zeměpisné délky tak, že denní doba je přibližně shodná a postavením slunce na obloze (v poledne je slunce přibližně na nejvyšším bodě své dráhy). Severní pól (ale i jižní) je výjimkou v tomto uspořádání ze dvou důvodů. Především se vzdálenosti zeměpisných délek a tedy šířky časových pásem limitně blíží nule. Kromě toho slunce zde vychází, dosahuje nejvyššího bodu své dráhy a zapadá pouze jednou za rok. Pro Severní pól proto není určeno pevné časové pásmo a expedice může použít čas GMT nebo národní čas země, odkud expedice pochází.

Vzhledem k tomu, že se šířka časových pásem na pólu limitně blíží nule, je oblíbenou kratochvílí na severním pólu procházení všech časových pásem.

Teritorium severního pólu[editovat | editovat zdroj]

Teritorium severního pólu

Podle mezinárodního práva žádná země v současné době nemá nárok na vlastnictví severního pólu nebo oblasti Severního ledového oceánu, který jej obklopuje. Pět zemí v okolí Arktidy, Rusko, Kanada, Norsko, Dánsko (přes Grónsko) a Spojené státy (přes Aljašku), jsou omezeny vzdáleností 200 námořních mil (370 km)[10] od svého pobřeží, kterou si mohou nárokovat jako oblast svého vlivu a nároků. Za touto hranicí je prostor, který je spravován Mezinárodním úřadem pro mořské dno.

Při ratifikaci Úmluvy OSN o mořském právu se jednotlivé země zavázaly dodržovat toto ujednání. Norsko (ratifikovalo Úmluvu v roce 1996[11]), Rusko (ratifikovalo v roce 1997[11]), Kanada (ratifikovala v roce 2003[11]) a Dánsko (ratifikovalo v roce 2004[11]). Z toho vyplývá, že státy před zahájením aktivit v této oblasti musí doložit, že oblast zájmu spadá výlučně pod jejich svrchované území.[12] Oblast kolem pólu je předpokládaným zdrojem surovin a některé státy (jmenovitě Rusko, Dánsko a Kanada) se snaží např. pomocí sedimentů z mořského dna dokázat, že tyto geograficky patří k jejich území.

Výpravy na pól[editovat | editovat zdroj]

přehled výprav a expedic k severnímu pólu, dosažení pólu plavidly je uvedeno samostatně

den rok dosažený bod výprava (expedice) způsob
14. srpen 1553 72,00° N od Nové Země Sir Hugh Willoughby (Anglie) se společníky lodě Bona Esperanza a Bona Confidentia
červenec 1587 72,20° N od Grónska John Davis (Anglie) se společníky lodě Elisabeth, Ellen a Sunshine
červenec 1594 77,00° N od Nové Země Williem Barentz (Nizozemí) lodní výprava
17. červen 1596 80,18° N ze Špicberků Jacob van Heemskerck (Nizozemí) lodní výprava
16. červenec 1607 80,38° N ze Špicberků Henry Hudson (Británie) na lodi Hopewell
16. červenec 1766 80,47° N ze Špicberků Vasilij Čičagov (Rusko) na lodích Čičagov, Panov a Babajev
27. červenec 1773 80,80° N ze Špicberků Constantine Phipps (Británie) na lodích Racehorce a Carcass
1806 81,50° N ze Špicberků William Scoresby (Británie) loď Resolution
25. červenec 1827 82,75° N ze Špicberků William Scoresby (Británie) na saních z lodi Hecla
12. květen 1876 83,37° N z ostrova Ellesmere Albert Markham (Británie) na saních
1882 83,40° N z ostrova Ellesmere James Lockwood (Spojené státy) psí spřežení
8. duben 1895 86,22° N Fridtjof Nansen a Hjalmar Johansen (Norsko) psí spřežení, z lodi Fram
24. duben 1900 86,57° N od Země Františka Josefa Umberto Cagni (Itálie) psí spřežení (nepotvrzeno)
21. duben 1908 90,00° N (zpochybněno) Frederick Cook (Spojené státy) na saních (pouze domnělá pozice)
31. březen 1909 87,75° N z ostrova Ellesmere Robert Edwin Peary (Spojené státy) psí spřežení
88,00° N Robert Edwin Peary a 5 členů výpravy oficiálně přiznané prvenství i přes spornou polohu
6. duben 1909 90,00° N (zpochybněno) Robert Edwin Peary na saních
21. duben 1925 87,83° N ze Špicberků Roald Amundsen (Norsko) a Lincoln Ellsworth (Spojené státy) 2 letadla, ztroskotání při přistání
9. květen 1926 90,00° N (zpochybněno) ze Špicberků Richard Byrd (Spojené státy) s posádkou letecky
12. květen 1926 90,00° N Roald Amundsen (Norsko), Lincoln Ellsworth (Spojené státy) vzducholoď Norge, přelet Svalbard-Aljaška
21. květen 1937 89,43° N od Země Františka Josefa Ivan Papanin (Sovětský svaz) letecky, přistání, založení první arktické stanice
23. duben 1948 90,00° N Alexandr Kuzněcov (Sovětský svaz) a 23 dalších letecky, přistání, pěšky k pólu
9. květen 1949 90,00° N Vitalij Volovič (Sovětský svaz) letecky, seskok padákem
3. květen 1952 90,00° N Joseph O. Fletcher a William P. Benedict, piloti USAF letecky Douglas C-47 Skytrain, přistání
19. duben 1968 90,00° N Ralph Plaisted (Spojené státy) a 3 další sněžné skútry, návrat letecky
6. duben 1969 90,00° N Wally Herbert (Británie) a 3 další psí spřežení při přejezdu na trase Aljaška–Svalbard
1. květen 1978 90,00° N Noami Uemura (Japonsko) sólové dobytí pólu
10. květen 1993 90,00° N Miroslav Jakeš (Česko) s expedicí Malachov-Weber North Pole Light první Čech na pólu
25. duben 1996 90,00° N Miroslav Jakeš, Oldřich Bubák, Vilém Rudolf první česká polární expedice


