Fridtjof Nansen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fridtjof Nansen

Fridtjof Nansen
Narození 10. října 1861
Store Frøen
NorskoNorsko Norsko
Úmrtí 13. května 1930 (ve věku 68 let)
Lysaker
NorskoNorsko Norsko
Alma mater Univerzita v Oslu
Zaměstnavatelé Bergenské muzeum
Univerzita v Oslu
Ocenění medaile Carla Rittera (1889)
Medaile Vega (1889)
Scheelepriset (1889)
Gold Medal (1891)
medaile Alexandera von Humboldta (1897)
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Eva Nansen
Děti Odd Nansen
Podpis Fridtjof Nansen - podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fridtjof Nansen (10. října 1861, Store Frøen13. května 1930, Lysaker) byl norský polárník, vědec a diplomat.

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Fridtjof Nansen nepocházel z rodiny, která žila v chudých poměrech. Díky tomu se v dětství mohl věnovat svým četným zájmům a pobytu venku. Byl vychováván k disciplíně a k úctě k lidské práci, rodinný život u Nansenů byl ve znamení prostého života.[1]

Fridtjof Nansen měl od raného dětství v oblibě lyžování a delší pobyty v divočině, kde se učil umění přežít. V osmnácti letech získal prvenství a světový rekord v bruslařském závodu na jednu míli. V následujícím roce získal první místo v národní soutěži v běhu na lyžích, tento úspěch pak ještě dvanáctkrát za sebou zopakoval. Díky svým sportovním aktivitám získal fyzickou odolnost a vytrvalost, kterou pak mohl uplatnit na svých expedicích.

Měl rád matematiku a fyziku, ale rozhodl se pro studium zoologie, aby mohl trávit více času v přírodě. Fridtjof Nansen postupně rozšířil svůj zájem i na další vědní obory, např. oceánografii, astronomii a další obory. Od mládí snil o polárních výzkumech a připravoval se na ně především vědeckým studiem a pravidelným tělesným cvičením.

Polárník a vědec[editovat | editovat zdroj]

Polární „kariéra“ tohoto muže začala v létě roku 1882, kdy se dal jako jedenadvacetiletý najmout na velrybářskou loď, lovící mezi Špicberky a Grónskem, aby se seznámil s tamními ledovými podmínkami. O něco později ho zaujal Nordenskjöldův pokus projít napříč Grónskem a usmyslil si, že sám zdolá nekonečnou pustinu ledového příkrovu ostrova na lyžích. Přestože ho mnozí znalci varovali před dobrodružným podnikem, získal nakonec finanční prostředky z Dánska a Norska a pečlivě výpravu naplánoval a zajistil.

V květnu 1888 vyrazil spolu s dalšími třemi Nory (jedním byl Otto Sverdrup) a dvěma Laponci z východního pobřeží a během 40 dní zdolali na 650 km k západnímu pobřeží podél 64. rovnoběžky. Čelili sněhovým bouřím a celé týdny vlekli nákladní sáně při teplotě až −50 °C přes terén, dosahující někde i výše 2700 metrů. Museli přezimovat mezi Eskymáky a do vlasti se vrátili teprve v roce 1889.

Nansen přivezl výsledky četných meteorologických měření a oproti dosavadním názorům prokázal, že celé grónské vnitrozemí pokrývá ledový příkrov.

Expedice k severnímu pólu[editovat | editovat zdroj]

Vzápětí po návratu z Grónska začal neúnavný Nor plánovat další, mnohem odvážnější výpravu. Tentokrát hodlal dospět k severnímu pólu nebo se mu co nejblíže přiblížit na speciální lodi, kterou by (i zamrzlou v ledu) unášel mořský proud, směřující podle některých zjištění od východosibiřského pobřeží přes centrální Arktidu k východnímu Grónsku – tedy „využít pohybu ledových ker jako dopravního prostředku“.

