Umberto Nobile
| Umberto Nobile | |
 Umberto Nobile (1926) |
|
| Narození | 21. ledna 1885 Lauro,  Italské království |
|---|---|
| Úmrtí | 30. července 1978 (93 let) Řím,  Itálie |
| Místo odpočinku | hřbitov Flaminio |
| Ocenění | Rytíř Vojenského řádu Savojska (1926) Zlatá medaile Kongresu (1928) Velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku (1966) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Umberto Nobile (21. ledna 1885, Lauro (provincie Avellino) – 30. července 1978, Řím) byl italský generál, vzduchoplavec, konstruktér a objevitel.
Poprvé zaznamenal velký úspěch v roce 1926, kdy spolu s Roaldem Amundsenem a L. Ellsworthem přeletěl severní pól na vzducholodi Norge, o jejíž konstrukci jej Amundsen požádal. Výprava byla částečně sponzorovaná fašistickou vládou Benita Mussoliniho, který v ní nadšeně spatřoval možnost pro proslavení Itálie a jejího vývoje v moderní vědě. Nobile za své zásluhy po ukončení expedice získal čestné členství ve fašistické straně.[1]
Mussolini chtěl jeho úspěch využít pro další propagandu, a proto podpořil jeho další polární výpravu roku 1928 na vzducholodi Italia, tentokrát nesoucí italskou vlajku. Šestnáctičlenná posádka byla téměř výhradně italská. Jedním ze dvou cizinců byl český radiolog František Běhounek. Vzducholoď při návratu z pólu ztroskotala severně od Špicberk. Při mezinárodně organizované záchranné výpravě o měsíc později zemřel polárník Amundsen. Sám Nobile byl kontroverzně zachráněn jako první švédským letcem Einerem Lundborgem, který dostal příkaz, že Nobileho musí zachránit jako prvního. Moderní studie dokazují (a potvrzuje to i Běhounek), že Nobile chtěl jako kapitán výpravy opustit místo ztroskotání jako poslední. Lundborg sám havaroval při pokusu o záchranu dalších členů posádky Italie.
Kvůli svému neúspěchu byl propuštěn z armády. Některé moderní studie naznačují, že při výpravě nechyboval, jak se po havárii tvrdilo, ale že ztroskotání pouze posloužilo jeho politickým nepřátelům, protože stále prosazoval další vývoj vzduchoplavby, zatímco vedení fašistické strany bylo spíše nakloněné výzkumu v oblasti letectví.[1] Na druhou stranu Nobilův postup (let v malé výšce namísto vystoupání nad mlhu) později zdrženlivě kritizoval i jeden z nejzkušenějších vzduchoplavců Hugo Eckener.
V letech 1932 až 1936 působil s Mussoliniho svolením jako poradce pro konstrukci vzducholodí v sovětské Moskvě. Pod jeho vedením tam bylo postaveno několik poloztužených vzducholodí. Po pobytu v USA byl roku 1945 v Itálii rehabilitován a působil tam pak jako profesor aeronautiky.
Napsal mnoho knih - například „L'Italia al Polo Nord“ (Itálie na severním pólu, 1929, česky 1930 jako Katastrofa vzducholodi "Italia" na Severní točně) a „Posso dire la verità“ (Mohu říci pravdu, 1945). Autobiografie Červený stan (česky 1972), populárně-historická práce Křídla nad pólem. Příběh leteckého dobytí Arktidy (česky 1979).
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Umberto Nobile ve Wikimedia Commons- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Umberto Nobile
- Ivan Hrbek: Abc cestovatelů, mořeplavců, objevitelů (1979), str. 198