Expedice cestovatele Williama Zieglera při dobývání severního pólu v letech 1903–1905.
Expedice cestovatele Williama Zieglera při dobývání severního pólu v letech 1903–1905.

Plavidla na severním pólu[editovat | editovat zdroj]

Přepis názvu lodě a jména kapitána podle anglického zápisu.

Poř.  Loď[13] Kapitán Datum Rok Stát Palivo Poznámka
(pořadí návštěvy)  (pořadí návštěvy)  (pořadí návštěvy) 
- USS Nautilus (ponorka) 3. srpen 1958 Spojené státy uran
1 Arktika (1) Jurij Kučijev (1) 17. srpen 1977   Sovětský svaz (1) uran
2 Sibir (1) Zigfrid Vibach (1) 25. květen 1987 Sovětský svaz (2) uran
3 Rossija (3) Anatolij Lamehov (1) 8. srpen 1990 Sovětský svaz (3) uran A
4 Sovětskij Sojuz (1) Anatolij Gorškovskij (1) 4. srpen 1991 Sovětský svaz (4) uran A, B
5 Oden (1) Anders Backman (1) 7. září 1991 Švédsko (1) nafta
6 Polarstern (1) Ernst-Peter Greve (1) 7. září 1991 Německo (1) nafta
7 Sovětskij Sojuz(2) Anatolij Gorškovskij (2) 13. červenec  1992 Rusko (5) uran A
8 Sovětskij Sojuz(3) Anatolij Gorškovskij (3) 23. srpen 1992 Rusko (6) uran A
9 Jamal (1) Andrej Smirnov (1) 21. červenec 1993 Rusko (7) uran A
10 Jamal (2) Andrej Smirnov (2) 8. srpen 1993 Rusko (8) uran A
11 Jamal (3) Andrej Smirnov (3) 30. srpen 1993 Rusko (9) uran A
12 Jamal (4) Andrej Smirnov (4) 21. červenec 1994 Rusko (10) uran A
13 Kapitan Dranicyn (1) Viktor Terechov (1) 21. červenec 1994 Rusko (11) nafta A
14 Jamal (5) Andrej Smirnov (5) 5. srpen 1994 Rusko (12) uran A
15 Jamal (6) Andrej Smirnov (6) 21. srpen 1994 Rusko (13) uran A
16 Louis S. St Laurent (1) Philip Grandy (1) 22. srpen 1994 Kanada (1) nafta B
17 Polar Sea (1) Lawson Brigham (1) 22. srpen 1994 Spojené státy (1) nafta B
18 Jamal (7) Andrej Smirnov (7) 12. červenec 1995 Rusko (14) uran A
19 Jamal (8) Andrej Smirnov (8) 28. červenec 1995 Rusko (15) uran A
20 Jamal (9) Andrej Smirnov (9) 12. červenec 1996 Rusko (16) uran A
21 Jamal (10) Andrej Smirnov (10) 27. červenec 1996 Rusko (17) uran A, B
22 Jamal (11) Andrej Smirnov (11) 14. srpen 1996 Rusko (18) uran A, B
23 Oden (2) Anders Backman (2) 10. září 1996 Švédsko (2) nafta
24 Sovětskij Sojuz(4) Stanislav Shmidt (1) 12. červenec 1997 Rusko (19) uran A
25 Sovětskij Sojuz(5) Stanislav Shmidt (2) 25. červenec 1997 Rusko (20) uran A
26 Sovětskij Sojuz(6) Jevgenij Bannikov (1) 10. červenec 1998 Rusko (21) uran A
27 Sovětskij Sojuz(7) Jevgenij Bannikov (2) 23. červenec 1998 Rusko (22) uran A
28 Jamal (12) Stanislav Rumancev (1) 25. červenec 1999 Rusko (23) uran A
29 Jamal (13) Alexandr Lembrik (1) 29. červenec 2000 Rusko (24) uran A
30 Jamal (14) Alexandr Lembrik (2) 11. srpen 2000 Rusko (25) uran A
31 Jamal (15) Alexandr Lembrik (3) 12. červenec 2001 Rusko (26) uran A
32 Jamal (16) Alexandr Lembrik (4) 24. červenec 2001 Rusko (27) uran A
33 Oden (3) Mats Johansen (1) 31. červenec 2001 Švédsko (3) nafta
34 Jamal (17) Alexandr Lembrik (5) 5. srpen 2001 Rusko (28) uran A
35 Jamal (18) Alexandr Lembrik (6) 23. srpen 2001 Rusko (29) uran A
36 Healy (1) David Vizneski (1) 6. září 2001 Spojené státy (2) nafta