Roku 1890 se obrátil se svou myšlenkou na Norskou zeměpisnou společnost, ale plán měl mnoho odpůrců, kteří pochybovali, zda je nějaká loď s to vydržet tak dlouho v ledovém krunýři. S „nejdobrodružnějším programem, jaký byl kdy předložen Královské zeměpisné společnosti“, neuspěl ani o dva roky později v Londýně. Nakonec poskytla většinu potřebných prostředků norská vláda a sněm a zbytek „sponzoři“ v čele s králem Oskarem II.

Zakrátko byla na objednávku u stavitele lodí Colina Archera zkonstruována speciální čtyřsettunová loď Fram (Vpřed) s vyztuženým oblým trupem, jehož tvar zaručoval, že jí strašlivý tlak ker nerozdrtí, nýbrž pozvedne na led.

Nansenova expedice Fram 1893-1896 červená: plavba lodi Fram podél severosibiřského pobřeží a otočení na sever (červenec-září 1893) modrá: driftování lodi Fram v ledu až na Špicberky (září 1893-srpen 1896) zelená: postup Nansena a Johansena na sever a následný návrat do Země Františka Josefa (březen 1895 - červen 1896) fialová: návrat Nansena a Johansena (srpen 1896) žlutá: návrat lodi Fram (srpen 1896)
Měsíční kráter Nansen

Dne 24. června 1893 opustila loď Fram s Nansenem na palubě Kristianii (nyní Oslo) a zamířila do Arktidy. Fram proplula severovýchodní cestou podél Sibiře otevřenou výpravou Adolfa Nordenskjölda. V září v oblasti Novosibiřských ostrovů zamrzla v ledu a nechala se jím unášet driftem plánovaným směrem k severnímu pólu. Protože ze zjištěného směru pohybu bylo zřejmé, že loď severní pól mine, chtěl se Nansen pokusit na pól dostat pomocí saní. Po přípravách vyrazil v březnu 1895 k pólu spolu s Hjalmarem Johansenem a saněmi s psím spřežením naloženými kajaky a potravinami na sto dní. V extrémně náročném terénu se dostali na do té doby nejseverněji člověkem dosaženého místa, kde Nansen naměřil 86° 13' 6" severní šířky. Odtud se vypravili na jih a za pomoci kajaků do Země Františka Josefa, kde přezimovali a v červnu 1896 se zde Nansen náhodně setkal s Frederickem Jacksonem. S ním se pak lodí Windward vrátili do Norska, zatímco loď Fram tam doplula ze Špicberků, kam ji dle dle očekávání dopravil drift mořského ledu.

Od té doby byl Nansen v Norsku velice uznáván. Loď Fram Nansen později svěřil Roaldu Amundsenovi k jeho expedici na jižní pól. Nansen pořádal ještě několik menších plaveb nebo výprav do nebezpečných terénů a vždy je zdolal.

Zoolog[editovat | editovat zdroj]

Jeho vědecká činnost v oboru zoologie mu nepřinesla mnoho možností pro pobyt v přírodě, naopak, většinu času strávil u mikroskopu v laboratoři. V zoologii se věnoval převážně studiu centrálního nervového systému a v oceánografii studiu nižších mořských živočichů. Výsledky jeho vědecké činnosti se ve své době u části akademické obce setkaly se skepticismem, dnes jsou výsledky jeho výzkumů považovány za klasiku.[2]

Diplomatická a humanitární činnost[editovat | editovat zdroj]

Někdy poněkud opomíjenou a neméně významnou součástí Nansenova života je jeho politická, diplomatická a humanitární činnost.

Nansen za svou činnost v roce 1922 obdržel Nobelovu cenu za mír.

Je po něm pojmenován měsíční kráter Nansen.[3][4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.mnc.net/norway/Nansen.htm
  2. http://www.mnc.net/norway/Nansen.htm
  3. Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Aristoteles, str. 36, č. mapového listu 5, ISBN 80-85277-10-7
  4. Crater Nansen on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]