37 Polarstern (2) Jurgen Keil (1) 6. září 2001 Německo (2) nafta
38 Jamal (19) Alexandr Lembrik (7) 11. červenec 2002 Rusko (30) uran A
39 Jamal (20) Alexandr Lembrik (8) 27. červenec 2002 Rusko (31) uran A
40 Jamal (21) Alexandr Lembrik (9) 12. srpen 2002 Rusko (32) uran A
41 Jamal (22) Alexandr Lembrik (10) 25. srpen 2002 Rusko (33) uran A
42 Jamal (23) Stanislav Rumancev (2) 25. červenec 2003 Rusko (34) uran A
43 Jamal (24) Stanislav Rumancev (3) 10. srpen 2003 Rusko (35) uran A
44 Jamal (25) Stanislav Rumancev (4) 24. srpen 2003 Rusko (36) uran A
45 Jamal (26) Alexandr Lembrik (11) 8. červenec 2004 Rusko (37) uran A
46 Jamal (27) Alexandr Lembrik (12) 21. červenec 2004 Rusko (38) uran A
47 Jamal (28) Alexandr Lembrik (13) 7. srpen 2004 Rusko (39) uran A
48 Jamal (29) Alexandr Lembrik (14) 28. srpen 2004 Rusko (40) uran A
49 Sovětskij Sojuz (8) Stanislav Shmidth (3) 7. září 2004 Rusko (41) uran
50 Oden (4) Tomas Årnellon (1) 7. září 2004 Švédsko (4) nafta
51 Vidar Viking (1) Jörgen Haave (1) 7. září 2004 Norsko (1) nafta
52 Jamal (30) Alexandr Lembrik (15) 11. září 2004 Rusko (42) uran A
53 Jamal (31) Stanislav Rumancev (5) 7. červenec 2005 Rusko (43) uran A
54 Jamal (32) Stanislav Rumancev (6) 20. červenec 2005 Rusko (40) uran A
55 Jamal (33) Stanislav Rumancev (7) 7. srpen 2005 Rusko (45) uran A
56 Jamal (34) Stanislav Rumancev (8) 19. srpen 2005 Rusko (46) uran A
57 Akademik Fjodorov (1) Michail Kalošin (1) 29. srpen 2005 Rusko (47) nafta C
58 Arktika (2) Dmitrij Lobusov (1) 1. září 2005 Rusko (48) uran
59 Jamal (35) Stanislav Rumancev (9) 1. září 2005 Rusko (49) uran A
60 Healy (2) Daniel Oliver (1) 12. září 2005 Spojené státy (3) nafta B
61 Oden (5) Tomas Årnellon (2) 12. září 2005 Švédsko (5) nafta B
62 Jamal(36) Alexandr Lembrik (16) 8. července 2006 Rusko (50) uran A
63 Jamal (37) Alexandr Lembrik (17) 19. července 2006 Rusko (51) uran A
64 Jamal (38) Alexandr Lembrik (18) 7. srpen 2006 Rusko (52) uran A
65 Jamal (39) Alexandr Lembrik (19) 18. srpen 2006 Rusko (53) uran A
66 Jamal (40) Stanislav Rumancev (10) 2. červenec 2007 Rusko (54) uran A
67 Jamal (41) Stanislav Rumancev (11) 14. červenec 2007 Rusko (55) uran A
68 Jamal (42) Stanislav Rumancev (12) 27. červenec 2007 Rusko (56) uran A
69 Rossija (2) Alexandr Spirin (1) 1. srpen 2007 Rusko (57) uran
70 Akademik Fjodorov (2) Michail Kalošin (2) 1. srpen 2007 Rusko (58) nafta C
71 Jamal (43) Stanislav Rumancev (13) 11. srpen 2007 Rusko (59) uran A
72 Jamal (44) Stanislav Rumancev (14) 23. srpen 2007 Rusko (60) uran A
73 50 let Pobědy (1) Valentin Davydjanc (1) 29. června 2008 Rusko (61) uran A
74 50 let Pobědy (2) Valentin Davydjanc (2) 12. červenec 2008 Rusko (62) uran A
75 50 let Pobědy (3) Valentin Davydjanc (3) 25. červenec 2008 Rusko (63) uran A
76 Jamal (45) Alexandr Lembrik (20) 28. červenec 2008 Rusko (64) uran A
77 Jamal (46) Alexandr Lembrik (21) 8. srpen 2008 Rusko (65) uran A
78 50 let Pobědy (4) Dmitrij Lobusov (2) 15. červenec 2009 Rusko (66) uran A

Vysvětlivky k poznámkám:

(x): číslice udává počet dosažení pólu
 A: vědecká expedice s pasažéry
 B: vědecká expedice na cestě z Atlantského oceánu do Tichého oceánu nebo zpět přes Severní pól
 C: není ledoborec, pouze zesílená odolnost proti ledu a krám

Mytologie[editovat | editovat zdroj]

V některých západních kulturách se k zeměpisnému severnímu pólu vztahuje bydliště Santa Clause. Kanadská pošta má přiděleno PSČ H0H 0H0 pro severní pól (podle tradičního santovského "Ho-ho-ho !").[14]

Mytologie odráží prastarou esoterickou mytologii Hyperborea, že severní pól je nadpozemský příbytek Boží a nadlidských bytosti (viz Joscelyn Godwin, Arktos: Polární mýtus). Postava Santa Clause funguje tedy jako esoterický archetyp duchovní čistoty a transcendence.[15] Jak zdokumentoval Henry Corbin, severní pól hraje klíčovou roli v kulturním světonázoru esoterického Súfismu a íránského mysticismu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Beyond "Polar Express": Fast Facts on the Real North Pole, National Geographic News
  2. "Arctic ice thickness drops by up to 19 per cent", Daily Telegraph, 28 October 2008
  3. Arctic sea ice "faces rapid melt", BBC news story, December 2006
  4. https://archive.nytimes.com/tierneylab.blogs.nytimes.com/2009/09/07/who-was-first-at-the-north-pole/
  5. Lidovky.cz [online]. 2.8.2007 [cit. 8.2.2019]. Dostupné online. 
  6. Osel.cz [online]. 2.8.2007 [cit. 8.2.2019]. Dostupné online. 
  7. "Science question of the week" Archivováno 26. 5. 2010 na Wayback Machine., Goddard Space Center
  8. https://www.heavens-above.com/sun.aspx?lat=90&lng=0&loc=Unspecified&alt=0&tz=UCT
  9. https://www.heavens-above.com/sun.aspx?lat=90&lng=0&loc=Unspecified&alt=0&tz=UCT
  10. United Nations Convention on the Law of the Sea (Annex 2, Article 4) [online]. [cit. 2007-07-26]. Dostupné online. 
  11. a b c d www.un.org [online]. [cit. 2007-06-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-06-13. 
  12. The Battle for the Next Energy Frontier: The Russian Polar Expedition and the Future of Arctic Hydrocarbons Archivováno 22. 1. 2009 na Wayback Machine., by Shamil Midkhatovich Yenikeyeff and Timothy Fenton Krysiek, Oxford Institute for Energy Studies, August 2007
  13. R. K. Headland, SPRI, University of Cambridge, Lensfield Road, Cambridge, United Kingdom, 15. července 2009
  14. "Canada Post Launches 24th Annual Santa Letter-writing Program" Archivováno 11. 4. 2008 na Wayback Machine., Canada Post press release, November 15, 2006
  15. Spiritismus Severního pólu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]